Kimberly McCreight - Případ Amelia (RC)

Amelia neskočila.

-Případ Amelia, str. 58

Konečně jsem měla čas dočíst skvělou knihu – Případ Amelia! Kéž bych na ni měla víc času! Rozhodně by si to tato kniha zasloužila!

Jeden z nejočekávanějších debutů loňského roku, který kritika přirovnává ke Zmizelé Gillian Flynnové. Ten den má Kate svou patnáctiletou dceru po vyučování vyzvednout. Když však (se zpožděním, jako obvykle) ke škole dorazí, je na místě už záchranka a policie. I oni jsou tu kvůli Amelii – Amelia totiž skočila ze střechy budovy… Několik týdnů po pohřbu se Kate vrací zpět k práci do advokátní kanceláře, když vtom jí přijde podivná zpráva z neznámého čísla, v níž se říká, že smrt Amelie nebyla sebevraždou. A Kate se rozhodne najít pravdu. Nejen o tom, co se doopravdy přihodilo, ale kdo její dcera vlastně ve skutečnosti byla.

Originální název: Reconstructing Amelia

Autor: Kimberly McCreigh

Díl v pořadí: -

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Jana Kordíková

Počet stran: 408

Rok a měsíc vydání: 2014/11

Klíčová slova: thriller

Přibližný doporučený věk: 16+

BUX.cz: 299 Kč / online 249 Kč

Goodreads

Kimberly McCreigh původně vystudovala práva, aby krátce po nastoupení do první práce zjistila, že tohle nebude nic pro ni. V duchu to věděla vždycky, ale odmítala si to přiznat. Její skutečnou vášní totiž je psaní. Její první kniha Případ Amelia (Reconstructing Amelia) se stala New York Times bestsellerem a plánuje se filmová adaptace s Nicole Kidman v hlavní roli. [Databáze knih]

Střední škola, kluby a tajemství

Případ Amelia mě naprosto okouzlil svojí obálkou. Je prostě originální a nápaditá. O to víc mě zajímal příběh a anotace slibovala pořádnou záhadu. Musím říct, že mě nezklamala a navíc jsem musela o příběhu stále přemýšlet.

Příběh je vyprávěn velmi zajímavě. Začtete se do blogu gRaCeFULLY, který je zaměřen na střední školu kam Amelia chodí, a který přináší ty nejpikantnější klepy. Pak si přečtete pár esemesek, které si Amelia vyměňovala se záhadným klukem jménem Ben, následuje vyprávění zaměřené na Kate, Ameliinu matku, a na onen den, kdy se dozvěděla, že je její dcera mrtvá, a jako poslední následuje vyprávění z pohledu Amelie. Všechny čtyři styly se střídají, takže vás to vtáhne do příběhu ještě o něco víc. Navíc občas narazíte i na Ameliin status na Facebooku. Musím říct, že právě tento originální způsob mě zaujal hned jako první, když jsem knihu ze začátku jen prolistovala.

O to víc jsem byla nadšená z toho, jak je kniha čtivá. Kdybych na ni měla víc času, za dva dny ji mám přečtenou. Příběh ubíhá před očima a já se pokaždé těšila nejvíc na Ameliino vyprávění. Bylo zajímavé, jak si některé části vybavovala sama Kate a jak je popisovala její dcera.

Na co se ovšem musíte připravit, je spousta postav. Ať už se jedná o Ameliiny spolužačky, dívky ze školního klubu, které si říkají Straky, školní vedení, nebo o spolupracovníky z Katiiné práce. Postav je zde prostě moc. Ale každá je svým způsobem originální, a každá příběh určitým způsobem dotváří. Nejčastěji se budete stýkat s Ameliinou nejlepší kamarádkou Sylvií a dívkami ze Strak – Dylan a Zadie. Obzvlášť tyto dvě budou mít na příběh velký vliv. A pak je tu Ben, kluk, se kterým se Amelia seznámila přes e-maily a esemesky.

