Lauren Oliverová - Zmizelé dívky (RC)

Bolest a láska.

Ale o tom to asi celý je, nebo ne? Možná proto jsem pořád musela myslet na tu příhodu se zapalovačem. Tohle vám nikdo nikdy neřekne: V 90 procentech případů, kdy se zamilujete, se někdo spálí.

- Dara, Zmizelé dívky, str. 143

Zmizelé dívky na druhý pokus? Ano! A jsem nadšená stále stejně. Mnoho věcí zapadlo na své místo a kniha tak dostala nový rozměr!

Dojemný příběh dvou sester, které hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Dara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím – před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu.

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.

Lauren Oliverová ve svém nejnovějším románu vytvořila svět ztrát a podezírání, v němž obě sestry hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Originální název: Vanishing Girls - RECENZE

Autor: Lauren Oliver

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Romana Bičíková

Počet stran: 343

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: Young Adult, drama

Přibližný doporučený věk: 16+

ALBATROS MEDIA: 299 Kč

Goodreads

Nic není takové, jak se může zdát

O Zmizelých dívkách jsem na blog už recenzi dávala. Četla jsem je v angličtině a musím říct, že se u mě vyhouply na jednu z nejlepších knih loňského roku! Opravdu. Nejen, že se krásně čtou, ale také mají něco, co vám jednoznačně vyrazí dech. Recenzi na anglickou verzi knihy si můžete přečíst ZDE.

Bývaly nerozlučné, bývaly nejlepší kamarádky, ale po tragické autonehodě zůstává Nick u svého otce, zatímco Dara má to štěstí, že může bydlet s matkou. Jejich rodiče jsou rozvedení a nový otcův objev rozhodně není nic skvělého. Jenže po Nickyně úletu toho má otec už dost a posílá jí k matce, aby se konečně vypořádala s následky nehody. Aby si konečně vše uvědomila a aby přestala blbnout. Nejen, že jí po návratu do rodného domu matka oznámí, že jí našla brigádu, kde bude konečně něco aktivně dělat (ne jak v tom kině, kde jen prodává popcorny), ale navíc s ní Dara nepromluví ani slůvko. Dokonce před ní uteče…

Aby toho nebylo málo, v den Nickyna návratu zmizí malá Madeline Snowová a celé mětso je naruby jen, aby ji našlo.  Souvisí to spolu nějak, nebo je to jen náhoda?

Pomalu se dostáváte do světa intrik a tajemství, která si Nick pomalu uvědomuje, že je před ní Dara tajila. Dozvídáte se, co se vlastně odehrálo před samotnou nehodou a taky zjistíte, že se pod povrchem skrývá něco mnohem temnějšího… Ale také se dočkáte i něčeho, co se dá nazvat jako láska.

Oliverová nezklamala. Její Chvíle před koncem jsou moje srdcovka a Zmizelé dívky se zařadily hned za ně. 
Ale teď konečně to, proč píši tuto recenzi…

Vanishing Girls nebo Zmizelé dívky?

Co se překladu týče, nadšená úplně nejsem. Při čtení jsem se přistihla, že každých pět až deset stran zalamuju okraj, protože mi něco nesedělo a chtěla jsem se na to podívat. Perličky? Ano, ale není to tak strašné, jak jsem se obávala. Tak třeba, když se pustíte do originálu, rozhodně tam není žádný doktor Leezay. Chápu, že je těžké vymyslet to tak, aby se to hodilo k lízej, ale… Od Dařiného Dr. Lick Me – neboli Lichme (což je pravé jméno), to má daleko. Každopádně, když se na to koukám s odstupem, klobouk dolů za originalitu… Hned na té samé stránce jsem zírala na slovo díďa. Nevím, jestli to z vás někdo používá, ale já to viděla opravdu poprvé a zrovna se mi to moc nelíbilo. (Pro ty, co nevědí – díďa je děda.) V anglickém originále je to Paw-Paw, neboli papa neboli děda, dědeček. O kus dál v knize narazíte na slovo zhovněnost. Ano, čtete správně. Nejen, že jsem si až do přečtení českého překladu neuvědomovala, jak moc je tato kniha plná sprostých slov, ale zhovněnost mě donutila podívat se na originál – crapdiment. Originalita se zase cení, ale dalo by se přece použít i slabší slovo odvozené od "blbost" nebo "kecy"… Mohla bych tak pokračovat dál a dál, ale v závěru bych stejně došla k tomu, že i přes mé nejasnosti a výtky se kniha četla dobře i v češtině. Ne tak skvěle, ale dobře. Někoho může odradit ta hromada sprostých slov, někoho zas něco jiného. Třeba hlavní hrdinky, které nejsou až tak sympatické. Především Dara, s tou jsem měla problém už v originále a v češtině to jen přitvrdilo. Jenže bez ní by to prostě nebylo ono.
Jednoznačně, jako ve Chvíli před koncem nebo v sérii Delirium, vás Lauren na konci tak vykolejí, že vůbec nebudete vědět, která bije. Nejspíš je to její superschopnost, protože já už si jinak její knihy ani představit nemůžu.

