úterý 22. října 2013

Lauren Oliver - Chvíle před koncem (Before I Fall)

Chvíle před koncem je kniha, která mě zaujala hned, jak jsem viděla její obálku. A byla také první knihou, kterou jsem četla z nakladatelství CooBoo. Už předtím jsem o ní četla na www.goodreads.com a nemohla jsem se dočkat jejího českého vydání. Obálka mě nezklamala! Navíc příběh této knihy je naprosto jedinečný a neobvyklý.

Kniha má 378 stran a byla vydaná nakladatelstvím CooBoo roku 2011.



Lauren Oliver
Lauren Oliverová se narodila v Queensu a dále vyrůstala ve Westchesteru ve státě New York. Bylo to malé městečko podobné tomu, které Lauren popisuje právě v knize Chvíle před koncem. 
Matka i otec jsou literárními profesory a už od mala vedli ji i její sestru k vymýšlení příběhů, kreslení, malování či tancování. Psát začala už jako malá a to tak, že psala pokračování svých oblíbených knih. Později začala vymýšlet svoje vlastní příběhy. 
Úspěšně vystudovala filosofii a literaturu na univerzitě v Chicagu a dále pokračovala ve studiu kreativního psaní. 
Nějakou dobu pracovala pro Penguin Books v oddělení literatury pro mladé a právě v té době začala pracovat na své první knize - Chvíle před koncem. Dále se proslavila trilogií Delirium - Pandemonium - Rekviem. 


Co kdyby vám zbýval jen jeden den života? Co byste dělali? Koho byste políbili? A jak daleko byste zašli, abyste si svůj život zachránili?

Samantha Kingstonová má všechno: kluka, o kterého by stála snad každá, tři úžasné nejlepší kamarádky a prostě všechno nej na střední škole Thomase Jeffersona – od nejlepšího stolu v jídelně až po nejlepší parkovací místo. Pátek 12. února by měl být jen další z řady dnů jejího perfektního života.
Místo toho se ukáže, že je to den poslední…


Linie děje

Originální obálka
Linie děje je svým způsobem jednoduchá a je až fascinující na kolik způsobů je autorka schopna naplánovat jeden jediný den. 
Začínáme prologem, kde se seznamujeme s tím, jak to celé začalo, a co se vlastně ve zkratce stalo. Až první kapitola nám prozradí vše potřebné a Samantha nám přesně popisuje svůj den od chvíle, kdy vstala, jak jela do školy, jaký byl Kupidův den ve škole a především to, co se stalo na párty u Kenta. Až na to, že její den neskončí tak dobře, jak bychom očekávali. Skončí autonehodou a my se ve druhé kapitole dostaneme na začátek dalšího, tedy vlastně toho samého dne. 
Každá kapitola je jedinečná a je rozdělena vždy na několik podkapitol, které rozdělují jeden den do určitých pasáží. 
Když jsem knihu četla poprvé, Prolog mě uchvátil, ale pak mě zarazil způsob rozdělení kapitol na tolik dalších podkapitol. Na to v knihách nejsme zvyklí. Další věc, která mě zarazila byl překlad. Jde z něj totiž přesně poznat pro které věkové kategorie je kniha určená. Ještě jsem nečetla knihu v originále, tak jsem zvědavá, jak jsou jednotlivé věty psané tam. Každopádně mi chvíli trvalo, než jsem se dostala přes ten "mládežnický slang", který mi na sedmnáctiletou dívku moc neseděl. Naštěstí mi to ale neubíralo nadšení z dokonalého příběhu, který je jednoznačně neobvyklý. 
Už jen to, že autorka dává hlavní hrdince pět šancí, aby pochopila a napravila své chyby, a aby přišla na to, co všechno se muselo stát a hlavně proč, je naprosto odlišné od jiných knih, které jsem kdy četla. Druhá věc je pak ten nečekaně dobře vyřešený konec.  


Postavy

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Samantha Kingstonová, která celý příběh vypráví. Nechybí ani její nejlepší kamarádky - Lindsay, Elody a Ally. Lindsay představuje tu nejhezčí a nejpopulárnější dívku, která je ale zároveň i největší mrcha a Elody je očima Sam popsána jako ta nejhodnější z nich.
Connecticut, USA
(místo, kde se příběh odehrává)
Dále poznáváme přítele Samanthy, Roba, do kterého je Sam zamilovaná už od šesté třídy (ačkoliv on byl v té době ještě moc cool, aby si jí vůbec všiml). Jenže s postupem času si uvědomujeme, že zrovna on není přítel v tom pravém slova smyslu, kterého by si každá dívka přála a že vzhled neznamená všechno.
Dále je tu Kent, kluk, se kterým se Sam zná už ze školky, a který se jí stále dvoří.
Nesmím ani zapomenout na Samantinu malou a rozvernou sestru Izzy, která neumí pořádně vyslovovat nebo na důležitou postavu Julliet Sykesovou, dívku, kvůli které se to všechno zvrtlo.


Můj pohled na knihu

Jak jsem říkala, jako první mě nadchla obálka (téměř jako vždy). Ta je prostě úžasná. A to jak ta česká, tak i ta originální. Když jsem se pak do knihy začetla, byla jsem nadšená Prologem, pak jsem trošku znejistěla, ale když jsem se dostala dál a dál, kniha mě pohlcovala čím dál tím víc. Moje prvotní znejistění pramenilo především z toho, jaký je překlad. Byl na mě moc teenagerský. Ale věřím, že dívkám, kterým je nějakých čtrnáct, patnáct, šestnáct let to tak připadat nebude. :) Celkově mě příběh uchvátil a já si ho zamilovala a to se vším, co v něm je. Fascinuje mě, jak Lauren dokázala naplánovat šest různých a přitom stejných dnů. Šest různých událostí a měnící se pohled na věc. Tímhle příběhem si mě Oliverová získala na plné čáře a už se nemůžu dočkat její novinky - Paniky! 
Knihu můžu jen a jen doporučit a doufat, že si ji zamilujete tak, jako jsem si ji zamilovala já!

Úryvky

Říká se, že těsně předtím, než člověk umře, proletí mu před očima celý život, ale pro mě to tedy neplatilo.
Pokud mám být upřímná, tak tahle představa, jak se mi v poslední chvíli přehrává v hlavě takzvaný film života, mi vždycky připadala příšerná. Některé věci je lip nechat spát, jak by řekla moje máma. #1

-

Ale nebudu lhát. Je fajn, že máme všechno tak snadné. Je to pěkný pocit, že si člověk může v podstatě dělat, co chce, a nic se mu nestane. Až vypadneme ze střední, můžeme si říct, že jsme si to správně užily, že jsme se líbaly s nejhezčími kluky a byly na těch správných mejdanech, že jsme nadělaly tak akorát průšvihů, poslouchaly muziku moc nahlas, vykouřily příliš cigaret, moc pily, moc se smály a poslouchaly moc málo, pokud vůbec. Kdyby střední škola byla partie pokeru, tak Lindsay, Ally, Elody a já bychom držely v ruce osmdesát procent karet. #2

-

Pak položí kytici růží. Má jich dvanáct a já na ni chvilku žárlím.
Ally nejspíš taky, protože řekne: „Cos musela udělat, abys jich měla tolik?"
„Koho jsi musela udělat?" opraví ji Lindsay.
Elody vyplázne jazyk, ale zřejmě ji těší, že jsme si všimly.
Z ničeho nic se Ally podívá někam přes moje rameno a začne se hihňat. „Psycho killer, quest-ce que cest!"
Všechny se otočíme. Do naší části jídelny právě vevanula Juliet Sykesová zvaná Psycho. Chodí, jako kdyby se vznášela, jako by ji unášely vnější síly, které neovládá. V dlouhých bledých prstech nese hnědý papírový sáček. Tvář jí zakrývá opona světlých vlasů, ramena má nahrbená.
Většina lidí v jídelně ji ignoruje - ona je ztělesněním přehlédnutelnosti - ale Lindsay, Ally, Elody a já začneme ječet a děláme rukou, jako když do něčeho bodáme, jako v té scéně z Psycha od Alfreda Hitchcocka. Před pár lety jsme na to spolu večer koukaly při jedné pyžamové párty a pak jsme musely nechat do rána rozsvíceno. #3

-

„Kam jsi vlastně zmizela?" Všechno mě štve víc, než by mělo: to, že se na mě kamarádky vykašlaly po plných třiceti vteřinách, že je Rob tak opilý, že si Kent pořád ještě povídá s Phoebe Riferovou, i když má být posedle zamilovaný do mě. Ne že bych chtěla, aby do mě byl zamilovaný, to je snad jasné. Jen je to taková jistota, která mě vždycky zvláštním způsobem uklidňovala. #4


 Jak vidíte, ještě jsem hledala odpovědi. Ještě jsem chtěla vědět proč. Jako kdyby mi tu otázku mohl někdo zodpovědět, jako by mě jakákoli odpověď mohla uspokojit.
Tenkrát ještě ne, ale později jsem začala přemýšlet o čase: jak se pohybuje a ztrácí a neustále plyne vpřed, vteřiny a minuty a hodiny a dny, a všechny vedou na stejné místo, jako proud, který teče věčně stejným směrem. A my všichni běžíme a plaveme, jak nejrychleji umíme, a tím ho popoháníme.
Chci říct tohle: Možná si můžete dovolit čekat. Možná před sebou máte nějaké zítra. Možná před sebou máte tisíc zítřků, nebo tři tisíce, nebo deset, tolik času, že se v něm můžete koupat, válet se v něm, propouštět ho mezi prsty jako mince. Tolik času, že jím můžete plýtvat.
Ale pro některé z nás je jen dnes. A fakt je ten, že to člověk nikdy neví. #5


Playlist

Mary J. Blige - No More Drama
Jay-Z - 99 Problems
 Dr. Dre
Tupac
Sir Mix-a-Lot - Baby Got Back
Madonna - Like a Prayer
Bonnie Tyler - Total Eclipse of the Heart
Dujeous
Fallacy - Splinter






Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti :)




Knihu si můžete koupit přes portál CooBoo ZDE nebo pak přímo na stránkách Albatrosu ZDE.

Stefanie G.





#1 Prolog. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 5. ISBN 978-80-7447-090-5.
#2 Jedna: Popularita - Analýza. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 16 - 17. ISBN 978-80-7447-090-5.
#3 Jedna: Matika: Další lekce z chemie. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 33. ISBN 978-80-7447-090-5.
#4 Jedna: Mejdan. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 53. ISBN 978-80-7447-090-5.
#5 Pět. OLIVER, Lauren. Chvíle před koncem. 1. vyd. Veronika Volhejnová. (fotografie) Martin Stranka. Karolina Medková. V Praze: CooBoo, 2011, s. 217. ISBN 978-80-7447-090-5. 

Žádné komentáře:

Okomentovat