neděle 27. března 2016

Marie Lu - The Young Elites #1 - Mladí vyvolení (RC)

"Pomysli na nižší bohy - Formiditea, anděla strachu, a Caldoru, anděla zuřivosti. Laetea, anděla radosti. Denaria, anděla chamtivosti. Vlákna energie spojují nejen hmotné věci, ale také emoce, myšlenky a pocity - strach, nenávist, lásku, radost, smutek. Máš schopnost tahat za vlákna strachu a nenávisti. Mocný talent, pokud ho dokážeš zkrotit..."
- Mladí vyvolení, str. 112

The Young Elites, neboli Mladí vyvolení, kniha, která mě na Goodreads uchvátila nejen svojí obálkou (tou originální), ale i svojí anotací! Kniha, od které jsem očekávala mnoho…
Adelinu Amouteru změnila horečka krve. Před deseti lety se její zemí prohnala epidemie smrtící choroby. Většina nakažených zemřela, ale děti, které přežily, vyvázly s podivnými cejchy. Adelině se zbarvily vlasy na stříbrno, řasy zbledly a místo levého oka má teď jen klikatou jizvu. Její krutý otec věří, že je malfetto, které ničí pověst rodiny a stojí v cestě jejich štěstí. O některých přeživších se však říká, že mají víc než jen jizvy - věří se, že mají záhadné a mocné dary, a přestože jejich totožnosti zůstávají skryté, začalo se jim říkat Mladí vyvolení. Adelina se stane členkou jejich tajného společenství, její schopnosti postupně sílí a vzbuzují respekt i oprávněné obavy.

Originální název: The Young Elites
Série: The Young Elites
Autor: Marie Lu
Díl v pořadí: 1
Nakladatelství: Talpress
Překlad: Ondřej Duha
Počet stran: 328
Klíčová slova: fantasy, YA, dystopie
Přibližný doporučený věk: 15+

Vyvolená Bohy
Chtěla jsem vám nastínit děj, ale pravda je, že anotace knihu vystihuje až až. Adelina Amouteru, malfetto (italsky prohřešek nebo přečin), dívka, která je prodána vlastním otcem jednomu z kupců, se rozhodne, že je načase utéct, i když tak nechá svoji mladší sestru Violettu samotnou. Jenže na jejím útěku se něco přihodí, něco, kvůli čemu je zatčena a později má být i upálena na hranici Inkvizitory, odpůrci malfetto. Ale její osud na hranici nekončí, a než se naděje, schovává se se skupinkou, kterým se říká Mladí vyvolení, a kteří disponují velmi zajímavými schopnostmi.
Musím říct, že Adelina mi k srdci ani trochu nepřirostla. Dlouhou dobu mi pouze lezla krkem, jenže postupem času jsem zjišťovala, že to autorka tak chtěla. Že to, jak se Adelina chová, má své důvody. Ale ani to mě úplně nepřesvědčilo. Nebýt ostatních postav, které se v knize objevují, nejspíš bych knihu již po pár kapitolách odložila a už se k ní nevrátila.
Enzo, mladík s rudými vlasy a vůdce Vyvolených, vám vezme dech. Nejspíš ne hned od začátku, ale pak jej budete zbožňovat až do samého konce. A to stejné platí i pro Raffaela, který je na Adelinu tak milý, že si to snad ani nezaslouží, i když má vůči ní jistá podezření. I Gemma Adelině věří a nabízí jí svoje přátelství. Naopak Pavouk si na Adelinu dává opravdu pozor. Její síla totiž pramení z něčeho temného… Z něčeho, co může nést až smrtící následky. Na závěr ještě musím zmínit Terena, jednoho z Inkvizitorů, který Mladým vyvoleným pěkně ztrpčuje jejich poslání.
Mladí vyvolení mají velký potenciál, ale něco mi přece jen až do druhé poloviny knihy chybělo. Adelinina postava se držela schématu „nejlépe to zvládnu sama a ničí pomoc nepotřebuji“, který byl opravdu hodně otravný. Takové hrdiny z hloubi duše nesnáším, je to pro mě už takové klišé a přivádí mě to k zamyšlení, jestli ten příběh opravdu musel být podán takto a ne jinak. Možná proto jsem tak dlouhou dobu trpěla a říkala si, že je to jen další obyčejná průměrná Young Adultka. Jenže pak se Marie Lu vytasila s něčím naprosto nečekaným! Pak přišla další nečekaná pálka a pak další! Nestihla jsem se pořádně nadechnout a už mě zase srazila na koleno. Panečku a ten závěr! Takže i když jsem se v příběhu dlouhou dobu jen a jen plácala a protáčela panenky, poslední třetina mi vyrazila dech. Doslova. Moje jediná reakce byla „WTF?!!“, „Co se to sakra právě stalo?!!“ A věřím, že nebudu sama, kdo bude na závěr prvního dílu ze série koukat úplně stejně.
Takže právě díky tomuto konci a naprosto nečekaným obratům v celém příběhu si ode mě Mladí vyvolení nakonec vysloužili čtyři hvězdičky. Možná vás příběh Adeliny nijak zvlášť neuchvátí, možná tomu bude právě naopak. Jak už jsem říkala výše, tato kniha má potenciál a já věřím, že jej autorka bude dál rozvíjet, protože konec prvního dílu byl opravdu neskutečný. Pokud tedy máte rádi fantasy příběhy z vymyšleného světa, jejichž předností je silný a nečekaný konec, Mladí vyvolení se vám rozhodně budou líbit i přes tu naprosto odpudivou obálku, jejímž autorem je Tibor Paštrnák, a o které si myslím svoje… Někdy je míň prostě víc a něco tak odporného bych do ruky v knihkupectví nikdy nevzala, takže chápu vaši nejistotu a krčení nosů. Jediné, co vám doporučím je, abyste si zlepšili představu o této knize a mrkli se na originální přebal, pak možná usoudíte, že si přečtete i anotaci a nakonec si knihu i pořídíte, protože příběh bude lákavý. A já říkám ano, už jen pro ten konec, ANO!

