„Nazdar, Reeno.“
– Umět milovat, str. 7
Dnes přináším recenzi na velmi nápaditý a zajímavý příběh od Katie Cotugno s názvem Umět milovat. Nakladatelství Fortuna Libri ho vydala roku 2013 a přeložil ho Martin Lžička.Je to můj druhý recenzní výtisk tohoto nakladatelství a jako všechny, co jsem z tohoto nakladatelství zatím četla, byl i tento příběh jedinečný, zajímavě napsaný a poutavý. Když jsem se do něj jednou začetla, nemohla jsem ho odložit.
Román Umět milovat je strhujícím debutem o dvou mladých lidech, kteří se do sebe zamilují… a to hned dvakrát.
Předtím: Reena Monterová miluje Sawyera LeGrandea, on si jí však nevšímá… to se však jednoho dne nečekaně změní a ti dva propadnou lásce, jež je značně komplikovaná, složitá. Nato však Sawyer beze slova zmizí a zničená Reena zůstane sama – a navíc těhotná.
Potom: Sawyer zůstal jen vzpomínkou a Reenin život se točí kolem její nové lásky – dcerky Hanny. Vtom se však Sawyer znovu objeví, ale Reena s ním už nechce mít nic společného. Lhala by ovšem, kdyby tvrdila, že v ní jeho návrat nic nerozdmýchal.
Dokáže se Reena po tom všem, k čemu došlo, do Sawyera LeGrandea znovu zamilovat?
Katie Cotugno je jednou z nových amerických literárních nadějí. Velkou část dětství prožila v katolické škole, což jí vůbec neuškodilo. Ne proto, že by patřila mezi divochy, kteří potřebují zkrotit. Právě naopak. Díky této výchově z ní vyrostla velmi jemná a vnímavá mladá žena s bohatým vnitřním světem. To se odrazilo i v jejím debutu Umět milovat.
Sama o sobě tvrdí, že je pověrčivá a náchylná zamilovat se do mužů, kteří nosí saka. Smysl pro romantiku rozhodně nepostrádá – skálopevně very, že romantičtí hrdinové existují i ve skutečném světě.
Navzdory jejímu mladému věku ji už stihli nominovat na Pushcart Prize, americkou literární cenu, kterou každoročně uděluje nakladatelství Pushcart Press za nejlepší literární díla z produkce malých nakladatelství za uplynulý rok.
Momentálně žije se svým přítelem Tomem v Bostonu.
„Drž se ode mě
dál.“
– Umět milovat, str.
70
Něco navíc k ději
I když se tento příběh tváří, že je určený spíš dospělým, než mladým čtenářům, není tomu tak. Opravdu. Reeně je v době PŘEDTÍM šestnáct let a pak jen osmnáct. Můžete si říkat, že podle anotace byste knihu darovali spíš někomu, komu je nad pětadvacet, ale myslím, že neuděláte chybu, když ji koupíte sedmnáctileté dívce. Reena je hlavní postava, která celý příběh vypráví a můžu říct, že je typickým příkladem, kdy má vzorná holka prostě smůlu v životě a vše, co si přála kdy udělat a zažít se jí už jen tak v brzké době nesplní. Zato Sawyer je přesně ten typ kluka, co si zmizí v tu nejméně vhodnou dobu, a když se vrátí, myslí si, že bude vše v pohodě. Děj byl úžasně promyšlený! Není to žádná sladká lovestory, ani se u něj příliš nezasmějete. Je to spíš takové drama s lepším koncem.
Styl
Styl, jaký Katie použila byl neobvyklý. Před psaním této recenze jsem si projela i jiné, abych věděla, jaký názor na tuto knihu měli ostatní. Setkala jsem se i s názorem, že byla kniha zmatená, a že se čtenář kvůli právě zvolenému stylu neorientoval v ději. Katie totiž jednu kapitolu píše z Reenina pohledu PŘEDTÍM a druhou kapitolu z pohledu POTOM. Za sebe musím říct, že toto rozlišení mi nedělalo ani trochu problém! Byla jsem nadšená! Člověk postupně sledoval, jak se děj vyvíjel v minulosti a v současnosti. Navíc před každou kapitolou je uvedené, kdy se děj odehrává, takže bych neřekla, že je na tom něco zmateného. Ale každý je jiný... Další kladnou věcí je na jejím stylu psaní to, že jsou kapitoly poměrně krátké a celá kniha ubíhá před očima vcelku rychle (- nevím, jestli je to výhoda :D). Je to jako sled vzpomínek předtím a mnoho zápisků ze současnosti.