Závěrem? Přečtěte si Zmizelé dívky! Pokud dáváte přednost angličtině, směle do toho! Pokud si nejste tak jistí, nebo anglicky neumíte, česká verze je taky dobrá! Tak či tak tato kniha rozhodně za přečtení stojí. Není to typická Young Adultka s hromadou romantiky a přeslazených kluků, ale díky tomu a také díky svému námětu vás nemůže zklamat.  

Recenze na anglickou verzi:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA.
Stefanie G.

Lauren Oliver - Delirium (#1)

Nejnebezpečnější nemoci jsou ty, při nichž máme dojem, že nám nic není. 

– Přísloví 42, Kniha Života

Delirium je jedna z knih, na které jsem se strašně těšila, když jsem se dozvěděla, že má vyjít i u nás. Lauren Oliver mě nadchla svojí prvotinou Chvíle před koncem. To byl jednoznačně příběh na pět hvězdiček! Od Deliria jsem očekávala stejnou kvalitu, ale bohužel jsem byla po jejím prvním přečtení celkem zklamaná. Proto jsem si dala její re-reading a dnes pro vás mám recenzi na tuto knihu s neobvyklým příběhem.

Knihu vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2012 a má přibližně 349 stran. Za překlad můžeme vděčit Romaně Bičíkové.

Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.

Lauren Oliverová se narodila v Queensu a dále vyrůstala ve Westchesteru ve státě New York. Bylo to malé městečko podobné tomu, které Lauren popisuje právě v knize Chvíle před koncem. 

Matka i otec jsou literárními profesory a už od mala vedli ji i její sestru k vymýšlení příběhů, kreslení, malování či tancování. Psát začala už jako malá a to tak, že psala pokračování svých oblíbených knih. Později začala vymýšlet svoje vlastní příběhy. 

Úspěšně vystudovala filosofii a literaturu na univerzitě v Chicagu a dále pokračovala ve studiu kreativního psaní. 

Nějakou dobu pracovala pro Penguin Books v oddělení literatury pro mladé a právě v té době začala pracovat na své první knize - Chvíle před koncem. Dále se proslavila trilogií Delirium - Pandemonium - Rekviem. 

Souboj obálek

Nevím, jak vy, ale já jsem jasný fanda originálního přebalu knihy. Tím ovšem neříkám, že se mi ten náš nelíbí! Jen mi přijde méně zajímavý (obzvlášť ta hnědá barva druhého dílu je vážně děsivá :D). Mám ráda nápadité obálky. Proto se mi třeba líbí, když sejmu modrý přebal z českého Deliria, vykoukne na mě krásný a jednoduchý nápis. To se CooBoo povedlo!

Zabije tě, když ji máš, i když ji nemáš.

– Delirium, str. 9

Amor deliria nervosa

Pro mě samotnou je celkem děsivá představa žít ve světě, kde je láska nemocí. Mít stálý strach z kontaktu s opačným pohlavím, abych se náhodou "nenakazila" a neonemocněla. Lauren to však popsala velmi dobře. Líbilo se mi, že vymyslela i Knihu Života, ve které všichni občané najdou příznaky, historické souvislosti a rady k životu bez Amor Deliria Nervosa. Musí se jí prostě nechat, že má otevřenou fantazii tak moc, že se nebrání vymýšlet další knihy použité v její knize. Ale hlavní hrdinka, Lena, mi prostě nesedla. Byla na mě až příliš úzkostlivá (- ačkoliv na druhou stranu se není čemu divit, když se její mámě stalo to, co se jí stalo).

