Nofreeusernames - Navždycky

 

„Láska přes messenger. Feel-good romance ze střední.“
Mei Bradleyová se pomalu smiřuje s tím, že dopis z Bradavic už nedorazí. Tuhle nespravedlnost naštěstí zmírňuje čokoláda, kterou fakt miluje! Když už jsme u toho, miluje i svého nejlepšího kámoše Travise, ale to mu nemůže říct, aby všechno nepokazila. U jejího úhlavního nepřítele Liama není co pokazit, protože s tím válčí už od třetí třídy. Přestane Liam někdy prudit? Uvidí Travis v Mei víc než jenom kamarádku? A dojde konečně i na vysněné rande?

 

Jakmile Olga (Nofreeusernames) na svém Instagramu oznámila chystané vydání Navždycky, byla jsem zvědavá, jak se kniha vyvine. Veškeré návnady jsem hltala jedním dechem a čekala na obálku. O tu se nakonec postarala Tereza Basařová a za mě je to jednoznačně velký klobouk dolů. Mám obrovskou radost z toho, jakým směrem se posunuje český design, česká tvorba a české knihy a spisovatelé. Je to prostě jedním slovem pecka. Ale nám čtenářům nejde jen o obálku, že? Jde i o obsah.

Proč jsem se tedy po dvou letech rozhodla oživit svůj blog? Proč jsem se rozhodla napsat další „recenzi“? Protože mi pod ruku padla kniha, u které, dle mého názoru, rozhodně stojí za to, aby o ní vědělo co nejvíce lidí.

Navždycky je jedním slovem klišé. Ale nechápejte mě špatně. Není to klišé v tom špatném smyslu slova. Právě naopak. Je totiž naprosto boží. Je to kniha, ve které je snad vše, s čím jste se už doposud setkali, jenže je pojatá tak originálně a s nadhledem, až vám vžene úsměv do tváře. Může mi být skoro třicet, ale tuhle autorčinu prvotinu a so called „feel-good romance ze střední“ jsem zhltla na posezení.

Ptáte se jaké klišé na vás může číhat? Nemůžu vám prozradit všechno, ale jako malou ochutnávku můžu nabídnout bad boye, best friend romanci, zmatenou a nerozhodnou hlavní hrdinku, praštěnou nejlepší kamarádku, Harryho Pottera (hodně Harryho Pottera), tragické rodinné minulosti a… A na ostatní si budete muset přijít. :) 

Každopádně můžu slíbit, že jakmile se začtete, nebudete se moct odtrhnout. Kniha vás vcucne a vyplivne až na samotném konci. Zmatek a emocionální vypětí v hlavě hlavní hrdinky mi naprosto připomnělo, jak jsem se cítila já ve stejných letech. Víc autenticky už to Olga popsat nemohla. Prožívala jsem s Mei každou chvíli. Vnímala jsem její nerozhodnost, její strachy a obavy. Ale zároveň bych jí za některá rozhodnutí občas dala pohlavek (být její nejlepší kamarádkou). Jenže tak to má prostě být. V životě člověk dělá všelijaká rozhodnutí. Nejspíš díky tomu mi Mei přirostla okamžitě k srdci.

O něco víc jsem si ale oblíbila vedlejší postavu – Avu. Připomněla mi trochu Vee ze série Zavržený. Byla stejně praštěná a jako jediná i přes svoji ztřeštěnost stála nohama pevně na zemi.

Co se týče hromady té lásky, kterou nám autorka v knize naložila, nebudu vám prozrazovat víc než to, že to stálo za to. Od první až do poslední strany. Užívala jsem si všechny zvraty, všechny otočky a zákruty. Byla tam jen jedna příliš klišé scéna, která mi už přišla trochu moc (dívčí šatny, diskuze a omluvy na mě byly trochu vykonstruované a nepřirozené).

Jak už jsem zmiňovala výše, Navždycky je psané tak lehce, a tak jiným stylem, že vás prostě musí ohromit. Autorka vás nezahrnuje zbytečnými detaily. Nezahlcuje vás nadměrnými popisky míst nebo hrdinů. Nepoužívá konkrétní místa a státy. Podle jmen si prostě můžete domyslet, kde se příběh odehrává úplně sami. Hlavní hrdinka jednoduše jen popisuje zmatek ve své hlavě s rétorickými otázkami a zmatenými odpověďmi sama sobě. Popisuje zlehka situace, ve kterých se ocitla a nechybí ani svižné dialogy s nadsázkami a vtípky. Možná proto mi to přišlo tak originální a neunavující. Navždycky mi rozzářilo den. Milovala jsem každou narážku na Harryho Pottera, na Zaklínače nebo na Johna Wicka a těšila se na každou další kapitolu jako malá.

A tak jak mě nadchl styl psaní, nadchlo mě i písmo. Jsme zvyklí na patkové písmo, které nás má vést řádek po řádku. V tomto případě tomu tak ale není a vůbec to není na škodu. Ke knize se to prostě hodí. Stejně jako konverzace z messengeru doplněné o smajlíky a obrázky.

Ale abych přidala i jedno malé mínus – paperback je za mě špatná volba. Nebo bych alespoň volila jiný papír, nebo volnější vazbu. Nechtěla jsem ohýbat hřbet (nejsem barbar), ale kniha se mi tak tím pádem celkem špatně držela v jedné ruce a musela jsem se občas hodně snažit, abych hřbet nezničila.

Suma sumárum? Neváhejte a mazejte do knihkupectví, nebo na e-shop, a běžte si rozjasnit den, protože tahle kniha je přesně to, co vám v tomhle období udělá jednoznačnou radost!

Hodnocení:

Knihu si můžete zakoupit zde: CooBoo.

Stefanie G.

Sara Raasch - Sníh nebo popel #1 (RC)

Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.

Snow in the Ashes, neboli Sníh nebo popel, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst hned, jakmile vyšla v zahraničí. Obálka byla tak dokonalá, anotace příliš lákavá. Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavu, když se ji nakladatelství CooBoo rozhodlo přeložit do češtiny, protože knihy jako tato, se světy plnými různých názvů a smyšlených popisů, potřebují cit. Naštěstí to ale nedopadlo nejhůř a překlad se mi ve srovnání s útržky originálu vcelku líbil.

Sníh nebo popel je zasazený do světa, který se dělí na osm království. Čtyři jsou Střídavé roční období a čtyři tvoří Jaro, Léto, Podzim a Zima. Roční období jsou však zahalena strachem z království Jara, kterému se podařilo vymýtit Zimu a zničit její přísun magické energie. Po této prohře se však zbylí Zimané stále snaží získat rozpůlený medailon, sjednotit magii a zachránit své království, ať to stojí, co to stojí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Meira, jedna z několika Zimanů na útěku. Když král Jara Angra vyplenil se svým vojskem Jannuari, hlavní město Zimy, byla ještě malá. Teď o šestnáct let později je z ní ztracená dívka, která i přesto, že Zimu neznala, je oddaná království a s ostatními se snaží vymyslet, jak osvobodit Zimany z pracovních táborů a znovu sjednotit království.

S Meirou jsem měla hned od začátku problém. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a užít si jej tak, jak bych si přála. Byla roztržitá, sebelítostivá, nejistá a pak zase odvážná, drzá a skoro až otravná. Nevěděla jsem, co si s ní počít. Vlastně to do teď nevím. A je zajímavé, jak moc dokáže postava vyprávějící příběh, ovlivnit veškeré pocity, které z něj pak máte. Protože si myslím, že kdyby byla jen o chlup jiná, kniha by byla mnohem lepší.

Jejím nejlepším přítelem na útěku je Mather, budoucí král Zimy. Vyrůstali spolu a Meira se do něj i zamilovala. Jenže jí bylo vtloukáno do hlavy, že Mather bude jednoho dne potřebovat výhodnější sňatek a že si nejsou souzeni. Mather byl kapitola sama o sobě. Byl nerozhodný, skoro povýšený, nevyznal se ve svých citech a do všeho vnášel akorát zmatky. Připadal mi chladný, příliš racionální a bez kapky humoru nebo citu.

Pravým opakem byl Theron, princ Cordellu, se kterým se Meira setkala při útěku. Zbylým Zimanům už nezbývalo nic jiného, než poprosit jedno ze Střídavých království o pomoc a o azyl. Brala bych, aby Theronovi autorka dala větší prostor, aby ho rozvinula ještě o něco víc. Protože i když byl mnohem lepší než Mather, působil občas trochu zoufale, ztraceně a bezmocně. Avšak hned od začátku se nebál vyjádřit své pocity, byl milý, odvážný a pozorný. Vtipkoval a emoce z něj prýštily na každém řádku. (A možná mě prostě trochu okouzlil svým sklonem k umění.)

Ano, jak jste si mohli všimnout, zase tu máme milostný trojúhelník. V čem byl tento jiný než ty ostatní? Já ani nevím. Byl možná ještě otravnější. Meira byla ztracená ve svých pocitech a když si je pak přece jen uvědomila, nevyjádřila je nahlas a stále dávala falešné naděje. Nepřišlo mi to ani trochu fér a celá tato zápletka mi přišla jen zbytečně rozpitvaná. 

Naštěstí se ale příběh nezakládá jen na tom. Má velký potenciál, mnoho tajemství, výpravy do minulosti a hlavně magii, která nebyla ještě plně využita. Konec je sice předvídatelný, ale příjemný. A akce si v knize rozhodně užijete až až, o tom nemějte pochyb. Nicméně, co se týče rozporuplných situací a návaznosti či logičnosti příběhu, tam jsem stále nejistá v tom, jak to mám hodnotit. Osobně si myslím, že se autorka trochu ztratila, když příběh vymýšlela. Na začátku měla určitou vizi, příběh Zimy a spoustu tajemství, která když vyplula na povrch, trošku otřásla základem celého příběhu a mnoho pasáží pak vytvářelo prostor pro otázky, které nebyly zodpovězeny. 

