Bylo mi patnáct let, když mne mí rodiče poslali do jezdecké školy pro dívky Yonahlossee.
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 5
Jezdecký tábor Yonahlossee si ke mně našel cestu díky Míši z Ikaru, která mi jej doporučila. Vůbec jsem tuto knihu neznala, a tak se moje pozornost, jak už to tak bývá, obrátila na Goodreads. Jenže tam na mě čekaly samé sporné recenze, takže jsem se rozhodla, že knihu posoudím sama.
Jezdecký tábor Yonahlossee vydalo nakladatelství Ikar roku 2014, má 351 stran a za překlad vděčíme Janě Divišové.
Psal se rok 1930, když Theu odvezl její otec do známého a téměř elitního jezdeckého tábora Yonahlossee v Severní Karolíně. Do té doby vyrůstala se svým bratrem na Floridě mezi pomerančovými plantážemi, které její rodiče vlastnili. Život jí zpříjemňoval její poník Sasi, se kterým trávila tolik času... Až do té doby, dokud se mezi ní a jejím bratránkem Georgiem něco změnilo... Něco, kvůli čemu ji museli z domova odvézt pryč... A něco, co jí její rodina jen tak neodpustí...
Anton DiSclafaniová vyrůstala na Floridě, kde jezdila na koních a soutěžila na národní úrovni. Vystudovala Emory University a získala titul MFA z Washington University, kde v současné době učí kreativní psaní. Žije v St. Louis.
Jezdecký tábor a Theina minulost
Jak jste si mohli všimnout v mé anotaci, v příběhu je víc, než jen to, jak Thea, hlavní hrdinka zvládá pobyt v Yonahlossee, i když za celý svůj život nebyla zvyklá mít kolem sebe tolik lidí a navíc děvčat. Ačkoliv je zábavné a zajímavé pozorovat, jak se jí to daří. Thea sama o sobě na mě působila někdy jako parádní a přátelská dívka, ale z toho se z ní stávala sobecká a ukňouraná holka.
Anton zvolila zajímavý způsob vyprávění z pohledu They. Ze začátku vše vypráví jakoby ze současnosti, ale pak se občas stane, jakoby vzpomínala na to, co se dělo doma, než odjela. I když to vyznívá, jakoby se to odehrávalo přímo teď. Tak vznikly dvě linie děje. A právě v těchto kapitolách se Thea vrací k době, kdy se to mezi ní a Georgiem, jejím bratránkem, začalo měnit.
Vždycky vím, kde jsi, Theo.
-Georgie, Jezdecký tábor Yonahlossee, str.145
Zase ta 20. - 30. léta v USA
První kniha, kterou jsem z tohoto období četla byla Ta druhá zapisovatelka, na jejíž recenzi jste mohli narazit už minulý týden. Pro mě to byla opravdu zajímavá kniha a rozhodně si ji ráda přečtu ještě jednou. Obě tyto knihy jsou zasazeny do období 20. až 30. let dvacátého století a můžu říct, že jsem se díky těmto dvěma knihám dozvěděla víc, než za celou dobu na základní a střední škole. Dokonce mě navnadily, abych se pustila do čtení třeba toho slavného Velkého Gatsbyho a podobně!
Pokud jste z tohoto období nic nečetli, určitě byste to měli napravit! Obě knihy ve mně navodily pocit, jako bych v té době byla s hlavními hrdinkami a to se cení. Ještě na mě čeká kniha Ve stínu černých ptáků, která je také zasazena do tohoto období, a už se nemůžu dočkat až se pustím do jejího čtení.
Georgie
Nebudu lhát, když řeknu, že mě postava Georgieho svým způsobem uchvátila. Byl přesně to příjemné rozptýlení, na které jsem v knize čekala. Rozhodně bych ocenila, kdyby ho tam bylo ze začátku trochu víc, ale zase na druhou stranu, všeho moc škodí... Takto byl pro mě alespoň záhadou a zpestřením v celém příběhu. A když se Thea dostala na samý konec vyprávění, které se týkalo jich dvou, byla jsem beze slov a v šoku! Páni!
Z Georgieho se jednou stane George Atwell, přestane se mu říkat dětskou přezdívkou, a co bude pak? Mohla bych se stát jeho ženou?