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji knihkupectví DOBRÉ KNIHY
Knihu si můžete koupit ZDE ZA 148 Kč.

Stefanie G.

sobota 19. března 2016

Julianna Baggott - Čistý #3 - Oheň (RC)

Hledej, hledej, čas se krátí, toho, kdo se podobá ti. Jako tvůj stín v jasný den. Poslední jde z kola ven.
- Splynutí, str. 132

Když jsem zjistila, že Jota vydává konečně závěrečný díl trilogie Čistý, byla jsem nadšená a nemohla jsem se dočkat, až se do Ohně začtu. Stýskalo se mi po Pressii, ale hlavně se mi stýskalo po El Capitanovi a Helmudovi. Jak na mě ale konec této série zapůsobil, to se dozvíte v recenzi!

Po otcově smrti se Partridge ujímá vlády v Dómu, jednom z posledních útočišť v jinak zničené pustině, jíž se Země stala. Původně si mladý muž předsevzal, že Čistým odhalí všechny otcovy lži, svrhne nelítostný řád Dómu a sjednotí jeho obyvatele se znetvořenými Starými žijícími za jeho silnými zdmi. Jenomže s ohromnou mocí, kterou má nyní v rukou, je vše mnohem složitější a potenciálně nebezpečnější, než si kdy vůbec dokázal představit.
Skupina přeživších Starých se vydává na mimořádně náročnou cestu k Dómu. Pressia získala klíč ke spáse, a když se jí podaří ho dopravit až do Dómu, Staří se snad vyléčí a všechny hrůzy se již stanou minulostí. Jenomže Bradwell tak snadno odpouštět nedokáže a navzdory Pressiiným prosbám je odhodlán zničit Dóm a potrestat jeho obyvatele za to, že se podíleli na zkáze okolního světa. Bývalý vůdce rebelů El Capitan stojí na Pressiině straně a chce zachránit tolik lidských životů, kolik to jen půjde, ale je pro něj mimořádně náročné se vypořádat se svou temnou minulostí plnou násilí.
Bývalí spojenci a přátelé se stávají možnými nepřáteli na život a na smrt – a osud světa je nejistější než kdy dřív. Zřítí se lidstvo do záhuby? Nebo z všudypřítomného popela přece jenom vyvstane nový svět?