I přes tyto negativní poznatky si druhý díl určitě přečtu, chci dát Meiře ještě šanci, a hlavně chci vědět, jestli se konečně rozhodne a jak to se Zimou bude dál. Pokud vás tato série s nádhernou obálkou minula, poohlédněte se po ní. Má nevšední námět, který dokáže okouzlit, protože prostě – roční období? To tu ještě nebylo! Příběh přetéká akcí, a kromě hlavní hrdinky má i spoustu jiných zajímavých postav. A hlavně, pokud máte rádi young adult fantasy, Sníh nebo popel by vám v knihovničce chybět neměl! 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji 

Stefanie G.

Sarah J. Maas - Skleněný trůn #1 - Skleněný trůn

Nebudu se bát.

- Skleněný trůn, str.30

Jistě vám neunikla kniha s názvem Skleněný trůn. Já se k ní dostala až při svém patřičném studijním volnu a musím říct, že jsem byla nadšená!  

Srdce z ledu. Vůle z oceli. Nelítostný boj začíná.

V temných a špinavých solných dolech Endovieru si doživotní trest odpykává osmnáctiletá dívka. Celaene byla od dětství trénovaná k jednomu jedinému úkolu – stát se tím nejlepším zabijákem na světě, rychlým, tichým, neodhalitelným a všehoschopným. Ale udělala chybu. Nechala se chytit.

Korunní princ jí nabídne poslední šanci: Svobodu výměnou za velkou oběť. Musí ho reprezentovat v turnaji, kde se proti sobě postaví 24 šampionů, těch nejlepších vrahů a zlodějů z celé země. Bude to boj na život a na smrt. Pokud zvítězí, bude volná. Ovšem její soupeři umírají nejen při soubojích, ale i za tajemných okolností – Celaene teď o svůj život bojuje nejen s nimi, ale i s něčím tajemným a děsivým, co se skrývá v pozadí.

Originální název: Throne of Glass

Série: Throne of Glass

Autor: Sarah J. Maas

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Ivana Svobodová

Počet stran: 352

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: dystopie, fantasy, napětí

Přibližný doporučený věk: 14+

ALBATROSMEDIA.cz: 260 Kč

Goodreads

Boj na život a na smrt

Celaena Sardothien. Známá vražedkyně. Nejlepší ve svém oboru. Ale i přes její lsti a bojové schopnosti byla dopadena a skončila v Endovierských dolech, kde nikdo nepřežije déle než rok. Až na ni. Ji totiž čeká jiný osud. Ten, ve kterém hraje roli princ Dorian, který ji vytáhl z toho příšerného místa a nabídl jí možnost stát se královou bojovnicí na čtyři roky a poté získat svobodu, nebo umřít. A tak se Celaena dostává do skleněného království a je připravená nabrat zpět svoji sílu a bojovat o post královy bojovnice s ostatními vybranými bojovníky. Vše se ale začne komplikovat ve chvíli, kdy někdo začne mezi touto skupinou zlodějíčů, vrahů a podvodníků vraždit jednoho po druhém a to velmi brutálně. Celaena se zaplétá do zakázaného kouzla magie a její povinností se stává nejen získat onen titul, který ji dovede ke svobodě, ale také zabránit zlu, aby proklouzlo do hradu.

Skleněný trůn mě uchvátil již po několika stranách. Plynulé vyprávění mě vtáhlo do děje a já prožívala každou napínavou chvilku spolu s hlavní hrdinkou. Vůbec mi nevadilo, že se nejedná o vyprávění „ich“ formou. Vlastně jsem to v tomto příběhu i ocenila, protože jsem se dostala „do zákulisí“ za jinými postavami a pozorovala i jejich činy a vnímala jejich myšlenky a pocity. Příběh plyne jako voda, a než se nadějete, jste u konce a přejete si mít po ruce hned druhý díl. Tak dobré to je! Mnoho čtenářů je nadšených Rudou královnou, ale kdybych ji měla hodnotit znovu a měla bych ji srovnat se Skleněným trůnem, dala bych jí 3,5*. Tím, že jsem ji četla jako první, jsem si pak při čtení Celaenina příběhu říkala, že mi to něco hodně připomíná – dívku, která najednou skončí někde jinde, ne nucena změnit identitu, aby ji nikdo nepoznal, a musí bojovat s ostatními vybranými bojovníky… Ano, podobnost tu je, ale Skleněný trůn tu byl mnohem dříve a řekněme, že jsem jej shledala o dost lepším.

Nakladatelství tuto knihu navíc označilo jako „Pro milovníky Hunger Games“, upřímně, ptám se proč? Jen kvůli tomu boji o místo králova bojovníka, několika mrtvým a výcvikům a zkouškám? Protože nic jiného, než právě to a dystopický příběh včetně ženské hlavní hrdinky, to opravdu společného nemá. Ani trochu. Neočekávejte boj v aréně, neočekávejte kruté vraždy mezi bojovníky a neočekávejte prostě nic podobného. Ano, vraždy tu jsou, a jsou kruté, ale samotné zkoušky? Těm mohla autorka dát větší potenciál a nápaditost.

