čtvrtek 28. ledna 2016

R. L. Mathewsonová - Neighbor from Hell #1 - Hra s láskou



Hra s láskou
R. L. Mathewson

Originální název: Playing for Keeps
Série: Neighbor from Hell
Díl: 1.
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá Fronta


Všichni, ať už bydlí v centru nebo na předměstí, mají jedno společné: souseda, kterého by nejradši majzli palicí po hlavě, zamkli do kufru auta a vysadili někde uprostřed lesů, zatímco by si radostí mnuli ruce, že tentokrát už cestu zpátky nenajde.
Však víte, co mám na mysli. Člověka, který vám krade noviny, nechává pobíhat psa po vašem čerstvě posekaném trávníku, celou noc vás ruší řevem hudby, parkuje na vašem místě a prostě vám dennodenně šíleně otravuje život.
Jenže co když se najednou všechno semele tak, že se do toho pekelného souseda bezhlavě zamilujete? Co pak?
To totiž potkalo Haley, a to se setsakramentsky bránila. Pevně si vytyčila pravidla hry, aby náhodou nezapomněla, čeho je ten darebák od vedle schopen. Jenže když přeskočí jiskra, jde dřív nebo později stejně rozum stranou…

Hru s láskou, v angličtině Playing for Keeps, jsem měla v hledáčku už těsně po vydání originálu. O to víc mě navnadily následné recenze na Goodreads, kde má kniha krásných 4,10 hvězdiček z pěti. Vždy jsem zvědavá, jestli knihy s takovýmto hodnocením obstojí i u mě a musím říct už teď, že většinou tomu tak je a výjimkou nebyl ani tento bestseller.

Celou recenzi si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže:





pondělí 25. ledna 2016

Melissa de la Cruz - Následníci #1 - Ostrov ztracených (RC)

"Pokud se nedostane sama ven, budu muset ten binec uklízet já! A máma bude šílet! Nemůžeš ji tam nechat!" šeptal úpěnlivě. Ve tváři měl doslova vepsáno, jak moc se obává matčina trestu.
"Dobře, tak si pro ni pojď," prohlásila Mel se zákeřným úsměvem. Moc dobře věděla, že si to Carlos netroufne.
Carlos se celý otřásl. Mal věděla, že se ničeho nebojí tolik, jako že by měl jít znovu do té komory. Moc dobře si pamatoval, co se jim stalo před pár lety. 
Zpoza dveří ze ozval výkřik.
- Následníci, str.87

Pohádky? Ano! Předělané pohádky? Ano! Proto jsem se pustila i do Ostrova ztracených!

Před dvaceti lety byli všichni lotři a padouši vyhnáni z království Auradonu na ostrov Ztracených – temné strašidelné místo chráněné magickou klenbou, ze kterého není úniku. Nejhorší zločinci teď žijí bok po boku v naprosté izolaci, zbaveni magických schopností a zapomenuti světem.
Ale kdesi v útrobách Zakázané pevnosti je skryto Dračí oko – klíč k dokonalému zlu a jediná naděje všech lotrů na vysvobození z tohoto ukrutného zajetí. Kouzelnou hůlku dokáže najít jen ten nejchytřejší, nejpodlejší a nejzákeřnější padouch… kdo se jím stane?
Na výpravě za Dračím okem se čtveřice neohrožených studentů stane důkazem, že i když pocházíte ze zlého rodu, udělat dobrý skutek není někdy úplně k zahození.

Originální název: The Isle of the Lost
Série: Následníci
Autor: Melissa De La Cruz
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Marie Jedličková
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, pohádkové bytosti
Přibližný doporučený věk: 13+

