Nejnebezpečnější
nemoci jsou ty, při nichž
máme dojem, že nám nic není.
– Přísloví 42, Kniha
Života
.jpg)
Delirium je jedna z knih, na které jsem se strašně těšila, když jsem se dozvěděla, že má vyjít i u nás. Lauren Oliver mě nadchla svojí prvotinou Chvíle před koncem. To byl jednoznačně příběh na pět hvězdiček! Od Deliria jsem očekávala stejnou kvalitu, ale bohužel jsem byla po jejím prvním přečtení celkem zklamaná. Proto jsem si dala její re-reading a dnes pro vás mám recenzi na tuto knihu s neobvyklým příběhem.
Knihu vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2012 a má přibližně 349 stran. Za překlad můžeme vděčit Romaně Bičíkové.
Dříve si lidé mysleli, že je láska dobrá věc. To bylo předtím, než na ni vědci objevili lék. Lidé nechápali, že když vám jednou láska oblaží mysl a rozproudí krev, není úniku. Teď je všechno jinak, vědci ji dovedou vymýtit a vláda požaduje, aby se všichni občané v den svých osmnáctých narozenin podrobili speciálnímu lékařskému zákroku, díky němuž by měli být vůči lásce imunní. Lena Halowayová se na ten den vždy těšila. Život bez lásky přece znamená život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Schází devadesát pět dní, jenže Leně se stane něco nemyslitelného: Zamiluje se.
Lauren Oliverová se narodila v Queensu a dále vyrůstala ve Westchesteru ve státě New York. Bylo to malé městečko podobné tomu, které Lauren popisuje právě v knize Chvíle před koncem.
Matka i otec jsou literárními profesory a už od mala vedli ji i její sestru k vymýšlení příběhů, kreslení, malování či tancování. Psát začala už jako malá a to tak, že psala pokračování svých oblíbených knih. Později začala vymýšlet svoje vlastní příběhy.
Úspěšně vystudovala filosofii a literaturu na univerzitě v Chicagu a dále pokračovala ve studiu kreativního psaní.
Nějakou dobu pracovala pro Penguin Books v oddělení literatury pro mladé a právě v té době začala pracovat na své první knize - Chvíle před koncem. Dále se proslavila trilogií Delirium - Pandemonium - Rekviem.
Souboj obálek
Nevím, jak vy, ale já jsem jasný fanda originálního přebalu knihy. Tím ovšem neříkám, že se mi ten náš nelíbí! Jen mi přijde méně zajímavý (obzvlášť ta hnědá barva druhého dílu je vážně děsivá :D). Mám ráda nápadité obálky. Proto se mi třeba líbí, když sejmu modrý přebal z českého Deliria, vykoukne na mě krásný a jednoduchý nápis. To se CooBoo povedlo!
Zabije tě, když ji máš, i když ji nemáš.
– Delirium, str. 9
Pro mě samotnou je celkem děsivá představa žít ve světě, kde je láska nemocí. Mít stálý strach z kontaktu s opačným pohlavím, abych se náhodou "nenakazila" a neonemocněla. Lauren to však popsala velmi dobře. Líbilo se mi, že vymyslela i Knihu Života, ve které všichni občané najdou příznaky, historické souvislosti a rady k životu bez Amor Deliria Nervosa. Musí se jí prostě nechat, že má otevřenou fantazii tak moc, že se nebrání vymýšlet další knihy použité v její knize. Ale hlavní hrdinka, Lena, mi prostě nesedla. Byla na mě až příliš úzkostlivá (- ačkoliv na druhou stranu se není čemu divit, když se její mámě stalo to, co se jí stalo).
Postavy
.jpg)
Jak už jsem zmínila výše, hlavní hrdinkou je Lena, která celý příběh vypráví ze svého pohledu. Hned na začátku se seznamujeme s její tetou Carol, u které bydlí, a s jejími sestřenicemi Gracie a Jenny. Lena nám prozrazuje i svůj příběh a zjišťujeme, co se stalo její mámě. Mojí favoritkou už po prvním přečtení byla Hana. Její spontánnost, odvázanost a nebojácnost je přesně to, co Lena potřebuje. A když se pak na scéně objevil nečitelný a tajuplný Alex, nemohli jste ho nemít rádi. :)
„Nemůžeš být opravdu šťastná, pokud nejsi
taky někdy nešťastná.“
– Delirium, str. 24
Pocity a postřehy
Po těch dvou letech, co mám Delirium doma jsem si musela dát re-reading. Nejspíš především proto, že mě kniha napoprvé dost zklamala. Čekala jsem od ní víc, než jen příběh, kde holka, jejíž prioritou je vyléčit se za každou cenu, najednou do deliria skočí skoro rovnýma nohama. I přesto ale neříkám, že se mi nelíbila. Měla něco do sebe. Příběh byl neobvyklý a byl to jeden z prvních dystopických příběhů. Postavy byly dobře zpracované a příběh byl také promyšlený. Jenže tím, jak na mě zapůsobila Chvílí před koncem jsem si prostě myslela, že to bude trošku jiné, než to doopravdy bylo. Naštěstí příběh Lauren zachránila nečekanými zvraty a překvapeními, u kterých mi občas spadla čelist.
Mnoho věcí jsem si z prvního přečtení nepamatovala a byla jsem za re-reading ráda - konečně jsem se do něj přemluvila a třeba si rovnou přečtu i celou sérii! Ne že by se mi mnoho věcí objasnilo, to tento příběh nepotřebuje. Ale rozhodně mi poskytl jiný náhled na celou knihu a jsem z ní už víc nadšená a ne tolik zklamaná.
Jediné, co bych doporučila je, abyste Delirium rozhodně nečetli zároveň se sérií Matched! Já jsem tyto dvě knihy četla ze začátku na střídačku a neskutečně jsem toho litovala! Ty dva příběhy si jsou na jednu stranu tak podobné, že se prostě začnete ztrácet!
.jpg)
Za co si u mě Lauren zasloužila další plus byl konec. Ano, ten byl dokonalý a naprosto nečekaný! Tím mě nadchla a já se začala znovu těšit na další díl (- ke kterému jsem se zprvu kvůli nedostatku času nedostala a pak jsem dostala strach, že by mohl být horší než první, ale snad nebude :) ). Nejspíš nevíte, co si z této recenze odnést. Jestli tedy příběh stojí za přečtení či nikoliv. Jestli se mi líbil nebo jsem byla spíš zklamaná. Jestli si ho máte koupit nebo ne...
Řeknu to takhle: Lauren je jedna ze současných spisovatelek, které mi nesmírně přirostly k srdci. Má úžasný dar vyprávění, který vás prostě vtáhne do děje, ať chcete, či nikoliv. Musíte se ale připravit právě na více toho vyprávění děje a méně dialogů. Delirium je OHROMNÁ kniha s NEOBVYKLÝM příběhem, který je stejně tak FASCINUJÍCÍ, jako o něm prozrazuje anotace! Jen si to představte, koho by napadlo použít lásku jako nemoc? :) Takže i přes mé rozporuplné pocity Delirium MUSÍM DOPORUČIT. Zaslouží si to. V dnešní době málokdy narazíte na tak ORIGINÁLNÍ příběh, jako je tento.
Otázka: Sejdeš se semnou zítra?
Odpověď, jedno jediné slovo: Ano.
–
Delirium, str. 119
Trailer ke knize
Úryvky
Úryvky
„Řekni
nám něco
jednoduchého. Jaká je tvoje oblíbená barva?“
Část mého mozku – ta racionální,
vzdělaná, logicky uvažující část – křičí Modrá! Řekni modrá! Ale ta druhá část,
která roky mlčela, se uvnitř mě veze jako na vlně, stoupá se stupňujícím se hlukem. „Šedá,“
vyhrknu.
„Šedá?“ vyprskne čtvrtý evaluátor.
Srdce mi prudce klesne až do
žaludku. Vím, že tohle je konec, že jsem to projela, body mi ubývají před očima. Je pozdě, je po všem – a je to
tím burácením, které slyším v hlavě,
hlasitěji a hlasitěji, jako dusot, který mi
znemožňuje myslet. Snažím se rychle vykoktat vysvětlení. „Ne úplně šedá. Chvíli předtím, než vyjde slunce, se celé nebe na chvíli zbarví
takovou nijakou barvou – není to úplně šedá, spíš trochu
dobíla, ta se mi vždycky líbila, protože je to jako čekat,
až se stane něco dobrého.“
k
„Přišel
jsem si poslechnout koncert,“ odpoví. „Stejně jako
ostatní.“
„Ale to nemůžeš –“ sotva nacházím slova, nejsem si jistá, jak mu říct to, co mu chci říct. „Tohle je přece –“
„Nelegální?“ pokrčí rameny. Nad levým okem
se mu kroutí pramínek vlasů, a když se otočí, aby pohledem přejel lidi okolo, zachytí
se v něm světlo od jeviště a já zase vidím tu zvláštní zlatohnědou barvu. „Nic to není,“ prohlásí tak potichu, že se musím
naklonit blíž, abych ho přes hudbu slyšela. „Nikomu
to neubližuje.“ – Delirium, str.109
k
Příznaky
Amor Deliria Nervosa
PRVNÍ STADIUM:
znepokojení, potíže se soustředěním
sucho v ústech
perspirace, pocení rukou
závratě a dezorientace
snížená
schopnost vnímání; překotné myšlenky;
problémy
s racionálním uvažováním
k
Hodnocení:
4 hvězdičky z pěti ( - za rozporuplné pocity, které mě neopustily ani po druhém přečtení)
Pokud tuto sérii ještě neznáte a rádi byste dali Deliriu šanci, můžete si první díl koupit ZDE.
Stefanie G.
Žádné komentáře:
Okomentovat