A tím se dostávám k bodům, se kterými jsem nebyla tak úplně spokojená. Jeden už jsem právě zmínila, druhý je sama Celaena. Jako postava byla sympatická a zajímavá, ale na někoho, kdo měl být krutým zabijákem bez svědomí, na někoho, kdo měl mít za sebou tolik vražd… byla až moc citlivá a lítostivá a ani z půlky tak dobrá, jak nabízí vyprávění. Vlastně bych řekla, že autorka v prvním díle vůbec nevyužila její pravý potenciál a neukázala její tvář, tak jak ji popisuje. Přišlo mi to, jako by popisovala „dvě odlišné verze Celaeny“ – jednu známou krutou vražednici, druhou jen obyčejnou holku, co uměla pár dobrých chvatů. Pro mě v tomto ohledu rozhodně nebyla nejlepší z nejlepších. Třetí věc byly občasné rušivé překlepy (skončil celý fialový poté, co se nabil rulíku aj.), na které jsem upozornila i v Rudé královně...

Ale aby to nevypadalo, že si stále zoufám, musím říct, že příběh byl skvěle promyšlený, vše do sebe hezky zapadalo a já jen doufám, že to tak půjde dál a dějství prvního dílu byl jen malý krůček k obrovskému tajemství. Autorka nezapomněla ani na trochu toho milostného napětí, které taky stojí za to. (Team Westfall!) navíc i všechny postavy, kterým autorka dala možnost se projevit, byly jedinečné a zajímavé. Jsem moc zvědavá, co si pro nás připravila v dalším díle, protože se některých postav nehodlám jen tak vzdát a chci vědět víc.

Musím říct, že po Jiskře v popelu a Cress se tato kniha umístila na třetím místě z těch sedmi knih, které jsem zatím v tomto roce přečetla, a rozhodně se zapsala mezi ty, které mě něčím ohromily, a budu dál vyhledávat další díly ze série. Trošku jsem se obávala té tématiky, ani obálka mě až tak úplně nepřesvědčila, ale hodnocení na Goodreads (4,23 z 5) bylo dost přesvědčivé, takže jsem neodolala a rozhodně toho nelituji. Pokud máte rádi dystopické a fantasy příběhy, Skleněný trůn by ve vaší knihovničce neměl chybět. Svět Eriley si prostě zamilujete…

Hodnocení:

Stefanie G.

Victoria Aveyard - Rudá královna #1 - Rudá královna

"Není nic špatného na tom, když je někdo jiný."

- Rudá královna, str. 137

Opěvovaná Rudá královna se dostala i ke mně. Měla jsem ji v hledáčku již těsně po vydání a dokonce jsem se odhodlal i k jejímu anglickému originálu. Bohužel jsem na něj neměla čas a přečetla pouhé tři kapitoly, než jsem se dozvěděla, že CooBoo chystá překlad. Takže jsem si počkala a nadělila si ji na Vánoce. Jak se mi líbila? To zjistíte v recenzi!

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?

Originální název: Red Queen

Série: Red Queen

Autor: Victoria Aveyard

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Alžběta Kalinová

Počet stran: 359

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: Young Adult, dystopie

Přibližný doporučený věk: 15+

ALBATROSMEDIA.cz: 286 Kč

Goodreads

Je vaše krev rudá, nebo stříbrná?

O Rudé královně jste už určitě slyšeli. Už od minulého roku se o ní stále mluví a je velmi vychvalovaná. Velká propagace je zárukou toho, že se kniha dostane opravdu všude. Ale co na příběh říkám já?

Mare, dívka, která se snaží zachránit svého nejlepšího přítele před armádou, ale také dívka, která touží po svobodě. Naverbování ji také brzy čeká, tak jako všechny mladé Rudé, proto se rozhodne najít způsob, kterým by ochránila sebe i Kilorna. Jenže díky tomu ji osud zavede do paláce a tím se pro ni změní vše. Už není Mare, zlodějka, je z ní Marina, Stříbrná s rudou krví. Je nucena hrát královu a královninu hru, jinak o život přijde nejen ona, ale i její rodina. Výběr budoucí královny Stříbrných je v plném rozmachu a stejně tak i Šarlatová hlídka, odboj proti stříbrné nadvládě.

Dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Přišel mi zdlouhavý a nezáživný a navíc hlavní hrdinka Mare mi byla dost nesympatická (a to i poté, co už jsem si příběh začala užívat). Victoria Aveyard jistě přišla s něčím zajímavým, ale za mě ne až tak originálním. Ocitla jsem se ve směsici Kostičasu, Hladových her a dalších z mnoha dystopických fantasy, které všichni dobře známe, s tím rozdílem, že se můžete rozloučit s otravným milostným trojúhelníkem – přichází totiž milostný čtyřúhelník!

Četla jsem a četla a vše se zdálo být v naprostém pořádku, dokonce jsem si vybrala i svůj „tým“ (Jste tým Edward nebo Jacob? Jste tým X nebo Y nebo dokonce Z??), jenže ve mně stále hlodal jakýsi pocit, že vše není tak, jak by mělo být. A ten přetrval až do konce.

Za co autorce musím udělat poklonu je druhá polovina knihy. Sice nebyla tak nepředvídatelná, vlastně jsem tušila, co přijde, ale vyvrcholení bylo prostě úžasné. Užila jsem si jej do posledního řádku. Victoria Aveyard píše poutavě a jsem zvědavá na pokračování, ale ne až tolik, že bych za něj někomu musela utrhnout ruku. Rudá královna za mně patří do té lepší půlky. Má propracovaný příběh, zajímavý konec, dívku, jejíž příběh se dá přirovnat k Popelce a určitý milostný nádech. Od druhého dílu ale budu očekávat víc akce a napětí a taky víc intrik. Možná by se hodilo i vyprávění z pohledu více osob. (A taky mapu, prosím!) Ale to už bych asi chtěla moc. :)

Poslední poznámka, na kterou nesmím zapomenout, je věnována korektuře knihy a překladu – ten je opravdu působivý a líbil se mi. Na pár překladů jmen a schopností se ze zvědavosti podívám do originálu, ale musím říct, že jsem jako čtenář byla moc spokojená. Podobně skvěle přeložené knihy mívá například nakladatelství Host. I přes tuto moji spokojenost je tu ALE – v závěrečné části se objevuje mnoho překlepů (on udělala, on zavrčela, ona udělal apod.)! Je to opravdu rušivé a v těch nejnapínavějších chvílích to bylo vážně k vzteku. Pak už jsem se soustředila jen na to, kde je jaká chyba a příběh mi tak nějak proklouzl mezi prsty, že jsem si jej nemohla ani pořádně užít. 

Závěrem? Rudá královna ve mně nezanechala příliš nadšené pocity, jak jsem očekávala (a to jsem její recenzi odložila, abych si utřídila myšlenky), ale ani mě nezklamala. Rozhodně patří mezi nadprůměrné knihy a jako autorčin debut je to hezká práce, určitě stojí za přečtení. Bez delšího rozmýšlení zůstávám u hodnocení 4* a budu se těšit na další díl!

Hodnocení:

Stefanie G.

Lauren Oliverová - Zmizelé dívky (RC)

Bolest a láska.

Ale o tom to asi celý je, nebo ne? Možná proto jsem pořád musela myslet na tu příhodu se zapalovačem. Tohle vám nikdo nikdy neřekne: V 90 procentech případů, kdy se zamilujete, se někdo spálí.

- Dara, Zmizelé dívky, str. 143

Zmizelé dívky na druhý pokus? Ano! A jsem nadšená stále stejně. Mnoho věcí zapadlo na své místo a kniha tak dostala nový rozměr!

Dojemný příběh dvou sester, které hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Dara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím – před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu.

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.

Lauren Oliverová ve svém nejnovějším románu vytvořila svět ztrát a podezírání, v němž obě sestry hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Originální název: Vanishing Girls - RECENZE

Autor: Lauren Oliver

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Romana Bičíková

Počet stran: 343

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: Young Adult, drama

Přibližný doporučený věk: 16+

ALBATROS MEDIA: 299 Kč

Goodreads

Nic není takové, jak se může zdát

O Zmizelých dívkách jsem na blog už recenzi dávala. Četla jsem je v angličtině a musím říct, že se u mě vyhouply na jednu z nejlepších knih loňského roku! Opravdu. Nejen, že se krásně čtou, ale také mají něco, co vám jednoznačně vyrazí dech. Recenzi na anglickou verzi knihy si můžete přečíst ZDE.

Bývaly nerozlučné, bývaly nejlepší kamarádky, ale po tragické autonehodě zůstává Nick u svého otce, zatímco Dara má to štěstí, že může bydlet s matkou. Jejich rodiče jsou rozvedení a nový otcův objev rozhodně není nic skvělého. Jenže po Nickyně úletu toho má otec už dost a posílá jí k matce, aby se konečně vypořádala s následky nehody. Aby si konečně vše uvědomila a aby přestala blbnout. Nejen, že jí po návratu do rodného domu matka oznámí, že jí našla brigádu, kde bude konečně něco aktivně dělat (ne jak v tom kině, kde jen prodává popcorny), ale navíc s ní Dara nepromluví ani slůvko. Dokonce před ní uteče…

Aby toho nebylo málo, v den Nickyna návratu zmizí malá Madeline Snowová a celé mětso je naruby jen, aby ji našlo.  Souvisí to spolu nějak, nebo je to jen náhoda?

Pomalu se dostáváte do světa intrik a tajemství, která si Nick pomalu uvědomuje, že je před ní Dara tajila. Dozvídáte se, co se vlastně odehrálo před samotnou nehodou a taky zjistíte, že se pod povrchem skrývá něco mnohem temnějšího… Ale také se dočkáte i něčeho, co se dá nazvat jako láska.

Oliverová nezklamala. Její Chvíle před koncem jsou moje srdcovka a Zmizelé dívky se zařadily hned za ně. 
Ale teď konečně to, proč píši tuto recenzi…

Vanishing Girls nebo Zmizelé dívky?

Co se překladu týče, nadšená úplně nejsem. Při čtení jsem se přistihla, že každých pět až deset stran zalamuju okraj, protože mi něco nesedělo a chtěla jsem se na to podívat. Perličky? Ano, ale není to tak strašné, jak jsem se obávala. Tak třeba, když se pustíte do originálu, rozhodně tam není žádný doktor Leezay. Chápu, že je těžké vymyslet to tak, aby se to hodilo k lízej, ale… Od Dařiného Dr. Lick Me – neboli Lichme (což je pravé jméno), to má daleko. Každopádně, když se na to koukám s odstupem, klobouk dolů za originalitu… Hned na té samé stránce jsem zírala na slovo díďa. Nevím, jestli to z vás někdo používá, ale já to viděla opravdu poprvé a zrovna se mi to moc nelíbilo. (Pro ty, co nevědí – díďa je děda.) V anglickém originále je to Paw-Paw, neboli papa neboli děda, dědeček. O kus dál v knize narazíte na slovo zhovněnost. Ano, čtete správně. Nejen, že jsem si až do přečtení českého překladu neuvědomovala, jak moc je tato kniha plná sprostých slov, ale zhovněnost mě donutila podívat se na originál – crapdiment. Originalita se zase cení, ale dalo by se přece použít i slabší slovo odvozené od "blbost" nebo "kecy"… Mohla bych tak pokračovat dál a dál, ale v závěru bych stejně došla k tomu, že i přes mé nejasnosti a výtky se kniha četla dobře i v češtině. Ne tak skvěle, ale dobře. Někoho může odradit ta hromada sprostých slov, někoho zas něco jiného. Třeba hlavní hrdinky, které nejsou až tak sympatické. Především Dara, s tou jsem měla problém už v originále a v češtině to jen přitvrdilo. Jenže bez ní by to prostě nebylo ono.
Jednoznačně, jako ve Chvíli před koncem nebo v sérii Delirium, vás Lauren na konci tak vykolejí, že vůbec nebudete vědět, která bije. Nejspíš je to její superschopnost, protože já už si jinak její knihy ani představit nemůžu.

Závěrem? Přečtěte si Zmizelé dívky! Pokud dáváte přednost angličtině, směle do toho! Pokud si nejste tak jistí, nebo anglicky neumíte, česká verze je taky dobrá! Tak či tak tato kniha rozhodně za přečtení stojí. Není to typická Young Adultka s hromadou romantiky a přeslazených kluků, ale díky tomu a také díky svému námětu vás nemůže zklamat.  

Recenze na anglickou verzi:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA.
Stefanie G.

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity (RC)

"Polib mě, Hardy! Polib mě, rychle!"

- Krycí jméno Verity

Musím přiznat, že recenze na Krycí jméno Verity se nepsala snadno. Je to kniha, u které jste si často museli připomínat, že je to fikce. Je totiž velmi snadné na to zapomenout. Autorka dokázala vytvořit skvělou autenticitu příběhu, kterou jsem oceňovala, nicméně i přesto měla své nedostatky.

Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.

V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.

Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.

A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.

Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?

Originální název: Code name Verity

Autor: Elizabeth Weinová

Nakladatelství: CooBoo

Překlad: Petr Eliáš

Počet stran: 308

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: historické drama, druhá světová válka

Přibližný doporučený věk: 16+

ALBATROS MEDIA: 279 Kč

Goodreads

Napsala jsem pravdu!

Krycí jméno Verity, to je název letošní velmi opěvované knihy, která učarovala mnoho čtenářů. Dočkala se neuvěřitelné reklamy nejen v televizi, ale i v novinách a časopisech. Byla prohlášena nejlepší knihou roku. Co je na této knize tak úžasné? A je opravdu tak skvělá, jak se o ní povídá? To se dočtete v recenzi!

Autorka rozhodně své vyprávění nijak neprodlužovala a hned vás hodila do vody skoro s větou: „A teď si poraď, jak umíš.“ Hlavní hrdinka je zajatcem ve francouzském Ormaie a od svých věznitelů dostala papír a tužku, aby jim prozradila vše, co ví o anglickém vojenském vybavení, letadlech, letištích… Prostě o všem, co by Němcům mohlo usnadnit jejich výhru ve válce. Je kolaborantka. Zrádkyně. Pro své „pohodlí“ (i když se to jako pohodlí moc nazývat nedá), zaprodala svoji duši a rozhodla se napsat celý svůj příběh. Tedy ne svůj, ale její nejlepší kamarádky Maddie. Protože je to právě ona, kdo jejich let nad nepřátelsky okupovanou Francií nepřežil. A je to ona, koho měla hlavní hrdinka nadevšecko nejraději.

Píše o Maddiiných začátcích, o tom, jak se zamilovala do létání a co jí pomohlo dostat se k pomocnému leteckému sboru ATA, ale i to, jak se poznala s Královničkou. Vypráví o jejich zážitcích v průběhu války, jejich nesnáze a úkoly, vyjmenovává různé druhy letounů i letišť.

Ano, informací je zde opravdu hodně a je na vás, jak si s nimi poradíte. Musím přiznat, že já jsem se ze začátku celkem ztrácela, než jsem si na autorčin styl psaní zvykla, ale po celou dobu jsem obdivovala překlad. Navíc, přiznávám, že historickým knihám moc neholduji. Je jen málo příběhů, co mě zatím oslovilo (Ta druhá zapisovatelka například, nebo Ve stínu černých ptáků). Krycí jméno Verity k nim začalo patřit až poté, co jsem se začetla do druhé poloviny. A ještě mě v tom utvrdilo, až když jsem se dostala k druhé části knihy, ta je totiž brilantní. Obě části jsou od sebe oddělené šedými dvojlisty. První nese název Verity, druhá Kittyhawk. A až ta druhá vám vysvětlí vše, co vám bylo předtím nejasné, vše, co se vám nepozdávalo, vše, co prostě nedávalo smysl. Je to část, která je jako druhé ozubené kolečko, bez kterého to první nemá skoro význam.

Nemůžu prozradit mnoho, protože pak by na vás nečekalo to stejné překvapení jako pro mě, které jsem nesmírně ocenila. Jediné, co potřebujete vědět je, že i když historii a historické romány moc nemusíte, Krycí jméno Verity váš názor rychle přehodnotí. Je to skvělý pohled na druhou světovou válku z pohledu ženy, dívky, chcete-li, a mnohým mladým čtenářům, kterým toto období připadá tak vzdálené a nezajímavé najednou může připadat fascinující a kruté. Rozhodně nečekejte žádný milostný příběh, jen pravdu. Autorka vás nebude šetřit německými výslechovými metodami, cizími (německými a francouzskými) frázemi a slovíčky, ale ani sprostšími slovy. A hlavní hrdinka? Ta pro vás zůstane tajuplnou osobou až do poloviny příběhu. Rozhodně vás k sobě nepustí blíž, než jen na pár kroků. Zato u Maddie budete mít pocit, jako byste ji znali dokonale.

Na závěr mi nezbývá napsat nic jiného, než knihu ohodnotit čtyřmi hvězdičkami. Plný počet nedávám právě kvůli první části knihy, která i přes zajímavé téma tak nějak skomírala a nabízela spíše hromadu informací než příběh. Vím, že to k tomu patřilo, jenže… Byl to takový nudnější rozjezd. Zato konec a druhá část to skvěle napravily. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přiznávám, že mi ukápla i slza. Krycí jméno Verity je kniha, která je naprosto odlišná od všech, které v poslední době vycházejí, takže pokud jste přesycení přeslazenými YA příběhy, nebo jste prostě jen zvědaví a chcete se dozvědět, jak to vypadalo za války a jakou roli v ní sehrály ženy, tato kniha je ta pravá. Autorka ji napsala tak reálně, že neuvěříte, že je to fikce. Neuvěříte, že je příběh založený pouze na inspiraci. A neuvěříte, že ani jedna hlavní hrdinka doopravdy neexistovala. Jediné, co vám zůstane pod kůži, bude věta: „Napsala jsem pravdu.“

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA. 

Stefanie G.

Morgan Matson - Léto na druhý pokus

“A thousand moments that I had just taken for granted- mostly because I had assumed that there would be a thousand more.”

- Second Chance Summer 

(Nemohla jsem najít úryvek v českém překladu, i když jsem se jím probírala od začátku, tak snad nevadí malá anglická vsuvka.)

Morgan Matson mě nadchla svojí prvotinou Amy a Roger: Na cestě. Proto jsem netrpělivě vyhlížela i její druhou knihu Léto na druhý pokus. A i když jsem ji měla doma jen pár dní po jejím vydání, k přečtení jsem se dostala až teď. Řekněme, že mě tak úplně nenadchla…  

Poslední léto, které by mělo trvat navěky… Rodina Taylor Edwardsové nepatří zrovna mezi ty, co drží pohromadě. Pak ale přijde táta s tou hrozivou novinkou, zbývá mu už jen pár týdnů života a přeje si strávit svoje poslední léto s rodinou ve starém letním domě u jezera, kde byli naposledy, když bylo Taylor dvanáct. Nacpaní do domečku, co se najednou zdá mnohem menší a mnohem víc venkovský než kdy dřív, se teď snaží najít cestu jeden k druhému. Taylor má moc ráda třpytivé jezero a vonící les, večery na pláži… ale před lety tu zklamala nejen svoji nejlepší kamarádku, ale i první lásku, takže vrátit se sem pro ni vůbec není snadné. Teď se to pokouší napravit, neutéct od odpovědnosti a co možná si nejvíc užít tohle léto a poslední dny se svým tátou, které se nenávratně krátí. Každý si ale zaslouží druhý pokus – rodina, kamarádi i láska. Nová kniha od Morgan Matsonové, autorky Amya Rogera: Na Cestě, vám zase zlomí srdce!