Postavy

Jak už jsem zmínila výše, hlavní hrdinkou je Lena, která celý příběh vypráví ze svého pohledu. Hned na začátku se seznamujeme s její tetou Carol, u které bydlí, a s jejími sestřenicemi Gracie a Jenny. Lena nám prozrazuje i svůj příběh a zjišťujeme, co se stalo její mámě. Mojí favoritkou už po prvním přečtení byla Hana. Její spontánnost, odvázanost a nebojácnost je přesně to, co Lena potřebuje. A když se pak na scéně objevil nečitelný a tajuplný Alex, nemohli jste ho nemít rádi. :)

„Nemůžeš být opravdu šťastná, pokud nejsi taky někdy nešťastná.“ 

– Delirium, str. 24

Pocity a postřehy

Po těch dvou letech, co mám Delirium doma jsem si musela dát re-reading. Nejspíš především proto, že mě kniha napoprvé dost zklamala. Čekala jsem od ní víc, než jen příběh, kde holka, jejíž prioritou je vyléčit se za každou cenu, najednou do deliria skočí skoro rovnýma nohama. I přesto ale neříkám, že se mi nelíbila. Měla něco do sebe. Příběh byl neobvyklý a byl to jeden z prvních dystopických příběhů. Postavy byly dobře zpracované a příběh byl také promyšlený. Jenže tím, jak na mě zapůsobila Chvílí před koncem jsem si prostě myslela, že to bude trošku jiné, než to doopravdy bylo. 
Naštěstí příběh Lauren zachránila nečekanými zvraty a překvapeními, u kterých mi občas spadla čelist.   
Mnoho věcí jsem si z prvního přečtení nepamatovala a byla jsem za re-reading ráda - konečně jsem se do něj přemluvila a třeba si rovnou přečtu i celou sérii! Ne že by se mi mnoho věcí objasnilo, to tento příběh nepotřebuje. Ale rozhodně mi poskytl jiný náhled na celou knihu a jsem z ní už víc nadšená a ne tolik zklamaná.
Jediné, co bych doporučila je, abyste Delirium rozhodně nečetli zároveň se sérií Matched! Já jsem tyto dvě knihy četla ze začátku na střídačku a neskutečně jsem toho litovala! Ty dva příběhy si jsou na jednu stranu tak podobné, že se prostě začnete ztrácet! 

Za co si u mě Lauren zasloužila další plus byl konec. Ano, ten byl dokonalý a naprosto nečekaný! Tím mě nadchla a já se začala znovu těšit na další díl (- ke kterému jsem se zprvu kvůli nedostatku času nedostala a pak jsem dostala strach, že by mohl být horší než první, ale snad nebude :) ). 
Nejspíš nevíte, co si z této recenze odnést. Jestli tedy příběh stojí za přečtení či nikoliv. Jestli se mi líbil nebo jsem byla spíš zklamaná. Jestli si ho máte koupit nebo ne...
Řeknu to takhle: Lauren je jedna ze současných spisovatelek, které mi nesmírně přirostly k srdci. Má úžasný dar vyprávění, který vás prostě vtáhne do děje, ať chcete, či nikoliv. Musíte se ale připravit právě na více toho vyprávění děje a méně dialogů. Delirium je OHROMNÁ kniha s NEOBVYKLÝM příběhem, který je stejně tak FASCINUJÍCÍ, jako o něm prozrazuje anotace! Jen si to představte, koho by napadlo použít lásku jako nemoc? :) Takže i přes mé rozporuplné pocity Delirium MUSÍM DOPORUČIT. Zaslouží si to. V dnešní době málokdy narazíte na  tak ORIGINÁLNÍ příběh, jako je tento. 

Otázka: Sejdeš se semnou zítra?

Odpověď, jedno jediné slovo: Ano. 

– Delirium, str. 119

Playlist

Trailer ke knize 




Úryvky

„Řekni nám něco jednoduchého. Jaká je tvoje oblíbená barva?“

Část mého mozku – ta racionální, vzdělaná, logicky uvažující část – křičí Modrá! Řekni modrá! Ale ta druhá část, která roky mlčela, se uvnitř mě veze jako na vlně, stoupá se stupňujícím se hlukem. „Šedá,“ vyhrknu.

„Šedá?“ vyprskne čtvrtý evaluátor.

Srdce mi prudce klesne až do žaludku. Vím, že tohle je konec, že jsem to projela, body mi ubývají před očima. Je pozdě, je po všem – a je to tím burácením, které slyším v hlavě, hlasitěji a hlasitěji, jako dusot, který mi znemožňuje myslet. Snažím se rychle vykoktat vysvětlení. „Ne úplně šedá. Chvíli předtím, než vyjde slunce, se celé nebe na chvíli zbarví takovou nijakou barvou – není to úplně šedá, spíš trochu dobíla, ta se mi vždycky líbila, protože je to jako čekat, až se stane něco dobrého.“– Delirium, str. 34 - 35

k

„Přišel jsem si poslechnout koncert,“ odpoví. „Stejně jako ostatní.“

„Ale to nemůžeš –“ sotva nacházím slova, nejsem si jistá, jak mu říct to, co mu chci říct. „Tohle je přece –“

„Nelegální?“ pokrčí rameny. Nad levým okem se mu kroutí pramínek vlasů, a když se otočí, aby pohledem přejel lidi okolo, zachytí se v něm světlo od jeviště a já zase vidím tu zvláštní zlatohnědou barvu. „Nic to není,“ prohlásí tak potichu, že se musím naklonit blíž, abych ho přes hudbu slyšela. „Nikomu to neubližuje.“ – Delirium, str.109

k

Příznaky Amor Deliria Nervosa

PRVNÍ STADIUM:

znepokojení, potíže se soustředěním

sucho v ústech

perspirace, pocení rukou

závratě a dezorientace

snížená schopnost vnímání; překotné myšlenky;

problémy s racionálním uvažováním 

– Delirium, str 121

k

Hodnocení:

4 hvězdičky z pěti ( - za rozporuplné pocity, které mě neopustily ani po druhém přečtení)

Pokud tuto sérii ještě neznáte a rádi byste dali Deliriu šanci, můžete si první díl koupit ZDE.

Stefanie G.

CZ obálka a anotace: CooBoo
Obrázky: mimo jiné DevianART

Lauren Oliver - Chvíle před koncem (Before I Fall)

Chvíle před koncem je kniha, která mě zaujala hned, jak jsem viděla její obálku. A byla také první knihou, kterou jsem četla z nakladatelství CooBoo. Už předtím jsem o ní četla na www.goodreads.com a nemohla jsem se dočkat jejího českého vydání. Obálka mě nezklamala! Navíc příběh této knihy je naprosto jedinečný a neobvyklý.

Kniha má 378 stran a byla vydaná nakladatelstvím CooBoo roku 2011.

Lauren Oliver

Lauren Oliverová se narodila v Queensu a dále vyrůstala ve Westchesteru ve státě New York. Bylo to malé městečko podobné tomu, které Lauren popisuje právě v knize Chvíle před koncem. 
Matka i otec jsou literárními profesory a už od mala vedli ji i její sestru k vymýšlení příběhů, kreslení, malování či tancování. Psát začala už jako malá a to tak, že psala pokračování svých oblíbených knih. Později začala vymýšlet svoje vlastní příběhy. 
Úspěšně vystudovala filosofii a literaturu na univerzitě v Chicagu a dále pokračovala ve studiu kreativního psaní. 
Nějakou dobu pracovala pro Penguin Books v oddělení literatury pro mladé a právě v té době začala pracovat na své první knize - Chvíle před koncem. Dále se proslavila trilogií Delirium - Pandemonium - Rekviem. 

Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?

Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…

Linie děje

Originální obálka

Linie děje je svým způsobem jednoduchá a je až fascinující na kolik způsobů je autorka schopna naplánovat jeden jediný den. 

