Heather Morrisová - Tatér z Osvětimi (RC)

Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežit.

Tatér z Osvětimi je unikátní knihou z prostředí holocaustu. Zakládá se na skutečných vzpomínkách, zážitcích a osudech, které vás ohromí a zamrazí zároveň. Jde však opravu o jedinečný příběh, nebo je svým způsobem modifikován tak, aby skutečný hrdina mohl hrůzostrašné, ale zároveň i krásné vzpomínky prožít znovu?

Ludwig "Lale" Eisenberg je roku 1942 deportován s ostatními židy do koncentračního tábora v Osvětimi, který se v té době teprve dostavuje a na nich je, aby se zapřáhli do práce pod heslem „Arbeit macht frei“. Hned zpočátku jde vidět, jaké měl Lale štěstí – uměl několika jazyky a se svým neotřelým způsobem vyjadřování k němu začalo již ve vlaku vzhlížet hned několik ostatních vězňů. V samotné Osvětimi netrvalo dlouho a on se z obyčejného pracanta dostal k tatérské jehle. Právě tito muži měli jakési výsadní právo a po táboře se se svým kufříkem mohli pohybovat téměř všude. Díky této profesi se Lale také seznámí s krásnou Gitou a s pomocí svého dozorčího Baretskiho se mu podaří s ní navázat užší kontakt.

Autorka er-formou vypráví Laleův osud, vše, co si zažil, co viděl. Mezi ostatními vězni byl vážený, spasitel, který jim pomáhal sehnat více jídla. Jeho profese mu dopomohla ke spoustě dalších skutků a výhod, o kterých se jiným vězňům mohlo jen zdát. Často zmiňuje svůj slib, že se z tábora dostane za každou cenu a Gitu vezme s sebou i kdyby to mělo trvat věčnost.

Abych pravdu řekla, tématům holocaustu se z nějakého důvodu spíše vyhýbám, proto pro mě byl Tatér z Osvětimi prvotinou a bohužel z něj mám smíšené pocity. A to nejspíš proto, že se hlavní hrdina rozhodl vypovědět svůj příběh ke konci života a jeho vzpomínky tak nabraly nostalgického rázu. Dokonce mi některé skutečnosti přišly příliš snadné a růžové - jako například jeho vztah s Gitou, který byl sice světlým bodem v celé knize, ale zároveň mi přišel až moc květnatý a do příběhu s touto tématikou se mi s takovým rázem prostě nehodil.

V knize tak nejde ani tak o fakta, jako o pocity, vzpomínky a zážitky. Autorka se nevyhnula ani vyprávění z pohledu Gity či jiných postav. Díky tomu dostává děj další rozměr a není udušen Lalovými povzdechy nad tím, kdy Gitu zase uvidí.

Přiznám se, že sama nevím, jak knihu ohodnotit. Na jednu stranu ve mně zanechala silný dojem, ale na druhou stranu bych ocenila méně romantických scén, které ovšem na druhou stranu chápu, jelikož ve stáří člověk rád vzpomíná na krásné, i když v tomto případě zároveň ohavné, zážitky, které člověku vnesou úsměv do tváře.

Pokud jste jako já, a ještě jste se do této tématiky nepustili, myslím, že Tatér z Osvětimi je dobrým začátkem. Vtáhne vás do děje a než se nadějete, čtete si doslov. Pokud ale příběhům z této doby holdujete, asi budete poněkud zklamanějšími čtenáři, protože nad faktickou linkou převáží ta romantická. Tak či tak je kniha zajímavým čtením a je nutno podotknout, že skutečných výpovědí přeživších ubývá, a proto jsou jakékoliv záznamy vzácné a jedinečné. 

Za recenzní výtisk velmi děkuji 

Stefanie G.

Sara Raasch - Sníh nebo popel #1 (RC)

Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.

Snow in the Ashes, neboli Sníh nebo popel, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst hned, jakmile vyšla v zahraničí. Obálka byla tak dokonalá, anotace příliš lákavá. Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavu, když se ji nakladatelství CooBoo rozhodlo přeložit do češtiny, protože knihy jako tato, se světy plnými různých názvů a smyšlených popisů, potřebují cit. Naštěstí to ale nedopadlo nejhůř a překlad se mi ve srovnání s útržky originálu vcelku líbil.

