Andrew Fukuda - Hon #2 - Kořist (RC)

Země mléka, medu, ovoce a slunečního svitu. Země zaslíbená.

- Kořist

První díl série Hon od Andrewa Fukudy mě až tak úplně nezaujal. Co mě nalákalo k přečtení druhého dílu, byl především otevřený konec a zvědavost. A rozhodně toho nelituji!  

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.

Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.

Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…

Originální název: The Prey

Série: Hon

Autor: Andrew Fukuda

Díl v pořadí: 2.

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Jakub Kalina

Počet stran: 342

Klíčová slova: thriller

Přibližný doporučený věk: 14+

FRAGMENT: 249 Kč

Goodreads 

Země zaslíbená

Jak už jsem se zmínila výše, první díl u mě nezabodoval. I tak jsem ale byla zvědavá na pokračování a zvědavost se mi vyplatila. Druhý díl má vše, co jsem čekala od jejího předchůdce – napětí, tajemství, akci, zvraty, trochu romantiky a hlavně zase otevřený konec!

Poté, co se Gen, Sisy, Epap, Ben, David a Jackob  ocitnou po dlouhém útěku na místě, kde přebýval Vědec a Genův otec, jsou dívkou jménem Klára odvedeni na podivné místo. Na místo, kterému by se dalo říkat Země zaslíbená. Ocitnou se v Misii. Na místě, které na ně čekalo už dlouhou dobu, a ze kterého budou podle místního nejvyššího staršiny posláni dál do „cílové stanice“. Misie je jen přechodníkem. Jenže vše, co se zdá být na tomto místě tak skvělé a přepychové se Genovi a Sisy zdá až příliš podezřelé. V Misii žijí jen staršinové a dívky. Nikdo jiný. Žádní chlapci. Žádné děti. Navíc většina dívek má zvláštní kolíbavou chůzi a několik znamení na kůži. A to je jen pár podezření, které dva hlavní hrdiny trápí. Vědí, že musejí pryč.

Andrew Fukuda udělal obří skok oproti předchozí knize. Příběh je propracovanější, stejně jako jednotlivé postavy. Navíc Misie je opravdu děsivá. Ráda bych použila jiné slovo, ale nechci vám dávat víc vodítek, než je třeba. Já sama byla „reálností“ místa hodně zaskočená. Další plusový bod si u mě kniha získala svojí čtivostí. Sice mi trvalo její přečtení delší dobu, než jsem si myslela, ale nebylo to tím, že by se mi četla špatně. Jen jsem na ni neměla čas. Kdybych ho měla, měla bych knihu přečtenou během dvou dní, tak moc je napínavá a plná zvratů! Autor si rozhodně nenechával nic v rukávu a překvapil mě svojí otevřeností, schopností proměnit ze začátku ne tak zajímavý příběh v něco, co jsem nemohla odložit a chtěla jsem vědět, jak to dopadne.

Jednu hvězdičku jsem ovšem musela strhnout. Proč? I přes to, jak byla kniha čtivá a příběh poutavý, mě rozčilovalo stálé dohadování mezi Sisy a Genem o tom, kdo má zůstat, kdo se má „obětovat“ a podobně. Bylo to otravné a kazilo to plynulost. Oba si chtěli hrát na hrdiny, ačkoliv je už z první knihy jasné, že Gen je spíše pasivní a Sisy je ta akční a odvážná. Navíc i od ní jsem čekala víc její průbojné a bojovné povahy.

Až na těch pár drobností jsem neměla příběhu co vyčíst. Někdo by možná mohl říct, že je konec až příliš překombinovaný, ale já si myslím, že i s ním má Andrew Fukuda další plány. Za mě dostává druhý díl čtyři krásné hvězdičky a říkám – sem s třetím dílem! 

Recenze na první díl:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství FRAGMENT. Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

Andrew Fukuda - Hon #1 - Hon (RC review)

Kdysi nás bývalo víc. To vím jistě. Asi ne tolik, abychom zaplnili fotbalovou tribunu ani třeba kinosál, ale určitě víc, než nás zbývá dnes. Vlastně si nemyslím, že ještě někdo zbývá. Nezůstal nikdo kromě mě. Přesně tak to skončí, když se z vás stane pochoutka. Když po vás touží. Vyhynete.

- Gen, Hon, str.7

Zřejmě se potřebuji odreagovat víc, než jsem si myslela. Vážně jsem nepočítala s tím, že se tak začtu během posledních tří dnů, které mi do zkoušek zbývaly. Takhle je mám už zítra (držte mi pěsti :D) a jsem o poznání méně nervózní, jelikož jsem prostě dokázala přijít na jiné myšlenky. Díky tomu vám také můžu předhodit recenzi na další knihu. Tentokrát to je Hon od Andrewa Fukudy, kniha, která mě až tak úplně nenadchla, ale ani neodradila od přečtení dalších dílů.

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!

Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.

Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Originální název: The Hunt

Série: Hunt

Autor: J. Lynn

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Jakub Kalina

Počet stran: 304

Rok a měsíc vydání: 2014/04

Klíčová slova: napětí, „upíři“, fantasy/sci-fi
Přibližná věková kategorie: 15+

Andrew Fukuda se narodil na Manhattanu a vyrůstal v Hongkongu, je napůl Číňan a napůl Japonec. Po studiích historie na Cornellově univerzitě pracoval v manhattanské Čínské čtvrti. Jeho první kniha Crossing se umístila mezi deseti nejlepšími na žebříčku "prvotin" a krimi románů za rok 2010.

Jeho druhá kniha Hunt (vychází v českém překladu pod názvem Hon), byla vydána v roce 2012. Po jejím vydání se stal Andrew Fukuda spisovatelem na plný úvazek. V současné době žije se svou rodinou na Long Islandu v New Yorku. (O autorovi z www.andrewfukuda.cz)

Tak trochu jiný upírský příběh

Pokud jste byli zvyklí na upíří příběhy jako je ‚Stefan a Elena‘, ‚Edward a Bella‘ nebo ‚Dimitri a Rose‘, okamžitě na ně zapomeňte, protože tenhle příběh vám veškeré takové představy vymaže z hlavy. Abych pravdu řekla, hodně dlouho jsem se při čtení každou chvíli šklebila, jak moc se mi příběh nelíbil. Zhruba tak do poloviny. Není to zrovna můj šálek kávy a to jsem si myslela, že Vampýrská akademie je na mě už tak dost velké fantasy. Hon předčil vše. Bram Stoker by nejspíš zíral, chudák. Andrew Fukuda totiž vytvořil naprosto nový druh upírů, než na jaké jsem byla doposud zvyklá. Ano, i Stefan Salvatore měl sem tam nějakou tu chvilku, kdy své oběti trhal na kousíčky, ale věřte mi, že to bylo ještě málo. Fukudovi upíři totiž nejsou jen tak ledajací upíři. Mně přišli tak nějak zmutovaní… Něco jako napůl zombie, kteří žerou i krvavé maso a vnitřnosti a přitom jako upíři mají dva velké špičáky a vysávají z lidí krev. No prostě bláznivé.

Aby toho nebylo málo hlavní hrdina, Gen, na mě až tak úplně nezapůsobil. Byl na mě moc naivní, nerozhodný a bojácný. Ale líbilo se mi, jak pojmenovává lidi ve svém okolí. Nejhezčí přezdívku dostala Záře, dívka, která se mu líbila už delší dobu a která je s ním vybraná na hon. Pak je na hon vybraná také Kulturistka, Tělák, Vychrtlík, Tlusťoch a Rudoretka – opravdu zábavné přezdívky.

Ze začátku se děj táhl. Hodně táhl. Čtenář se seznamoval s okolnostmi( a vážně jsem se musela usmát, když jsem zjistila, že Fukudovi upíři spí ve vacích zavěšených u stropu jako netopýři :D). Gen nám prakticky jen vysvětluje okolnosti, jak se dostal tam, kde je teď. Pak přijde samotné losování výherců na hon. Když jsou čísla vylosována – trochu to připomíná Hunger Games – hned si pro vylosované přijdou strážci a odvedou je k výzkumnému zařízení, kde se seznámí s prostředím.

Bála jsem se dlouho, že se mi kniha nebude líbit a že ji budu muset ohodnotit tak špatně, jako jiní recenzenti, ale nakonec, po půlce, děj začal být konečně akční tak, jak jsem si představovala. Díky tomu musím říct, že mě Andrew navnadil na přečtení dalšího dílu.

Lidé vs. Glupani

Kromě podivných zmutovaných upírů, které Andrew nazývá v knize ‚lidmi‘, jsou tu i opravdoví lidé. Ti, díky kterým ‚upíři‘ slintají a blázní. To jsou pro ně Glupani. Lidská rasa, která je pro ně naprosto podřazená, páchnoucí a hloupá.

Ze začátku mi to dělalo problém – docela by mě zajímalo, jaký je pro Glupany anglický překlad – ale s postupem času jsem si zvykla a nešlo o nic zásadního.

Postřehy, pocity a doporučení

Pocity mám po dočtení stále rozporuplné. Na jednu stranu jsem knihu každou chvíli odkládala, ale na druhou, jakmile jsem se dostala za půlku, netoužila jsem po ničem jiném, než knihu dočíst. Styl vyprávění nebyl tak špatný a nejspíš to je tím, že až takové sci-fi/fantasy pro mě prostě moc není. Už i ze série Temná akademie jsem měla takový zvláštní pocit. Jenže tato kniha se s tamtou nedá srovnávat, jelikož příběh je rozhodně propracovanější!

Pořád je tu ale jedna věc, která pro mě byla naprosto ubíjející a tou byly ty neuvěřitelně dlouhé kapitoly! Celá kniha jich má dohromady sedm a předmluvu. To vše na 300 stranách. Nesnáším, když knihu musím odložit, aniž bych dočetla kapitolu, ale tady to prostě jinak nešlo. Díky tomu bylo čtení tak strašně zdlouhavé a já se bála, že ji budu číst mnohem déle než jeden, dva dny. 

Celkově mi kniha zpětně hodně připomíná Hunger Games, jen ve více fantasy stylu – upíři a tak… Ne, že bych to knize nějak vyčítala, rozhodně to bylo to nejzáživnější na celém příběhu – ten závěrečný hon.

Líbilo se mi, že Andrew nechal Gena, aby se s pěstovanými Glupany seznámil, a aby se objevila Záře v takovém světle, jaké by mě nenapadlo. Určitě jsem na pokračování zvědavá a to hlavně díky naprostému cizinci, který Gena na záchodech varoval, že vše není takové, jak se zdá.

Závěrem? Ano, Hon k přečtení doporučuji. Určitě se najde mnoho mladších čtenářů, které nadchne, a nebudou ho chtít pustit z ruky. A myslím, že by se mohl líbit i klukům, jelikož celý příběh je vyprávěný z Genova pohledu. Musíte k němu ale přistupovat s hodně velkým nadhledem. Mě navnadila anotace i obálka, obojí svým způsobem slibovalo literaturu na úrovni knihy Rozděleni časem, ale samotná kniha mě pak trochu zklamala. Pokud ale máte chuť na nějaké to nadpřirozeno, zmutované upíry a akční hon na lidi, Hon bude dobrým společníkem třeba jen na jedno odpoledne. J

Trailery ke knize

Další díly

Kořist vyjde v říjnu 2014 a Past v dubnu 2015!

Hodnocení:

3,5 hvězdičky z pěti

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Fragment. Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

Anotace, obálka: Fragment
Ostatní obrázky: Andrew Fukuda, Andrew Fukuda