Originální název: Burn
Série: Čistý
Autor: Julianna Baggott
Díl v pořadí: 3
Nakladatelství: Jota
Překlad: Naďa Funioková
Počet stran: 440
Klíčová slova: fantasy, thriller, YA, dystopie
Přibližný doporučený věk: 16+

El Capitan a Helmud zachraňují situaci
Pressia, Bradwell, El Capitan a Helmud jsou stále v místech, kde bývala Evropa, daleko od Partridge. Pressia si vyčítá Bradwellovu záchranu, Bradwell je zatvrzený a je na ni naštvaný, El Capitan stále touží, aby si Pressia vybrala jinak… Jenže jejich poslání je dostat lék, který z nešťastníků zase může udělat Čisté do Dómu, i když s tímto rozhodnutím všichni nesouhlasí. Partridge mezitím podléhá tlakům v Dómu a Lyda se snaží udržet si zdravý rozum, ale v těch sterilních a čistých prostorách stále jen touží po Matkách a po zničeném světe z popela.
Abych pravdu řekla, toto shrnutí vlastně bohatě stačí. Tak, jak jsem se na poslední díl série těšila, tak mě zklamal. Hodně zklamal. A zklamala mě i Julianna. Nejen, že příběh začal tak trochu pomateně a pocity z druhého dílu vůbec neodpovídaly začátku Ohně, ale i postavy jako by prošly jakousi záhadnou proměnou. Pressia řešila stále jen Bradwella, než jí došlo, že by měli lék dopravit do Dómu. Bradwell se pořád někde potuloval a rozhodně se nechtěl k Pressii ani na krok přiblížit. A bylo to právě toto napětí, co mi celý začátek jaksi kazilo. Stejně, jako se změnily tyto dvě postavy, i Partridge prošel pro mě naprosto nepochopitelnou proměnou. Přišlo mi, že najednou nevěděl, jak se ke všemu postavit a byl z něj jen obyčejný fracek, který neví, co chce. Najednou nevěděl, jaké bylo jeho poslání. Slepě důvěřoval každému na potkání a ještě se divil, že potom, co provedl, se odehrálo to, co se odehrálo. Navíc se po jeho boku stále objevovala Iralene místo Lydy. A Lyda se chovala naprosto odevzdaně. Rozčilovalo mě, jak i ve svém stavu Partridgovi dovolovala trávit čas s druhou dívkou. Přišlo mi, jako by bláznila, jako by se nedokázala postavit za svá slova a přání, stejně jako to dělal i Partridge.
 A to ani nemluvím o samotném závěru knihy a celé série, kde se nedozvíte vůbec odpovědi na otázky položené v rámci celé série i posledního dílu. Vlastně se nedozvíte vůbec nic a ještě navíc vámi projede vlna nenávisti v rámci několika posledních rozhodnutí, které padnou. Julianna vás nechá viset několik set metrů nad povrchem a nejspíš se vám vysmívá, jak skvěle to na vás ušila.
Ale nevnímejte to tak, že je poslední díl vážně na houby. Má i několik světlých bodů. Především El Capitanovy vyprávěcí pasáže, které jednoznačně zachraňují situaci, a kvůli kterému jsem pokračovala ve čtení. Tenhle chlapík dokázal být kouzelný po celou dobu příběhu. Od začátku do konce. A Helmud jakbysmet. A abych nebyla úplně negativní, napínavé scény byly dobré, byrokracie jakž takž dobře promyšlená a nakonec nechyběla ani ta romantika. I když…
Závěrem? Pokud máte sérii rozečtenou, Oheň vám pár otázek objasní, ale rozhodně neočekávejte zázraky. Vlastně bych řekla, že je to nejhorší díl ze série, ale možná se mnou někdo souhlasit nebude. Podle mě však postrádal zásadní pointu a vysvětlení všeho, co se v příběhu stalo a odehrávalo. Dokonce mi i unikla pointa, proč vlastně byla série vytvořena, což bylo obrovské zklamání. Každopádně alespoň pro El Capitana s Helmudem stojí Oheň za přečtení.
Pokud mám shrnout celou sérii, musím hned na začátku říct, že měla velký potenciál. Skvělý, originální příběh plný nedokonalých lidí, ale i těch dokonalých. Popisoval touhu po poznání, dobrodružství, míru, očištění, porozumění, lásce, pravdě. Nechybělo mu nic. Byl zde vtip, nadsázka, napětí, boje na život a na smrt, tajemství, přátelství, láska. Obdivovala jsem jak Lydu, tak Pressii. Bradwell i Partridge mi lezli na nervy, ale tak nějak v dobrém smyslu slova. El Capitan a Helmud mě vždy pobavili. Jenže v posledním díle už zůstala jen ta poslední část. Vše ostatní vymizelo a hromada informací do sebe přestala zapadat a dávat smysl. To se ovšem u posledních dílů stává… 