Sníh nebo popel je zasazený do světa, který se dělí na osm království. Čtyři jsou Střídavé roční období a čtyři tvoří Jaro, Léto, Podzim a Zima. Roční období jsou však zahalena strachem z království Jara, kterému se podařilo vymýtit Zimu a zničit její přísun magické energie. Po této prohře se však zbylí Zimané stále snaží získat rozpůlený medailon, sjednotit magii a zachránit své království, ať to stojí, co to stojí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Meira, jedna z několika Zimanů na útěku. Když král Jara Angra vyplenil se svým vojskem Jannuari, hlavní město Zimy, byla ještě malá. Teď o šestnáct let později je z ní ztracená dívka, která i přesto, že Zimu neznala, je oddaná království a s ostatními se snaží vymyslet, jak osvobodit Zimany z pracovních táborů a znovu sjednotit království.

S Meirou jsem měla hned od začátku problém. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a užít si jej tak, jak bych si přála. Byla roztržitá, sebelítostivá, nejistá a pak zase odvážná, drzá a skoro až otravná. Nevěděla jsem, co si s ní počít. Vlastně to do teď nevím. A je zajímavé, jak moc dokáže postava vyprávějící příběh, ovlivnit veškeré pocity, které z něj pak máte. Protože si myslím, že kdyby byla jen o chlup jiná, kniha by byla mnohem lepší.

Jejím nejlepším přítelem na útěku je Mather, budoucí král Zimy. Vyrůstali spolu a Meira se do něj i zamilovala. Jenže jí bylo vtloukáno do hlavy, že Mather bude jednoho dne potřebovat výhodnější sňatek a že si nejsou souzeni. Mather byl kapitola sama o sobě. Byl nerozhodný, skoro povýšený, nevyznal se ve svých citech a do všeho vnášel akorát zmatky. Připadal mi chladný, příliš racionální a bez kapky humoru nebo citu.

Pravým opakem byl Theron, princ Cordellu, se kterým se Meira setkala při útěku. Zbylým Zimanům už nezbývalo nic jiného, než poprosit jedno ze Střídavých království o pomoc a o azyl. Brala bych, aby Theronovi autorka dala větší prostor, aby ho rozvinula ještě o něco víc. Protože i když byl mnohem lepší než Mather, působil občas trochu zoufale, ztraceně a bezmocně. Avšak hned od začátku se nebál vyjádřit své pocity, byl milý, odvážný a pozorný. Vtipkoval a emoce z něj prýštily na každém řádku. (A možná mě prostě trochu okouzlil svým sklonem k umění.)

Ano, jak jste si mohli všimnout, zase tu máme milostný trojúhelník. V čem byl tento jiný než ty ostatní? Já ani nevím. Byl možná ještě otravnější. Meira byla ztracená ve svých pocitech a když si je pak přece jen uvědomila, nevyjádřila je nahlas a stále dávala falešné naděje. Nepřišlo mi to ani trochu fér a celá tato zápletka mi přišla jen zbytečně rozpitvaná. 

Naštěstí se ale příběh nezakládá jen na tom. Má velký potenciál, mnoho tajemství, výpravy do minulosti a hlavně magii, která nebyla ještě plně využita. Konec je sice předvídatelný, ale příjemný. A akce si v knize rozhodně užijete až až, o tom nemějte pochyb. Nicméně, co se týče rozporuplných situací a návaznosti či logičnosti příběhu, tam jsem stále nejistá v tom, jak to mám hodnotit. Osobně si myslím, že se autorka trochu ztratila, když příběh vymýšlela. Na začátku měla určitou vizi, příběh Zimy a spoustu tajemství, která když vyplula na povrch, trošku otřásla základem celého příběhu a mnoho pasáží pak vytvářelo prostor pro otázky, které nebyly zodpovězeny. 

I přes tyto negativní poznatky si druhý díl určitě přečtu, chci dát Meiře ještě šanci, a hlavně chci vědět, jestli se konečně rozhodne a jak to se Zimou bude dál. Pokud vás tato série s nádhernou obálkou minula, poohlédněte se po ní. Má nevšední námět, který dokáže okouzlit, protože prostě – roční období? To tu ještě nebylo! Příběh přetéká akcí, a kromě hlavní hrdinky má i spoustu jiných zajímavých postav. A hlavně, pokud máte rádi young adult fantasy, Sníh nebo popel by vám v knihovničce chybět neměl! 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji 

Stefanie G.

