Meg Cabotová - Allie Finklová - Holčičí Pravidla 1 - Stěhujeme se!

Asi se mnoho z vás bude divit, proč jsem se vrhla na recenzi knihy, která se z daleka nepřibližuje teenagerské kategorii. Pohnutkou pro mě je především to, že mám dvě neteře v letech právě Allie Finklové. Tedy 9 a 11 let a jedna z nich mi tuto úžasnou knihu půjčila k přečtení. Důvodem bylo především to, že jsem už dlouholetou fanynkou Meg Cabotové a na její knihy nedám dopustit. Tuto knihu jsem začala číst už tak před rokem a půl ve francouzštině a toužila jsem si ji přečíst v češtině, abych se do děje mohla víc dostat. Nakonec jsem k tomu dostala příležitost a nenechala ji uniknout. Navíc třeba tato recenze přijde vhod maminkám se stejně starými dcerami, jako jsou moje neteře, nebo tetám a strýčkům, kteří neví, co pořídit na narozeniny či na Vánoce. :)

Allie Finklová - Holčičí pravidla 1 - Stěhujeme se! je knihou z nakladatelství Knižní klub. Nakladatelství ji vydalo roku 2010 jako svoji 5088. publikaci. Má 232 stran a je doplněná o úžasné a vtipné ilustrace. Kniha je určená čtenářkám od osmi let.

Meg Cabot

Meg Cabotová patří k nejúspěšnějším spisovatelkám současnosti. Narodila se roku 1967 v Bloomingtonu v Indianě. Dále žila nějakou dobu v Grenoble ve Francii či v Carmelu v Kalifornii (zde se odehrává děj série Mediátor) než se přestěhovala do New Yorku, kde absolvovala a úspěšně dokončila studium výtvarného umění na vysoké škole. Deset let pracovala jako asistentka ředitele hlavní budovy na New York University (inspirace pro napsání sérií Heather Wellsové). Nejznámější sérií byly Princezniny deníky, které byly také zfilmovány do dvou celovečerních filmů od Disneyho. V současné době žije s manželem v Key West.  

MÁM DĚSNĚ RÁDA PRAVIDLA. TY OSTATNÍ VĚCI UŽ MĚ TAK NEBEROU.

První z řady příběhů o sympatické Allie, která se za nic na světě nechce s rodiči přestěhovat do nového domu, ve kterém očividně straší! Navíc by se musela rozloučit se svou nejlepší kamarádkou Mary Kay, která je sice poněkud rozmazlená a ufňukaná, ale přece jen je to kamarádka... Allie se rozhodne, že stěhování zabrání všemi způsoby. Život si usnadňuje všelijakými svéráznými pravidly, která nemilosrdně odhalují těžký život dítěte mezi ostatními dětmi a někdy i dospělými. 

Linie děje

Holčičí Pravidla 1, str. 11

Hned první kapitola nás zavede k pravidlům, které si Allie sama vymýšlí. První z nich je: Nejlepší kamarádce se vařečka do krku nestrká. A je to zároveň i název kapitoly. Už ta první mě upoutala a dokonce i rozesmála. Seznamujeme se s Alliynou nejlepší kamarádkou Mary Kay, která pořád jen brečí, když není po jejím. 

Když se pak Allie od rodičů dozvídá, že se budou stěhovat pryč, není z toho ani trochu nadšená. Přece jen bude muset opustit Mary Kay (i když ani pořádně neví, proč se s ní vůbec kamarádí) a ostatní děti ze školy. Bude se muset vzdát své sbírky kamenů a... Je toho prostě moc. Navíc ten nový velký dům není ani za mák hezký.  Je strašidelný! Allie se tak rozhodne zabránit stěhování, jak to jen jde. 

Seznamujeme se s novým prostředím a s novými kamarády a zasmějeme se nad tím, jaké neplechy Allie vymýšlí. 

Knížka je plná příběhů ze dnů, které Allie ještě tráví ve svém starém domově a jak se s jejím stěhováním vypořádávají kamarádky. Jeden příběh je lepší než druhý a když se konečně doberete konce, už máte tendenci sáhnout po druhém díle. 

Řekla bych, že hodně mladých děvčat se v Allie shlédnou a řeknou si, že až vyrostou, taky budou veterinářkami (stejně, jako moje neteř :) ).

Postavy

Holčičí Pravidla 1, str. 27

Krom Allie a její nejlepší kamarádky Mary Kay v příběhu hrají důležitou roli její rodiče a sourozenci - Mark a Kevin. Také jsou tu děvčata z její staré školy Brita, která je postrachem celé školy, a Sandra anebo kluk Scott, se kterým se žádná holka nechce bavit kvůli jeho sbírce hadů a navíc je schopný vykecat každé tajemství. 

Pak jsou tu taky noví spolužáci a Alliyny nové kamarádky Erika, její nová sousedka, Sofie a Karolína. 

A nesmím zapomenout na strýčka Jaye, který s oblibou kouká na horrory a Alliyna maminka ho nemá ráda. 

Můj pohled na knihu

Holčičí Pravidla 1, str. 63

Ze začátku jsem se bála, že se mi kniha nebude líbit, že na mě bude až příliš jednoduchá. Přece jen, je mi přes dvacet a kniha je určená osmiletým holčičkám. Ale bylo to naopak. Kniha je plná pestrých příběhů a každý z nich se krásně rozvíjí. Samozřejmě, že musí být psaná jednodušeji a trošku větším písmem s hezkými obrázky, ale to mi ani trochu nevadilo. 

Kdyby mi bylo devět a já měla po ruce takovouto knihu, zamilovala bych si ji. Je to trošku méně akční PiPi Dlouhá punčocha, ale i přesto mě nadchla. Meg prostě a jednoduše ví, jak upoutat čtenáře všech věkových kategorií. Navíc se mi líbí, že příběh Allie pokračuje. Mladé čtenářky tak můžou postupovat v knihách a "dospívat" zároveň s ní. 

Já sama už se moc těším, až si přečtu druhý díl a tuto knihu díky tomu můžu jen doporučit!

Úryvky

A jak jsem tu vařečku olizovala, Mary Kay nepřestávala vřeštět: "Ona má víc než já!" a "Já chci taky ochutnat!"
Nevím, co to do mě vjelo. Už jsem měla jejího kvílení plné zuby. No, napůl si myslím, že Mary Kay nemá ponětí, jak dobře se má, když má paní, co ji hlídá a ještě k tomu dělá hospodyni a peče jí na oslavu narozenin mufinky. U nás doma nemáme nikoho, kdo by nás hlídal a ještě k tomu dělal hospodyni, a tak nikdo v naší rodině nemá čas péct mufinky, protože oba rodiče chodí do práce. 
Když jsem já měla narozeniny, musela jsem do školy přinést mufinky koupené v obchodě a Scott Stamphley tvrdil, že z nich cítí chemikálie. 
A navíc má Mary Kay rodiče, kteří jí koupí, co chce, třeba křečka s klecí i bludištěm, protože je jedináček a její rodiče si to můžou DOVOLIT.
Možná jsem myslela právě na tohle, a tak jsem řekla: "Tumáš, Mary Kay," a natáhla jsem ruku s vařečkou.
Možná jsem si představovala, jak má Mary Kay vlastní domácí zvíře - bezva křečka s klecí a bludištěm, kdežto já mám jen psa Marvina, co v naší rodině patří všem.
Možná jsem si představovala právě tohle a v tu chvíli si Mary Kay strčila vařečku do pusy, zatímco já jsem ji pořád držela za druhý konec.
Možná jsem myslela právě na tohle, když jsem jí tu vařečku jemně popostrčila do krčku.
Myslela jsem to jako VTIP. Jako žertík k narozeninám.
No dobře, uznávám, že to ode mě nebylo hezké. Jen jsem jí chtěla dát najevo, že nemusí mít všechno. Myslela jsem to v legraci. #1

-

"Ty se stěhuješ do domu vedle nás?" zvážněl John. "Doufám totiž, žes o tom slyšela."

"Slyšela o čem?" zeptala jsem se zvědavě.

"Proč se lidi před vámi vystěhovali," vysvětlil John.

"Ne, nesetkali jsme se s nimi," hlesla jsem. "Když jsme dostali klíče od domu, už byli pryč."

"Aha," pokýval John hlavou. "Asi bych o tom tedy neměl mluvit.

"Johne, nech toho," řekla Erika. "Ellisovi se odstěhovali, protože odešli do důchodu a koupili si byt v Miami."

"No," zapochyboval John. "Chtěli, aby si lidi přesně tohle mysleli. Dej na mou radu, Allie. Radši vůbec nechoď na půdu."

"Na půdu?" vytřeštila jsem oči a vzpomněla si na ten dlouhý provaz uprostřed chodby v druhém patře a na ten film, v kterém jeden zombie vystrkuje ruku z půdy a vraždí. "Proč? Co je tam?"

John začal dělat, jakoby se strachy rozřásl. "Prostě tam vůbec nechoď. Jasný?" #2

-

"Co to mělo znamenat?" vyzvídala máma.
"Brita zavírá kočku svojí mámy do kufru a pak s ní hází," vysvětlila jsem. "Právě jsem to na ni řekla."
Máma se rozesmála, ale potom se zarazila.
"No," poznamenala, "dneska máš prostě svůj den, viď?"
"Co tím myslíš?" chtěla jsem vědět zase já. Musela jsem se opřít o vytažené okýnko u auta, protože mi najednou nějak ztěžkla hlava. Byla jsem ráda, že mě máma vyzvedla jako první. nevím, jak by mi bylo, kdyby se mnou na zadním sedadle seděli Mark s kevinem a přetřásali náklaďáky, brouky a sport a ještě k tomu sametové tapety.
"nejenže se kvůli tobě ztratila kočka," pokračovala máma, "ale třeba bys nám mohla vysvětlit tu fintu se sbírkou kamenů, kterou jsi nám doma nachystala."
Při slově "finta" a "sbírka kamenů" jsem nastražila uši.
"A proč?" zeptala jsem se. "Zafungovalo to?"
"Pokud se ptáš, jestli se celá tvoje sbírka kamenů zřítila z horní police na podlahu ve chvíli, kdy Nancy Klinghofferová dneska při prohlídce otevřela dveře do tvého pokoje, tak ano, zafungovalo to." #3






Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti

Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

#1 Pravidlo č. 1: Nejlepší kamarádce se vařečka do krku nestrká. CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 12-14. ISBN 978-80-242-2452-7.
#2 Pravidlo č. 5: Nesmíte dovolit, aby se vaše rodina nastěhovala do domu, kde straší. CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 70. ISBN 978-80-242-2452-7.
#3  Pravidlo č. 9: Když uděláte chybu, máte se omluvit (i když to třeba úplně není vaše chyba). CABOT, Meg. Allie Finklová - holčičí pravidla: Stěhujeme se!. Vyd. 1. Dana Jelínková. Zuzana Vondráčková. Viola Lyčková. V Praze: Knižní klub, 2010, s. 145-146. ISBN 978-80-242-2452-7.