Recenze na předchozí díly:


Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!

Stefanie G.

čtvrtek 10. března 2016

Neal Shusterman - Unwind #1 - Bez šance (RC)

"Před léty žil jeden kluk. Ve skutečnosti se nejmenoval Humphrey - nejspíš to byl Hall, Harry nebo něco takového -, ale Humphrey koneckonců tak nějak sedí. jeho rodiče každopádně jednoho dne podepíšou příkaz k rozpojení."
- Bez šance, str. 102

O knize Neala Shustermana se jednu chvíli mluvilo všude. Všichni si ji chválili a její hodnocení na Goodreads je také vysoké. Já se rozhodla, že knihu posoudím sama. 

Fascinují a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Originální název: Unwind
Série: Unwind
Autor: Neal Shusterman
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Knižní Klub
Překlad: Petr Kotrle
Počet stran: 304
Rok vydání: 2016
Klíčová slova: dystopie, thriller
Přibližný doporučený věk: 16+



Rozpojování? Budoucnost lidstva.
Nebyla to obálka, co mě na této knize zaujalo, ale anotace. Děsivých příběhů z budoucnosti je v dnešní době přehršel, ale je to poprvé, co jsem se setkala s takovouto tématikou.
Svět, kde se rodiče mohou po třináctém roku dítěte rozhodnout, že je zpětně čas na „potrat“. Ne, nejedná se o zabití, ale rozpojení. V tomto světe všichni věří, že 100 % takového dítěte dál žije – jako součást někoho jiného. V tomto světě se neléčí, ale transplantuje.
Tři děti s naprosto odlišnými životy. Tři děti, které jsou určeny na rozpojení a jejich osudy se z nenadání propojí. Connor, problémové dítě, u kterého rodičům došla trpělivost. Jeho jedinou nadějí je útěk. Risa, dívka žijící ve státním domově (Stá-do), ale její genialita je nedostačující a je státem poslána na rozpojení. Lev, desátek, chlapec vychovaný ve víře, že bude pro dobro všech jednou obětován - rozpojen. Connorova, Risina a Levova cesta na rozpojení se ovšem protne a záleží jen na nich, jestli přežijí až do svých osmnáctých narozenin, kdy už na ně stát nemá nárok.
Boj o život, ztráta, zrada, přátelství, láska, nebezpečí… To všechno Shusterman vložil do svého románu. Nejen, že je jeho vyprávění komplikované, ale využívá k němu mnoho postav nejen tři hlavní hrdiny. To někoho může od čtení odrazovat, ale příběh to tak dělá komplexnějším a zajímavějším. Nakonec zjišťujete, že každá zmíněná postava, kolem které se příběh zrovna točí, je pro děj zásadní, ať jde třeba jen o učitelku nebo o strážného.
Connor i Risa jsou postavy, které, dle mého názoru, neprojdou až tak zásadní a razantní proměnou, ale i přesto se k nim budete rádi vracet. Jejich příběh je ústřední a dává nahlédnout pod pokličku státu a Zákona o životě. To oni se setkají s Admirálem, který bude hrát v jejich životech důležitou roli. Zatímco tito dva zůstanou po celou dobu příběhu spolu, Lev vám nabídne něco navíc. Nejen, že se dočkáte neskutečného vývoje a přeměny osobnosti, ale narazíte i na tu opravdovou zvrácenost příběhu.