Daniel Cole - Hadrový panák

Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…

Po Vánocích jsem měla náladu jen na detektivky, tou třetí byl Hadrový panák od Daniela Colea. Zaujal mě svojí anotací i stálým vychvalováním. Než se mi ovšem dostal do rukou, četla jsem na něj i spoustu zklamaných recenzí, takže když jsem se do něj konečně začetla, neočekávala jsem od knihy vůbec nic. A to bylo dobře.

Daniel Cole své čtenáře navnadil na Hadrového panáka svojí brutalitou – šest mrtvých, jejichž kousky těla jsou sešité dohromady a vytvářejí hrůznou podívanou. Pak je navnadil ještě více, když se k policejnímu týmu dostane informace o datech a jménech, kdy mají zemřít další lidé. Vše souvisí se vším a vše se vrací k případu, který kdysi vyšetřoval detektiv Fawkes, neboli Wolf.

Detektiv Fawkes je sám o sobě zvláštní individuum, které jsem si po prvních stránkách celkem oblíbila, nicméně mi to bohužel nevydrželo až do konce. Je to nafrněný, stále naštvaný a protivný chlap, který musí mít vždy pravdu. Prošel si peklem, když ho jeho případ dostal až na dno a pak se zase vrátil zpátky na vrchol ještě slavnější než předtím. Poslední kapkou v jeho životě pro něj byl jen rozvod.

Celý příběh je vlastně postavený na Fawkesově osobě. Ostatní postavy jsou jen šperkem navíc, ale rozhodně nemají chybu. Jsou tak zapamatovatelné, že je mám stále v živé paměti. Jeho kolegové by zastínili i jeho samotného, a dokonce se odvážím tvrdit, že by byl celý příběh možná i lepší, kdyby nebyl o Wolfovi.

Ze začátku měla kniha velký potenciál, ale s postupem stránek se stávala jen honem za záchranou obětí napsaných na lístečku a otřesným a nemorálním chováním novinářů a Fawkesovy bývalé ženy. Sledovala jsem nepochopitelné proměny hlavních hrdinů, kdy se jejich chování vymykalo původním rysům, a přibývající zbytečné scény. Dokonce i Fawkesovu tajemství nakonec chyběla ta správná pointa, spíš mě jen dokázalo naprosto zmást. V hlavě jsem si pak díky němu vytvořila jiný možný a zajímavější konec, který by byl nakonec nejspíš i lepší. A když už mluvím o konci, ten všemu tomu zmatku a nelogičnosti nasadil korunu. Skoro jako by autor nevěděl, jak má knihu zakončit.

I přesto však knihu nemůžu odsoudit příliš tvrdě, protože jsem ji přečetla jedním dechem. Nenudila mě. Postavy si pamatuji detailně, stejně jako celý zmatený případ. A to se i při těch negativech opravdu cení. Kdyby kniha nebyla dobře napsaná, prostě bych ji odložila. V tomto případě jsem to neudělala, a to znamená, že má určitý, i když ne zcela využitý, potenciál.

Pokud lačníte po příběhu, kde se to bude mrtvolami jen hemžit, kde nezůstanete stát na jednom místě příliš dlouho, zkuste Hadrového panáka. Třeba to budete zrovna vy, koho mile překvapí. 

Hodnocení:

Stefanie G

Robert Bryndza - Dívka v ledu

Poté co je v parku v jižním Londýně pod vrstvou ledu nalezeno tělo mladé ženy, na místo přijíždí detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Oběť, krásná dívka z mocné a bohaté rodiny, měla podle všeho dokonalý život.

Když Erika začne pátrat hlouběji, vynoří se souvislosti mezi její vraždou a smrtí tří prostitutek, které někdo uškrtil, svázal jim ruce a hodil do vodních ploch po Londýně.

Jaká je spojitost mezi dcerou vlivného lobbisty, který si myslí, že může ovlivňovat i vyšetřování, a mrtvými imigrantkami? Jaké temné tajemství dívka v ledu skrývala?

Čím více se Erika přibližuje k odhalení pravdy, tím více se vrah blíží k Erice. Poslední případ detektiva šéfinspektora Fosterové skončil katastrofou a smrtí pěti policistů včetně jejího manžela. Eričina kariéra visí na vlásku, musí bojovat s vlastními démony i s vrahem, který je hrůznější než kdokoliv, komu čelila v minulosti.