Začínáme prologem, kde se seznamujeme s tím, jak to celé začalo, a co se vlastně ve zkratce stalo. Až první kapitola nám prozradí vše potřebné a Samantha nám přesně popisuje svůj den od chvíle, kdy vstala, jak jela do školy, jaký byl Kupidův den ve škole a především to, co se stalo na párty u Kenta. Až na to, že její den neskončí tak dobře, jak bychom očekávali. Skončí autonehodou a my se ve druhé kapitole dostaneme na začátek dalšího, tedy vlastně toho samého dne. 

Každá kapitola je jedinečná a je rozdělena vždy na několik podkapitol, které rozdělují jeden den do určitých pasáží. 

Když jsem knihu četla poprvé, Prolog mě uchvátil, ale pak mě zarazil způsob rozdělení kapitol na tolik dalších podkapitol. Na to v knihách nejsme zvyklí. Další věc, která mě zarazila byl překlad. Jde z něj totiž přesně poznat pro které věkové kategorie je kniha určená. Ještě jsem nečetla knihu v originále, tak jsem zvědavá, jak jsou jednotlivé věty psané tam. Každopádně mi chvíli trvalo, než jsem se dostala přes ten "mládežnický slang", který mi na sedmnáctiletou dívku moc neseděl. Naštěstí mi to ale neubíralo nadšení z dokonalého příběhu, který je jednoznačně neobvyklý. 

Už jen to, že autorka dává hlavní hrdince pět šancí, aby pochopila a napravila své chyby, a aby přišla na to, co všechno se muselo stát a hlavně proč, je naprosto odlišné od jiných knih, které jsem kdy četla. Druhá věc je pak ten nečekaně dobře vyřešený konec.  

Postavy

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Samantha Kingstonová, která celý příběh vypráví. Nechybí ani její nejlepší kamarádky - Lindsay, Elody a Ally. Lindsay představuje tu nejhezčí a nejpopulárnější dívku, která je ale zároveň i největší mrcha a Elody je očima Sam popsána jako ta nejhodnější z nich.

Connecticut, USA
(místo, kde se příběh odehrává)

Dále poznáváme přítele Samanthy, Roba, do kterého je Sam zamilovaná už od šesté třídy (ačkoliv on byl v té době ještě moc cool, aby si jí vůbec všiml). Jenže s postupem času si uvědomujeme, že zrovna on není přítel v tom pravém slova smyslu, kterého by si každá dívka přála a že vzhled neznamená všechno.

Dále je tu Kent, kluk, se kterým se Sam zná už ze školky, a který se jí stále dvoří.

Nesmím ani zapomenout na Samantinu malou a rozvernou sestru Izzy, která neumí pořádně vyslovovat nebo na důležitou postavu Julliet Sykesovou, dívku, kvůli které se to všechno zvrtlo.

Můj pohled na knihu

Jak jsem říkala, jako první mě nadchla obálka (téměř jako vždy). Ta je prostě úžasná. A to jak ta česká, tak i ta originální. Když jsem se pak do knihy začetla, byla jsem nadšená Prologem, pak jsem trošku znejistěla, ale když jsem se dostala dál a dál, kniha mě pohlcovala čím dál tím víc. Moje prvotní znejistění pramenilo především z toho, jaký je překlad. Byl na mě moc teenagerský. Ale věřím, že dívkám, kterým je nějakých čtrnáct, patnáct, šestnáct let to tak připadat nebude. :) Celkově mě příběh uchvátil a já si ho zamilovala a to se vším, co v něm je. Fascinuje mě, jak Lauren dokázala naplánovat šest různých a přitom stejných dnů. Šest různých událostí a měnící se pohled na věc. Tímhle příběhem si mě Oliverová získala na plné čáře a už se nemůžu dočkat její novinky - Paniky! 

Knihu můžu jen a jen doporučit a doufat, že si ji zamilujete tak, jako jsem si ji zamilovala já!

Úryvky

Říká se, že těsně předtím, než člověk umře, proletí mu před očima celý život, ale pro mě to tedy neplatilo.