Bylo, nebylo…
… v jednom krásném království se Král Zvíře rozhodl uvrhnout všechny zlé a podlé bytosti v království Auradonu na Ostrov ztracených. Bez kouzel a bez magie. Po celých dlouhých deset let žily tyto bytosti jako vyvrhelové, odpad společnosti. A po deseti letech se vše mělo změnit.
Mezitím se i na Ostrově ztracených odehrálo drama, když malá Mel, dcera Zloby,  nebyla pozvaná na oslavu narozenin princezny Evie, dcery Zlé královny. A tento spor se táhl, ještě když dívkám bylo patnáct let.
Evie se po celou dobu učila doma, s nikým se nekamarádila a stále jen trpěla matčiny připomínky, že není dost hezká. Když se rozhodla přece jen nastoupit do školy, ještě nevěděla, jak to změní celý život pohádkových bytostí, a to nejen na ostrově.
Následníci jsou další sérií z pera Melissy de la Cruz. Musím se předem přiznat, že jsem zatím s žádnou její knihou neměla tu čest, abych si ji mohla přečíst, i když mě lákaly. Následníci pro mě byly prvotinou. Zaujala mě nejen obálka, ale také anotace a hodnocení na Goodreads, které nebylo tak špatné. Doufala jsem, že se dočkám něčeho podobného, jako byla Cinder. Takže když jsem se s velkým očekáváním začetla do knihy, byla jsem zklamaná.
Hlavním hrdinům – krásné princezně Evie, děsivé Mal, zlotřilému Jayovi a chytrolínovi Carlosovi – má být kolem patnácti let (to už je přece jen krůček k šestnáctinám, ne?), jenže celý příběh na mě dýchal dojmem, jako by jej autorka psala pro mnohem mladší čtenáře. Nemůžu posoudit, zdali takto psala i další knihy, ale už jen to mě zarazilo a ke čtení této knihy jsem se vracela nerada. Bylo to na mě příliš pohádkové, ale vlastně nebylo, bylo to spíše dětinské, ale ne v tom úplně špatném smyslu slova. Líbil se mi nápad s dětmi slavných pohádkových bytostí i povahy jednotlivých hlavních hrdinů, které jsou opravdu odlišné a kromě zákeřností nemají snad nic společného. Líbil se mi i nápad se smrdutým a ohavným ostrovem, který příběhu krásně dodával ten kontrast mezi dobrem a zlem. Asi čekáte, kdy přijde to ale, že? Takže – ALE – neměla jsem pocit, jako bych četla příběh patnáctiletých výtržníků, což značně kazilo celkový dojem, i když se Melissa snažila, jak chtěla. Hlavní akce v příběhu přišla až za půlkou, což je na jednu stranu dobré, protože se dozvíte mnoho informací ze světa Auradonu, ale také poznáte postavy, které v příběhu hrají velkou roli. Poznáte jejich rodiny, jejich každodenní rutinu i je samotné. Budete součást velkého večírku, který bude nakonec důležitý pro všechen další odehrávající se děj. Na druhou stranu je to poněkud zdlouhavé vyprávění a vsuvka věnovaná Benovi – synovi krále Auradonu – děj ještě o to víc natahuje. (Já upřímně doufám, že to, co se tam řešilo, bude mít větší váhu v dalším díle. Pokud se do něj začtu.) I hlavní akce na závěr není žádná velká pecka, i když se to celé čte lépe než první půlka knihy.
Přiznám se bez mučení, že jsem měla především velký problém se začíst a dál v čtení pokračovat. Než jsem si zvykla na styl vyprávění, přišlo mi, jako bych četla telenovelu nebo prostě jeden z těch seriálů na Disney Channelu (kde mimochodem Následníky mají vysílat) . Připomnělo mi to tenké knihy o Violettě, které jsem četla, a věřte mi, že to nebyl dobrý pocit. V příběhu nebylo nic, co by mě překvapilo a dokázalo udržet moji pozornost. Zpětně ale musím přiznat, že to nebylo to nejhorší, co jsem zatím četla. Postavy byly hezky propracované a závěrečná akce se Melisse také povedla. Následníci jsou jednohubka, u které si připomenete mnohé pohádkové postavy, na které jste zapomněli. Ať už je to Ariela nebo Aladin nebo Sto jedna dalmatinů. Za mě jsou to tři hvězdičky s doporučením pro zvědavce, jako jsem byla já, ale také pro ty, co mají rádi pohádkové příběhy, nebo si jen chtějí odpočinout od dystopií, kterých je kolem stále mnoho. 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!


Stefanie G.

úterý 5. ledna 2016

Lauren Oliverová - Zmizelé dívky (RC)

Bolest a láska.
Ale o tom to asi celý je, nebo ne? Možná proto jsem pořád musela myslet na tu příhodu se zapalovačem. Tohle vám nikdo nikdy neřekne: V 90 procentech případů, kdy se zamilujete, se někdo spálí.
- Dara, Zmizelé dívky, str. 143

Zmizelé dívky na druhý pokus? Ano! A jsem nadšená stále stejně. Mnoho věcí zapadlo na své místo a kniha tak dostala nový rozměr!

Dojemný příběh dvou sester, které hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.
Dara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím – před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu.

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.