A když už jsem u zvráceností… Čekala jsem, že příběh bude akčnější, že mi nabídne o něco víc. Z velké části se vlastně až do druhé poloviny jedná právě jen o útěk, přežití a z části o příběhy. To, o čem autor po celou dobu mluví a čím se vás bude snažit vyděsit příběhem o Humphreym Dunfeem, přijde až v poslední třetině knihy. A řeknu vám, že právě zvrácenost je to slovo, které na to pasuje nejvíc. Nemohla jsem uvěřit svým očím, když mi Shusterman nabídl závěr. Vlastně jsem byla naprosto otřesená a znechucená. Ale i to ke knize patří.
Dlouho jsem váhala, zdali dát 3,5 nebo 4 hvězdičky. Nakonec jsem zvolila hodnocení vyšší, i když jsem s knihou ze začátku trošku bojovala. Každopádně musím říct, že Bez šance je kniha, která vás donutí, abyste se zamysleli. Budete šokovaní, budete znechucení, ale budete se bavit. Autor pro čtenáře připravil tak neuvěřitelný svět, že vám bude přese všechny výhrady připadat uvěřitelný, dokonce reálný. Bez šance je jinou verzí dystopie, ale o to víc zajímavou. Pokud máte rádi tento žánr, rozhodně by vám tato kniha neměla chybět v knihovničce! 



Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji knihkupectví MEGAKNIHY
Knihu si můžete koupit ZDE ZA 280 Kč.

Stefanie G.

pátek 4. března 2016

Madeleine Rouxová - Asylum #2 - Sanctum (RC)

S tebou jsme ještě neskončili.
- Sanctum, str. 36

Pamatujete si ještě na Asylum? Už je to dlouho, co vyšel první díl této… Ehm natažené série. Autorka si v prvním díle nechala otevřený konec a kupodivu se jí to vyplatilo!

Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, ač si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje (příznačně prostřednictvím moderních technologií, ale i „staromódní“ poštou) a dává najevo, že „ještě není konec“. Danovi se do rukou dostává část fotografie, která vytvoří jeden celek s bizarními černobílými snímky, které již dříve dostali Jordan a Abby. Jordan vyluští význam čísel na rubu fotografie – jedná se o souřadnice míst v Camfordu, městečku, v němž sídlí kampus NHC. A je jasné, co musí následovat!
Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalili tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili… Ale to už je na čtenářích.
Napínavé pokračování knihy Asylum vás zavede na známá místa, ale ukáže je v novém světle. Vyprávění je opět ozvláštněno dobovými fotografiemi, které pomáhají navodit atmosféru, kdy se tři přátelé pohybují na tenké hranici mezi minulostí a současností, genialitou a šílenstvím.

Originální název: Sanctum
Série: Asylum
Autor: Madeleine Roux
Díl v pořadí: 2
Nakladatelství: Jota
Překlad: Bronislava Grygová
Počet stran: 332
Klíčová slova: fantasy, thriller, YA
Přibližný doporučený věk: 16+


