pátek 11. prosince 2015

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity (RC)

"Polib mě, Hardy! Polib mě, rychle!"
- Krycí jméno Verity

Musím přiznat, že recenze na Krycí jméno Verity se nepsala snadno. Je to kniha, u které jste si často museli připomínat, že je to fikce. Je totiž velmi snadné na to zapomenout. Autorka dokázala vytvořit skvělou autenticitu příběhu, kterou jsem oceňovala, nicméně i přesto měla své nedostatky.



Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.
V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.
A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?



Originální název: Code name Verity
Autor: Elizabeth Weinová
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 308
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: historické drama, druhá světová válka
Přibližný doporučený věk: 16+


Napsala jsem pravdu!
Krycí jméno Verity, to je název letošní velmi opěvované knihy, která učarovala mnoho čtenářů. Dočkala se neuvěřitelné reklamy nejen v televizi, ale i v novinách a časopisech. Byla prohlášena nejlepší knihou roku. Co je na této knize tak úžasné? A je opravdu tak skvělá, jak se o ní povídá? To se dočtete v recenzi!
Autorka rozhodně své vyprávění nijak neprodlužovala a hned vás hodila do vody skoro s větou: „A teď si poraď, jak umíš.“ Hlavní hrdinka je zajatcem ve francouzském Ormaie a od svých věznitelů dostala papír a tužku, aby jim prozradila vše, co ví o anglickém vojenském vybavení, letadlech, letištích… Prostě o všem, co by Němcům mohlo usnadnit jejich výhru ve válce. Je kolaborantka. Zrádkyně. Pro své „pohodlí“ (i když se to jako pohodlí moc nazývat nedá), zaprodala svoji duši a rozhodla se napsat celý svůj příběh. Tedy ne svůj, ale její nejlepší kamarádky Maddie. Protože je to právě ona, kdo jejich let nad nepřátelsky okupovanou Francií nepřežil. A je to ona, koho měla hlavní hrdinka nadevšecko nejraději.
Píše o Maddiiných začátcích, o tom, jak se zamilovala do létání a co jí pomohlo dostat se k pomocnému leteckému sboru ATA, ale i to, jak se poznala s Královničkou. Vypráví o jejich zážitcích v průběhu války, jejich nesnáze a úkoly, vyjmenovává různé druhy letounů i letišť.
Ano, informací je zde opravdu hodně a je na vás, jak si s nimi poradíte. Musím přiznat, že já jsem se ze začátku celkem ztrácela, než jsem si na autorčin styl psaní zvykla, ale po celou dobu jsem obdivovala překlad. Navíc, přiznávám, že historickým knihám moc neholduji. Je jen málo příběhů, co mě zatím oslovilo (Ta druhá zapisovatelka například, nebo Ve stínu černých ptáků). Krycí jméno Verity k nim začalo patřit až poté, co jsem se začetla do druhé poloviny. A ještě mě v tom utvrdilo, až když jsem se dostala k druhé části knihy, ta je totiž brilantní. Obě části jsou od sebe oddělené šedými dvojlisty. První nese název Verity, druhá Kittyhawk. A až ta druhá vám vysvětlí vše, co vám bylo předtím nejasné, vše, co se vám nepozdávalo, vše, co prostě nedávalo smysl. Je to část, která je jako druhé ozubené kolečko, bez kterého to první nemá skoro význam.
Nemůžu prozradit mnoho, protože pak by na vás nečekalo to stejné překvapení jako pro mě, které jsem nesmírně ocenila. Jediné, co potřebujete vědět je, že i když historii a historické romány moc nemusíte, Krycí jméno Verity váš názor rychle přehodnotí. Je to skvělý pohled na druhou světovou válku z pohledu ženy, dívky, chcete-li, a mnohým mladým čtenářům, kterým toto období připadá tak vzdálené a nezajímavé najednou může připadat fascinující a kruté. Rozhodně nečekejte žádný milostný příběh, jen pravdu. Autorka vás nebude šetřit německými výslechovými metodami, cizími (německými a francouzskými) frázemi a slovíčky, ale ani sprostšími slovy. A hlavní hrdinka? Ta pro vás zůstane tajuplnou osobou až do poloviny příběhu. Rozhodně vás k sobě nepustí blíž, než jen na pár kroků. Zato u Maddie budete mít pocit, jako byste ji znali dokonale.
Na závěr mi nezbývá napsat nic jiného, než knihu ohodnotit čtyřmi hvězdičkami. Plný počet nedávám právě kvůli první části knihy, která i přes zajímavé téma tak nějak skomírala a nabízela spíše hromadu informací než příběh. Vím, že to k tomu patřilo, jenže… Byl to takový nudnější rozjezd. Zato konec a druhá část to skvěle napravily. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přiznávám, že mi ukápla i slza. Krycí jméno Verity je kniha, která je naprosto odlišná od všech, které v poslední době vycházejí, takže pokud jste přesycení přeslazenými YA příběhy, nebo jste prostě jen zvědaví a chcete se dozvědět, jak to vypadalo za války a jakou roli v ní sehrály ženy, tato kniha je ta pravá. Autorka ji napsala tak reálně, že neuvěříte, že je to fikce. Neuvěříte, že je příběh založený pouze na inspiraci. A neuvěříte, že ani jedna hlavní hrdinka doopravdy neexistovala. Jediné, co vám zůstane pod kůži, bude věta: „Napsala jsem pravdu.“




Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA. 

