Alona Dareová - bývalá královna školního plesu a současná královna mrtvých - se vrátí ze záhrobí zpátky na tento svět a zjistí, že dělá něco naprosto nečekaného: pracuje. Místo aby se opalovala u bazénu (což byla její obvyklá prázdninová zábava, když byla živá), stará se o jiné zbloudilé duše. Jejím parťákem pro všechno tohle "pomáhání ostatním" je Will Killian: společenský vyděděnec, médium a kluk, na kterém Aloně záleží víc, než by se jí zamlouvalo.
Něco málo k ději
Minulý díl naznačoval, že se Will přesune s Alonou na vysokou, ale tak daleko druhý díl nedošel. Nejspíš se odehrává v době prázdnin, kdy Will čeká na kladnou odpověď alespoň z nějaké školy a mezitím s Alonou snaží vyřešit několik případů, které by pomohly duchům, aby se přesunuli do "bílého světla". Současným případem je paní Ruizová, která všechno začne, a od které se celý příběh začne odvíjet. Upřímně, jakmile jsem se prokousala první kapitolou, nemohla jsem přestat číst! Děj je jako spád událostí, které se tak rychle objevují za sebou a úžasně do sebe zapadají, že jsem za druhý díl byla ráda!
Postavy
Kromě Willa, kluka, co vidí duchy a může s nimi komunikovat, a Alony, holky, která umřela tou nejhloupější shodou okolností, se setkáváme již s výše zmíněnou hrozivou paní Ruizovou nebo Minou, holkou, která toho ví až příliš. Dále se zde znovu objevují Alonini rodiče, Willova máma či Lily, holka, která po autonehodě skončila v nevratném kómatu a která je součástí i prvního dílu.
Postřehy, pocity a názory
"ANO! Přesně takhle jsem si představovala druhý díl!" - to je nejspíš moje první věta po dočtení. Ačkoliv ve mně první díl zanechal směsici podivných pocitů a nejistotu, dala jsem druhému dílu ještě ŠANCI. Málokdy bývají druhé díly lepší, než první, ale já téhle sérii prostě VĚŘILA. A nezklamala mě. Druhý díl byl konečně takový, jaký jsem očekávala první díl. Byl plný ZVRATŮ, napínavých akcí, ZÁPLETEK a lidí, kteří mohli mnoho věcí vysvětlit nebo všechno zamotali ještě víc.
První kapitola byla taková, no řekněme, že jsem se děsila, co bude dál, ale po jejím přečtení jsem knihu NEMOHLA ODLOŽIT a hltala jsem každé slovo. Doslova. Knihu jsem měla přečtenou za necelý jeden den a klidně bych si dala rovnou i chystané pokračování (- které mimochodem vyjde 10. 3. 2014 pod názvem Čekání na zázrak).
Velkým překvapením pro mě byl konec, tedy spíš druhá půlka, abych byla přesnější. Ten mi vážně doslova VYRAZIL DECH! No páni! :)
Takže pokud váháte a nejste si jistí, zda si sérii přečíst, myslím si, že i když je první díl takový všelijaký, druhý je vážně PARÁDNÍ! :)
Úryvky
„Alono!“ zašeptal jsem tak hlasitě, jak jsem se
odvážil.
„Co, tys ji viděl?“
Výhružně jsem se na ni podíval.
„Má knír jako pornoherec ze sedmdesátých let –
haló, říká vám něco depilace? – a ty mě okřikuješ…“
Ukázal jsem na její nohy, které začaly
problikávat a mizet, jakoby se pokazila promítačka.
Alona si povzdychla. „Sakra.“ – str. 12
D
„Hele, ona to nevěděla,“ řekl jsem. „Myslela
si, že seš další duch, který jí chce ublížit.“
„Pořád ji bráníš,“ zamumlala. Protáhla se kolem
mě, aby si opláchla ruce v umyvadle.
Podíval jsem se na ni. „Co to do tebe vjelo?“
„Vždyť ani nevíš, proč tam byla. Dokonce ani
to, k čemu jsou všechny ty věci, který měla s sebou.“ Zuřivě si drhla
ruce pod tekoucí vodou. „Tušíš vůbec, co se stalo s paní Ruizovou? Kde
skončila potom, co ji tvoje kmoška přinutila zmizet?“
„Já…“
„Ne, nevíš,“ odpověděla místo mě. „Ta holka prostě
kolem sebe zamává svýma hračičkami a ty seš z toho hotovej. Na nic ses jí
nezeptal.“ Odstrčila mě a utřela si ruce do ručníku. - str. 31 - 32
D
Zamžoural jsem na adresu – Lincoln Avenue 2600 –
naškrábanou na rubu navštívenky, kterou mi Mina dala. Na líci kartičky bylo jen
telefonní číslo s předčíslím 800. Zatím jsem na něj nezkusil zavolat, ale
možná budu muset, jestli ten dům brzy nenajdu.
Už jsem kdysi na Lincoln Avenue byl a čísla
klesala směrem k východu, takže bych se měl nacházet ve správné oblasti…
Tamhle. Na nároží přede mnou inzeroval obrovský
billboard bydlení v nových loftech v Lincoln Avenue 2601 a přímo přes
ulici… se tyčila zchátralá budova divadla Archway.
Do hajzlu. Dupl jsem na brzdu. Naštěstí za mnou
nikdo nejel.
Divadlo Archway se (spolu s Ground Zero v New
Yorku) nacházelo na špici mého seznamu míst, kam bych neměl nikdy, ale opravdu
nikdy vstoupit. Bylo proslulé. - str. 96
D
Hodnocení:
4,5 hvězdičky z pěti
Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!
Stefanie G.
Obálka a anotace: Goodreads
Doplňující obrázky: DevianART
Doplňující obrázky: DevianART
Žádné komentáře:
Okomentovat