Brookline, New Hampshire College
Dan Craword si myslel, že už má incident z NHC za sebou, i když ho Brookline a ředitel Crawford ve snech pořád ještě děsí. Stále je ve spojení se svými kamarády, Abby a Jordanem, kteří mu pomohli vyřešit záhadu psychiatrické léčebny. Když ale dostane dopis od matky jeho bývalého spolubydlícího, který skončil v blázinci, vyděsí ho to. Felixova matka si přeje, aby jel chlapce navštívit, protože o něm stále mluví a Danova návštěva by mu mohla pomoct. Jordan i Abby z toho nemají radost a nakonec se Danovi svěřují, že dostali podivné fotografie, na jejichž zadní straně je vzkaz… Brookline a jeho minulost se k hlavním hrdinům vrací a jeho tajemství nejspíš sahá ještě hlouběji, než si mysleli. Než se nadějí, všichni tři jsou na cestě na ono místo činu a děsí se, co by z toho mohlo vzejít.
Asylum jsem si opravdu užila. Bavilo mě, i když jsem mu vytýkala styl, kterým byl napsaný, a který rozhodně neodpovídal věku hlavním hrdinům. Teď když se na to dívám zpětně, možná za to mohl překlad. Každopádně, když jsem se dozvěděla, že Jota vydá i druhý díl ze série, byla jsem nadšená! Chtěla jsem vědět, co dalšího autorka vymyslela, i když první díl skončil tak, že další ani nepotřeboval. Na druhou stranu jsem měla strach, že se bude jednat o zbytečně natahovaný příběh kvůli zisku… Ale Madeleine mě nezklamala. Sanctum bylo ještě lepší!
Dan je stejný jako v prvním díle. Je zabraný do vyřešení záhady, mívá děsivé sny, které mu ukazují minulost a jeho propojení s ředitelem Crawfordem. Občas dokáže být taky pěkně sebestředný a protivný,. On a Abby, umělecky založená a velmi chytrá dívka, spolu mají stále nevyřešený vztah, který začal, už když byli v Brooklinu poprvé. Ale rozhodně nečekejte žádné romanťárny, protože těch se prostě nedočkáte. Když už se k něčemu schyluje, vždy se objeví Jordan, kluk, který dokáže pomocí matematických vzorců rozluštit snad každou záhadu.
Mimo tuto ústřední trojici narazíte na staré postavy, se kterými jste se setkali už v prvním díle – Abbyina teta či profesorka Reyesová, ale i na nové jako je trojice vysokoškoláků, která ubytovává návštěvníky a zájemce o studiu na dni otevřených dveří v NHC - Micah, Cal a Lara.
Příběh druhého dílu se hodně přibližuje k tomu prvnímu. Fotografie, záhady, vzkazy, nová vodítka… Autorka se drží stejného schématu a nejspíš jej neopustí ani v díle třetím. Na jednu stranu je to ohrané, ale na druhou stranu velmi zajímavé. Díky fotografiím vloženým do knihy a otevřeným koncům krátkých kapitol vás nutí číst dál a dál, až si uvědomíte, že už před sebou máte poslední stranu. Tentokrát je i jazyk jiný a víc odpovídá konverzacím mladých lidí v patřičném věku. 
Nicméně i přes mé nadšení musím uznat, že jsem v příběhu našla několik děr. A to zásadních. Přišlo mi až podezřele jednoduché, jak Dan s Abby a Jordanem objevovali záhady, a jak tam všechna ta vodítka zůstala tak hezky schovaá po celou tu dlouhou dobu… Jak jednoduché pro ně bylo vejít na místa, která byla pro příběh důležitá… Dokonce se autorka občas i dostala do sporu s tím, co tvrdila v jedné fázi a pak o pár stránek dál. To bylo rušivé a občas až příliš nereálné… A ten nedořešený konec tomu taky nepřidal.
Tak či tak je Sanctum zajímavým pokračováním a myslím si, že vás nezklame. Skoro bych řekla, že je ještě zamotanější a napínavější, než jeho předchůdce. Čtení jsem si velmi užila a nemohla jsem knihu odložit, což je podle mě to hlavní. Na závěr ještě musím podotknout, abyste neočekávali ani od jednoho dílu opravdový horor. Je to spíš pokus o něj, ale vydařený. Takže pokud se vám líbil první díl, přečtěte si i druhý! Nebudete litovat! :)



Samozřejmě přikládám i pár dalších tematických fotografií – Sanctum se točí kolem jarmarku, kolotočů a cirkusu, tak abyste se ještě před jeho přečtením začali trochu bát! :)







Dvakrát jsem již kontaktovala autorku s otázkou, zdali má k druhému dílu také playlist, ale zatím neodpověděla, tak uvidíme!