Lauren Oliverová ve svém nejnovějším románu vytvořila svět ztrát a podezírání, v němž obě sestry hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Autor: Lauren Oliver
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Romana Bičíková
Počet stran: 343
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, drama
Přibližný doporučený věk: 16+


Nic není takové, jak se může zdát
O Zmizelých dívkách jsem na blog už recenzi dávala. Četla jsem je v angličtině a musím říct, že se u mě vyhouply na jednu z nejlepších knih loňského roku! Opravdu. Nejen, že se krásně čtou, ale také mají něco, co vám jednoznačně vyrazí dech. Recenzi na anglickou verzi knihy si můžete přečíst ZDE.
Bývaly nerozlučné, bývaly nejlepší kamarádky, ale po tragické autonehodě zůstává Nick u svého otce, zatímco Dara má to štěstí, že může bydlet s matkou. Jejich rodiče jsou rozvedení a nový otcův objev rozhodně není nic skvělého. Jenže po Nickyně úletu toho má otec už dost a posílá jí k matce, aby se konečně vypořádala s následky nehody. Aby si konečně vše uvědomila a aby přestala blbnout. Nejen, že jí po návratu do rodného domu matka oznámí, že jí našla brigádu, kde bude konečně něco aktivně dělat (ne jak v tom kině, kde jen prodává popcorny), ale navíc s ní Dara nepromluví ani slůvko. Dokonce před ní uteče…
Aby toho nebylo málo, v den Nickyna návratu zmizí malá Madeline Snowová a celé mětso je naruby jen, aby ji našlo.  Souvisí to spolu nějak, nebo je to jen náhoda?
Pomalu se dostáváte do světa intrik a tajemství, která si Nick pomalu uvědomuje, že je před ní Dara tajila. Dozvídáte se, co se vlastně odehrálo před samotnou nehodou a taky zjistíte, že se pod povrchem skrývá něco mnohem temnějšího… Ale také se dočkáte i něčeho, co se dá nazvat jako láska.
Oliverová nezklamala. Její Chvíle před koncem jsou moje srdcovka a Zmizelé dívky se zařadily hned za ně. 
Ale teď konečně to, proč píši tuto recenzi…
Vanishing Girls nebo Zmizelé dívky?
Co se překladu týče, nadšená úplně nejsem. Při čtení jsem se přistihla, že každých pět až deset stran zalamuju okraj, protože mi něco nesedělo a chtěla jsem se na to podívat. Perličky? Ano, ale není to tak strašné, jak jsem se obávala. Tak třeba, když se pustíte do originálu, rozhodně tam není žádný doktor Leezay. Chápu, že je těžké vymyslet to tak, aby se to hodilo k lízej, ale… Od Dařiného Dr. Lick Me – neboli Lichme (což je pravé jméno), to má daleko. Každopádně, když se na to koukám s odstupem, klobouk dolů za originalitu… Hned na té samé stránce jsem zírala na slovo díďa. Nevím, jestli to z vás někdo používá, ale já to viděla opravdu poprvé a zrovna se mi to moc nelíbilo. (Pro ty, co nevědí – díďa je děda.) V anglickém originále je to Paw-Paw, neboli papa neboli děda, dědeček. O kus dál v knize narazíte na slovo zhovněnost. Ano, čtete správně. Nejen, že jsem si až do přečtení českého překladu neuvědomovala, jak moc je tato kniha plná sprostých slov, ale zhovněnost mě donutila podívat se na originál – crapdiment. Originalita se zase cení, ale dalo by se přece použít i slabší slovo odvozené od "blbost" nebo "kecy"… Mohla bych tak pokračovat dál a dál, ale v závěru bych stejně došla k tomu, že i přes mé nejasnosti a výtky se kniha četla dobře i v češtině. Ne tak skvěle, ale dobře. Někoho může odradit ta hromada sprostých slov, někoho zas něco jiného. Třeba hlavní hrdinky, které nejsou až tak sympatické. Především Dara, s tou jsem měla problém už v originále a v češtině to jen přitvrdilo. Jenže bez ní by to prostě nebylo ono.
Jednoznačně, jako ve Chvíli před koncem nebo v sérii Delirium, vás Lauren na konci tak vykolejí, že vůbec nebudete vědět, která bije. Nejspíš je to její superschopnost, protože já už si jinak její knihy ani představit nemůžu.
Závěrem? Přečtěte si Zmizelé dívky! Pokud dáváte přednost angličtině, směle do toho! Pokud si nejste tak jistí, nebo anglicky neumíte, česká verze je taky dobrá! Tak či tak tato kniha rozhodně za přečtení stojí. Není to typická Young Adultka s hromadou romantiky a přeslazených kluků, ale díky tomu a také díky svému námětu vás nemůže zklamat.  


Recenze na anglickou verzi:



Hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA.
Stefanie G.