Musím přiznat, že jsem nestačila zírat, jak je děj zamotaný. Pořád jsem musela jen myslet na to, kdo teda za všechno může? Kdo zavinil Ameliinu smrt? A od koho jí chodí ty rýpavé esemesky o jejím otci, kterého nikdy nepoznala? Je tu tolik linií, že byste se v nich mohli začít ztrácet, ale přece jen dávají smysl. A já si každý předhozený a nově představený drobeček skládačky užívala naplno.

Případ Amelia je jednoznačně neuvěřitelně poutavý příběh. Kimberly McCreigh si na něm dala záležet a vše promyslela do detailů. Každá postava má svou roli. Ať již očekávanou, či ne. Nejednou mě v závěru překvapila a nechala s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Ale i přesto se mi některé chvíle zdály trošku přitažené za vlasy. Daly se mnohem více rozvést. I závěr jsem čekala kapánek jiný. Proto jsem se rozhodla pro čtyři hvězdičky místo pěti.
Hodně lidí tuto knihu přirovnává ke Zmizelé, já to potvrdit nemohu, protože jsem na ni zatím neměla čas, i když už ji mám doma. I přesto jsem si ale tento příběh moc užila a myslím si, že si jej užijí i ti, kteří mají rádi napínavé příběhy, plné zvratů a nečekaných konců. A nemusí to být jen dospělí, protože Amelia přece jen příběh vypráví ze středoškolského prostředí. Takže pokud hledáte něco jiného, originálního a neobyčejného, pusťte se do Případu Amelia! Určitě vás nezklame!

Hodnocení:

4 hvězdičky z pěti

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství IKAR!

Stefanie G.

Karolina Limrová - Kukačka (RC review)

"Žena je stejně důležitá jako obchod. Když nespokojená, horší než hořící vrt. Nejde uhasit a stojí moc moc dolar." 

- Dhakir Daher, Kukačka, str. 219

Vím, že mi to trvalo dlouho a rovnou se za to omlouvám, ale prostě mě zradil čas. Potřebovala bych, aby měl den aspoň o tři hodiny víc. Každopádně konečně vám přináším recenzi na naprosto úžasnou oddechovku od české autorky!

Sedmnáctiletá Marie žije na ulici a živí se, čím se dá – především krádežemi. Při jedné z nich je chycena, ale místo, aby byla předána policii, dostane na výběr. Když se bude vydávat za Pamelu Kingovou, dědičku sítě čerpacích stanic King Petroleum, získá bohatství, o jakém se jí ani nesnilo. Pokud odmítne, čeká ji život ve zdech důvěrně známého žaláře… Marie zvolí první možnost, aniž tuší, že Pamela byla zasnoubená s Aaronem Collinsem, mladým naftovým magnátem. Má jít o sňatek z rozumu, o obchod s jasně danými pravidly. Jenže Aaron je v soukromí úplně jiným mužem, něž o jakém Marie četla v novinách, a mladá dívka postupně zjišťuje, že se ocitla v pasti, ze které vede jen jedna cesta – a ta ji může stát život…

Originální název: Kukačka

Série: -

Autor: Karolina Limrová

Díl v pořadí: -

Nakladatelství: Ikar

Překlad: -

Počet stran: 568

Rok a měsíc vydání: 2014/01

Klíčová slova: romantika
Přibližná věková kategorie: 17+

Karolina Limrová několik let pracovala jako redaktorka Českého rozhlasu. Beletrii se začala věnovat coby autorka romantických, hororových a humoristických povídek s fantasy tematikou, které publikovala na populárních fan fiction webových stránkách. Dvě zrcadla jsou její knižní prvotinou. S manželem a dvěma dětmi žije v Hradci Králové. [Host]

Trošku delší oddechovka, u které se zasmějete

Na Kukačku jsem se dívala už nějakou dobu předtím, než mi ji doporučila Míša z Ikaru. Bohužel mám takové menší předsudky vůči českým autorům a málokdy se přemluvím k tomu, abych si jejich díla přečetla. Kukačka mě ale lákala svojí naprosto úžasnou obálkou, která se opravdu povedla. Když jsem se pak podívala na anotaci, říkala jsem si, že příběh bude dobrý. Nakonec jsem skončila ještě u ukázky, ta mě nakonec přesvědčila, abych se do této knihy pustila. Věřte mi, že mě nezklamala. A to i přesto, že je z edice do kabelky a má skoro šest set stran.