Dopadne ho dříve, než udeří znovu?

Už dlouho jsem v knihkupectví chodila okolo série Roberta Bryndzy Dívka v ledu. A jak se blížily Vánoce, měla jsem jasno. Milý Ježíšku… Zdali mě však kniha nadchla natolik jako ostatní, o tom se dozvíte v recenzi.

Erika Fosterová je detektivkou se smutnou minulostí. Po pauze se vrací do práce, a to rovnou do Londýna na vyžádání a prosbu o pomoc s vyšetřováním mrtvé dívky nalezené v zamrzlém jezeře. Jedná se o dceru významného muže se šlechtickým titulem, o to větší skandál to znamená a o to větší význam je činu přikládán. Když se ovšem v souvislosti s ním objeví jiné podobné vraždy prostitutek, případ se zažíná komplikovat mnohem víc, než si sama detektivka uměla představit.

Skoro bych řekla, že se Robert Bryndza nechal inspirovat Zločinem od Davida Hewsona. Andrea, dívka, která byla zavražděna, skrývá mnoho tajemství i po smrti. Erice se tak v hlavě objevuje nekonečné množství otázek, na které jen těžko a pomalu nachází odpovědi.

Vyprávění er-formou je příjemné a dílo rychle utíká před očima. Děj je realistický a napínavý. Celá škála různých postav příběhu dodává pestrost. Ať už je to Andreina sestra Linda, kterou autor ztvárnil naprosto dokonale se všemi jejími neduhy, slabými stránkami, psychickými potíži a láskou ke kočkám, nebo Andrein snoubenec Giles, který se k ní ani trochu nehodil. Všechny mají určité charisma a po dočtení si jistě alespoň některé zapamatujete. Problém jsem ale měla s Erikou. Nebyla mi úplně sympatická, a když jsem se blížila v příběhu ke konci, téměř mě iritovala svojí neopatrností a nelogičností.

Závěr, který autor pro příběh zvolil, byl na jednu stranu zajímavý, nicméně jsem jej od druhé poloviny tak nějak tušila, přičemž mě pak zklamalo finální vyvrcholení, kde se mi jen potvrdily mé nesympatie k Erice, a které zavánělo to zajetým klišé.

Černý puntík u mě ale má především překlad, který byl místy opravdu špatný. Dokonce jsem před sebou nejednou viděla poskládanou anglickou větu, což mě od čtení dost rušilo a odrazovalo už od první strany, stejně jako důležité chybějící čárky ve větách.

I přes to všechno jsem ale zvědavá na další díl. Vyprávění a promyšlený příběh mě zaujal natolik, že Erice dám ještě jednu šanci. Nicméně se nestávám jejím velkým fanouškem a nemohu ji ohodnotit plnými pěti hvězdičkami.

Pokud si tedy chcete přečíst detektivní příběh s charizmatickými postavami, zajímavým rozuzlením a příběhem odehrávající se pro změnu v Anglii, směle do toho. Kniha vás mile překvapí a potěší, i když má svoje slabší stránky.

Hodnocení:

Stefanie G

Kylie Scott - Stage Dive #1 - Rocková hvězda (RC)

"Měl si vůbec v úmyslu si ji vzít, vole?"

"Už ani nevím, kurva. Jel jsem do Las Vegas, protože jsem byl ze všeho toho svinstva mimo. A pak jsem ji potkal. Byla jiná. Zdálo se mi, že se od ostatních odlišuje. Chtěl jsem... chtěl jsem udělat něco naprosto jinýho... vypadnout z týhle zkurvený situace."

"Chudáček Davey. Copak náš rockový bůh stárne?"

"Tak kde je?"

"Soucítím s tebou, brácho. Fakt. Ale jak sám říkáš, chtěl jsi holku, co ti nepoleze do zadku, která je jiná než ty ostatní. A teď, když přesně to dělá, jsi na ni nasranej. Je to složitý, co?"

"Seru na tebe. Nech to být, Male, už je to fuk. A mimochodem, byla to ona, kdo chtěl ten zkurvenej rozvod,Proč nepromlouváš do duše jí?"

"Protože má právě teď moc práce se schovávánim se za rohem a posloucháním. Nemůžu ji rušit."