Stefanie G.

čtvrtek 3. prosince 2015

Samantha Shannonová - Kostičas #2 - Vidořád (RC)

[Přízraky] 
"Jsou to vzpomínky?"
"V určitém slova smyslu ano. Jsou to projekce výčitek, které v sobě člověk má. Když ti takzvaně něco nejde z hlavy, je to právě dílo těchhle přízraků."
- Vidořád, str. 414

Ano, ano, a ještě jednou ANO! Vidořád je na světě a já mám obrovskou radost, že jsem dostala tu možnost jej zrecenzovat! :)
  
Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství. Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

Originální název: The Mime Order
Série: The Bone Season
Autor: Smantha Shannon
Překlad: Lenka Kapsová
Díl v pořadí: 2.
Nakladatelství: Host
Počet stran: 511
Klíčová slova: fantasy, sci-fi, napětí, nadpřirozeno, dystopie
Přibližný doporučený věk: 16+

Scione, čeká tě změna!
Nemohla jsem se dočkat, až tuhle krásku uvidím na vlastní oči. A víte co? Naživo je ještě krásnější než na fotce! Zamilovala jsem se do Kostičasu, ale Vidořád prostě neměl chybu, a to jak po stránce vizuální, tak i po obsahové. Dlouho jsem nečetla něco tak propracovaného a jednoduše dokonalého.
Kostičas skončil nečekaně a napínavě – Paige odjela vlakem s ostatními uprchlíky a nechala Strážce, aby se postaral o Nashiru, nebezpečnou a bezpáteřní Refájku. Kdo nečetl, nejspíš se chytat nebude, protože příběh Kostičasu je tak složitý, že si jej musíte prostě přečíst (nebo se nechte alespoň navnadit mojí recenzí ZDE). Přesně tam, kde první díl skončil, druhý začíná. Uprchlíci se snaží dostat zpět do útrob Londýna. Do bezpečí, ale to není tak snadné, jak si mysleli. Nejen, že druhý díl začíná mnohem napínavěji, než ten první, ale už zde přijdete o několik postav, což jen naznačuje, že Vidořád bude mnohem krvavější, než Kostičas. A je tomu tak.

Slova, má milá krajinochodkyně... slova jsou všechno. Slova dávají křídla dokonce i těm, kteří jsou pošlapáni, zničeni tak, že nelze doufat v uzdravení.
-  Vidořád

Paige se po návratu z kolonie hodně změní. Není to klasická silná a nebojácná hrdinka, kterou by útěk posílil. Spíš se snaží přemoct svůj strach a postavit se znovu na nohy. Pomáhá jí k tomu její nejbližší přítel Nick. (Skoro bych řekla, že by Paige byla bez Nicka dost ztracená a my bychom přišli o hlavní hrdinku.) Jenže její zotavování komplikuje hon na její hlavu a na ostatní uprchlíky, který Scion vyhlásil. Naznačil tak, že se Paige, neboli Bledího snílka, pokusí dopadnout za každou cenu. V ulicích Londýna panuje panika a strach. Navíc kolují řeči, že vláda hodlá začít používat nové zařízení, které vidoucí odhalí mnohem rychleji než doposud.
Paige ví, co musí udělat. Chce, aby se o Refájcích a o zkorumpovanosti dozvěděli všichni vidoucí. Chce svolat sněm. Chce, aby ji vyslechli všichni vidopáni a vidopaní a především jejich Kmotr, Hektor z Haymarketu. Jenže k tomu potřebuje být uznávaná, potřebuje mít peníze, potřebuje, aby ji ostatní vidoucí brali v potaz, aby ji respektovali.

Potřebuje Jaxona Halla.

