čtvrtek 27. března 2014

Suzanne Rindellová - Ta druhá zapisovatelka (RC review)

Všechno běželo jako na drátkách, tedy až do chvíle, kdy zaměstnali tu druhou stenotypistku.
- Ta druhá zapisovatelka, str. 15

Už vás někdy kniha nechala beze slov a zmatené? Mě také ne, až do té doby, dokud jsem nedočetla právě tuto knihu. Hádám, že všechno je jednou poprvé...

Abych řekla pravdu obálka Té druhé zapisovatelky mě velmi lákala, ale i přesto jsem nepočítala s tím, že by se mi mohla dostat do ruky. Pak mi ji ale nabídlo Knihcentrum jako náhradu za jinou vyhlídnutou knihu a já ji přijala. 

Ta druhá zapisovatelka je debutem mladé autorky Suzanne Rindellové, vydalo ji nakladatelství Jota roku 2014, má 400 stran a za překlad vděčíme Nadě Funiokové.



Rose Bakerová pečetí lidské osudy – stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1924, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy.
Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje.

Suzanne Rindellová studuje na Riceově univerzitě postgraduálně americkou moderní literaturu. Právě zájem o dílo F. S. Fitzgeralda a dobu, v níž se jeho příběhy odehrávají, se stal jedním z inspiračních zdrojů jejího debutového románu Ta druhá zapisovatelka. Autorka žije v New Yorku a v současnosti pracuje na své druhé knize.


Zajímavý příběh z dvacátých let
Scházejí mi slova na to, abych svými slovy shrnula příběh. Rozhodně byl neobyčejný, zajímavý, poučný, chvílemi zábavný, ale hlavně propracovaný a nepopsatelný! Dlouho jsem hledala i další slova, kterými bych tuto Suzanninu debutovou knihu popsala, ale nenacházím je ani teď. 
Příběh je o mladé ženě jménem Rose, která sama o sobě tvrdí, že je obyčejná a naivní, jak doplnila později. Pracuje jako stenotypistka na policejním oddělení a její život nebyl zrovna jednoduchý. Ale poté, co se na okrsku objeví Odalie, její život se značně zkomplikuje a ona je lapena do pasti, ze které není cesta ven. 

Styl vyprávění
Abych řekla pravdu, styl vyprávění, který Suzanne v knize použila, pro mě byl ze začátku ubíjející. Málo dialogů a samé vyprávění. Jako byste celou dobu jen Rose poslouchali a nechali se vést celým příběhem bez jakéhokoli úniku k jiným událostem. Postrádala jsem dialogy. Postrádala jsem tu živou část knihy, kterou se ve svých příbězích snažím sama dodržovat. Děj s nimi pak totiž utíká před očima. Zatímco když máte na desíti stranách jen samý text s minimem uvozovek, je to... pro mě skličující. Suzanne často konverzace nahrazovala jen kurzívou, ale i té je v knize málo.
Tím však neříkám, že jsem si na to nezvykla. Zvykla, ale po delší době. Svým způsobem jsem se děsila, že pro mě bude kniha takovým tím otravným čtením, kterým se prostě musíte prokousat, ale zmýlila jsem se. Po přečtení úmorné první čtvrtiny mě kniha vtáhla do sebe natolik, že než jsem se nadála, byly další dvě čtvrtiny v trapu a mně zbývalo posledních sto stran do konce. 

Rose a Odalie
Rose pro mě byla již od začátku tvrdým oříškem. Její výchova v sirotčinci jeptiškami ji poznamenala a ona byla z části puritánkou, která nechtěla nic slyšet o změnách a svrchu pohlížela na veškeré "novodobé" úlety. Neměla jsem jí to tolik za zlé, ale ani mě to nenadchlo. Jakmile ale poznala Odalie, pomalu ale jistě se měnila. Odalie byla totiž Rosiným naprostým opakem. Nebála se experimentovat, porušovat pravidla a její charisma učarovalo každého, kdo se s ní seznámil. A stejně tak učarovalo i Rose, která jí začala být (z mého pohledu!) až příliš posedlá. Nevím, jak mám jejich vztah vylíčit. Rose si celou dobu myslela, že jsou nejlepší kamarádky. Spřízněné duše. Ale já měla spíš pocit, že je do ní Rose zamilovaná. A to tím naprosto zakázaným a pohrdavým způsobem, jaký na takové blízké přátelství mezi stejným pohlavím ve dvacátých letech pohlížel.   

To je ale překvapení, co Odalie? Tuhle hru můžou hrát dvě.
- Ta druhá zapisovatelka, str. 396

Ostatní postavy
Co se týče ostatních postav, bylo jich v příběhu celkem hodně. Kromě seržanta, který byl pro Rose jakýmsi vzorem, a poručíka, který se jí stále pokoušel dvořit, poznáváme například Gibse, přítele Odalie, nebo Redmonda, malého chlapíka, který pracuje v podnicích, kam se Rose s Odalie občas uchylují. Skoro bych řekla, že další postavy nebyly v příběhu až tak důležité, ale každá svým způsobem příběh utvářela. Bez nich by to nebylo ono a Odaliino tajemství by nebylo tak tajemné. A když se pak ke konci seznámíte s Teddym, vše, jakoby do sebe začalo najednou zapadat...