„Pokud jde o
tebe, kotě, neunikne mi nikdy nic.“
– Umět milovat, str. 262
Postavy
.jpg)
Nemůžu říct, že bych si Reenu, hlavní postavu nějak zvlášť oblíbila. Její šestnáctileté já mi přišlo moc upjaté a její osmnáctileté já zase moc úzkostlivé, nerozhodné a sebetrýznitelské. Její rodina, táta a jeho druhá manželka Soledad, jí pomáhá starat se o Hannu, její dceru, ale stále se ještě nesmířili s tím, že jejich dcera přišla o tolik životních příležitostí.
Dříve byla její rodina a Sawyerova velmi blízká, ale po té, co Reena otěhotněla, se se Sawyerovými rodiči už moc nestýkají.
Samozřejmě nesmím opomenout, mezi jinými postavami, zmínit Sawyera, který se zrovna vrátil z cest a myslí si, že je vše v pořádku.
Reena zmiňuje ještě například svoji kamarádku z dětství - Allie, či její novou nejlepší kamarádku Shelby a jejího bratra Aarona.
Jak to vidím já
.jpg)
Páni! Vážně páni! Nebudu lhát, když vám prozradím, že jsem se bála, aby to nebyla jedna z těch klasických lovestory, jakých je trh plný. Ale anotace byla prostě tak lákavá... A ta obálka... Když jsem ji poprvé zahlídla u Dobrovského v knihkupectví, říkala jsem si, že hned, jak budu moct, si ji pořídím. A pak najednou byla doma. Hned, co jsem se začetla, jsem věděla, že to nebude příběh, kterého jsem se obávala. Za to jsem byla vděčná a po přečtení můžu říct, že tahle kniha je prostě parádní!
Pokud ty klasické slaďárny tolik nemusíte ani vy, tuhle knihu si budete užívat. Mimo Reeniny nejistoty a Sawyerovy problémy hned na začátku zjišťujete, že to nebude láska na první pohled, a že Allie dokáže vše zamotat. Když se objeví Shelby, budete děkovat, že má kolem sebe Reena někoho, kdo uvažuje s nadhledem, a kdo ji dokáže rozesmát. Jak jsem zmínila už výše, je to prostě jakési drama s lepším koncem. A nebudu lhát, když řeknu, že jsem při dočítání posledních stránek měla dobrý pocit.
Emocí je v knize nadmíru! Vážně až až! V jedné chvíli se zdá vše v pohodě a pak se vše obrátí vzhůru nohama a vy nevíte, koho proplesknout dřív! :D
Kdybych řekla, že byla tahle kniha dobrá, křivdila bych jí. Byla ÚŽASNÁ! Příběh byl neobvyklý, zahrnoval přitom běžné problémy. Žádné nadpřirozeno a žádný drsný sex. Prostě pohodové čtení k večernímu posezení u krbu nebo k vodě, i když budete mít občas nutkání na hlavní hrdiny zakřičet, aby se přestali v jednom kuse hádat. :)
Díky tomu dobrému pocitu, který ve mně kniha zanechala, bych měla výčitky svědomí, kdybych vám ji nedoporučila! Tento příběh si šanci zaslouží a zaslouží si, aby se o něm vědělo! :)
… přesto jsem si ty dlouhé
mlhavé měsíce nebyla ničím tolik jistá jako
pocitem, že stojím na okraji kaňonu a křičím, čekám na ozvěnu, která ne a ne přijít.
– Umět milovat, str. 311
Trailer ke knize
Katiin playlist
Jak už jste mohli poznat, dávám si záležet na playlistech. Já sama při psaní pořád něco poslouchám, a tak doufám, že to dělá i více spisovatelů. Pro tuto knihu se mi podařilo získat playlist od samotné Katie! Nikde jsem ho na internetu nemohla najít, tak jsem se rozhodla, že jí sama napíšu a zeptám se. Odpověděla ani ne do dvou dnů a já vám tak můžu poskytnou sestavený playlist na youtube, originál můžete najít ZDE.
Úryvky
„Líbí se mi tvoje
zápěstí,“ prohodil znenadání a podíval se mi na
dlaně složené v klíně.
Konečkem prstu mi přejel
po spodní straně předloktí.
Skepticky jsem se
na něj koukla. „Moje zápěstí?“
„Jo,“ pousmál se
a přeřadil se do vedlejšího pruhu. „Klid. Nejsem
nějakej úchyl na zápěstí.
Ale ty tvoje se mi líbí. Máš je takový malý. Jako ptačí
kůstky.“
– Umět milovat, str. 275
c
„Ty fakt dokážeš
holce zalichotit.“
„Hotovej
Cassanova,“ přitakal.
„Heathcliff,“ řekla
jsem. „Na vřesovištích a tak.“
„Don Juan.“
„Juan Valdez,“
zahihňala jsem se.
„Hm. Zažilas někdy
sex na pláži?“
„Praví Floriďani
sex na pláži neprovozujou,“ poučila jsem ho. „Je moc rozpálená.“
– Umět milovat, str. 265
c
„Je ti snad
jasný, že se mnou není zábava,“ řekla jsem mu, když mě
poprvé pozval na rande. „Mám dítě. Není se mnou zábava. A nebyla, ani když
jsem ještě malou neměla.“
„Jsi naprosto
nudná,“ přitakal a vážně
pokyvoval hlavou. Stáli jsme po jedenácté v noci na chodníku před
naší restaurací, pach horka a výfukových zplodin a oceánu kdesi pod tím vším. „Jednoznačně.“
Pak se zachechtal a mně připadalo, jakoby mi v prsou puklo něco
teplého a tekutého. „Co děláš o víkendu?“ zeptal se a bylo to.
– Umět milovat, str. 77
c
Hodnocení:
5 hvězdiček z pěti
Pokud se vám recenze líbila nebo vás zaujala, můžete si knihu objednat přímo ZDE.
Také děkuji nakladatelství Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku!
Stefanie G.
CZ obálka, o autorce a anotace: Fortuna Libri
Originální obálka: Goodreads
Doplňující obrázky: We♥it
Předpokládám, že příběh Eleny Gilbertové už zná téměř každý. Ale pro ty, kteří o Upířích denících nemají ani páru ve zkratce shrnu děj prvního dílu: Elena se vrací z Francie, kde strávila prázdniny poté, co jí umřeli rodiče. Už od začátku cítí, že tento rok bude jiný. Děj je vyprávěním a občas je prolnutý Eleninými zápisky z deníku. Na scénu přichází Stefan Salvatore, mladík, který se na střední školu ve Fells Church přihlásí přímo před zraky Eleny a jejích kamarádek. Tušíte správně, že je to právě on, kdo je upírem. První díl je spíše takovým úvodem do příběhu a akce přichází až ve druhé polovině knihy.
Elena v knize je úplně jiná než Elena v seriálu. Je sebevědomá, tak trochu mrcha a vždy dostane, co chce. Pak je tu Caroline, její kamarádka a sokyně. Nesmím zapomenout na Meredith, její nejlepší kamarádku a Bonnie, kamarádku a dívku, která má za předky druidy a čarodějky. Pak je tu teta Judith, která se o ni a o její mladší sestru Margaret stará. Matt je Eleniným bývalým klukem a následuje už jen Stefan Salvatore, který často vzpomíná na své mládí ve Florencii, na tajemnou Katherine a svého bratra Damona. .jpg)
Jak už jsem zmínila výše, knižní předloha pro seriál je naprosto jiná. Ať už jde o Elenino okolí či samotný příběh a vývin děje. Já jsem jeden z těch případů, kdy mě jako první ohromil seriál a až pak jsem začala číst knihu. Bohužel. A i přesto, že mám na celou sérii jen dobré vzpomínky, seriál je pro mě prostě srdcovka. Ale zastávám názor, že pokud je člověk fanouškem tohoto seriálu, měl by dát šanci i knižní předloze.
Včera večer jsem si dala rychlý re-reading prvního dílu, protože jsem ho už dlouho nečetla a chtěla jsem si příběh připomenout. Nemůžu říct, že by mě úplně uchvátil. Je na mě celkem jednoduchý. Tím ale neříkám, že se v něm nic neděje. To naopak. Havran, který je všudepřítomný rozhodně přidává tajemno do celého děje už ze začátku, pak je tu pro Elenu ten nedostupný Ital, který se zrovna přistěhoval a od půlky už je to téměř jedna akce za druhou. Navíc už jsem dávno zapomněla na ten nečekaný konec, který mě znovu nechal s otevřenou pusou!
