Kapitola 1, strana 6/7:
„Kolik chceš masa?“ ptala se mě Grace.
„Ehm… Grace, já jsem vegetarián,“ cílila jsem se provinile, že jsem jí to neřekla dřív.
„To je v pohodě, já taky,“ mrkla na mě a nandala mi na talíř sójové maso.
„Díky,“ usmála jsem se.
„Není zač,“ podávala mi talíř.
„Ty jsi vegetariánka jako mamka?“ zeptal se Scotty a hleděl mi do talíře.
„Přesně tak,“ přikývla jsem.
„Proč?“
„Není mi po něm dobře,“ snažila jsem se vymyslet jinou teorii, než tu moji, kdy jsem nezastávala vraždění nevinných zvířat.
„Ale přicházíš tak o vitamíny…“ namítl rozumně.
„Co ty víš o vitamínech,“ rozcuchala jsem ho.
„Řekl bych, že Annabelle má k tomu svému vegetariánství stejný důvod, jako tvoje maminka, Scotte,“ vložil se do toho Dick.
„Ale krávy nebo slepice se přece pěstují schválně pro maso,“ podíval se na mě Scotty zmateně.
„To je pravda a je dobře, že ho jíš,“ chtěla jsem to ukončit.
Neměla jsem ráda tohle rozebírání.
Jenže se do toho vložila Grace, „Annabelle má pravdu, je dobře, že ho jíš, aspoň zatím,“ pohladila ho po vlasech.
„Zatím?!“ vytřeštil na ni oči Dick.
„Až bude dospělý, tak se může rozhodnout,“ podívala se na něj Grace.
„Nikdy bych to nedovolil! Maso se jedlo už od pradávna! Je to normální a přirozené!“ začal se rozčilovat.
„Aby ti nezaskočilo,“ zašeptal Kieran a já se musela usmát.
„Cože?!“ otočil se se svojí zlobou na nás.
„Říkal, aby ti nezaskočilo,“ zopakovala jsem to, „Jsi nějaký moc rozrušený, tak máme strach, aby ses nám tím masem neudávil,“ usmála jsem se na něj sladce.
„Co si to dovoluješ, mladá dámo?! Tohle si pod mojí střechou nezvykej!“ rudnul vzteky.
„Já se neprosila o to, abych tu mohla bydlet…“ dala jsem si do pusy další sousto.
„Annabelle!“ zírala na mě Grace.
„Promiň.“
„Taky můžeš jít spát pod most, jestli ti to tak víc vyhovuje!“ nepřestával Dick.
„To by se ti líbilo, viď?“ probodávala jsem ho nenávistným pohledem.
„Jsi jen rozmazlenej spratek! Ještěže se tě už rodiče zbavili!“
Jen jsem na něj zůstala zírat.
„Cos to řekl?!“ ozval se Kieran rozčíleně.
„Ty se do toho nepleť,“ varoval ho Dick.
„Budu se do toho plést, je to moje sestra, ty hulváte!“ ruku, co měl položenou na stole, zaťal v pěst.
„Kierane,“ položila jsem mu ruku na tu jeho.
Jen se na mě podíval.
Byla to pro mě rána pod pás a já nevěděla, co mu na to mám říct. I chuť k jídlu mě přešla. Jen jsem se bála, aby Kieran neudělal nějakou větší hloupost.
„Grace,“ otočila jsem se k ní, „to jídlo bylo výborné, ale pokud mě teď omluvíš, už půjdu spát,“ vzala jsem svůj talíř a odnášela ho na kuchyňskou linku.
„Já se též omlouvám, ale nějak mě přešla chuť k jídlu,“ následoval mě Kieran.
„Kam si myslíte, že jdete?!! My jsme ještě nedojedli!“ řval za námi Dick.
„Richarde, už přestaň!“ okřikla ho Grace.
Už jsem tam nemohla vydržet ani vteřinu.
Po schodech jsem se rozběhla a utíkala jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Slzy se mi nekontrolovatelně hrnuly do očí. Nemohla jsem to zastavit a cítila jsem se jako slaboch. Celou dobu jsem se tak snažila svoje emoce kontrolovat a teď přijde Dickova jedna pitomá poznámka a já se rozbulím jako malá holka.
Stefanie G.
Budu ráda za jakékoliv vaše názory, otázky, připomínky a poznatky. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat