čtvrtek 15. října 2020

Nofreeusernames - Navždycky

 


„Láska přes messenger. Feel-good romance ze střední.“
Mei Bradleyová se pomalu smiřuje s tím, že dopis z Bradavic už nedorazí. Tuhle nespravedlnost naštěstí zmírňuje čokoláda, kterou fakt miluje! Když už jsme u toho, miluje i svého nejlepšího kámoše Travise, ale to mu nemůže říct, aby všechno nepokazila. U jejího úhlavního nepřítele Liama není co pokazit, protože s tím válčí už od třetí třídy. Přestane Liam někdy prudit? Uvidí Travis v Mei víc než jenom kamarádku? A dojde konečně i na vysněné rande?

 



Jakmile Olga (Nofreeusernames) na svém Instagramu oznámila chystané vydání Navždycky, byla jsem zvědavá, jak se kniha vyvine. Veškeré návnady jsem hltala jedním dechem a čekala na obálku. O tu se nakonec postarala Tereza Basařová a za mě je to jednoznačně velký klobouk dolů. Mám obrovskou radost z toho, jakým směrem se posunuje český design, česká tvorba a české knihy a spisovatelé. Je to prostě jedním slovem pecka. Ale nám čtenářům nejde jen o obálku, že? Jde i o obsah.

Proč jsem se tedy po dvou letech rozhodla oživit svůj blog? Proč jsem se rozhodla napsat další „recenzi“? Protože mi pod ruku padla kniha, u které, dle mého názoru, rozhodně stojí za to, aby o ní vědělo co nejvíce lidí.

Navždycky je jedním slovem klišé. Ale nechápejte mě špatně. Není to klišé v tom špatném smyslu slova. Právě naopak. Je totiž naprosto boží. Je to kniha, ve které je snad vše, s čím jste se už doposud setkali, jenže je pojatá tak originálně a s nadhledem, až vám vžene úsměv do tváře. Může mi být skoro třicet, ale tuhle autorčinu prvotinu a so called „feel-good romance ze střední“ jsem zhltla na posezení.

Ptáte se jaké klišé na vás může číhat? Nemůžu vám prozradit všechno, ale jako malou ochutnávku můžu nabídnout bad boye, best friend romanci, zmatenou a nerozhodnou hlavní hrdinku, praštěnou nejlepší kamarádku, Harryho Pottera (hodně Harryho Pottera), tragické rodinné minulosti a… A na ostatní si budete muset přijít. :) 

Každopádně můžu slíbit, že jakmile se začtete, nebudete se moct odtrhnout. Kniha vás vcucne a vyplivne až na samotném konci. Zmatek a emocionální vypětí v hlavě hlavní hrdinky mi naprosto připomnělo, jak jsem se cítila já ve stejných letech. Víc autenticky už to Olga popsat nemohla. Prožívala jsem s Mei každou chvíli. Vnímala jsem její nerozhodnost, její strachy a obavy. Ale zároveň bych jí za některá rozhodnutí občas dala pohlavek (být její nejlepší kamarádkou). Jenže tak to má prostě být. V životě člověk dělá všelijaká rozhodnutí. Nejspíš díky tomu mi Mei přirostla okamžitě k srdci.

O něco víc jsem si ale oblíbila vedlejší postavu – Avu. Připomněla mi trochu Vee ze série Zavržený. Byla stejně praštěná a jako jediná i přes svoji ztřeštěnost stála nohama pevně na zemi.

Co se týče hromady té lásky, kterou nám autorka v knize naložila, nebudu vám prozrazovat víc než to, že to stálo za to. Od první až do poslední strany. Užívala jsem si všechny zvraty, všechny otočky a zákruty. Byla tam jen jedna příliš klišé scéna, která mi už přišla trochu moc (dívčí šatny, diskuze a omluvy na mě byly trochu vykonstruované a nepřirozené).

Jak už jsem zmiňovala výše, Navždycky je psané tak lehce, a tak jiným stylem, že vás prostě musí ohromit. Autorka vás nezahrnuje zbytečnými detaily. Nezahlcuje vás nadměrnými popisky míst nebo hrdinů. Nepoužívá konkrétní místa a státy. Podle jmen si prostě můžete domyslet, kde se příběh odehrává úplně sami. Hlavní hrdinka jednoduše jen popisuje zmatek ve své hlavě s rétorickými otázkami a zmatenými odpověďmi sama sobě. Popisuje zlehka situace, ve kterých se ocitla a nechybí ani svižné dialogy s nadsázkami a vtípky. Možná proto mi to přišlo tak originální a neunavující. Navždycky mi rozzářilo den. Milovala jsem každou narážku na Harryho Pottera, na Zaklínače nebo na Johna Wicka a těšila se na každou další kapitolu jako malá.

A tak jak mě nadchl styl psaní, nadchlo mě i písmo. Jsme zvyklí na patkové písmo, které nás má vést řádek po řádku. V tomto případě tomu tak ale není a vůbec to není na škodu. Ke knize se to prostě hodí. Stejně jako konverzace z messengeru doplněné o smajlíky a obrázky.

Ale abych přidala i jedno malé mínus – paperback je za mě špatná volba. Nebo bych alespoň volila jiný papír, nebo volnější vazbu. Nechtěla jsem ohýbat hřbet (nejsem barbar), ale kniha se mi tak tím pádem celkem špatně držela v jedné ruce a musela jsem se občas hodně snažit, abych hřbet nezničila.

Suma sumárum? Neváhejte a mazejte do knihkupectví, nebo na e-shop, a běžte si rozjasnit den, protože tahle kniha je přesně to, co vám v tomhle období udělá jednoznačnou radost!

Hodnocení:


Knihu si můžete zakoupit zde: CooBoo.

Stefanie G.

úterý 9. října 2018

Heather Morrisová - Tatér z Osvětimi (RC)





Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežit.








Tatér z Osvětimi je unikátní knihou z prostředí holocaustu. Zakládá se na skutečných vzpomínkách, zážitcích a osudech, které vás ohromí a zamrazí zároveň. Jde však opravu o jedinečný příběh, nebo je svým způsobem modifikován tak, aby skutečný hrdina mohl hrůzostrašné, ale zároveň i krásné vzpomínky prožít znovu?

Ludwig "Lale" Eisenberg je roku 1942 deportován s ostatními židy do koncentračního tábora v Osvětimi, který se v té době teprve dostavuje a na nich je, aby se zapřáhli do práce pod heslem „Arbeit macht frei“. Hned zpočátku jde vidět, jaké měl Lale štěstí – uměl několika jazyky a se svým neotřelým způsobem vyjadřování k němu začalo již ve vlaku vzhlížet hned několik ostatních vězňů. V samotné Osvětimi netrvalo dlouho a on se z obyčejného pracanta dostal k tatérské jehle. Právě tito muži měli jakési výsadní právo a po táboře se se svým kufříkem mohli pohybovat téměř všude. Díky této profesi se Lale také seznámí s krásnou Gitou a s pomocí svého dozorčího Baretskiho se mu podaří s ní navázat užší kontakt.

Autorka er-formou vypráví Laleův osud, vše, co si zažil, co viděl. Mezi ostatními vězni byl vážený, spasitel, který jim pomáhal sehnat více jídla. Jeho profese mu dopomohla ke spoustě dalších skutků a výhod, o kterých se jiným vězňům mohlo jen zdát. Často zmiňuje svůj slib, že se z tábora dostane za každou cenu a Gitu vezme s sebou i kdyby to mělo trvat věčnost.

Abych pravdu řekla, tématům holocaustu se z nějakého důvodu spíše vyhýbám, proto pro mě byl Tatér z Osvětimi prvotinou a bohužel z něj mám smíšené pocity. A to nejspíš proto, že se hlavní hrdina rozhodl vypovědět svůj příběh ke konci života a jeho vzpomínky tak nabraly nostalgického rázu. Dokonce mi některé skutečnosti přišly příliš snadné a růžové - jako například jeho vztah s Gitou, který byl sice světlým bodem v celé knize, ale zároveň mi přišel až moc květnatý a do příběhu s touto tématikou se mi s takovým rázem prostě nehodil.

V knize tak nejde ani tak o fakta, jako o pocity, vzpomínky a zážitky. Autorka se nevyhnula ani vyprávění z pohledu Gity či jiných postav. Díky tomu dostává děj další rozměr a není udušen Lalovými povzdechy nad tím, kdy Gitu zase uvidí.

Přiznám se, že sama nevím, jak knihu ohodnotit. Na jednu stranu ve mně zanechala silný dojem, ale na druhou stranu bych ocenila méně romantických scén, které ovšem na druhou stranu chápu, jelikož ve stáří člověk rád vzpomíná na krásné, i když v tomto případě zároveň ohavné, zážitky, které člověku vnesou úsměv do tváře.

Pokud jste jako já, a ještě jste se do této tématiky nepustili, myslím, že Tatér z Osvětimi je dobrým začátkem. Vtáhne vás do děje a než se nadějete, čtete si doslov. Pokud ale příběhům z této doby holdujete, asi budete poněkud zklamanějšími čtenáři, protože nad faktickou linkou převáží ta romantická. Tak či tak je kniha zajímavým čtením a je nutno podotknout, že skutečných výpovědí přeživších ubývá, a proto jsou jakékoliv záznamy vzácné a jedinečné. 


Za recenzní výtisk velmi děkuji 


Stefanie G.

neděle 26. srpna 2018

Tim Weaver - David Raker #2 - Údolí mrtvých (RC)


Asi jen málokdo by čekal, že sedmnáctiletá Megan Carverová – ambiciózní jedničkářka a vzorná dívka ze šťastné rodiny – uteče z domova. A přesto je už přes půl roku nezvěstná.
Soukromý vyšetřovatel David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, zakusil ztrátu blízkého člověka na vlastní kůži. A také dobře zná pochmurný svět ztracených lidí. Proto, když si ho Meganini rodiče najmou, chápe jejich bolest. Zároveň ale ví, že ta nejtemnější tajemství bývají pohřbená velmi hluboko. A Meganina tajemství by ho mohla stát i život.
Raker rozplétá nitky celé záhady a postupně zjišťuje, že stojí tváří v tvář obrovské lži. Meganini blízcí jsou mrtví. Ostatní se bojí promluvit. A celé tohle spiknutí mlčenlivých ho nakonec zavede až k lesu na okraji města. Místu s děsivou minulostí – bývalému lovišti brutálního, zvráceného sériového vraha, které starousedlíci nazývají Údolím mrtvých…

David Raker se vzpamatovává ze svého prvního případu, který jej poznamenal na celý život, ale než se naděje, je tu další zmizelý člověk, kterého je potřeba najít. Tentokrát je to mladá dívka jménem Megan. Středoškolačka ze spokojené rodiny, u které by nikdo nečekal, že uteče a půl roku se nikomu neozve.

David začíná rozplétat pavučinu jejího života a zároveň se snaží vypořádat se s tím svým. Přidal se k podpůrné skupině pro vdovy a vdovce. I přes to, že skupinu nemusí, svým způsobem mu pomáhá vypořádat se se ztrátou jeho milované ženy. Navíc se tam setká s ženou, jejíž muž byl policejní důstojník a zemřel při jednom z velkých zásahů. I ona se na Davida obrátí s prosbou – chce vědět, co se jejímu manželovi doopravdy stalo, jelikož jí policisté stále mlží.

Prvotní je pro něj ale najít Megan, ať už živou nebo mrtvou. Jde po střípkách, které už prozkoumala policie a ty ho dovedou k jejím spolužačkám. Tuší, že i matka Megan mu neřekla celou pravdu a ve chvíli, kdy se mu svěří i jedna z kamarádek a vyzradí Meganino velké tajemství, vše nabere nový spád.

David najednou zjišťuje, že podobných dívek zmizelo více. Dokonce i dcera policejního detektiva Healyho Leanne. Proč se ale ostatní případy zametly pod koberec? Je možné, že je případ mrtvého policisty a manžela ženy z podpůrné skupiny propojený s tím Meganiným? David se noří hlouběji a hlouběji a objevuje děsivé kousky skládanky, které ho navádí k sériovému vrahovi Miltnu Sykesovi, který je už ale několik desítek let po smrti. Zjišťuje, že je v Meganiném zmizení mnohem víc než jen sériový vrah, ale dokonce i ruská mafie.

Tak jako všechny předchozí díly, i tento je plný zvratů a nečekaných zápletek. Tim Weaver je úžasný vypravěč se skvělou představivostí a smyslem pro detail. Jde sice stále poznat, že jde o jeho začátky a tak se v knize objevují až přehnané okamžiky a vyhrocené situace, ale oproti prvnímu dílu už je to o mnoho lepší. Stále si užijete jízdu na horské dráze, kde byste nejraději křičeli na všechny ty hloupé policisty a zároveň i propleskly pár postav za jejich hloupé chování. Budete hltat každé slovo, fandit Davidovi a postavu Healyho si oblíbíte natolik, že budete chtít víc – a to se vám splní v jednom z dalších dílů, pokud jste je ještě nečetli.

V případě, že se rozhodnete sáhnout po Údolí mrtvých jako po první knize od autora, nevadí. Nakladatelství Mystery Press totiž tuto sérii začalo vydávat na přeskáčku. Takže já například začala pátým dílem, pokračovala čtvrtým a pak šestým, přesně, jak u nás vycházely. Informace se vám s postupem času doplňují a autor v každé knize využívá zmínek o Davidově životě a současném stavu, že vám vlastně nic neunikne.


Za sebe Tima Weavera mohu jen doporučit. Provází čtenáře příjemným britským prostředím, nevídanými nápady a příběhy zmizelých lidí, které vás občas zamrazí. Setkáte se se sériovými vrahy, ale taky s případy, které souvisejí až s vládními rozhodnutími. Takže neváhejte a sáhněte po příbězích s Davidem Rakerem v hlavní roli, je jedno jaký si vyberete jako první!


Hodnocení:


Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství MYSTERY PRESS.

Vy si knihu můžete objednat na stránkách nakladatelství ZDE.

sobota 21. července 2018

Marissa Meyer - Renegáti





Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?




Marissa Meyerová se mezi spisovatele zapsala dokonalou sérií Měsíční kroniky. Než jsem se dostala k jejímu prvnímu dílu, byla jsem skeptická, retellingy moc nemusím, ale Cinder měla tak dokonalé hodnocení, že jsem neodolala. A udělala jsem dobře. A to stejné platí i pro Renegáty.

Svět se dělí na tři období – období před Anarchíí, období Anarchie a na současnou vládu Renegátů. Všechny tři období jsou propojeny Výjimečnými – lidmi se superschopnostmi – superhrdiny a superpadouchy.

Hlavní hrdinka Nova jako malá přijde o rodiče, nadvláda Anarchistů se zvrhla a víc a víc gangů usiluje o moc. Její rodiče na to doplatili. Ale už tehdy doufala, že Renegáti přijdou a zachrání je. Jenže nikdy nepřišli a pod křídla si ji vzal její strýček Ace Anarchista. Jenže ani on nepřežil a tentokrát za to mohli samotní Renegáti. Nova zůstala se zbytkem Anarchistů a nepřestávala spřádat plány, jak Renegáty svrhnout, a to až do chvíle, kdy k tomu má konečně jedinečnou příležitost.

Adrianův osud je podobný tomu Novinému. Též přišel o matku v době bojů Anarchistů s Renegáty, její smrt se nikdy nevyřešila, ale na rozdíl od Noviných rodičů, jeho matka patřila k Renegátům a po její smrti se Adriana ujali ti nejvýše postavení – Kapitán Chromium a Dread Warden. Přestože vyrůstal v relativně dobrém zázemí, stále chce něco víc, chce víc, než jen umět malovat obrázky a následně je oživovat. Chce se stát opravdovým silným Renegátem s opravdovými schopnostmi a najít spravedlnost, najít vraha své matky.

Marissa Novu – alias Nightmare – a Adriana – alias Sentinela – postavila vědomě proti sobě, aby ukázala obě strany jedné mince. Na jedné straně jsou Renegáti nenáviděni, je jimi opovrhováno a touží se po jejich svržení. Na druhé straně jsou milováni a ostatní si neumí představit život bez jejich zásahů. To, že se nakonec Adrianův a Novin život proplete jen přilívá olej do ohně. Nova se stává špionkou na nebezpečném území a okolnosti ji donutí zapomenout na Nightmare a přejmenovat se na Insomnii, aby přežila. Doufá, že přijde na to, jak rozvrátit celý systém zevnitř. Jenže to netuší, že Rada má víc než jedno tajemství a nepočítá ani s tím, že by se jí třeba Adrian začal líbit o trochu víc, než by mělo být přípustné.

Romantiky je v knize přiměřeně a já za to byla ráda. Oceňovala jsem, že jí autorka nedala větší prostor, protože jsem o tom světě Renegátů a Anarchistů chtěla vědět víc. Mám ráda Avengery i Ligu spravedlnosti a tohle bylo jako bych pozorovala další dokonalý svět a vlastně z těch příběhů nevypadla. Ano, je poznat, kde a kým se autorka inspirovala, ale upřímně? Ani trochu mi to nevadilo, příběhu to dodávalo jiskru a nutilo mě to číst dál a dál.

Jestli jsem zaujala nějakou stranu? Ani ne. Anarchisté mě ale štvali o něco víc – protože pokud se nemůžete v jednom týmu spolehnout jeden na druhého, nemá smysl věřit, že se vám podaří něco tak velkého, jako svrhnout Renegáty. Na druhou stranu Renegáti byli jak kluzké ryby – do teď nevím, co si o nich myslet a co všechno nám ještě tají.

A co dalšího na knize oceňuji? Vedlejší postavy – byly dokonalé stejně jako jejich schopnosti a přezdívky. Marissa má v tomto můj velký obdiv! Nejvíc ze všeho se mi ale líbil Puppeteer, byl tak dokonale šílený, že jsem si okamžitě vzpomněla na Jokera.

Pokud máte rádi superhrdiny jako já, knihu rozhodně oceníte, je to taková třešnička na dortu. Uteče vám jako voda a budete chtít další díl. Pokud ale superhrdinům neholdujete, možná vám kniha bude dělat trochu potíže, ale i přesto si myslím, že ten parádní překlad a nečekané zvraty vás nenechají chladnými.


Tak neotálejte a vyrazte do knihkupectví, Renegáti čekají! 

Hodnocení:


Stefanie G.

neděle 1. července 2018

Danya Kukafka - Dívka na sněhu (RC)


"V jednom coloradském městečku je nalezena mrtvá patnáctiletá dívka. Tato tragédie otřese všemi, ale každým trochu jinak. Dívka na sněhu je totiž příběhem hned několika postav, které jsou každá jiná, ale dohromady dávají ucelený a neuvěřitelný příběh plný emocí, myšlenek a dokonalého vypravěčského umění."


Celou recenzi najdete na: