čtvrtek 10. října 2013

Telefon - úryvek 3

Seth, Kapitola 2: Anděl strážný, strana 12 - 14:

Nervózně jsem poklepával nohama. Seděl jsem s ostatníma v zákulisí. Za chvíli měla přijít řada na mě. Nemohl jsem si vzpomenout ani na jedno slovo z mé první písně. Tabula rasa… Vymeteno.
Slyšel jsem, jak Rose přestala zpívat. Ozval se ohromný potlesk. Za chvíli hodnocení poroty. Pak s ní mluvil Leslie. Neslyšel jsem, o čem mluví, neslyšel jsem ani hodnocení poroty. Jen to, jak uvedl moje jméno. 
Vstal jsem, ale stále si nemohl vzpomenout na jedno jediné slovo z toho pitomého songu. 
Slyšel jsem ječet fanoušky, skandovat moje jméno. 
A pak se ozvaly první tóny skladby a já začal zpívat. Najednou mi slova přicházely do úst samy a po chvilce jsem si to začal i užívat. Nervozita ze mě spadla a já v hlavě slyšel hlas té neznámé dívky, co mi volala, mého strážného anděla: „Dnes na to máš… A i příště… Jen mi věř.“ Věřil jsem jí. 
Vážně jsem jí věřil. Dokončil jsem píseň a postavil se před porotu. Věděl jsem, že jim se to nelíbilo, ale bylo mi to fuk. Lidem se to líbilo! 
„No… Sethe… Je mi jasné, že popík není zrovna tvůj šálek kávy,“ začal Derek. Nejpřísnější porotce. 
Nesnášel mě. Měl mě za konkurenta. On jako rocker, který už se na moc ve své kariéře nezmůže, mě neměl rád z důvodu, že mám šanci přejít na jeho místo. 
„To není,“ přikývl jsem. 
„A taky to podle toho vypadalo. Doufám, že se Jessie nedíval, protože by se za tenhle výkon musel dost stydět. Navíc máš úplně jinou barvu hlasu, nechápu, jak tě mohlo napadnout zpívat písničku zrovna od něj… Dneska tě nepotěším. Promiň,“ skončil svou řeč.
Jen jsem přikývl. Počítal jsem s tím. A nerozhodilo mě to.
„Já musím souhlasit s Derekem, Sethe,“ zatvářil se zklamaně Roger, „Dneska to vážně nebylo ono…“ 
„Děkuju,“ odpověděl jsem ze slušnosti. 
„Já musím dodat, že mě to navíc docela nudilo. Normálně mě docela i bavíš, ale mám takový dojem, že sis tu písničku ani tak neužil… Prostě sis to odzpíval…“ Pokrčila rameny Sarah. 
Tuhle ženskou sem bytostně nesnášel. Pořád se naparovala a bylo na ní až moc vidět, komu fandí a komu ne. Nebála se to dávat najevo. Bylo mi jedno, že mě nemá ráda. Ale vadilo mi její přetvařování a faleš. 
„Díky…“ 
„No a Sethe…“ Usmála se na mě Zoe. Jediná dobrá duše z poroty, „Já jsem si to užila. A myslím, že to byl dost dobrej výkon na rockera, protože já sama vím, jak je pro lidi, jako jsme my, zazpívat pop. Není to jednoduchý, ale ty si to zvládl perfektně! A nemyslím si, že by se za tebe, za tenhle výkon Jessie styděl! Jen tak dál!“ Mrkla na mě. 
„Děkuju moc,“ zasmál jsem se. Hned poté za mnou doběhla Alexis a objala mě okolo ramen.
„Porota tě moc nepochválila, Sethe. Co si o tom myslíš ty?“ Zeptala se.
„Vlastně mi to je jedno, já jsem byl spokojený a myslím, že jsem to zvládl ještě lépe, než jsem si myslel,“ odpověděl jsem stále s úsměvem na rtech. 
„Takže tě to na příští song nerozhodí?“ 
„Ani náhodou, mám strážného anděla, který mě před soutěží nakopl, takže dnes z ničeho nemám strach,“ rozesmál jsem se.
„Strážného anděla?“ podivila se Alexis, „Myslela jsem, že jsi volný Sethe, co před námi skrýváš?“ „Jen strážného anděla, nikoho jiného,“ její otázka mě rozesmála ještě víc.
Jistě, že jsem byl volný. A teď jsem ani o žádný vztah nestál. Chtěl jsem dělat hudbu! 
Alexis pak jen vyhlásila jméno dalšího a já se odebral do zákulisí.
„Bylo to perfektní!“ Přiběhla za mnou okamžitě Eve a objala mě. 
„Dík,“ vysmekl jsem se jí a šel si sednout na pohovku. 
„Tak anděl strážný?“ Sedla si vedle mě. 
„Jo,“ povzdechl jsem si a snažil se vybavit si ten její hlas v telefonu. Uklidňoval mě.
„Kdopak?“ Žduchla do mě.
„Anděl strážný…“ Usmál jsem se. 
„Nějaká holka?“ Pozvedla obočí. 
„Jen tušení,“ mrkl jsem na ni. 
„A-ha,“ zmlkla a já mohl v klidu přemýšlet. 

Druhý song se porotě líbil o něco víc. Ale kritika nechyběla. A Leslie byl dotěrnější, než Alexis.
„Teď u tebe taky stál anděl strážný?“ Zašklebil se. 
„Jistě.“ 
„Porota tě docela pochválila, to tě musel pořádně nakopnout… Nechceš nám říct jak vypadá?“ 
„Vlastně ani ne…“ Zakroutil jsem hlavou. 
„Proč? Je to tajné?“ 
„Kdybych ho prozradil, už by za mnou nestál, víš?“ Řekl jsem potichu a rozesmál jsem se.
„Aha. Tajemství, no jen aby tě brzy neodvezli do blázince…“ Zasmál se Leslie, „Tak to byl Seth Murray se soutěžním číslem dvanáct, jestli chcete, aby postoupil…“ 
Už jsem ho neposlouchal. Byl jsem myšlenkami úplně jinde. Přemýšlel jsem, jak se odvděčím. 
Než se dostanu k mobilu, tak to ještě chvíli bude trvat. Doufal jsem, že nepůjde tak brzo spát. 

Šílený večer. Oddechl jsem si, až když jsem za sebou zabouchl dveře od hotelového pokoje. 
První, co jsem udělal bylo, že jsem zalezl pod sprchu. Potřeboval jsem ten stres spláchnout. 
Hned jak jsem vylezl a zalehl do postele, jsem koukl na mobil. 
Sedmdesát dva zpráv. Deset zmeškaných hovorů. 
Bože, jak mě tohle rozčilovalo. Bylo mi jedno, když mi psali přes net, ale na mobil? To je ztráta soukromí! A nejlepší jsou ti, co se s vámi léta nebaví a pak vám píšou, jak jste suproví kámoši, že vám fandí a jestli bych jim neposlal podpis, popřípadě je nedostal do přímého přenosu a tak dále… 
Všechny nezodpovězený hovory byly neznámý čísla. Jen Jediné jsem si uložil - to, které jsem zvedl. Anděl strážný… Přesně tak. 
Dlouho jsem přemýšlel, co mám napsat. A pak mě to napadlo. 
Díky, můj anděle strážný…
Stačilo to a přesně to vyjadřovalo to, co jsem cítil. 
Pak už jsem jen v těch dvaasedmdesáti esemeskách hledal zprávy od příbuzných a ostatní mazal. Beztak v nich pokaždé bylo to stejné…
Usínal jsem s vědomím, že jsem to zvládl a zítra to dopadne dobře.

Stefanie G.


Žádné komentáře:

Okomentovat