ZVÍŘATA ZACHRÁNILA KESTERA JAYNESE. ALE DOKÁŽE KESTER ZACHRÁNIT ZVÍŘATA?
Daleko od domova, uvězněný v zařízení pro problémové děti, žije dvanáctiletý Kester Jaynes. Ve světě, kde už nežijí žádná zvířata si ani on nepřipadá zrovna živý. A tak když se setká s hejnem mluvících holubů a panovačným švábem, má pocit, že už se zbláznil úplně.
Ale zvířata se mu snaží něco sdělit…
Holubi odnesou Kestera na místo, kde přežívají poslední zvířata. Moudrý jelen požádá Kestera o pomoc a společně se pak vydají na dlouhou cestu, následováni bláznivým vlčetem, rozmazlenou výstavní kočkou, tančící polní myší a odhodlanou dívkou jménem Polly.
Pierce Torday se narodil v Northumberlandu, nejspíš jediné části Anglie, kde žije víc zvířat než lidí. Pracoval jako producent a scenárista pro divadla, televizi a živě vysílané komediální programy. Žije v Londýně, kde žije víc zvířat, než si možná myslíš. Poslední divočina je jeho první román.
Něco málo k příběhu
Příběh Kestera je neuvěřitelně čtivý a napínavý. Dozvídáme se o tom, jak to funguje na Akademii Spektrum, jak se do ní Kester dostal či s jakými dalšími dětmi tam je. Důležité ale je, že Kester nemluví. Slovíčka a věty si procvičuje v duchu a mluví tak jen na zvířata. Tedy na ty, která zbyla. Na havěť. Ale to bych vám prozrazovala moc spoilerů a to nechci, protože tato kniha si to nezaslouží. Její příběh je neobvyklý a promyšlený. Piers si dal práci s Kesterovou postavou i s ostatními a vytvořil příběh, kdy má malý kluk šanci zachránit poslední zbylá zvířata na Ostrově.
Postavy
Mimo Kestera, chlapce, který celý příběh vypráví, a který dokáže mluvit se zvířaty, se setkáváme s Generálem, švábem, který je neskutečně panovačný a pořád mu udílí nějaké rozkazy - podle toho ho Kester pojmenoval Generál. Pak je tu hejno holubů, které mu pomohlo dostat se ze Spektra a Paroháč, jelen, který je poslední svého druhu a udělá cokoliv, jen aby Kesterovi pomohl. Dalším členem výpravy se stane malé, velmi sebevědomé Vlče a následně výstavní domácí kočka, která je mazlíčkem neohrožené dívky Polly. V neposlední řadě se Kester setkává s polní myškou nebo s říčními hady a lidmi, které by Kester nejraději nikdy nepotkal.
Pocity, dojmy a doporučení
Když jsem si přečetla anotaci, měla jsem o knize jistou představu a těšila jsem se na její příběh. O to víc mě ale překvapilo, když jsem se začetla a zjistila, že je vlastně naprosto jiná, než jsem očekávala. A dokonce LEPŠÍ! Příběh, který je popsán v anotaci je jen ZRNÍČKEM toho obrovského a promyšleného příběhu! Nejen, že Piers do detailů vytvořil postavu Kestera, ale ani nezapomněl na jednotlivé postavy. Každá je JEDINEČNÁ a NEZAMĚNITELNÁ.
Příběh mě příjemně překvapil. Řekla bych, že se klukům od jedenácti let bude líbit, ale musí mít jistou představivost. Není to jen o tom, že Kester mluví se zvířaty a že je musí zachránit. Je v tom to, před čím je musí zachránit. Skoro bych řekla, že je to dětský sci-fi/fantasy dystopický příběh. Samozřejmě, že kniha není určená jen klukům, děvčata si ji určitě taky ráda přečtou. :) A dokonce i dospělí!
Dlouho jsem nenarazila na tak originální dětskou knížku. Samozřejmě kniha o Allie Finklové od Meg Cabot je vtipná a je určená holkám, nebo kniha, kterou jsem recenzovala nedávno - Elyonova země. Ta je také napínavá a nevšední, ale současní autoři zapomínají, že dívky čtou mnohem více, než chlapci a je jim prakticky jedno, jaký příběh si přečtou. Ale kluci jen těžko budou číst knihu, kde je hlavní hrdinka holka. Tedy především ne ve věku od těch devíti let. Proto se mi líbilo, že Poslední divočina je psaná Z KESTEROVA POHLEDU, navíc je akční a napínavá a není to jen příběh o tom, jak kluk umí mluvit se zvířaty. Pro mladší čtenáře to nejspíš ani nebude takové oddechové čtení jako pro mě. Já si tu knihu užívala a nebyla to pro mě jen pohádka před spaním. Jestli tak POSLEDNÍ DIVOČINU dětem DOPORUČUJI? ANO! Je vtipná, napínavá, tajuplná, občas skoro strašidelná a je ÚŽASNÁ! Myslím, že si ji vaše děti i vy oblíbíte! :)
Mapa Kesterova dobrodružství
Trailer ke knize
Úryvky
Hraju si nervózně s hodinkami. Generál na ně podezíravě kouká.
*Co je to za kouzelnou věcičku?*
*Ukážu ti to.*
Myslím, že si ještě pamatuji, které tlačítko aktivuje fotoaparát, a tak nasměruji zápěstí na švába. Lehké zabzučení a záblesk se odrazí od skleněných zdí. Generál odtrhne hlavu od náhlého jasného světla a ostatní přeběhnou do rohu.
*Bylo to opravdu nutné?* zeptá se.
Jsem jen rád, že ten foťák pořád funguje. Podívám se na fotku. Teda pokud můžu nazývat detail rozmazaného švába , napůl bíle osvíceného bleskem, fotkou. (str. 45)
Udělám dva trhavé kroky přes široký koberec.
Tahle věc by přece měla být mrtvá, ne tady sedět a naříkat. Hubená, bílá a chlupatá, schoulená na staré knize. Je ten druh zvířete, které lidi mívali - kočka. Bílá srst se třpytí pod světlem. Blížím se k ní, zmatený.
*Být tebou, nedělala bych to," odsekne domýšlivým hlasem a přestane náhle vzlykat. Otočí na mě hlavu a odhalí malé ostré zoubky a růžové dásně. Avšak já se na její zuby nedívám...
... Zmatek se mi točí hlavou rychleji a rychleji. Tohle není Kruh stromů, tak jak je možné, že je stále živá, jak jenom...
Musím to vyfotit. Namířím zápěstí, rychlý záblesk a pak...
"Ruce pryč od mé kočky," říká skutečný hlas. "Otoč se! Hned!"
Otočím se a vidím dívku s tmavými vlasy stočenými na hlavě. Pronikavé oči na mě zírají přes malá nazlobená ústa. Ta dívka má modré holínky. A drží zbraň, namířenou na mě. (str. 123 - 124)
*Divoký,* štěkne Generál, který si nějakým způsobem našel cestu z kapsy na mé rameno. *Jsem hrdý, že můžu oznámit, že mise na ochranu chlapce v lidském hnízdě byla naprosto úspěšná. Já, vážený šváb, jsem udatně a tajně doprovázel dezertéra, důmyslně skrytý ve slupce jeho oblečení, poté jsem sestoupil a vyprovodil tisíce nepřátel, jediným kousnutím mých kusadel. Pak jsem starostlivě vybavil naši hlídku pořádnou zásobou shnilého jablka." (str. 162)
"Dětičky!" Ten hlas je udýchaný, ale silný a nezaměnitelný. "Dětičky! Myslím, že jste mi nerozuměly!"
*Buď statečný, vojáku. Neztrácej odvahu, tohle je náš čas!* Šeptá mi Generál do ucha.
Slyším za námi praskající šišky.
"Dětičky! Vím, že hrajete vaši oblíbenou hru na schovávanou."
Polly a já zadržíme dech. Jsem překvapený, jak tiše může Paroháč jít, když chce. Dokonce i vlče, které občas otočí hlavu a stopuje zvuk berlí.
Prodíráme se větvemi a Polly je ztuhlá strachy. Pevně jí zmáčknu ruku.
Unikneme kapitánu Skuldissovi.
Najdeme cestu z těchto lesů. Projdeme mýtinou a teď jsme přišli k...
Řeka.
Na míle široká, na kamenech bíle napěněná, vytékající zpoza břehů - příliš hluboká na to, aby se dala přejít. Řve a burácí uvnitř našich hlav.
Řeka, která je naším jediným únikem. (str. 167 - 168)
Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti (- za nevšední a zajímavý příběh)
Pokud se vám recenze líbila a rádi byste svému synovi (či dceři) udělali radost - anebo někomu jinému, klidně i sami sobě - můžete si knihu objednat přímo ZDE.
Velice děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku!
Stefanie G.
Anotace, o autorovi: Fortuna Libri
5 hvězdiček z pěti (- za nevšední a zajímavý příběh)
Pokud se vám recenze líbila a rádi byste svému synovi (či dceři) udělali radost - anebo někomu jinému, klidně i sami sobě - můžete si knihu objednat přímo ZDE.
Velice děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku!
Stefanie G.
Anotace, o autorovi: Fortuna Libri
Žádné komentáře:
Okomentovat