- Rocková hvězda (str. 69-70)

Pokud máte rádi rockové kapely, Stage Dive série je právě pro vás!

Dovedete si představit, že odjedete oslavit jednadvacáté narozeniny do Las Vegas a probudíte se vedle úžasného, do půli těla vysvlečeného chlapa a na prsteníčku se vám blyští diamantový prsten? Tak přesně tohle se stalo Evelyn…

Problém je, že si nemůže vzpomenout, co se vlastně stalo. Když zjistí, že se během divokého večírku provdala za úplně cizího kluka, vyděsí se. Nepřeje si nic jiného, než tohle šílené manželství anulovat, jenže to by jejím manželem nesměl být David, kytarista oblíbené rockové skupiny Stage Dive. Evelyn se tak ocitá v hledáčku fotoaparátů novinářů a davy rozhořčených fanynek ji nenechají chvíli v klidu. Být manželkou nejpopulárnější rockové hvězdy totiž znamená vydat se na pěkně divokou jízdu...

Originální název: Lick

Série: Stage Dive

Autor: Kylie Scott

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Baronet

Překlad: Ivana Čejková

Počet stran: 328

Klíčová slova: New Adult, erotika, romantika, rocková kapela

Přibližný doporučený věk: 18+

KNIHCENTRUM.cz: 224 Kč

Goodreads

What happens in Vegas…

Žena, která si svoji noc ve Vegas užívá až příliš. Muž, který od prohýřené noci čekal něco víc. Paměť, která se ne a ne vrátit. To jsou věty, které přeběh vystihují ze všech nejlépe. Hlavní hrdinka Ev ve Vegas pije tak moc, že si druhý den nic nepamatuje a ani neví, kdo je ten mladík, co tam s ní v hotelovém pokoji u záchodové mísy vydržel celou noc, nebo proč má na ruce ten obří diamantový prsten. On se po zjištění naprosté nevědomosti naštve a odchází a říká, že jí rozvodové papíry pošle a o všechno se postará. Pak nastává nekonečný mediální kolotoč, protože onen krásný potetovaný muž je slavný kytarista světově známé kapely Stage Dive. Ev je tak nakonec nabídnut pobyt v L.A. dokud se vše okolo rozvodu nevyřeší.

Tentokrát jsem od příběhu nic nečekala, na Goodreads měla kniha dobré hodnocení, já měla náladu na trochu rockový žánr, tak jsem si řekla proč ne. Pokud jste ovšem jako já předtím četli Vášnivého svůdníka od Chrstiny Lauren, začátek Rockové hvězdy vám bude připadat až otravně povědomý. Tudíž mi trvalo dlouho, než jsem se do knihy začetla. Pak naštěstí přišla ta část, od které se nemůžete odtrhnout, protože je to tak úžasné a hlavní hrdina, David, rockový bůh, je prostě k sežrání. Jenže všechny tyto romantické knihy musí přijít s nějakým zvratem. Před ním ale bohužel následovala sexuální rutina. Ano, přibližně po druhé čtvrtině jsem měla s knihou zase problém a tentokrát mi vydržel až do konce.

Nemůžu říct, že by byl příběh špatně napsaný, nebo špatně přeložený. Byl jen tak přeslazený, překombinovaný, přehnaný, že nakonec působil jako směska Vášnivého svůdníka, Krásné katastrofy a Fallen too far (Hranice nevinnosti). Mohla bych další knihy vyjmenovávat donekonečna, ale to by bylo zbytečné.

Hlavní hrdinka se mi zdála upjatá a stále se vracela ke svému minulému vztahu. To stejné i David. Oba si s sebou nesli určité jizvy z minulosti, jenže ty byly spíše rušivé, než zajímavé. Navíc autorka se z Davida snažila udělat drsňáka s až příliš sladkou a romantickou povahou, že mi to moc nešlo dohromady.

Věřím, že mnozí z čtenářů budou knihou nadšení. Přece jen nepostrádá zápal, vášeň, elektrický náboj mezi hlavními hrdiny, záporné postavy, laškování, zajímavou zápletku a vyostřený konec. Mně to bohužel moc nestačilo k tomu, abych příběhu dala pět hvězdiček. Nestačilo mi to ani na hvězdičky čtyři, takže dávám tři a půl. Tím vás ovšem od přečtení nechci odrazovat. Rocková hvězda je zábavné a milé čtení a kapelu Stage Dive si oblíbíte, jen od příběhu prostě nečekejte příliš. 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví KNIHCENTRUM.cz.

