neděle 8. listopadu 2020

Aleš Novotný - Pamatuj na smrt



Středoškoláci Adam a Martin vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem je někdo z jeho obyvatel…




Pamatuj na smrt mě v knihkupectví oslovilo svojí obálkou. Pak jsem si teprve všimla, že za knížkou stojí český autor. Zvědavost a dobré hodnocení na Databázi knih mi nedalo, a já se rozhodla dát knize šanci. Jsem trochu skeptik, co se českých děl týče a k srdci mi jich přirostlo jen pár, ale to mi nebrání stále zkoušet nové a nové knihy.

Příběh dvou bratrů (Adama a Martina), na kterých se podepsalo nelehké dětství, je opravdu čtivý. Zaujme svojí nevšedností a vy s oblibou sledujete, jak se jejich vzájemný vztah rozvíjí a jak se vám otevírají různá zákoutí jejich minulosti. Hltáte podrobnosti o vraždách, které je provázejí a chcete vědět ještě trochu víc. I přes několik nedostatků není příběh jako celek vůbec špatný. Naopak je svým způsobem mezi českými autory originální, a to z něj dělá to, proč byste po něm měli sáhnout (pokud jste tak již neučinili). Na druhou stranu má ale bohužel spoustu „ale“, se kterými jsem se v průběhu čtení vážně těžko srovnávala.

Autorův jazyk je velmi specifický, přesně takový, jaký mám pocit, že se od autorů Yoli očekává. Jenže s tím je spojené i to, že jsem prostě měla pocit, že autor seděl při psaní se slovníkem synonym na klíně a hledal, co by ještě mohl použít. Některá slova mi do příběhu přišla nuceně vybraná, násilím natlačená a uměle zakomponovaná. A některá se tam nehodila vůbec. Několikrát jsem se zarazila a říkala si, jestli taková slova šestnáctiletí ve svém slovníku opravdu mají, když se baví s kamarády, nebo jen popisují dění na pořádné párty – posuďte sami: honosila se, oděná, umně či ostentativně

(Číst slovo ostentativně v jedenáct hodin večer v kontextu středoškolské párty v young adult románu mi vážně jen přineslo vykřičníky a otazníky nad mojí hlavou.)

Narážela jsem i na nesoulady v ději či na otravné myšlenkové pochody hlavního hrdiny, které mi připadaly spíše jako vsuvky či vycpávky, které kdyby v knize nebyly, ničemu by to neuškodilo.

Co mi ale připadalo nejvíc přitažené za vlasy byla kapitola, kdy se hlavní hrdina vydal na vlastní pěst vyzvídat podrobnosti o mrtvé dívce přímo u její matky. Opravdu by se truchlící matka bavila o takových věcech se šestnáctiletým klukem, které ho nikdy předtím neviděla? Nevím… Pro mě to byla nereálná situace, která ve mně jen vzbudila vlnu zklamání. Chápala jsem, že má hlavní hrdina navodit ten pocit detektivky a že si má hrát na mladého Colomba nebo Sherlocka Holmese, ale občas neškodí z toho vyšetřování na vlastní pěst trochu ubrat.

V neposlední řadě nepovedených a nadbytečných informací stojí za zmínku i milostná scéna. Moje jediná rada pro autora je: ne, takhle se to nedělá. Trhalo mi to oči a cítila jsem se tak trapně jako už dlouho ne. (Není nic trapnějšího než při sexu citovat Tonyho Starka… Jakkoliv vám to přijde vtipné…) A prosím, příště nemyslet jen na potěšení hlavního hrdiny, je to vážně sobecké. :D – You know what they say: not great, not terrible.

Každopádně, abych nebyla jen negativní, na autorovu prvotinu je to povedený příběh. Těším se na jeho další knihy, přece jen v něm vidím potenciál, a to se u mě u českých autorů často nestává. Příběh mi zůstal v hlavě a vzpomínám na něj s příjemným pocitem. Líbilo se mi, že jsem až do konce nevěděla, kdo je vrah (měla jsem tušení, ale až když jsem se blížila do finále). Líbil se mi vývoj postav, líbil se mi vztah mezi bratry a líbily se mi napínavé scény. To všechno ve mně vzbudilo pocit, že nemůžu dát dvě hvězdičky za všechny ty otravné části, ale nemohla jsem dát ani čtyři. Je to lepší průměr, takže tři hvězdy jsou za mě akorát.


Hodnocení:



Knihu můžete koupit třeba ZDE.

Stefanie G.

Žádné komentáře:

Okomentovat