Marie Dobsonová je obyčejnou dívkou z ulice, která přežívá z krádeží, a kterou se jeden večer prostě jen usměje štěstí. Hned od začátku mi byla sympatická a neměla jsem s ní problém. Ano, byla krapet plačtivá, ale upřímně? Já bych byla taky, kdybych musela podstoupit všechno to, co si podstoupila ona – zapomenout na minulost, důvěřovat jen jedné jediné osobě, která byla schopná zbavit se své vlastní dcery ve prospěch ropné společnosti. (Na druhou stranu se vším souhlasila dobrovolně za vidinou peněz.) Navíc, je jí, probůh, teprve sedmnáct, to s člověkem taky občas zamává. :D

Můžete si myslet, že příběh tak trochu připomíná telenovelu, Dallas nebo Pretty Woman, pravdou je, že ano. Trošku je připomíná. Ale já byla s příběhem nadmíru spokojená. Byla to pro mě dlouhá, ale příjemná pohádka o Popelce v jiném světě. Prostě taková parádní oddechovka, pokud máte zrovna čas na čtení. Jednoznačným bonusem pro mě byly vtípky, které Karolina rozhodně uměla podat tak, abych se občas i nahlas zasmála. A to se mi nestává tak často!

Marie Dobsonová neboli Pamela Kingová

Jak už jsem se zmínila výše, hlavní hrdinkou je Marie Dobsonová, jejíž identita zaniká ve chvíli, kdy přistoupí na obchod s neznámou, ale velmi bohatou ženou, kterou měla v plánu okrást. Stává se z ní Pamela Kingová, dědička obrovské ropné společnosti King Petroleum. A ačkoliv se Marii zdá, že tato hra bude jednoduchá – prostě bude předstírat ztrátu paměti, jelikož opravdová Pamela podstoupila operaci mozku kvůli nádoru – není vše tak jednoduché, jak se to jeví. Helen, paní Kingová, totiž Marii zatajila hned několik důležitých informací, které jsou pak pro ni jako rána pěstí.

I přes mnoho postav přehledný děj

Karolina rozhodně nešetřila postavami a vytvořila hned děj postavený na třech liniích. První dvě se týkají Marie. Jedná se o její předchozí život, na který musí zapomenout a k němuž se vážou alespoň čtyři postavy – Mariina matka, nevlastní otec, Nate Soto – téměř Mariin milenec a Teo, překupník všeho možného a nejbližší Mariin přítel. Pak je tu její nový život, kde figuruje jako Pamela a s ním spojené nejbližší postavy a to především Aaron Collins, muž, se kterým byla Pam před svojí anamnézou zasnoubená. A páni, ten je opravdu úžasný! Do této linie patří i Aaronova rodina, Helen a Pamin otec Bob. Samozřejmě je tu i víc doplňujících postav, jako jsou hospodyně, bodyguardi a podobně, ale ani jednou jsem neměla problém s tím, že bych se v ději ztrácela.

"Už nikdy se neopovažuj udělat něco podobného! Nebo příští tělo, které najdou v popelnici, bude tvoje!"

- Helen Kingová, Kukačka, str.170

Styl psaní

Jak jsem se zmínila v odstavci věnovanému postavám v knize, tak trochu jsem nakousla i styl, kterým je kniha psaná. Karolina jde totiž s dobou a střídá psaní z pohledu dvou hlavních postav – Marie/Pam a Aarona. Není to tak, že by jim věnovala jednotlivé kapitoly, ale v jedné kapitole se setkají oba dva pohledy na určitou situaci. 
Pro mě je to příjemné čtení. Mám ráda, když se dozvím, jak to vidí i ta druhá postava. Já sama jsem tak psala dávno předtím, než se z toho stal boom, bohužel jsem neměla to štěstí dát o tom zavčas vědět světu. 