Vidopána sektoru I-4. Bílého vazače. Jejího zachránce, kterého se zřekla.
To, co jsem vám tu naznačila je jen pouhopouhá špička ledovce. Osudy Scionu a jeho obyvatel jsou zamotané jako klubko, které je těžké rozmotat. Scion ukazuje svoji zkorumpovanou tvář, stejně jako Sněm nepřirozených s vidopány a vidopaními. Nic není tak, jak se zdá a i přítel může být nepřítel a naopak.
Samantha mi už v prvním díle ukázala, jak je úžasnou spisovatelkou, která dokáže z napínavé chvíle udělat ještě napínavější. Vidořád není výjimkou. Možná se vám po počáteční velké krvelačné akci bude zdát, že napětí pominulo. I já to tak měla a nevadilo mi knihu odložit a vrátit se k ní až druhý den, proto mi čtení trošku vázlo, ale rozhodně to nebylo na škodu. Autorčino vyprávění a skvělý překlad vás i tak vtáhne do děje, že zapomenete, kde jste a prožíváte vše spolu s Paige. Po delším zjišťování a pátrání zase přijde krvák a tentokrát se jej nezbavíte skoro až do poslední strany. A že to rozhodně stojí za to! Posledních 200 stran jsem hltala natolik, že jsem knihu nebyla schopná ani na chvíli odložit (a to jsem si říkala: „Ještě jednu kapitolu, a pak půjdu něco dělat. Ne, tak ještě jednu…“ a než jsem se nadála, byl konec).
Podobně jako u Kostičase, i zde jsem zůstala zírat na poslední slova a v duchu křičela „Neee, kde mám sakra další díl! Dejte mi další!“ Jenže toho se vážení nedočkáme dřív, než příští rok v listopadu – v angličtině, pokud teda nezmění datum vydání. Takže mě teď čeká nekonečné soužení a čekání a vyhlížení aspoň malých spoilerů, které si rozhodně nenechám ujít!
Co se postav týče, není o ně nouze. Ani trochu. Spíš je jich přehršel, ale nebojte, začnete se orientovat velmi rychle. Některé nové si oblíbíte, jiné budete mít chuť uškrtit. A jak jsem na tom já? Paige mi ukázala, že je správnou hlavní hrdinkou, která má svoje chyby a není ve všem dokonalá. Jaxona Halla jsem zbožňovala každou buňkou v těle, i když se to může zdát podivné. Kudlanka ve mně vzbudila zvědavost. Abatyše podezření, ale i důvěru, stejně jako Marie Ogněna. A na závěr musím říct, že jsem se znovu zamilovala, a to ještě víc, než předtím v Kostičase… Ale na to do koho budete už muset přijít sami. :)

"Nejsem senzibil ani orákulum," zašeptal, "Ale mám v tebe naprostou důvěru."
"Jsi blázen," řekla jsem s tváří zabořenou do jeho ramene.
"Bláznovství je relativní pojem, můj malý snílku."
- Vidořád, str. 426 

Samantha vytvořila mistrovské dílo, které si nesmí nechat ujít žádný milovník fantasy a dystopií. Londýn budoucnosti a veškeré jeho machinace s Refájci v čele předčí i Hunger Games (neukamenujte mě :D). Ne, vážně. Kostičas byl úžasný, ale Vidořád byl lepší, aspoň pro mě. Obě knihy se zařadily vysoko na můj žebříček oblíbených knih a bez výčitky svědomí jej můžu jednoznačně doporučit i těm, co byli, či jsou, z Kostičase nesví a nevědí, co čekat dál. Samantha vás rozhodně nezklame!






Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!

Stefanie G.

pondělí 16. listopadu 2015

Lars Kepler - Stalker (RC)

"Udělám, co bude v mých silách, ale nedokážu předem odhadnout, jak dlouho to potrvá. Pracoval jsem s traumatizovanými oběťmi války v ugandě... s lidmi, kterým se život rozpadl na kusy. Pacient musí získat pocit bezpečí, potřebuje spánek, psychoterapii, léčbu, medikaci..."
"A co hypnóza?"
"Ovšem, jen si od ní nesmíte slibovat zázraky... ale někdy lehká hypnóza pomůže pacientovi utřídit vzpomínky a on je pak schopen se k nim vrátit."
"V téhle situaci bych klidně dovolila, aby ho do hlavy kopl kůń, jen kdyby to přineslo kýžený efekt."
"Hm, takové metody na oddělení nevedeme," odtuší suše Erik. 
- Stalker

Autorská dvojice Lars Kepler mě už v Hypnotizérovi přesvědčila, že si od nich budu chtít přečíst ještě něco dalšího. Bohužel, i když jsem jejich knihami obdarovala kde koho, já sama se k dalším případům Joony Linny nedostala. A to až do příchodu Stalkera. Bylo to však příjemné překvapení, nebo spíš zklamání? To se dozvíte v recenzi!

Bez Joony Linny je policie bezmocná. Před devíti lety byl pastor Rocky Kyrklund odsouzen za brutální vraždu a svěřen do psychiatrické péče. Z události si nic nepamatuje - od tragické autonehody trpí opakujícími se výpadky a ztrátou paměti. Ve stejnou dobu, kdy se Rocky Kyrklund znovu vrací do společnosti, někdo policii pošle video ženy v okně. Následujícího dne je žena nalezena mrtvá. Brutalita vrahova útoku vyšetřovatele dovede k Rockymu Kyrklundovi. Policii přijde další videonahrávka. Nikdo nerozumí tomu, co se to děje. A Joona Linna více než před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni.