Originální název: Second Chance Summer

Autor: Morgan Matson

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 400

Klíčová slova: romantika, drama, YA

Přibližný doporučený věk: 15+

MEGAKNIHY.cz: 222 Kč

BUX.cz: 226 Kč

Goodreads

Drama? ano, prosím. 

Milostný příběh? Ne, děkuji.

Morgan Matson má skvělý dar vyprávění. Přišlo mi, že i kdyby mě příběh Taylor nevzal ani trochu, stejně bych četla dál, protože popisy a slovíčkaření byly prostě dokonalé. Nicméně kdybych si měla vybrat mezi Amy a Rogerem a Taylor a Henrym, vyhrála by Amy s Rogerem. Na tisíc procent. Proč? Protože Taylor a Henrymu něco chybělo…

Když se Taylor se svými sourozenci dozví tu smutnou zprávu o svém otci, vědí, že od teď bude vše jinak. Tohle léto bude jiné. Každý z nich měl každé léto předtím svoje plány, svoje aktivity a kroužky, ale tentokrát jej budou trávit všichni společně v Domě u jezera. Na místě, odkud Taylor před několika lety odjela bez vysvětlení a nechala tam jen tak svoji nejlepší kamarádku a svoji první lásku. Proto se jí na tohle místo nechce vracet. Ví, že to přinese moc vzpomínek. To ještě netuší, že na Henryho, na svoji první lásku, narazí sotva se v domě ubytují. A že to není ani trochu hezké a příjemné setkání.

Příběh Taylor je velmi jednoduchý. Žádné velké zázraky nečekejte. Ona a Henry mají minulost, která je provází všemi jejich nečekanými setkáními, které autorka jako by naplánovala na každém kroku. A když si je Taylor nucena sehnat práci na léto v klubu, není takovým překvapením, že tam narazí na svoji bývalou nejlepší kamarádku Lucy, před kterou před pěti lety také utekla.

Když se začtete, brzy si uvědomíte, že děj má tři hlavní linie, které tvoří celistvý příběh. První je současnost a to, co se odehrává u jezera, pak je ta, ve které je Taylořin otec nemocný a zbývá mu jen pár měsíců (- ta, ve které si občas popláčete), a na závěr je tu to, co se odehrálo před pěti lety. Za mě byla tahle část ze všech nejslabší. Rozhodně bych očekávala mnohem (mnohem) větší důvod, proč se Taylor jen tak sebrala a bez vysvětlení utekla. Tím mě autorka hodně zklamala. Navíc mě ani nepotěšila současnou dějovou linií a nově nalezeným přátelským/milostným vztahem mezi Taylor a Henrym. Skoro bych řekla, že mi to přišlo přeslazené a až příliš naivní a… nechám to otevřené, abyste si na to udělali svůj názor. Zato příběh, kde se Taylor doopravdy poznává se svým otcem na výjezdech za snídaní, či jen při jejich samotných konverzacích, ten byl dojemný. Hodně dojemný. Vlastně vás to svým způsobem ponaučí a otevře vám to oči. Krutě vám to vmete do tváře, že ani vaši rodiče tu nebudou napořád. A závěr knihy? Ten mě smetl jako obří vlna. Měla jsem štěstí, že jsem knihu dočítala ve chvílích volna v práci, takže jsem se emocím nemohla poddat tolik, jak by se mě zmocnily, kdybych knihu četla doma. (To bych jisto jistě brečela jak želva.) Jen proto mě kniha nakonec tolik vzala a já na ni nemohla přestat myslet.

Taylor mi jako hlavní hrdinka nepřišla ničím výjimečná. Je to prostě obyčejná holka se sklonem k utíkání, kdykoliv nastane těžší situace. Navíc, autorka si dala tu práci, aby její nevýjimečnost ještě pozdvihla – její sestra Gelsey je talentovaná baletka a její bratr Warren génius. A ani Henry na mě neudělal bůh ví jaký dojem. To už se mi víc líbil praštěný spolupracovník Elliot.

Takže jak to u mě nakonec s Létem na druhý pokus dopadlo? Pro mě to byl trochu nadprůměr. Očekávala jsem mnohem víc. Čekala jsem, že mě Morgan vtáhne do nového světa takovou rychlostí, že knihu do poslední stránky nebudu moct odložit. Jenže to se nestalo. Občas jsem dokonce některé odstavce přeskočila, jen abych se dostala k přímé řeči. I přesto si ale myslím, že je Léto na druhý pokus krásným letním čtením. A pokud netrávíte prázdniny u moře, ale u nějakého jezera na chatě, bude pro vás čtení o to víc autentické. Vím, že se mnohým čtenářkám bude kniha líbit. A vím, že mnoho z nich bude ke konci hledat kapesníčky. Protože ten závěr… Ten závěr je prostě jedinečný… 

Léto na druhý pokus vám dá jakýsi nový pohled na rodiče, i když si to třeba ze začátku neuvědomíte. A já jsem za tenhle pohled vděčná. Takže pokud budete hledat příběh plný emocí spojený s romantickou zápletkou, kterou pronásleduje duch minulosti, Léto na druhý pokus je jednoznačná volba. 

Hodnocení:

Stefanie G.