Stefanie G.

Julianna Baggott - Čistý #3 - Oheň (RC)

Hledej, hledej, čas se krátí, toho, kdo se podobá ti. Jako tvůj stín v jasný den. Poslední jde z kola ven.

- Splynutí, str. 132

Když jsem zjistila, že Jota vydává konečně závěrečný díl trilogie Čistý, byla jsem nadšená a nemohla jsem se dočkat, až se do Ohně začtu. Stýskalo se mi po Pressii, ale hlavně se mi stýskalo po El Capitanovi a Helmudovi. Jak na mě ale konec této série zapůsobil, to se dozvíte v recenzi!

Po otcově smrti se Partridge ujímá vlády v Dómu, jednom z posledních útočišť v jinak zničené pustině, jíž se Země stala. Původně si mladý muž předsevzal, že Čistým odhalí všechny otcovy lži, svrhne nelítostný řád Dómu a sjednotí jeho obyvatele se znetvořenými Starými žijícími za jeho silnými zdmi. Jenomže s ohromnou mocí, kterou má nyní v rukou, je vše mnohem složitější a potenciálně nebezpečnější, než si kdy vůbec dokázal představit.

Skupina přeživších Starých se vydává na mimořádně náročnou cestu k Dómu. Pressia získala klíč ke spáse, a když se jí podaří ho dopravit až do Dómu, Staří se snad vyléčí a všechny hrůzy se již stanou minulostí. Jenomže Bradwell tak snadno odpouštět nedokáže a navzdory Pressiiným prosbám je odhodlán zničit Dóm a potrestat jeho obyvatele za to, že se podíleli na zkáze okolního světa. Bývalý vůdce rebelů El Capitan stojí na Pressiině straně a chce zachránit tolik lidských životů, kolik to jen půjde, ale je pro něj mimořádně náročné se vypořádat se svou temnou minulostí plnou násilí.

Bývalí spojenci a přátelé se stávají možnými nepřáteli na život a na smrt – a osud světa je nejistější než kdy dřív. Zřítí se lidstvo do záhuby? Nebo z všudypřítomného popela přece jenom vyvstane nový svět?

Originální název: Burn

Série: Čistý

Autor: Julianna Baggott

Díl v pořadí: 3

Nakladatelství: Jota

Překlad: Naďa Funioková

Počet stran: 440

Klíčová slova: fantasy, thriller, YA, dystopie

Přibližný doporučený věk: 16+

KNIHCENTRUM.cz: 284 Kč

Goodreads

El Capitan a Helmud zachraňují situaci

Pressia, Bradwell, El Capitan a Helmud jsou stále v místech, kde bývala Evropa, daleko od Partridge. Pressia si vyčítá Bradwellovu záchranu, Bradwell je zatvrzený a je na ni naštvaný, El Capitan stále touží, aby si Pressia vybrala jinak… Jenže jejich poslání je dostat lék, který z nešťastníků zase může udělat Čisté do Dómu, i když s tímto rozhodnutím všichni nesouhlasí. Partridge mezitím podléhá tlakům v Dómu a Lyda se snaží udržet si zdravý rozum, ale v těch sterilních a čistých prostorách stále jen touží po Matkách a po zničeném světe z popela.

Abych pravdu řekla, toto shrnutí vlastně bohatě stačí. Tak, jak jsem se na poslední díl série těšila, tak mě zklamal. Hodně zklamal. A zklamala mě i Julianna. Nejen, že příběh začal tak trochu pomateně a pocity z druhého dílu vůbec neodpovídaly začátku Ohně, ale i postavy jako by prošly jakousi záhadnou proměnou. Pressia řešila stále jen Bradwella, než jí došlo, že by měli lék dopravit do Dómu. Bradwell se pořád někde potuloval a rozhodně se nechtěl k Pressii ani na krok přiblížit. A bylo to právě toto napětí, co mi celý začátek jaksi kazilo. Stejně, jako se změnily tyto dvě postavy, i Partridge prošel pro mě naprosto nepochopitelnou proměnou. Přišlo mi, že najednou nevěděl, jak se ke všemu postavit a byl z něj jen obyčejný fracek, který neví, co chce. Najednou nevěděl, jaké bylo jeho poslání. Slepě důvěřoval každému na potkání a ještě se divil, že potom, co provedl, se odehrálo to, co se odehrálo. Navíc se po jeho boku stále objevovala Iralene místo Lydy. A Lyda se chovala naprosto odevzdaně. Rozčilovalo mě, jak i ve svém stavu Partridgovi dovolovala trávit čas s druhou dívkou. Přišlo mi, jako by bláznila, jako by se nedokázala postavit za svá slova a přání, stejně jako to dělal i Partridge.