Originální název: Stalker
Série: Joona Linna
Autor: Lars Kepler
Díl v pořadí: 5.
Nakladatelství: Host
Počet stran: 573
Klíčová slova: thriller, krimi, detektivka
Přibližný doporučený věk: 18+

Ani v domě není bezpečno
Hypnotizér, prvotina této autorské dvojice, mě nadchnul. Byla to má druhá zkušenost se severskými detektivkami a byla jsem vážně mile překvapená. Věděla jsem, že si od nich zase něco přečtu. Joona mi byl sympatický a už jen to byl důvod, proč jsem se na jeho další příběh těšila. Jenže stále nebyl čas. A to až do chvíle, kdy se u nás začalo mluvit o Stalkerovi. Příběh se mi podle anotace zdál dokonale napínavý a to, že se zase setkám s Erikem Mariou Barkem ve mně vzbudilo jakési nadšení a pocit, že jsem vlastně o nic nepřišla, když jsem nečetla předchozí díly. A měla jsem pravdu. Pokud jste četli první díl a mezitím žádný jiný, vůbec to příběhu nevadí. Vše se vám v jeho průběhu totiž krásně vysvětlí. Jediné, co vám možná bude chybět, bude právě Joona Linna.
Stalker je příběh, který vás zamrazí na zádech, ale nejprve se budete muset prokousat částí, kdy se seznamujete s novou komisařkou na scéně, a sice s Margot. Četla jsem mnoho jiných recenzí a musím s většinou souhlasit. Margot nemusí každému sednout, je unáhlená, tvrdohlavá a skoro bych řekla i tak nějak lehkomyslná a bezcitná. Po první vraždě ženy v jejím vlastním domě, na kterou byla policie varována předem zasláním děsivého videa natočeného před jejím domem, rozjede Margot pátrání, jenže když se to objeví podruhé, jaksi rezignuje a jednoduše se smíří s tím, že žena zemře dřív, než ji najdou. Její svéhlavý způsob vyšetřování a to, jak si věci spojuje pouze na úrovni klasického policisty v civilu, může jednoho dohnat k šílenství. Já v knize taky nejednou skřípala zuby.
Pak je tu Erik, postava, která se objevila poprvé právě v Hypnotizérovi. Musím říct, že už v prvním díle jsem z něj nebyla obzvlášť nadšená, ale i přesto uznávám, že na něm autoři odvedli kus práce. Je sice stále tak nějak natvrdlý a rád sklouzává zpátky k užívání otupujících prášků, ale přišel mi silnější než předtím.
A abych nezapomněla, samozřejmě se setkáte i s podezřelým – Rockym Kyrklundem, který je ovšem zavřený v psychiatrické léčebně kvůli své nemoci. Po autonehodě má velké problémy s pamětí. A je to právě on, kdo všechny události i lidi spojuje dohromady.
K příběhu už smím říct jen to, že se máte na co těšit. Stalker vás vyděsí, nadchne, potěší. Nicméně vás ničím nepřekvapí, tedy až na ten neuvěřitelný a nečekaný konec. Ten se vskutku povedl. Jenže to mi nestačilo. Mnoho kapitol, ať jsou jak chtějí krátké, mi přišlo zbytečných. (Mimo vraždy se totiž dozvídáte i osobní informace a prožitky všech postav i něco navíc, což v závěru nedávalo moc velký smysl.) Proto mi taky tak dlouho trvalo, než jsem se knihou prokousala. Jen občas je to natolik napínavé, že prostě nemůžete knihu odložit. Proto mi nevadilo, když jsem se k ní vrátila až po chvíli. Nebylo to tím, že by příběh nebyl napínavý vůbec, nebo že by nebyl dobrý. To ne, jen tomu chyběla jakási jiskra.
Někde jsem četla, že je Stalker děsivý, vrahovy činy detailně (já bych dodala naturalisticky) popsané a vy se po jeho přečtení budete doma bát a všude budete zhasínat a zatahovat závěsy (jako by to snad mohlo pomoct). Řekněme, že je to přehnané. Hodně přehnané. Ti, kdo toto napsali, nejspíš nečetli nic od Grahama Mastertona. Právě on je podle mě mistr v popisování brutálních vražd, ne dvojice Lars Kepler. Ve Stalkerovi se dočkáte kapitol věnovaným obětím a jejich smrti, jenže v mnoha případech si prostě jen řeknete, jak ty oběti byly hloupé. A takové já nemám ráda. Příběhu to dodává jaksi nerealistický, skoro až komický nádech.
Chtěla bych vám toho prozradit víc, ale nemůžu. Protože i přes tyto nedostatky Stalker skrývá mnoho a mnoho dalších tajemství, na které budete muset přijít sami. A kdo ví, třeba se i dočkáte chytřejší a méně sarkastické Margot nebo dokonce samotného Joony Linny. Takže tušíte správně – i když mi pátý díl detektivky ze série Joony Linny nevzala tak úplně dech, i přesto se mi líbil. Především jeho nečekaný konec, který ale na druhou stranu připomene Hypnotizéra a vyvolá mnoho vedlejších otázek. A jestliže jste četli pouze první díl této série, ani za mák to nevadí, o to víc vám doporučuji, abyste se vrhli na díl (prozatím) poslední. Já sama si rozhodně po tomhle přečtení nenechám ujít Písečného muže!

Hodnocení:

Za recenzní e-knihu velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz. E-knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

úterý 10. listopadu 2015

Paul Cleave - Jezerní hřbitov (RC)



Jezerní hřbitov
Paul Cleave

Originální název: Cemetery Lake
Série: Theodore Tate
Díl: 1.
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Galatea


To, co se zpočátku jeví jako rutinní exhumace možné oběti trestného činu, se v jediném okamžiku změní v drama, a život bývalého policisty Theodora Tatea se obrátí vzhůru nohama.
Před dvěma lety se Tateovi zhroutil svět a od té doby se protlouká jako soukromý detektiv bez ambicí a bez víry v budoucnost. Svá tajemství nadobro pohřbil a odmítá se k nim vracet. Ve chvíli, kdy stojí na ponurém hřbitově a pozoruje polorozpadlou rakev, přilehlé jezero se rozhodne vydat svá tajemství. Následné potvrzení pochybností ohledně totožnosti exhumovaného těla spouští lavinu nepředvídatelných událostí. Tate ví, že by měl vyšetřování přenechat svým bývalým kolegům, ale smysl pro povinnost spolu s pocitem vlastní viny mu nedá spát a nutí jej vzít spravedlnost do svých rukou.
Temná minulost Tatea se dere na povrch a nutí ho ke zběsilému tempu. Ví, že šílený vrah ještě neskončil a ví, že neustále si musí udržovat náskok před policií. Může se totiž stát, že tajemství, o kterých si myslel, že jsou tak hluboko pohřbená, mohou vyplavat na povrch...

Jezerní hřbitov je již druhou knihou, která u nás od Paula Cleava vyšla. První byla kniha Čistič, která v originále vyšla roku 2006 a následně u nakladatelství Jota roku 2007. O vydání druhého úspěšného detektivního příběhu se postaralo nakladatelství Galatea. Na Goodreads je tato kniha hodnocená čtenáři téměř čtyřmi hvězdičkami. V zahraničí je Paul Cleave známější, než je u nás, ale i zde si tento jedenačtyřicetiletý Novozélanďan jistě najde své fanoušky.

Celou recenzi si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže:




sobota 24. října 2015

Mia Sheridan - Archerův hlas (RC)


Špatné věci se nestávají proto, že si je lidé zaslouží. Tak to prostě nefunguje. Je to prostě... život. A bez ohledu na to, kdo jsme, musíme přijmout, co nám život přinese, jakkoli hrozné to může být, a přesto jít dál, přesto se zamilovat, přesto doufat... a věřit, že to všechno má svůj důvod. Že ta cesta, na kterou jsme se vydali, má svůj důvod. A věřit, že nejvíce světla září v těch, kteří nesou nejvíc ran. 
- Archerův hlas, Bree


Archer’s voice, neboli Archerův hlas, jsem měla ve svém Kindlu už nějakou chvíli právě v angličtině, jenže jsem se k němu neměla čas dostat. Když vyšel i v češtině, neodolala jsem!

Když Bree Prescottová dorazí do ospalého městečka Pelion ve státě Maine, doufá, že zde konečně nalezne mír, po kterém tolik touží. Zde se setká s Archerem Halem, mužem, který skrývá temná tajemství. Mužem, kterého ostatní nevidí. Archerův hlas je příběh o ženě mučené vzpomínkami na jednu strašnou noc, a muži, jehož láska je klíčem k její svobodě. Je to příběh o mlčenlivém muži, který žije s trýznivou ránou, jež je důsledkem dávné děsivé události, a ženě, která mu pomáhá najít jeho hlas. Je to příběh o utrpení, o osudu a především o mocné síle lásky.

Originální název: Archer’s Voice
Série: Znamení lásky
Autor: Mia Sheridan
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Baronet
Počet stran: 384
Klíčová slova: NA, drama, romantika, erotika
Přibližný doporučený věk: 18+

On mlčenlivý, Ona odvážná
Vidíte tu obálku? Ano, je prostě lákavá! A Archera vystihuje perfektně. Když jsem knihu uviděla na Goodreads poprvé, měla jsem jasno, pak jsem si přečetla anotaci a ta mě jen utvrdila v tom, co jsem už věděla – musím si tu knihu přečíst. Jenže v angličtině na ni nebyla ani nálada, ani čas. Než jsem se nadála, bylo vyhlášené její vydání v češtině a v tu chvíli jsem věděla, že si ji nenechám ujít.
Bree utíká z domova, aby za sebou nechala všechny ty strašné vzpomínky na poslední měsíce. Chce si oddechnout, vše si promyslet a hlavně začít znovu, pokud to půjde. Její kamarádka jí to sice vymlouvá, ale je to zbytečné. Městečko Pelion je právě to, co zrovna potřebuje. Nejen, že jsou všichni velmi milí, ale také se všichni znají. A právě zde narazí na nemluvného, zarostlého a tajemného Archera Halea. A od té chvíle, co se jí před ním vysype z tašky celý nákup, na něj nemůže přestat myslet. Před očima a s pomocí ostatních lidí v městečku, se jí otevírá jeho smutný příběh a Bree je rozhodnutá, že chce Archera poznat blíž. Jenže to ještě netuší, že je tu ještě někdo, kdo o ni má zájem – Archerův bratranec Travis.
Tak jako Archer, i Bree má kostlivce ve skříni a bolestivé vzpomínky na domov. A když se spolu ti dva pomalu sbližují, ani si neuvědomí, že jeden druhému pomáhá zotavit se z životních ran.
I když se kniha může zdát vcelku jednoduchá, narazíte v ní na mnoho zvratů. Ze začátku vám slibuje poklidný start, krásné seznámení, přátelství a snahu, Pak ale přijde první nečekaná chvíle jako hrom z čistého nebe a vás to zaskočí, pak je tu další a další a nakonec samotný závěr, za který jsem autorce chtěla vytrhat všechny vlasy na hlavě! To se nedělá! Ale právě ta událost udělala knihu o to lepší. Možná i těchto několik zvratů, které ovšem můžete z velké části předpokládat dopředu, knihu posunulo z průměrných new adultovek do vyššího kruhu (na Goodreads má ohromné hodnocení 4,5*!!!). Ale i přes své neobyčejné a originální téma mě až tak nenadchla. Právě to, že jsem vše odhadla dopředu, mě připravilo o moment překvapení. Pak tu byla Bree, která svoji povahu měnila jak na běžícím páse, a nakonec ten epilog, bez kterého bych se klidně obešla… A to nemluvím o bezpočtu zbytečných erotických scén. Kdyby je autorka proškrtala a rozhodla se ponechat jen ty významné, rozhodně by udělala líp. Takto na mě kniha působila pouze slabším nadprůměrem a nejsem si až tak moc jistá, jestli si od autorky přečtu i další knihy.
Co se postav týče, je jich zde opravdu hodně. Setkáte se s vyprávěním z pohledu Bree ze současnosti, ale také z pohledu Archera, kde se současnost prolíná s jeho příběhem z minulosti (a tyto části opravdu stojí za to!). Bree si mě jako hlavní postava získala hned ze začátku, jenže pak – ano, v té chvíli, kde se hrdinky začnou chovat jako blbky – se začala chovat přesně tak, jak to nesnáším. Naštěstí si to ale zase vyžehlila, jenže ne na dlouho. A tak to šlo po celou dobu knihy. Naopak Archer (ááách...)… Toho si nešlo nezamilovat! Musíte se do knihy začíst, abyste pochopili proč. A já vám nechci vyzrazovat to největší tajemství z knihy, protože ani já to před přečtením nevěděla a jsem za to ráda, jinak bych byla připravená o to naprosto nejlepší, co kniha nabízí! Už jen kvůli Archerovi si knihu přečtěte! 
Jenže k těmto dvěma postavám samozřejmě přibylo ještě pěkné množství dalších. Ať už to byl Travis, který na mě zapůsobil velmi dobře, ale pak jsem ho jen chtěla mlátit pokaždé, když se objevil, stejně tak jako jeho matku Victorii Haleovou. Na druhou stranu tu ale byla Breeina zaměstnavatelka Maggie a její muž Norm, kteří knihu pěkně prosvětlili, stejně jako Breeina sousedka Anna. O postavy tu prostě nebyla nouze.
Na závěr už mi nezbývá než říct, že je tato kniha určitou jedinečností ve svém žánru. Už jen pro to téma stojí za to si ji přečíst! Já toho nelituji a nebudu, i když se pro mě nevyšplhala výš, než jen na 3,5 hvězdičky. Není to tím, že by se mi nelíbila, ale už jsem četla i lepší. Nicméně Archer zůstane v mé paměti ještě pěkně dlouhou chvíli! Takže pokud máte rádi NA, erotiku, romantiku a trochu toho drama ve stylu J. Lynn, Archerův hlas je psaný přímo pro vás! 

Hodnocení:

Za recenzní e-knihu děkuji portálu PALMKNIHY.cz.
Stefanie G.

úterý 13. října 2015

Výherce NAROZENINOVÉ GIVEAWAY!




Moc děkuji za všechny komentáře i přání! Jsem ráda, že jste se zapojili! Určitě se podívám i na vaše blogy a třeba i odpovím na vaše komentáře :)

Především gratuluji výherkyním, které za mě vybral Random.org - číslo 2 a 8!

Gratuluji

Krekys a Charlyn! :)

Holky už by měly mít na svých e-mailech tuto šťastnou zprávu! 

A nezoufejte, třeba to nepotrvá dlouho a bude další soutěž! :)

Stefanie G.

úterý 6. října 2015

Rachel Van Dyken - The Dark Ones Saga #1 - The Dark Ones



Úvodní obrázek je upravená verze od autorky | Upper and edited picture source: https://www.facebook.com/RachelVanDyken


Emma Hart na svém facebooku doporučovala knihu, na kterou jsem předtím nenarazila – The Dark Ones. A jelikož bylo její hodnocení i anotace zajímavé (ne obálka), rozhodla jsem se, že to zkusím. A rozhodně jsem nelitovala!

  
He was a Dark One.
A fallen.
Half angel. Half human.
And he vas the leader of the immortals.
- Genesis


Strach zde není vítán

Genesis byla celý život vyučována a vzdělávána k tomu, aby Nesmrtelným posloužila jednoho dne co nejlépe. Tak jako všichni ostatní lidé, i ona byla připravená na tu možnost, že jednoho dne vyvolají její jméno. A to i přes to, že její rodina má na seznamu černou tečku. Špatnou reputaci. Jenže Genesisiny obavy se vyplní. Poprvé po padesáti letech je vyvoláno další jméno – její. A ona ví, že když udělá něco špatně, zemře dřív, než se naděje. Její matka jí dlouho vtloukávala do hlavy, že je nic, že je pro ně ošklivá, že jim má pouze sloužit.
Ale když konečně stane před Radou nesmrtelných – sirénou Stephanie a Alexem, vlkodlakem Masonem a upírem Ethanem, nic se neodehrává tak, jak ji na to škola a matka připravily. A to především poté, co se setká s Temným, s nejvýše postaveným, s Cassiusem. To on si ji označí a je jen na ostatních nesmrtelných, aby se postarali, aby se Genesis nedostala do jeho spárů, tak jak tomu bylo několikrát předtím, jinak brzy zemře a jejich pokusi o znovunastolení rovnováhy mohou být ztraceny.
A tentokrát je na Ethanovi, aby se obětoval pro ostatní. Je na něm, aby z Genesis udělal svoji družku, i když se zapřísáhl, že už to nikdy neudělá… A musí to udělat co nejdříve, aby ji Cassius nenašel.

„Fear isn‘t welcome here.“

Postavy

Musím říct, že Genesis byla neobyčejnou hlavní hrdinkou. Netrvalo dlouho a oblíbila jsem si ji, i když byla ze začátku taková nijaká. A to byl právě účel. Matka jí celý život říkala, jak je ošklivá, tudíž v sobě neměla takové to klasické hrdinské sebevědomí. Navíc se celý život o nesmrtelných učila něco naprosto jiného, než to, co se jí dostalo doopravdy. A to, že má být něčí družkou, se dozvěděla až od nich samotných.
Na rozdíl od Genesis, Ethana jsem občas nemohla ani vystát! Vážně. Tak arogantního asobeckého hlavního hrdinu, který neví, co chce, jsem už dlouho neviděla (noo... Abbi se to povedlo v Until Friday Night, ale přece jen tam byl nějaký ten rozdíl). Každou chvíli pronesl něco, za so bych ho já praštila, a obdivovala jsem Genesis, že ho tak snášela. Jistě, byl okouzlující a překrásný, a každá by ho chtěla, ale já ne, ne po takovým chování.
Zdroj
Zato u Alexe bych si dala říct! To díky němu byl příběh vtipný a odlehčený, pokaždé věděl, kdy má přijít s nějakou tou sarkastickou a vtipnou poznámkou. Stál nohama na zemi, ale přesto kolem něj bylo něco, na co jsem se pokaždé těšila, když se v příběhu objevil.
A to stejné platí i pro Masona. Toho totiž nejde nezbožňovat. To on tak nějak vyvažuje celou skupinu svojí roztomilostí – ano, čtete správě. Je milý, sladký, věrný, pozorný a je roztomilý. Možná bych pro něj našla i víc adjektiv, ale myslím, že tyhle ho vystihují ze všech nejlépe. :)
Pak je tu Stephanie, jediná další ženská postava v knize. A jediná, na kterou jsem si neutvořila pořádný názor. Ano, je pro Genesis velkou oporou, ale zároveň i jakýmsi neurčitým varováním.
A na závěr – Cassius, samozřejmě. Musím říct, že i když má být zápornou postavou, já si ho oblíbila. Byl takovým tím něčím, co chcete, ale nemůžete to mít, protože by to jinak dopadlo špatně. Cassius byl na jednu stranu hodný, ale ne druhou ďábelský. Ostatní nesmrtelní to přisuzují tomu, že je napůl člověk – takže se dokáže vcítit do lidských potřeb, ale na druhou stranu nikdy nemůže milovat – a napůl anděl, což znamená, že jeho potřeby nejsou čistě v zájmu lidstva.
Na závěr se pak setkáte ještě s mnoha dalšími postavami, stejně jako v jejím průběhu, ale to už bych prozrazovala moc.

„Oh, there you are.“ Stephanie pushed  genesis forward and pulled out a chair.
Slowly, Genesis took a seat and glared at each one of us. „Where’s Mason?“
It shouldn’t have pissed me off.
But it had.
„He’s none of your concern.“ I spat.
„Easy!“ Alex chuckled. „Rule number one, don’t ask your mate where the other dude is. Just… don’t.“
- Ethan

Angličtina

Angličtina Rachel Van Dyken nepatří mezi úplně jednoduché, ale ani mezi těžké. Zatímco knihy od Abbi Glines mi zatím všechny přišly vcelku jednoduché a dobré pro první čtení v angličtině, The Dark Ones bych doporučila spíše těm, co už něco v angličtině četli.

„Werewolf has a point,“ I teased. „Besides, if I eat my whole steak, we’re going to watch Lion King!“
„Whose king?“ Ethan tilted his head. „What lion? Mason’s a wolf.“
- Genesis

Postřehy, pocity a doporučení

The Dark Ones je jednoznačně originální příběh se zajímavým nápadem. Už jsem četla víc upířin, ale tahle se zařadila mezi ty lepší. Pokud čtete mé recenze, víte, jaký mám názor na přemíru nadpřirozených bytostí v jedné knize. Zde to bylo také tak – vlkodlaci, upíři, sirény, padlí andělé, démoni atd., atd. A kupodivu mi to nevadilo. Nejspíš si už začínám zvykat. Rachel Van Dyken se povedlo něco, na co jsem snad ještě nenarazila. Dokázala úžasně vystihnout povahu každé z postav. Siréna nebyla stejná jako vlkodlak. Vlkodlak nebyl stejný jako upír. Moc se mi to líbilo. A to, jak popsala padlé anděly, to bylo vážně parádní! Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlela, ale vlastně to dávalo smysl.
Celkově se mi líbila myšlenka příběhu, kterou vám nemůžu prozradit, protože by to byl obří spoiler. Každopádně věřte, že vyvolávání jmen lidí před radu a pro nesmrtelné má rozhodně svůj smysl, a není to jen nějaký důvod pro to, aby Rachel mohla začít vyprávět další milostný příběh zavánějící trojúhelníkem.
Zdroj
Co mi ovšem vadilo, byla Genesisina proměna pokaždé, když příběh začal vyprávět Ethan (ano, knihu čtete z pohledu Genesis i Ethana). Najednou se z šedé myšky vyklubala sebevědomá ženská, která se pak ale zase proměnila zpět v nesmělou holčičku. Chápu, že se Rachel snažila nastínit působení pouta, které se mezi nimi muselo vytvořit, ale přece jen to byly velké skoky.
Ano, příběh pár much měl. Pár nedokonalostí, které jsem ovšem hodila za hlavu, protože mě kniha neuvěřitelně bavila. Užívala jsem si ji. Líbil se mi humor, který Rachel do knihy vsunula prostřednictvím Alexe. A rozhodně jsem nestačila zírat, když jsem se dopracovala ke konci. Jestli mi to dávalo smysl? Ne. Ani trochu. Vše bylo hrozně urychlené. Tak moc, že jsem musela hodnocení pozměnit. Rachel si to tak u mě trochu pokazila. Protože tím, co udělala, mi celkem pokazila těšení na druhý díl. Už ho nemusím mít za každou cenu, ale ráda si jej přečtu. každopádně závěrečný cliffhanger rozhodně k přečtení navnadí.
Každopádně pokud máte zrovna náladu na nějaké to nadpřirozeno NA nádechem, The Dark Ones doporučuji na plné čáře! Je to vtipné, je to trochu napínavé, nevšední a především má úžasné postavy, které vás pobaví, ale zároveň nenechají vaše emoce chladné. I s odstupem času musím říct, že se k této knize jednou velmi ráda vrátím!

Stefanie G.

„She rides with me.“ He started prying my arm away from Alex.
Alex rolled his eyes. „Why not me?“
„She’s safer with me, and those were Ethan’s instructions. Check your phone.“
Alex pulled out his iPhone. „Damn, how am I supposed to make an entrance without little human on my arm?“
„Name.“ Mason barked.
„Calling her human is my term of endearment, like sweetheart or babycakes.“
„Call me babycakes one more time, and I’ll scratch your eyes out,“ my mouth fired off before I could stop it.
- Genesis



Název: The Dark Ones
Série: The Dark Ones Saga
Díl: 1.
Autor: Rachel Van Dyken
Počet stran: 268
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: fantasy, nadpřirozeno, sirény, vlkodlaci, upíři, démoni, padlí andělé
Přibližný doporučený věk: 18+


To touch a Dark One is death.
To talk to an immortal is suicide.
Yet, I've been marked by both.
A Vampire.
And the King of the immortals.
My life is no longer my own.
And now I know the truth, my life was never mine to begin with.
It was theirs.
It's always been theirs.








Zdroj