Nerozhodná - úryvek 4

Kapitola 3, strana 32-34:

„A je ještě jedna skvělá věc, kterou nám dovoluje,“ podívala se na mě nadšeně.

„Jaká?“

„Můžeme mít v uších sluchátka,“ skoro se rozplynula.

Fakt?“ potěšilo mě to.

Když tvořím, nejradši u toho poslouchám hudbu. Je to jakýsi můj rituál. A jak jsem mohla vidět, nejen můj.

„No jo,“ kývala vzrušeně hlavou a vytáhla si svůj iPod na lavici.

„Tak to je skvělý!“

„Že jo!“ zavýskla, „Jenže tady ty husy okolo to patřičně nedoceňují a většinou v hodině jen slintají,“ otočila se za sebe.

„Neříkej, že ty z něj neslintáš,“ naklonil se k ní zezadu Aiden.

„Aidene!“ Cho se nejspíš lekla, protože ho pak praštila deskami na výkresy.

„Ale, ale, slečno Yangová, už zase?“ ozval se ode dveří snad ten nejhezčí mužský hlas, jaký jsem kdy slyšela.

Hlubší, ale ne zas tak moc. Trošku drsnější. Ale rozhodně mě pohladil na duši.

A když jsem se otočila…

Najednou mi bylo jasné, proč jsou jím ty holky tak posedlé.

Byl sexy. Opravdu sexy.

Mohlo mu být něco kolem devětadvaceti, takže něco jako takový ten neskutečně hezkej třicátník. A tudíž přesně ten věk, kdy se z chlapů stávají nejhezčí tvorové. Tedy z jak kterých. Dick mezi ně rozhodně nepatří.

Měřil rozhodně přes sto osmdesát centimetrů a nebyl to žádný vychrtlý hubený pavouk. Byl docela namakaný. Široká ramena, vypracovanější ruce, které byly vidět, i když na sobě měl bílou polokošili, hezky tvarovaný hrudník a pevné bříško. Měl to, co jsem na chlapech vždy obdivovala.

A to nezmiňuju jeho dokonale střižené tmavé vlasy. Byly o něco delší, spadaly mu přes uši a po bokách do čela, taky se trošku kroutily. Měl takový ten rozcuch, o který se kluci vždy snaží, ale ono jim to nejde.

Jeho tvrdé rysy vás na první pohled očarovaly. Měl ostře řezanou spodní čelist a i lícní kosti mu dodávaly takový ten nádech drsňáka.

Obočí měl o trošičku hustší, ale to zazdily jeho, jako oceán modré oči a husté dlouhé řasy.

Nos byl trošku širší a rty… Rty měl nesouměrné, ale zato přesně padnoucí do toho téměř dokonalého obličeje. Hodní ret měl tenký a krásně tvarovaný, druhý naopak o něco širší.

První, co mě napadlo, bylo, jak by se skvěle kreslil. Neměl takové ty jednoduché rysy, které jsme procvičovali, jenže o to víc by to bylo práce a ocenění.

„On si začal,“ ukázala Cho na Aidena.

„Cho, myslím, že Aiden si začíná pokaždé, nebo ne?“ vyjel mu jeden koutek nahoru, přičemž se mu na tváři a okolo očí utvořily vrásky.

Bože byl tak… K sežrání.

Skoro jako bych slyšela všechny holky ve třídě povzdechnout. Jako by se třídou šířilo tiché „aaach“.

„Ano, to začíná,“ Cho se zamračila.

„Měli bychom tu mít jednu novou tvář,“ rozhlídl se po třídě.

„To budu já,“ ozvala jsem se nesměle a doufala jsem, že nerudnu. „Annabelle Bennettová?“ usmál se.

„Ano,“ přikývla jsem.

„Slyšel jsem o vás jen samé dobré věci, Annabelle,“ přišel blíž k mojí lavici a já cítila, jak mi srdíčko buší o hrudní kost.

Hlavně ho nezklam, běželo mi hlavou.

„Opravdu?“ zachovala jsem si pevný hlas a snažila do něj dát trochu překvapení i trochu sebejistoty.

Věděla jsem, že jsem dobrá. Opravdu dobrá.

„Už to tak bude,“ zase se tak dokonale uculil, „Jsem velice zvědav na vaše práce,“ zakončil to a otočil se na zbytek mých spolužáků.

S vytřeštěnýma očima jsem se otočila na Cho.

Je sexy, co?, artikulovala na mě a usmívala se od ucha k uchu.

Zabiju tě!, artikulovala jsem zpátky.

Stefanie G.