Pokud mám být upřímná, tak tahle představa, jak se mi v poslední chvíli přehrává v hlavě takzvaný film života, mi vždycky připadala příšerná. Některé věci je lip nechat spát, jak by řekla moje máma. #1

-

Ale nebudu lhát. Je fajn, že máme všechno tak snadné. Je to pěkný pocit, že si člověk může v podstatě dělat, co chce, a nic se mu nestane. Až vypadneme ze střední, můžeme si říct, že jsme si to správně užily, že jsme se líbaly s nejhezčími kluky a byly na těch správných mejdanech, že jsme nadělaly tak akorát průšvihů, poslouchaly muziku moc nahlas, vykouřily příliš cigaret, moc pily, moc se smály a poslouchaly moc málo, pokud vůbec. Kdyby střední škola byla partie pokeru, tak Lindsay, Ally, Elody a já bychom držely v ruce osmdesát procent karet. #2

-

Pak položí kytici růží. Má jich dvanáct a já na ni chvilku žárlím.

Ally nejspíš taky, protože řekne: „Cos musela udělat, abys jich měla tolik?"

„Koho jsi musela udělat?" opraví ji Lindsay.

Elody vyplázne jazyk, ale zřejmě ji těší, že jsme si všimly.

Z ničeho nic se Ally podívá někam přes moje rameno a začne se hihňat. „Psycho killer, quest-ce que cest!"

Všechny se otočíme. Do naší části jídelny právě vevanula Juliet Sykesová zvaná Psycho. Chodí, jako kdyby se vznášela, jako by ji unášely vnější síly, které neovládá. V dlouhých bledých prstech nese hnědý papírový sáček. Tvář jí zakrývá opona světlých vlasů, ramena má nahrbená.

Většina lidí v jídelně ji ignoruje - ona je ztělesněním přehlédnutelnosti - ale Lindsay, Ally, Elody a já začneme ječet a děláme rukou, jako když do něčeho bodáme, jako v té scéně z Psycha od Alfreda Hitchcocka. Před pár lety jsme na to spolu večer koukaly při jedné pyžamové párty a pak jsme musely nechat do rána rozsvíceno. #3

-

„Kam jsi vlastně zmizela?" Všechno mě štve víc, než by mělo: to, že se na mě kamarádky vykašlaly po plných třiceti vteřinách, že je Rob tak opilý, že si Kent pořád ještě povídá s Phoebe Riferovou, i když má být posedle zamilovaný do mě. Ne že bych chtěla, aby do mě byl zamilovaný, to je snad jasné. Jen je to taková jistota, která mě vždycky zvláštním způsobem uklidňovala. #4

- 

 Jak vidíte, ještě jsem hledala odpovědi. Ještě jsem chtěla vědět proč. Jako kdyby mi tu otázku mohl někdo zodpovědět, jako by mě jakákoli odpověď mohla uspokojit.

Tenkrát ještě ne, ale později jsem začala přemýšlet o čase: jak se pohybuje a ztrácí a neustále plyne vpřed, vteřiny a minuty a hodiny a dny, a všechny vedou na stejné místo, jako proud, který teče věčně stejným směrem. A my všichni běžíme a plaveme, jak nejrychleji umíme, a tím ho popoháníme.

Chci říct tohle: Možná si můžete dovolit čekat. Možná před sebou máte nějaké zítra. Možná před sebou máte tisíc zítřků, nebo tři tisíce, nebo deset, tolik času, že se v něm můžete koupat, válet se v něm, propouštět ho mezi prsty jako mince. Tolik času, že jím můžete plýtvat.

Ale pro některé z nás je jen dnes. A fakt je ten, že to člověk nikdy neví. #5

Playlist

Mary J. Blige - No More Drama

Jay-Z - 99 Problems

 Dr. Dre

Tupac

Sir Mix-a-Lot - Baby Got Back

Madonna - Like a Prayer

Bonnie Tyler - Total Eclipse of the Heart

Dujeous

Fallacy - Splinter

Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti :)

Knihu si můžete koupit přes portál CooBoo ZDE nebo pak přímo na stránkách Albatrosu ZDE.

Stefanie G.





#1 Prolog. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 5. ISBN 978-80-7447-090-5.
#2 Jedna: Popularita - Analýza. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 16 - 17. ISBN 978-80-7447-090-5.
#3 Jedna: Matika: Další lekce z chemie. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 33. ISBN 978-80-7447-090-5.
#4 Jedna: Mejdan. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 53. ISBN 978-80-7447-090-5.
#5 Pět. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 217. ISBN 978-80-7447-090-5.