Nerozhodná - úryvek 5

Kapitola 8, strana 97-99:

„Nazdar, Wille,“ pozdravil ho Ty, aniž by mu věnoval jeden pohled.

„Ahoj,“ otočila jsem se na něj nesměle.

„Využíváte chvíle, kdy rodiče nejsou doma?“ došel až k nám a svalil se na gauč vedle mě.

Ty se na něj zamračil a já si jen povzdechla a sedla si, jako slušné děvče.

„Ale to nemusíš, klidně se tul,“ zašklebil se Liam.

„Co tu chceš?“ zeptal se ho Ty.

„Potřebuju si něco vyzvednout ze svého starého pokoje,“ natáhl se pro popcorn, „Co vy tady? Je na vás venku zima?“

„Bella měla těžkej den, volala mi, jestli bych pro ni mohl dojet, tak jsme zajeli sem,“ konečně se na něj Ty podíval.

„Těžkej den?“ povytáhl obočí Liam a jeho oči se zabodly do mě.

„Vlastně to nic nebylo…“ věnovala jsem mu letmý pohled, „Už bych měla jet,“ oči se mi stočily k hodinkám.

Než dojedu domů, oslava už bude v plném proudu.

„O co šlo?“ nepřestával Liam dorážet.

„O nic,“ vstávala jsem z gauče.

„Pohádala se se švagrem,“ odpověděl mu Tyler.

„Tyi!“ otočila jsem se na něj přísně.

„Vždyť o nic nejde,“ nechápal, proč se tak zlobím.

„Annabelle?“ díval se na mě starostlivě Liam.

„O nic nešlo…“ rozmáchla jsem zuřivě rukama, „Prostě jsme se pohádali. To je snad normální, ne?“ aniž bych si to uvědomila, slzy se mi zase začaly kutálet po tvářích dolů, rychle jsem si je setřela, „Tyi, odvezeš mě prosím domů?“

„Jasně,“ vstal z gauče a objal mě okolo pasu, aby mi dal pusu, „Skočím jen pro věci, počkej tu,“ pohladil mě po tváři a odešel.

„Ublížil ti?“ zeptal se potichu Liam.

„Ne…“ dívala jsem se do ohně.

„Annabelle?“

„Co?“ otočila jsem se k Liamovi.

„O co šlo? Proč jsi…“

„O nic nešlo… Volala jsem Tylerovi…“ objala jsem se.

„O nic nešlo? A proto jsi teď tady? Proto nejsi doma?“ díval se na mě vyčítavě, „Proto jsi potřebovala někoho, u koho by ses mohla uklidnit?“

„Liame přestaň, prosím,“ setřela jsem si další slzu z tváře.

Bez dalších slov ke mně přišel a podával mi kapesník.

„Jestli máš strach, můžeš zůstat tady,“ zašeptal, když jsem si ho od něj brala.

„Nemůžu tam nechat Kierana,“ otřela jsem si slzy do kapesníku, „Navíc, Scotty má dnes narozeniny.“

„Nelíbí se mi to, Annabelle,“ zamračil se.

„Nic s tím nenaděláš, Liame…“ odpověděla jsem vážně.

„Můžeme jet?“ zavolal na mě Ty s jakýmsi přísným přízvukem v hlase.

„Jo,“ přikývla jsem a naposledy se podívala na Liama.

Tvářil se, jako by ho bolelo, že mě Ty odváží domů. Jakoby tušil, že to nedopadne dobře...

Stefanie G.