Pocity, dojmy a postřehy
Když jsem knihu začínala číst, musím přiznat, že pro mě byla neskutečně zdlouhavá. Rosina vyprávění skákala ze současnosti do minulosti, či do popisů různých událostí a postav. Začetli jste se do kapitoly a než jste se nadáli, byli jste najednou jinde a na konci zase zpátky. Nevím, jestli to dává smysl, ale lépe to vyjádřit nedokážu.
Po přečtení první čtvrtiny jsem byla zaskočená, protože se v knize pro mě prakticky nic nedělo. Stále jen samý popis, málo dialogů a k tomu Rosina prazvláštní povaha, která mi na jednu stranu byla sympatická a na druhou stranu jsem ji nemohla vystát. Když se pak na scéně objevila Odalie, čekala jsem, že se konečně objeví nějaká akce, kterou slibovala anotace, ale dlouho se nic neměnilo.

Nejspíš to vyznívá, že mě kniha nudila, ale tak to nebylo. I když jsem si to dlouho myslela. Nenudila mě, ale ani mě úplně nenadchla. Tedy ne ze začátku. Netrvalo dlouho a s přibývající další čtvrtinou si mě kniha omotávala kolem prstu. A to doslova. Ne, že bych se těšila na každou kapitolu, ale měla jsem prostě jisté nutkání, zjistit, co se s Rose stalo, když stále mluví o tom tajemném doktorovi, který jí nařídil, aby si vše chronologicky sepisovala. Byla jsem posedlá Odaliiným tajemstvím, které se víc a víc zamotávalo a zoufale jsem přihlížela, jak se Rose stává jakýmsi obětním beránkem. 
Velkým plusovým bodem a důležitým rozhodnutím při hodnocení pro mě bylo to, že jsem až do poslední stránky nevěděla, jak kniha skončí, jaký byl ten hlavní zádrhel, proč Rose stále mluví o svém doktorovi a kdo Odalie doopravdy byla. A abych řekla, nevím to ani teď po dočtení knihy. Tedy vím, ale nejsem si ničím jistá. Jen tím, že jsem po dočtení poslední stránky zůstala s otevřenou pusou a hromadou nezodpovězených otázek! A jestli knihu doporučuji? Rozhodně! Ale dopředu se obrňte jistou trpělivostí, abyste překonali začátek a otevřenou myslí, abyste pochopili konec!

Zajímavosti
Drink Death in the Afrenoon
Suzanne v knize zmínila jeden drink, který mě okamžitě zaujal. Zaprvé proto, že jsem ho neznala a zadruhé, protože obsahoval dvě ingredience, které se mi k sobě prostě nehodí - šampaňské a absinth. Hledala jsem důkladně a našla, že to bylo oblíbené pití Ernsta Hemingwaye - jeden dílek absinthu a dva šampaňského. Pokud vám už bylo osmnáct a toužíte experimentovat, můžete to zkusit, budu velmi ráda za zpětnou odezvu! :D

"Pour one jigger absinthe into a Champagne glass. Add iced Champagne until it attains the proper opalescent milkiness. Drink three to five of these slowly."
- Ernst Hemingway*

Filmová adaptace
Zmínka o filmové adaptaci je na samotných stránkách nakladatelství, tak jsem se to rozhodla prozkoumat a voilà - IMDb mi to potvrdilo včetně několika článků například na The Guardian či Telegraph.co.uk. Hlavní roli by si podle těchto serverů měla zahrát Kiera Knightley. Nevím, jestli je to zrovna moje Rose, ale snad ji alespoň zahraje dobře. :)

Pod přebalem se skrývá nádherná obálka...


Hodnocení:
4,5 hvězdičky z pěti


Děkuji Knihcentru za poskytnutí recenzního výtisku!


Stefanie G.




Obálka a anotace: Knihcentrum
O autorce: Jota
Originální obálka: Goodreads
Doplňující obrázky: The Guardianalbany.edu

2 komentáře:

  1. Zatím první recenze, kterou na ní čtu. Děkuji. Ale jsem stejně zmatená jako Ty :) Počkám si ještě na nějakou recenzi, jestli knihu musím mít nebo ne :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mně se kniha líbila, ale opravdu mě zanechala s otevřenou pusou :D Určitě bych doporučila prolistování knihy v knihkupectví, abys věděla, co očekávat :) Příběh byl tak propletený a konec tak neočekávaný, že i když většinou takovéto knihy nečtu, tuhle si rozhodně přečtu znovu už jen proto, abych přišla na to, co je tam někde mezi řádky vepsané :) Nakonec nejspíš knihu zařadím mezi mé oblíbené :)

      Smazat