Andrew Fukuda - Hon #1 - Hon (RC review)

Kdysi nás bývalo víc. To vím jistě. Asi ne tolik, abychom zaplnili fotbalovou tribunu ani třeba kinosál, ale určitě víc, než nás zbývá dnes. Vlastně si nemyslím, že ještě někdo zbývá. Nezůstal nikdo kromě mě. Přesně tak to skončí, když se z vás stane pochoutka. Když po vás touží. Vyhynete.

- Gen, Hon, str.7

Zřejmě se potřebuji odreagovat víc, než jsem si myslela. Vážně jsem nepočítala s tím, že se tak začtu během posledních tří dnů, které mi do zkoušek zbývaly. Takhle je mám už zítra (držte mi pěsti :D) a jsem o poznání méně nervózní, jelikož jsem prostě dokázala přijít na jiné myšlenky. Díky tomu vám také můžu předhodit recenzi na další knihu. Tentokrát to je Hon od Andrewa Fukudy, kniha, která mě až tak úplně nenadchla, ale ani neodradila od přečtení dalších dílů.

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!

Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.

Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Originální název: The Hunt

Série: Hunt

Autor: J. Lynn

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Fragment

Překlad: Jakub Kalina

Počet stran: 304

Rok a měsíc vydání: 2014/04

Klíčová slova: napětí, „upíři“, fantasy/sci-fi
Přibližná věková kategorie: 15+

Andrew Fukuda se narodil na Manhattanu a vyrůstal v Hongkongu, je napůl Číňan a napůl Japonec. Po studiích historie na Cornellově univerzitě pracoval v manhattanské Čínské čtvrti. Jeho první kniha Crossing se umístila mezi deseti nejlepšími na žebříčku "prvotin" a krimi románů za rok 2010.

Jeho druhá kniha Hunt (vychází v českém překladu pod názvem Hon), byla vydána v roce 2012. Po jejím vydání se stal Andrew Fukuda spisovatelem na plný úvazek. V současné době žije se svou rodinou na Long Islandu v New Yorku. (O autorovi z www.andrewfukuda.cz)

Tak trochu jiný upírský příběh

Pokud jste byli zvyklí na upíří příběhy jako je ‚Stefan a Elena‘, ‚Edward a Bella‘ nebo ‚Dimitri a Rose‘, okamžitě na ně zapomeňte, protože tenhle příběh vám veškeré takové představy vymaže z hlavy. Abych pravdu řekla, hodně dlouho jsem se při čtení každou chvíli šklebila, jak moc se mi příběh nelíbil. Zhruba tak do poloviny. Není to zrovna můj šálek kávy a to jsem si myslela, že Vampýrská akademie je na mě už tak dost velké fantasy. Hon předčil vše. Bram Stoker by nejspíš zíral, chudák. Andrew Fukuda totiž vytvořil naprosto nový druh upírů, než na jaké jsem byla doposud zvyklá. Ano, i Stefan Salvatore měl sem tam nějakou tu chvilku, kdy své oběti trhal na kousíčky, ale věřte mi, že to bylo ještě málo. Fukudovi upíři totiž nejsou jen tak ledajací upíři. Mně přišli tak nějak zmutovaní… Něco jako napůl zombie, kteří žerou i krvavé maso a vnitřnosti a přitom jako upíři mají dva velké špičáky a vysávají z lidí krev. No prostě bláznivé.

Aby toho nebylo málo hlavní hrdina, Gen, na mě až tak úplně nezapůsobil. Byl na mě moc naivní, nerozhodný a bojácný. Ale líbilo se mi, jak pojmenovává lidi ve svém okolí. Nejhezčí přezdívku dostala Záře, dívka, která se mu líbila už delší dobu a která je s ním vybraná na hon. Pak je na hon vybraná také Kulturistka, Tělák, Vychrtlík, Tlusťoch a Rudoretka – opravdu zábavné přezdívky.

Ze začátku se děj táhl. Hodně táhl. Čtenář se seznamoval s okolnostmi( a vážně jsem se musela usmát, když jsem zjistila, že Fukudovi upíři spí ve vacích zavěšených u stropu jako netopýři :D). Gen nám prakticky jen vysvětluje okolnosti, jak se dostal tam, kde je teď. Pak přijde samotné losování výherců na hon. Když jsou čísla vylosována – trochu to připomíná Hunger Games – hned si pro vylosované přijdou strážci a odvedou je k výzkumnému zařízení, kde se seznámí s prostředím.

Bála jsem se dlouho, že se mi kniha nebude líbit a že ji budu muset ohodnotit tak špatně, jako jiní recenzenti, ale nakonec, po půlce, děj začal být konečně akční tak, jak jsem si představovala. Díky tomu musím říct, že mě Andrew navnadil na přečtení dalšího dílu.

Lidé vs. Glupani

Kromě podivných zmutovaných upírů, které Andrew nazývá v knize ‚lidmi‘, jsou tu i opravdoví lidé. Ti, díky kterým ‚upíři‘ slintají a blázní. To jsou pro ně Glupani. Lidská rasa, která je pro ně naprosto podřazená, páchnoucí a hloupá.

Ze začátku mi to dělalo problém – docela by mě zajímalo, jaký je pro Glupany anglický překlad – ale s postupem času jsem si zvykla a nešlo o nic zásadního.

Postřehy, pocity a doporučení

Pocity mám po dočtení stále rozporuplné. Na jednu stranu jsem knihu každou chvíli odkládala, ale na druhou, jakmile jsem se dostala za půlku, netoužila jsem po ničem jiném, než knihu dočíst. Styl vyprávění nebyl tak špatný a nejspíš to je tím, že až takové sci-fi/fantasy pro mě prostě moc není. Už i ze série Temná akademie jsem měla takový zvláštní pocit. Jenže tato kniha se s tamtou nedá srovnávat, jelikož příběh je rozhodně propracovanější!

Pořád je tu ale jedna věc, která pro mě byla naprosto ubíjející a tou byly ty neuvěřitelně dlouhé kapitoly! Celá kniha jich má dohromady sedm a předmluvu. To vše na 300 stranách. Nesnáším, když knihu musím odložit, aniž bych dočetla kapitolu, ale tady to prostě jinak nešlo. Díky tomu bylo čtení tak strašně zdlouhavé a já se bála, že ji budu číst mnohem déle než jeden, dva dny. 

Celkově mi kniha zpětně hodně připomíná Hunger Games, jen ve více fantasy stylu – upíři a tak… Ne, že bych to knize nějak vyčítala, rozhodně to bylo to nejzáživnější na celém příběhu – ten závěrečný hon.

Líbilo se mi, že Andrew nechal Gena, aby se s pěstovanými Glupany seznámil, a aby se objevila Záře v takovém světle, jaké by mě nenapadlo. Určitě jsem na pokračování zvědavá a to hlavně díky naprostému cizinci, který Gena na záchodech varoval, že vše není takové, jak se zdá.

Závěrem? Ano, Hon k přečtení doporučuji. Určitě se najde mnoho mladších čtenářů, které nadchne, a nebudou ho chtít pustit z ruky. A myslím, že by se mohl líbit i klukům, jelikož celý příběh je vyprávěný z Genova pohledu. Musíte k němu ale přistupovat s hodně velkým nadhledem. Mě navnadila anotace i obálka, obojí svým způsobem slibovalo literaturu na úrovni knihy Rozděleni časem, ale samotná kniha mě pak trochu zklamala. Pokud ale máte chuť na nějaké to nadpřirozeno, zmutované upíry a akční hon na lidi, Hon bude dobrým společníkem třeba jen na jedno odpoledne. J

Trailery ke knize

Další díly

Kořist vyjde v říjnu 2014 a Past v dubnu 2015!

Hodnocení:

3,5 hvězdičky z pěti

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství Fragment. Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

Anotace, obálka: Fragment
Ostatní obrázky: Andrew Fukuda, Andrew Fukuda