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 196
Ostatní postavy
S postavami Anton rozhodně nešetřila. Samozřejmostí je Theina rodina - krásná matka, otec a její bratr Sam, dvojče. Pak je tu teta, strýc a její bratránek Georgie. To sice moc velký počet není, ale když si k tomu pak přidáte celý tábor Yonahlossee s tolika žákyněmi a personálem - včetně toho velmi dobře vypadajícího pana ředitele Holmese, začnete se trochu ztrácet. Nejbližšími kamarádkami se pro Theu stávají Sissy, Eva a Leona. Dále se často zmiňuje například o Mary Abbott. Pak je tu rodina pana Holmese, která je Thee velmi blízká - jeho manželka paní Holmesová a jejich dcery Decca, Sarabeth a Rachel. A v neposlední řadě Anton nezapomněla ani na personál, který pracuje v Yonahlossee.
Postřehy, názory a doporučení
Taky se vám občas stane, že narazíte na knihu, která je už od začátku... No prostě nudná, o ničem? Ne že by byl tohle přímo případ Jezdeckého tábora Yonahlossee, to zase ne! Ale docela se mu podobal. Knihu jsem četla (pro mě rekordních :D) pět dní! To už se mi dlouho nestalo! Většinou mám za 3 dny nejdéle přečtenou i 400 stránkovou knihu. Částečně tomu dávám za vinu i to, že mi na tento víkend vyšla škola, a tudíž jsem neměla tolik času číst. Ale i přesto mě délka četby překvapila (ne-li vyděsila!).
Ptáte se, čím to bylo? Jednoduše tím, že se mi kniha četla pomalu. Její příběh byl ze začátku zajímavý, ale pak to postupně upadalo. Nevím, jestli jsem četla tak poctivě každé slovo, a proto trvalo tak dlouho, nebo mi to prostě neutíkalo... Rozhodně tím neříkám, že to, co se v knize v první polovině odehrávalo, nebylo zajímavé. Naopak! To, jak se Thea snažila sžít s táborem, jak poznávala nové dívky, a jak narážela na hlavní důvod, proč byla na tento tábor odvezená bylo svým způsobem poutavé i napínavé. Ale nic to neměnilo na tom, že jsem měla z první poloviny rozporuplné pocity a modlila jsem se, aby se v té druhé půlce začalo konečně něco dít...
Oproti tomu, jak se mi první půlka vlekla, byly nejspíš vyslyšeny moje modlitby, protože ta druhá mi utekla před očima tak rychle, že jsem se nestačila divit! Než jsem se nadála, byla přede mnou poslední kapitola a já jen zírala s otevřenou pusou na všechno, co se na těch uplynulých stránkách odehrálo, a jak se vše najednou otočilo!
Pokud byste od knihy očekávali nevinný příběh o dívce, která jen ráda jezdí na koních, věřte mi, že to není tak úplně pravda. Thea toho má v sobě mnohem víc. A skoro bych si troufla říct, že se tento příběh od druhé poloviny dá přirovnat k jakémusi erotickému románu. Samozřejmě v jiném slova smyslu než tomu je u 50 odstínů šedi a Božskému bastardovi! (To ani náhodou!) Je to milé, je to vzrušující a naprosto nečekané!
Jak bych recenzi shrnula? (Páni, to jsem se rozpovídala!) Až na zdlouhavý a nic moc neříkající začátek byla kniha příjemným a pohodovým čtením. Rozhodně na ni budu vzpomínat jen v dobrém, a kdo ví, třeba si ji přečtu ještě jednou... Pokud tedy máte rádi hlubší příběhy, kde se hlavní hrdinka snaží poznat sama sebe, dvacátá až třicátá léta dvacátého století, koně a trošku toho lechtivého nádechu, Jezdecký tábor Yonahlossee je jednoznačně pro vás! A pokud si z tohoto výběru vyberete jen nějakou část, myslím, že by stálo za to, abyste dali tomuto příběhu šanci! Vyšel bez povšimnutí, mnoho lidí ho nezná, ale i přesto si té pozornosti zaslouží rozhodně víc!