Darkova akademie se přestěhovala z Paříže do New Yorku a na Cassie tam čeká mnoho událostí. Tak, jak mi první díl utíkal pomalu, druhý naopak zmizel jako pára nad hrncem. Stále se v něm něco dělo a já se občas nestačila divit, jaké zápletky Gabriella vymyslela. A Estelle, ta rozhodně příběh pěkně zamotala.
Styl, jakým Gabriella píše je navíc pro mě takový dětský. Samozřejmě chápu, že je to tím, že je tato série určená mladším čtenářům. Jenže když tam máte takové ty téměř trapné pubertální rozhovory, donutí vás to se usmát a skoro bych řekla, že je to občas až rušivý element. Zajímalo by mě, jestli Gabriella tak píše i v angličtině, nebo je to jen tím překladem.
.jpg)
Delirium je jedna z knih, na které jsem se strašně těšila, když jsem se dozvěděla, že má vyjít i u nás. Lauren Oliver mě nadchla svojí prvotinou Chvíle před koncem. To byl jednoznačně příběh na pět hvězdiček! Od Deliria jsem očekávala stejnou kvalitu, ale bohužel jsem byla po jejím prvním přečtení celkem zklamaná. Proto jsem si dala její re-reading a dnes pro vás mám recenzi na tuto knihu s neobvyklým příběhem.
Lauren Oliverová se narodila v Queensu a dále vyrůstala ve Westchesteru ve státě New York. Bylo to malé městečko podobné tomu, které Lauren popisuje právě v knize Chvíle před koncem. 
Nevím, jak vy, ale já jsem jasný fanda originálního přebalu knihy. Tím ovšem neříkám, že se mi ten náš nelíbí! Jen mi přijde méně zajímavý (obzvlášť ta hnědá barva druhého dílu je vážně děsivá :D). Mám ráda nápadité obálky. Proto se mi třeba líbí, když sejmu modrý přebal z českého Deliria, vykoukne na mě krásný a jednoduchý nápis. To se CooBoo povedlo!
Pro mě samotnou je celkem děsivá představa žít ve světě, kde je láska nemocí. Mít stálý strach z kontaktu s opačným pohlavím, abych se náhodou "nenakazila" a neonemocněla. Lauren to však popsala velmi dobře. Líbilo se mi, že vymyslela i Knihu Života, ve které všichni občané najdou příznaky, historické souvislosti a rady k životu bez Amor Deliria Nervosa. Musí se jí prostě nechat, že má otevřenou fantazii tak moc, že se nebrání vymýšlet další knihy použité v její knize. Ale hlavní hrdinka, Lena, mi prostě nesedla. Byla na mě až příliš úzkostlivá (- ačkoliv na druhou stranu se není čemu divit, když se její mámě stalo to, co se jí stalo)..jpg)
Jak už jsem zmínila výše, hlavní hrdinkou je Lena, která celý příběh vypráví ze svého pohledu. Hned na začátku se seznamujeme s její tetou Carol, u které bydlí, a s jejími sestřenicemi Gracie a Jenny. Lena nám prozrazuje i svůj příběh a zjišťujeme, co se stalo její mámě. Mojí favoritkou už po prvním přečtení byla Hana. Její spontánnost, odvázanost a nebojácnost je přesně to, co Lena potřebuje. A když se pak na scéně objevil nečitelný a tajuplný Alex, nemohli jste ho nemít rádi. :) 
Po těch dvou letech, co mám Delirium doma jsem si musela dát re-reading. Nejspíš především proto, že mě kniha napoprvé dost zklamala. Čekala jsem od ní víc, než jen příběh, kde holka, jejíž prioritou je vyléčit se za každou cenu, najednou do deliria skočí skoro rovnýma nohama. I přesto ale neříkám, že se mi nelíbila. Měla něco do sebe. Příběh byl neobvyklý a byl to jeden z prvních dystopických příběhů. Postavy byly dobře zpracované a příběh byl také promyšlený. Jenže tím, jak na mě zapůsobila Chvílí před koncem jsem si prostě myslela, že to bude trošku jiné, než to doopravdy bylo. .jpg)
Za co si u mě Lauren zasloužila další plus byl konec. Ano, ten byl dokonalý a naprosto nečekaný! Tím mě nadchla a já se začala znovu těšit na další díl (- ke kterému jsem se zprvu kvůli nedostatku času nedostala a pak jsem dostala strach, že by mohl být horší než první, ale snad nebude :) ). 