 A to ani nemluvím o samotném závěru knihy a celé série, kde se nedozvíte vůbec odpovědi na otázky položené v rámci celé série i posledního dílu. Vlastně se nedozvíte vůbec nic a ještě navíc vámi projede vlna nenávisti v rámci několika posledních rozhodnutí, které padnou. Julianna vás nechá viset několik set metrů nad povrchem a nejspíš se vám vysmívá, jak skvěle to na vás ušila.

Ale nevnímejte to tak, že je poslední díl vážně na houby. Má i několik světlých bodů. Především El Capitanovy vyprávěcí pasáže, které jednoznačně zachraňují situaci, a kvůli kterému jsem pokračovala ve čtení. Tenhle chlapík dokázal být kouzelný po celou dobu příběhu. Od začátku do konce. A Helmud jakbysmet. A abych nebyla úplně negativní, napínavé scény byly dobré, byrokracie jakž takž dobře promyšlená a nakonec nechyběla ani ta romantika. I když…

Závěrem? Pokud máte sérii rozečtenou, Oheň vám pár otázek objasní, ale rozhodně neočekávejte zázraky. Vlastně bych řekla, že je to nejhorší díl ze série, ale možná se mnou někdo souhlasit nebude. Podle mě však postrádal zásadní pointu a vysvětlení všeho, co se v příběhu stalo a odehrávalo. Dokonce mi i unikla pointa, proč vlastně byla série vytvořena, což bylo obrovské zklamání. Každopádně alespoň pro El Capitana s Helmudem stojí Oheň za přečtení.

Pokud mám shrnout celou sérii, musím hned na začátku říct, že měla velký potenciál. Skvělý, originální příběh plný nedokonalých lidí, ale i těch dokonalých. Popisoval touhu po poznání, dobrodružství, míru, očištění, porozumění, lásce, pravdě. Nechybělo mu nic. Byl zde vtip, nadsázka, napětí, boje na život a na smrt, tajemství, přátelství, láska. Obdivovala jsem jak Lydu, tak Pressii. Bradwell i Partridge mi lezli na nervy, ale tak nějak v dobrém smyslu slova. El Capitan a Helmud mě vždy pobavili. Jenže v posledním díle už zůstala jen ta poslední část. Vše ostatní vymizelo a hromada informací do sebe přestala zapadat a dávat smysl. To se ovšem u posledních dílů stává… 

Recenze na předchozí díly:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!

Stefanie G.

Marissa Meyer - Měsíční kroniky #3,5 - Nejkrásnější

Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější.

- Nejkrásnější

Měsíční kroniky jsem si zamilovala, tudíž mi nemohl chybět ani Levanin příběh. Řekněme, že do té doby, než jsem si jej přečetla, se mi jako Zlá královna líbila mnohem víc…

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.

Originální název: Fairest

Série: Měsíční kroniky

Autor: Marissa Meyer

Díl v pořadí: 3,5

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Jana Zejmanová

Počet stran: 192

Klíčová slova: fantasy, pohádky, YA

Přibližný doporučený věk: 15+

EGMONT.cz: 207 Kč

Goodreads

Příběh Levany

Levana, druhorozená dcera královské rodiny. Rodiče byli zavražděni a její sestra Channary je nejen šílená, ale především zlá a ještě navíc opravdu krásná, díky čemuž každou chvíli Levaně připomíná její ošklivost... Její nedostatečnost v ovládání jejího měsíčního daru. Když ale Channary onemocní, Levaně se naskytne příležitost stát se alespoň na chvíli tou královnou, kterou budou Měsíčňané milovat…

Marissa se opravdu snažila, abychom jako čtenáři otrávení Levaninou existencí pochopili její osud. Snažila se ji vylíčit jako tu druhou dceru, kterou její sestra stále ponižovala. Snažila se ji vylíčit jako to tragické děvče, které prostě jen hledá lásku. Jenže klíčové slovo je právě to SNAŽILA.

Místo, abych Levanu litovala a soucítila s ní, jsem si uvědomila, že je ještě zvrácenější, než jsem si myslela. To, kam až dokázala zajít pro svoji lásku, čeho všeho byla schopna, aby se dostala až tam, kde je teď… Řekněme, že jsem na tváři měla nejednou zhnusený výraz.

Channary na tom nebyla o moc lépe. Její postava mě vždy zajímala a byla jsem ráda, že jsem měla tu možnost ji v rámci Levanina příběhu poznat o trochu víc. Jenže i zde přišlo jakési malé zklamání. Opravdu jsem nečekala, že by ji autorka vytvořila až tak vypočítavou…

Nesmím zapomenout ani na úžasného Evereta… Muže ze stráže, do kterého byla Levana zamilovaná už od dětství. Musím říct, že jeho postavu jsem si užívala do posledního dechu. Autorce se povedlo vylíčit snad všechny jeho mužské stránky. Jeho proměny, zoufalství, radosti, poddajnost i vzdor… Tleskám!

Nemohu říct, že by se mi příběh nelíbil. Byl skvělým doplněním k sérii. Mnoho věcí zapadlo na své místo a už se nemůžu dočkat, až se začtu do Winter! Jenže něco mi tam prostě nesedělo. Nejspíš šlo o autorčinu snahu… Možná kdyby Levanu nepodala jako tu zakomplexovanou chudinku, která všechno vlastně dělá jen pro to, že chce být milována… Možná, kdyby jí propůjčila trochu normálního nadhledu a myšlení bez sobeckosti… Možná… Možná… Možná…

Tak či tak Nejkrásnější patří do série Měsíčních kronik a ujasní vám mnoho nevyřčených či naznačených zápletek z hlavních příběhů Cinder, Scarlet i Cress. Stojí za přečtení, ale u mě si vysloužila pouze 3,5*.

Recenze na předchozí díly:

  

Hodnocení:

Paul Cleave - Jezerní hřbitov (RC)

Jezerní hřbitov

Paul Cleave

Originální název: Cemetery Lake

Série: Theodore Tate

Díl: 1.

Rok vydání: 2015

Nakladatelství: Galatea

GOODREADS

To, co se zpočátku jeví jako rutinní exhumace možné oběti trestného činu, se v jediném okamžiku změní v drama, a život bývalého policisty Theodora Tatea se obrátí vzhůru nohama.

Před dvěma lety se Tateovi zhroutil svět a od té doby se protlouká jako soukromý detektiv bez ambicí a bez víry v budoucnost. Svá tajemství nadobro pohřbil a odmítá se k nim vracet. Ve chvíli, kdy stojí na ponurém hřbitově a pozoruje polorozpadlou rakev, přilehlé jezero se rozhodne vydat svá tajemství. Následné potvrzení pochybností ohledně totožnosti exhumovaného těla spouští lavinu nepředvídatelných událostí. Tate ví, že by měl vyšetřování přenechat svým bývalým kolegům, ale smysl pro povinnost spolu s pocitem vlastní viny mu nedá spát a nutí jej vzít spravedlnost do svých rukou.

Temná minulost Tatea se dere na povrch a nutí ho ke zběsilému tempu. Ví, že šílený vrah ještě neskončil a ví, že neustále si musí udržovat náskok před policií. Může se totiž stát, že tajemství, o kterých si myslel, že jsou tak hluboko pohřbená, mohou vyplavat na povrch...

Jezerní hřbitov je již druhou knihou, která u nás od Paula Cleava vyšla. První byla kniha Čistič, která v originále vyšla roku 2006 a následně u nakladatelství Jota roku 2007. O vydání druhého úspěšného detektivního příběhu se postaralo nakladatelství Galatea. Na Goodreads je tato kniha hodnocená čtenáři téměř čtyřmi hvězdičkami. V zahraničí je Paul Cleave známější, než je u nás, ale i zde si tento jedenačtyřicetiletý Novozélanďan jistě najde své fanoušky.

Celou recenzi si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže:

RECENZE PSANÁ PRO KNIHCENTRUM REVUE: 

JEZERNÍ HŘBITOV