Ptáte se, čím to bylo? Jednoduše tím, že se mi kniha četla pomalu. Její příběh byl ze začátku zajímavý, ale pak to postupně upadalo. Nevím, jestli jsem četla tak poctivě každé slovo, a proto trvalo tak dlouho, nebo mi to prostě neutíkalo... Rozhodně tím neříkám, že to, co se v knize v první polovině odehrávalo, nebylo zajímavé. Naopak! To, jak se Thea snažila sžít s táborem, jak poznávala nové dívky, a jak narážela na hlavní důvod, proč byla na tento tábor odvezená bylo svým způsobem poutavé i napínavé. Ale nic to neměnilo na tom, že jsem měla z první poloviny rozporuplné pocity a modlila jsem se, aby se v té druhé půlce začalo konečně něco dít...Oproti tomu, jak se mi první půlka vlekla, byly nejspíš vyslyšeny moje modlitby, protože ta druhá mi utekla před očima tak rychle, že jsem se nestačila divit! Než jsem se nadála, byla přede mnou poslední kapitola a já jen zírala s otevřenou pusou na všechno, co se na těch uplynulých stránkách odehrálo, a jak se vše najednou otočilo!
Pokud byste od knihy očekávali nevinný příběh o dívce, která jen ráda jezdí na koních, věřte mi, že to není tak úplně pravda. Thea toho má v sobě mnohem víc. A skoro bych si troufla říct, že se tento příběh od druhé poloviny dá přirovnat k jakémusi erotickému románu. Samozřejmě v jiném slova smyslu než tomu je u 50 odstínů šedi a Božskému bastardovi! (To ani náhodou!) Je to milé, je to vzrušující a naprosto nečekané!
Jak bych recenzi shrnula? (Páni, to jsem se rozpovídala!) Až na zdlouhavý a nic moc neříkající začátek byla kniha příjemným a pohodovým čtením. Rozhodně na ni budu vzpomínat jen v dobrém, a kdo ví, třeba si ji přečtu ještě jednou... Pokud tedy máte rádi hlubší příběhy, kde se hlavní hrdinka snaží poznat sama sebe, dvacátá až třicátá léta dvacátého století, koně a trošku toho lechtivého nádechu, Jezdecký tábor Yonahlossee je jednoznačně pro vás! A pokud si z tohoto výběru vyberete jen nějakou část, myslím, že by stálo za to, abyste dali tomuto příběhu šanci! Vyšel bez povšimnutí, mnoho lidí ho nezná, ale i přesto si té pozornosti zaslouží rozhodně víc!
Chtěla jsem toho moc? A chtěla jsem opravdu tak moc jeho? Ano a ještě jednou ano. Ale někde vzadu v mé mysli se objevovala nepěkná myšlenka na to, že bych byla mnohem šťastnější, kdybych toho nechtěla tolik.
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 222
Slovo na závěr bezprostředně po dočtení
Jsou knihy, které vám něco dají a jsou knihy, které vám nedají vůbec nic. Ty čtete jen pro zábavu, ze zvědavosti a proto, že vás něčím zaujali, nebo vám je někdo doporučil. Pak jsou tu také knihy, o kterých nikdo neví, vyjdou si jen tak a nemají šanci dát o sobě vědět světu. Jezdecký tábor Yonahlossee patří mezi ty, které mi něco daly. Především jeho druhá polovina. Když jsem dočítala poslední stránky, něco to pro mě znamenalo. Něco, díky čemu si u mě kniha získala větší sympatie, než jsem si myslela, že získá. V posledních stránkách pro mě bylo něco hlubšího. Občas jsem se až pozastavila a zamysela se nad určitou větou... Navíc také patří mezi ty, o kterých se neví. Nikde se o ní nepsalo, nikde neměla velké reklamy a i když je její přebal zajímavý, mladší generace přece jen tolik neosloví jako jiné knihy. A tomu je u této knihy škoda... Bůh posílá štěstí jen těm, kdo ho hledají.
- Jezdecký tábor Yonahlossee
Trailer ke knize
Hodnocení:
4,5 hvězdičky z pěti (-za tu první polovinu)
Knihu si můžete zakoupit na internetovém obchodě BUX.CZ.
Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství IKAR.
Stefanie G.
Obálka: Bux.cz
O autorce: http://antondisclafani.com/bio/
Originální obálka a foto autorky: Goodreads
Ostatní obrázky: We♥it