Postřehy, pocity a doporučení

Musím říct, že na to, že tuto knihu psala česká autorka, je příběh opravdu úžasný a promyšlený. Kapitoly jsou krátké a kniha je navíc celkem malá, takže vám stránky utíkají před očima, i když jich na vás čeká 568. Věřím, že tento počet může mnohé lidi odradit, ale osobně si myslím, že až se začtete, ani to nebudete vnímat. Navíc edice do kabelky má opravdu něco do sebe. Kniha se dá bez problému přepravovat a není ani tak těžká!

Co jsem opravdu ocenila, byly vtipné pasáže. Ty Karolina umí opravdu dobře napsat. Navíc mají i úžasné načasování. Ne jednou jsem vyprskla smíchy, až se na mě všichni, co byli v mé blízkosti, otočili. To se mi u knih téměř nestává.

Někomu se téma může zdát otřelé a nezáživné – aneb „Jak holka z ulice k penězům a ke štěstí přišla“. Ale já bych to tak neřekla. První polovinu vnímáte Mariin příběh z pohledu, kdy získává novou identitu, ale od poloviny jde všechno jinak, než jste si mysleli. Najednou se vše přetočí vzhůru nohama a vy se nestačíte divit.

I když knihu zatím jen vychvaluji, musím zmínit i některé mouchy, které se mi nelíbily. A ty jsou především na začátku. Ten je totiž až příliš rychlý. Najednou je Marie v autě a míří s neznámou ženou a chlapem s pistolí do velkého sídla, kde je jí předložena nabídka na osm miliard dolarů. Marie se moc dlouho nerozmýšlí a ihned kývá, i když předem nezná žádné důležité informace a detaily. A pak je tu to zázračné vyléčení Pamely Kingové. Já osobně si myslím, že když je člověk v kómatu, není lehké se pak zotavit jen tak. Ano, trvalo měsíc, než byla nová Pamela znovu funkční, ale několik lékařských detailů tam bylo až moc jednoduchých.

Jak bych tedy knihu na závěr shrnula? Určitě jako čtivou, pohodovou, vtipnou, občas napínavou a romantickou. Rozhodně z ní mám jen dobré pocity. Díky tomu mi nezbývá nic jiného, než vám ji doporučit! Rozhodně za přečtení stojí, a pokud máte rádi takové ty romantické příběhy s trochou napětí a mnoha nejistými zápletkami, Kukačku rozhodně oceníte! V případě, že jste na tom jako já a nemáte moc v oblibě novou českou beletrii (a vlastně ani tu starou), myslím, že vás Kukačka přesvědčí o tom, že byste jim občas měli dát šanci. Alespoň Karolina Limrová je podle mě jedna z těch současných autorek, které by klidně mohly konkurovat i autorkám v zahraničí! Já sama už se těším, až si přečtu její prvotinu, jelikož tento příběh mě na ni rozhodně navnadil, a doufám, že další její kniha bude alespoň tak skvělá jako tato.

Hodnocení:

4,5 hvězdičky z pěti

Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství IKAR! 
Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

Anotace, obálka: Bux.cz
Ostatní obrázky: Chicago monthly parking, Casey was there, gettyimages

Gayle Formanová - Jestli zůstanu

"Je to v pořádku. Jestli chceš odejít. Všichni chtějí, abys zůstala. Já to chci víc, než všechno, na čem mi kdy v životě záleželo. Ale to chci já, a chápu, že ty můžeš chtít něco jiného. A tak jsem ti jen chtěl říct, že jestli chceš odejít, rozumím ti. Jestli nás musíš opustit, je to v pořádku. Jestli chceš přestat bojovat, přestaň." 

- Miin děda, Jestli zůstanu, str. 139

Nemohla jsem si tuto knihu nechat ujít, když ji mělo knihkupectví BUX.cz ve slevě, a tak se ke mně dostala jako narozeninový dar. Tak dlouho jsem se na ni těšila, až si ke mně našla cestu. A to už jsem byla skoro rozhodnutá, že si ji přečtu v angličtině.

Moderní příběh pro mladé dívky a ženy. Šestnáctiletá Mia, talentovaná cellistka, jede s celou svou rodinou na výlet, když do nich narazí auto. Mia se vzbudí a nic necítí, jen vidí své mrtvé rodiče – a nakonec samu sebe. Její tělo je v kómatu, ale ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. Skrze její vzpomínky pomalu odkrýváme její dětství, poznáváme její rodinu i jejího kluka Adama, se kterým sdílela lásku k hudbě. Pohnutý příběh citlivě mapuje duši dospívající dívky, která je nakonec postavena před těžké rozhodnutí – odejít, anebo zůstat.

Originální název: If I Stay

Série: If I Stay

Autor: Gayle Gormanová

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Ikar

Překlad: Květa Palowská

Počet stran: 186

Rok a měsíc vydání: 2011/04

Žánr: drama, pro dívky, „duchařina“
Přibližná věková kategorie: 15+

Smutný příběh, u kterého vám možná ukápne slza

Abych řekla pravdu, bylo pro mě lehké, začíst se do tohoto příběhu. Lákadlem byl počet stran, kterých jsem si za celou dobu, co o této knize vím, nevšimla. Když jsem ji vybalila jako dárek k narozeninám z balícího papíru, byla jsem překvapená, jak je kniha útlá! Brala jsem ji jako takovou jednohubku, jak tomu ráda říkám, na jeden večer. Stránky mi utíkaly před nosem a já se nemohla od příběhu odtrhnout. 

Vše začíná tak hezky a pohodově. Jenže pak, když přijde to, o čem kniha doopravdy je, je to zvláštní, šokující a zajímavé. Četla jsem už hodně „duchařin“ a můžu říct, že tato se řadí mezi ty lepší. I přes to by se dal příběh hodně rozpracovat. Mně osobně vadily některé Miiny vzpomínky na minulost. Hlavně ty, které se týkaly Adama. Pojala bych je trochu jinak. Tak či tak mi nejednou málem ukápla slza. Příběh má opravdu něco do sebe.

Mia a její okolí

Mia je hlavní hrdinkou celého příběhu, který čteme jejíma očima, a který vypráví. A když říkám vypráví, tak tím myslím doopravdy vypráví. Nečekejte v příběhu moc dialogů, protože ty tam jsou opravdu jen výjimečně. I když já jsem jejich zastáncem a tvrdím, že oživují děj (tak tomu bylo i zde), tak mi dialogy tolik nechyběly, jak jsem si původně myslela.

Ale zpátky k ostatním postavám. Samozřejmě poznáváme Miiny svérázné rodiče, kteří vyrůstali v období punku a divokých hudebních let. Okamžitě jsem si je zamilovala! Na takové rodiče člověk jen tak nenarazí a to ani ve smyšlených příbězích. Pak je tu Miin mladší bráška Teddy, její přítel Adam a nejlepší kamarádka Kim. Později se v knize objevují i její další příbuzní – tety, strýčkové, sestřenice a bratranci, ale hlavně babička s dědou a dávní přátelé jejích rodičů – Henry a Willow.

Ach ta čeština…

Nad češtinou jsem se ze začátku vážně rozčilovala. A tím myslím opravdu hodně. To všechno především kvůli jednomu slovíčku, které mě vytočilo natolik, že jsem si pak jazyku začala všímat o něco víc. Na zájmeno v podobě „mne“ člověk moc zvyklý není, ale budiž, to mě nerušilo…  Ale DŽEZ?!! Jako vážně?!! Děsný! Opravdu jsem chvíli přemýšlela, co že to chce ten jeden lékař poslouchat! Tímhle jsem byla hodně pohoršená! Nehledě na to, že mě to rušilo při čtení. Vážně nemám ráda takovéhle otřesné počešťování. Jazzoví hudebníci v New Orleans rozhodně nehráli džez, ale JAZZ. Bože... No dobře, jdeme dál... 

Pocity, postřehy a doporučení

Až na počeštěná slova a krátký příběh, který by šel rozpracovat, nemám snad nic, co bych knize dál vytkla (možná jen tu českou obálku…). Mia na mě působila dobře. Je to taková obyčejná holka s jednou kamarádkou, rodinou, která je úžasná a s přítelem, který ji má rád. Skoro to zní jako klišé. Ale i přes to všechno se mi líbilo číst určitou hloubku tohoto příběhu.

Občas jsem zaháněla slzy, občas se zasmála, ale stále doufala, že konec bude hezký. Gayle se musí nechat, že má pro vyprávění talent. Někteří říkají, že se nemohli ztotožnit s hlavní postavou, ale s tím jsem problém neměla. Sama mám ráda hudbu – ne tu vážnou, ale to nevadí – takže mi kniha sedla. Hodně kapel jsem znala a věřte mi, že jsem chvíli i přestala číst, jen abych si nějakou zmíněnou písničku pustila (například Three Little Birds od Boba Marleyho J). Takové množství písni pro mě bylo jen jedním velkým plus.

Závěrem můžu tuto knihu s čistým svědomím doporučit všem, kterým se líbila třeba kniha Chvíle před koncem a podobné „duchařiny“, a těm, kteří mají rádi hlubší příběhy s trochou zamyšlení. Já jsem rozhodně nad míru spokojená a nejspíš se k ní časem vrátím. Třeba ve filmové podobě

If I Stay Movie

Nejspíš jste v posledních dnech zaznamenali, že se chystá v tomto roce filmová adaptace této knihy. V hlavních rolích si zahrají Chloë Grace Moretz (Mia), Jamie Blackley (Adam), Liana Liberato (Kim) nebo Jakob Davies (Teddy).

Jak to vidím já? No… Podle traileru bude film docela o hodně jiný, než kniha, ale snad ho nezkazí. J

If I Stay Gayle Forman Soundtrack

Hodnocení:

4 hvězdičky z pěti

Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.

Anotace a upravená obálka: Bux.cz

Ostatní obrázky: teaser-trailer.com, examiner.com, ifistaymovie.tumblr.com

Anton DiSclafaniová - Jezdecký tábor Yonahlossee (RC review)

Bylo mi patnáct let, když mne mí rodiče poslali do jezdecké školy pro dívky Yonahlossee.

- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 5

Jezdecký tábor Yonahlossee si ke mně našel cestu díky Míši z Ikaru, která mi jej doporučila. Vůbec jsem tuto knihu neznala, a tak se moje pozornost, jak už to tak bývá, obrátila na Goodreads. Jenže tam na mě čekaly samé sporné recenze, takže jsem se rozhodla, že knihu posoudím sama. 

Jezdecký tábor Yonahlossee vydalo nakladatelství Ikar roku 2014, má 351 stran a za překlad vděčíme Janě Divišové.

Psal se rok 1930, když Theu odvezl její otec do známého a téměř elitního jezdeckého tábora Yonahlossee v Severní Karolíně. Do té doby vyrůstala se svým bratrem na Floridě mezi pomerančovými plantážemi, které její rodiče vlastnili. Život jí zpříjemňoval její poník Sasi, se kterým trávila tolik času... Až do té doby, dokud se mezi ní a jejím bratránkem Georgiem něco změnilo... Něco, kvůli čemu ji museli z domova odvézt pryč... A něco, co jí její rodina jen tak neodpustí...

Anton DiSclafaniová vyrůstala na Floridě, kde jezdila na koních a soutěžila na národní úrovni. Vystudovala Emory University a získala titul MFA z Washington University, kde v současné době učí kreativní psaní. Žije v St. Louis.

Jezdecký tábor a Theina minulost

Jak jste si mohli všimnout v mé anotaci, v příběhu je víc, než jen to, jak Thea, hlavní hrdinka zvládá pobyt v Yonahlossee, i když za celý svůj život nebyla zvyklá mít kolem sebe tolik lidí a navíc děvčat. Ačkoliv je zábavné a zajímavé pozorovat, jak se jí to daří. Thea sama o sobě na mě působila někdy jako parádní a přátelská dívka, ale z toho se z ní stávala sobecká a ukňouraná holka. 

Anton zvolila zajímavý způsob vyprávění z pohledu They. Ze začátku vše vypráví jakoby ze současnosti, ale pak se občas stane, jakoby vzpomínala na to, co se dělo doma, než odjela. I když to vyznívá, jakoby se to odehrávalo přímo teď. Tak vznikly dvě linie děje. A právě v těchto kapitolách se Thea vrací k době, kdy se to mezi ní a Georgiem, jejím bratránkem, začalo měnit. 

Vždycky vím, kde jsi, Theo.

-Georgie, Jezdecký tábor Yonahlossee, str.145

Zase ta 20. - 30. léta v USA

První kniha, kterou jsem z tohoto období četla byla Ta druhá zapisovatelka, na jejíž recenzi jste mohli narazit už minulý týden. Pro mě to byla opravdu zajímavá kniha a rozhodně si ji ráda přečtu ještě jednou. 
Obě tyto knihy jsou zasazeny do období 20. až 30. let dvacátého století a můžu říct, že jsem se díky těmto dvěma knihám dozvěděla víc, než za celou dobu na základní a střední škole. Dokonce mě navnadily, abych se pustila do čtení třeba toho slavného Velkého Gatsbyho a podobně!

Pokud jste z tohoto období nic nečetli, určitě byste to měli napravit! Obě knihy ve mně navodily pocit, jako bych v té době byla s hlavními hrdinkami a to se cení. Ještě na mě čeká kniha Ve stínu černých ptáků, která je také zasazena do tohoto období, a už se nemůžu dočkat až se pustím do jejího čtení.

Georgie

Nebudu lhát, když řeknu, že mě postava Georgieho svým způsobem uchvátila. Byl přesně to příjemné rozptýlení, na které jsem v knize čekala. Rozhodně bych ocenila, kdyby ho tam bylo ze začátku trochu víc, ale zase na druhou stranu, všeho moc škodí... Takto byl pro mě alespoň záhadou a zpestřením v celém příběhu. A když se Thea dostala na samý konec vyprávění, které se týkalo jich dvou, byla jsem beze slov a v šoku! Páni!

Z Georgieho se jednou stane George Atwell, přestane se mu říkat dětskou přezdívkou, a co bude pak? Mohla bych se stát jeho ženou?

- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 196

Ostatní postavy

S postavami Anton rozhodně nešetřila. Samozřejmostí je Theina rodina - krásná matka, otec a její bratr Sam, dvojče. Pak je tu teta, strýc a její bratránek Georgie. To sice moc velký počet není, ale když si k tomu pak přidáte celý tábor Yonahlossee s tolika žákyněmi a personálem - včetně toho velmi dobře vypadajícího pana ředitele Holmese, začnete se trochu ztrácet. Nejbližšími kamarádkami se pro Theu stávají Sissy, Eva a Leona. Dále se často zmiňuje například o Mary Abbott. Pak je tu rodina pana Holmese, která je Thee velmi blízká - jeho manželka paní Holmesová a jejich dcery Decca, Sarabeth a Rachel. A v neposlední řadě Anton nezapomněla ani na personál, který pracuje v Yonahlossee.

Postřehy, názory a doporučení

Taky se vám občas stane, že narazíte na knihu, která je už od začátku... No prostě nudná, o ničem? Ne že by byl tohle přímo případ Jezdeckého tábora Yonahlossee, to zase ne! Ale docela se mu podobal. Knihu jsem četla (pro mě rekordních :D) pět dní! To už se mi dlouho nestalo! Většinou mám za 3 dny nejdéle přečtenou i 400 stránkovou knihu. Částečně tomu dávám za vinu i to, že mi na tento víkend vyšla škola, a tudíž jsem neměla tolik času číst. Ale i přesto mě délka četby překvapila (ne-li vyděsila!). 
Ptáte se, čím to bylo? Jednoduše tím, že se mi kniha četla pomalu. Její příběh byl ze začátku zajímavý, ale pak to postupně upadalo. Nevím, jestli jsem četla tak poctivě každé slovo, a proto trvalo tak dlouho, nebo mi to prostě neutíkalo... Rozhodně tím neříkám, že to, co se v knize v první polovině odehrávalo, nebylo zajímavé. Naopak! To, jak se Thea snažila sžít s táborem, jak poznávala nové dívky, a jak narážela na hlavní důvod, proč byla na tento tábor odvezená bylo svým způsobem poutavé i napínavé. Ale nic to neměnilo na tom, že jsem měla z první poloviny rozporuplné pocity a modlila jsem se, aby se v té druhé půlce začalo konečně něco dít...
Oproti tomu, jak se mi první půlka vlekla, byly nejspíš vyslyšeny moje modlitby, protože ta druhá mi utekla před očima tak rychle, že jsem se nestačila divit! Než jsem se nadála, byla přede mnou poslední kapitola a já jen zírala s otevřenou pusou na všechno, co se na těch uplynulých stránkách odehrálo, a jak se vše najednou otočilo! 
Pokud byste od knihy očekávali nevinný příběh o dívce, která jen ráda jezdí na koních, věřte mi, že to není tak úplně pravda. Thea toho má v sobě mnohem víc. A skoro bych si troufla říct, že se tento příběh od druhé poloviny dá přirovnat k jakémusi erotickému románu. Samozřejmě v jiném slova smyslu než tomu je u 50 odstínů šedi a Božskému bastardovi! (To ani náhodou!) Je to milé, je to vzrušující a naprosto nečekané! 
Jak bych recenzi shrnula? (Páni, to jsem se rozpovídala!) Až na zdlouhavý a nic moc neříkající začátek byla kniha příjemným a pohodovým čtením. Rozhodně na ni budu vzpomínat jen v dobrém, a kdo ví, třeba si ji přečtu ještě jednou... Pokud tedy máte rádi hlubší příběhy, kde se hlavní hrdinka snaží poznat sama sebe, dvacátá až třicátá léta dvacátého století, koně a trošku toho lechtivého nádechu, Jezdecký tábor Yonahlossee je jednoznačně pro vás! A pokud si z tohoto výběru vyberete jen nějakou část, myslím, že by stálo za to, abyste dali tomuto příběhu šanci! Vyšel bez povšimnutí, mnoho lidí ho nezná, ale i přesto si té pozornosti zaslouží rozhodně víc!

Chtěla jsem toho moc? A chtěla jsem opravdu tak moc jeho? Ano a ještě jednou ano. Ale někde vzadu v mé mysli se objevovala nepěkná myšlenka na to, že bych byla mnohem šťastnější, kdybych toho nechtěla tolik.

- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 222

Slovo na závěr bezprostředně po dočtení

Jsou knihy, které vám něco dají a jsou knihy, které vám nedají vůbec nic. Ty čtete jen pro zábavu, ze zvědavosti a proto, že vás něčím zaujali, nebo vám je někdo doporučil. Pak jsou tu také knihy, o kterých nikdo neví, vyjdou si jen tak a nemají šanci dát o sobě vědět světu. Jezdecký tábor Yonahlossee patří mezi ty, které mi něco daly. Především jeho druhá polovina. Když jsem dočítala poslední stránky, něco to pro mě znamenalo. Něco, díky čemu si u mě kniha získala větší sympatie, než jsem si myslela, že získá. V posledních stránkách pro mě bylo něco hlubšího. Občas jsem se až pozastavila a zamysela se nad určitou větou... Navíc také patří mezi ty, o kterých se neví. Nikde se o ní nepsalo, nikde neměla velké reklamy a i když je její přebal zajímavý, mladší generace přece jen tolik neosloví jako jiné knihy. A tomu je u této knihy škoda...

Bůh posílá štěstí jen těm, kdo ho hledají.

- Jezdecký tábor Yonahlossee

Trailer ke knize

Hodnocení:

4,5 hvězdičky z pěti (-za tu první polovinu)

Knihu si můžete zakoupit na internetovém obchodě BUX.CZ.

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství IKAR.

Stefanie G. 

Obálka: Bux.cz

O autorce: http://antondisclafani.com/bio/

Originální obálka a foto autorky: Goodreads

Ostatní obrázky: We♥it