Dále doporučuji i knihu s názvem Muzeum prazvláštních věcí. Je sice z historického hlediska, ale pokud máte rádi podivnosti a lunaparky, je to dobrý výběr! Recenze se zobrazí po kliknutí na obrázek:


Recenze na předchozí díl série:


Hodnocení:
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství JOTA!

Stefanie G.

Marissa Meyer - Měsíční kroniky #3,5 - Nejkrásnější



Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější.

- Nejkrásnější


Měsíční kroniky jsem si zamilovala, tudíž mi nemohl chybět ani Levanin příběh. Řekněme, že do té doby, než jsem si jej přečetla, se mi jako Zlá královna líbila mnohem víc…

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.


Originální název: Fairest
Série: Měsíční kroniky
Autor: Marissa Meyer
Díl v pořadí: 3,5
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Jana Zejmanová
Počet stran: 192
Klíčová slova: fantasy, pohádky, YA
Přibližný doporučený věk: 15+


Příběh Levany
Levana, druhorozená dcera královské rodiny. Rodiče byli zavražděni a její sestra Channary je nejen šílená, ale především zlá a ještě navíc opravdu krásná, díky čemuž každou chvíli Levaně připomíná její ošklivost... Její nedostatečnost v ovládání jejího měsíčního daru. Když ale Channary onemocní, Levaně se naskytne příležitost stát se alespoň na chvíli tou královnou, kterou budou Měsíčňané milovat…
Marissa se opravdu snažila, abychom jako čtenáři otrávení Levaninou existencí pochopili její osud. Snažila se ji vylíčit jako tu druhou dceru, kterou její sestra stále ponižovala. Snažila se ji vylíčit jako to tragické děvče, které prostě jen hledá lásku. Jenže klíčové slovo je právě to SNAŽILA.
Místo, abych Levanu litovala a soucítila s ní, jsem si uvědomila, že je ještě zvrácenější, než jsem si myslela. To, kam až dokázala zajít pro svoji lásku, čeho všeho byla schopna, aby se dostala až tam, kde je teď… Řekněme, že jsem na tváři měla nejednou zhnusený výraz.
Channary na tom nebyla o moc lépe. Její postava mě vždy zajímala a byla jsem ráda, že jsem měla tu možnost ji v rámci Levanina příběhu poznat o trochu víc. Jenže i zde přišlo jakési malé zklamání. Opravdu jsem nečekala, že by ji autorka vytvořila až tak vypočítavou
Nesmím zapomenout ani na úžasného Evereta… Muže ze stráže, do kterého byla Levana zamilovaná už od dětství. Musím říct, že jeho postavu jsem si užívala do posledního dechu. Autorce se povedlo vylíčit snad všechny jeho mužské stránky. Jeho proměny, zoufalství, radosti, poddajnost i vzdor… Tleskám!
Nemohu říct, že by se mi příběh nelíbil. Byl skvělým doplněním k sérii. Mnoho věcí zapadlo na své místo a už se nemůžu dočkat, až se začtu do Winter! Jenže něco mi tam prostě nesedělo. Nejspíš šlo o autorčinu snahu… Možná kdyby Levanu nepodala jako tu zakomplexovanou chudinku, která všechno vlastně dělá jen pro to, že chce být milována… Možná, kdyby jí propůjčila trochu normálního nadhledu a myšlení bez sobeckosti… MožnáMožnáMožná
Tak či tak Nejkrásnější patří do série Měsíčních kronik a ujasní vám mnoho nevyřčených či naznačených zápletek z hlavních příběhů Cinder, Scarlet i Cress. Stojí za přečtení, ale u mě si vysloužila pouze 3,5*.

Recenze na předchozí díly:
  

Hodnocení: