Dneska se zpožděním přináším recenzi na druhý díl Violetty. Knihu mám již od středy večer dočtenou, ale jelikož jsem si nemohla nechat ujít premiéru Vampýrské Akademie, dala jsem jí včera přednost před recenzí. (No a řekněme, že mě až tak úplně nenadchla :D). Co se týče Rozpolceného srdce, taktéž jej vydalo nakladatelství Egmont roku 2014 a má 144 stran.
Je to teprve pár týdnů, co jsem přijela do Buenos Aires, ale
od té chvíle se můj život od základů změnil. Nejen že mám teď kamarády, studuju
hudbu a vrátily se mi vzpomínky na maminku, ale chodím do umělecké školy Studio
21 a díky tomu můžu zpívat, což je má velká vášeň. Přesto je tenhle nový život
složitější, než jsem čekala. Hlava mi jde kolem ze všech potíží, které mám
doma, a z úkolů pro Studio. A ke všemu mám ještě srdce rozpolcené mezi Tomase a
Leona!
Pokud jsem v případě prvního dílu měla ještě nějakou naději, druhý díl ji naprosto zhatil. Pořád ještě nedokážu pochopit, jak se toho na 144 stranách dokáže odehrát tolik, že mi z toho šla hlava kolem. A to nemluvím o těch občasných rozumných scénách, kdy se opravdu něco dělo, ale o těch, kdy Violetta přebíhala od jednoho kluka ke druhému, jakoby se nechumelilo. Někdo mladší by to mohl nazvat romantikou, jenže my starší už na to koukáme trochu jinak.
Předchozí díl jsem ty scény zvládala s přehledem. Ty jednoduché věty, občas to trapné "flirtování" a "vyčítání" a "ujišťování" s "přemlouváním", ale u tohoto dílu mi to prostě nešlo. Většinou, když odkládám knížku na pár vteřin stranou, je to pro věty typu: "Cože?!", "Jak to?" nebo "Co to má znamenat?!" (u toho si klidně můžete představit šokovaný výraz), jenže u tohoto dílu to bylo úplně jinak. Když jsem knihu na dvě vteřiny odložila, bylo to pro větu "Co to sakra..." s naprosto otráveným a otřeseným výrazem. (Proboha, jak někdo může napsat konverzaci na způsob: "Violetto, teď, když se všechno vyjasnilo a už mezi náma není nikdo třetí, co kdybychom spolu zkusili chodit?" "To bych byla moc ráda...")
Ach ta "romantika" aneb telenovela na druhou.
Pokud jsem v případě prvního dílu měla ještě nějakou naději, druhý díl ji naprosto zhatil. Pořád ještě nedokážu pochopit, jak se toho na 144 stranách dokáže odehrát tolik, že mi z toho šla hlava kolem. A to nemluvím o těch občasných rozumných scénách, kdy se opravdu něco dělo, ale o těch, kdy Violetta přebíhala od jednoho kluka ke druhému, jakoby se nechumelilo. Někdo mladší by to mohl nazvat romantikou, jenže my starší už na to koukáme trochu jinak.
Jelikož jsem první díl nazvala telenovelou, nemůžu toto přirovnání vynechat ani v díle druhém. Ustavičně přelétavá Violetta to prostě potvrzuje. Vedlejší děj už by se zlehka dal nazývat zajímavým - a to především chvíle, kdy se Violetta s Angie snažily skrýt to, že Violetta studuje ve Studiu 21 či to, jak její táta začal zpochybňovat svoje zásnuby, ale ani zdaleka to nevynahradí celý děj.
Styl.
Předchozí díl jsem ty scény zvládala s přehledem. Ty jednoduché věty, občas to trapné "flirtování" a "vyčítání" a "ujišťování" s "přemlouváním", ale u tohoto dílu mi to prostě nešlo. Většinou, když odkládám knížku na pár vteřin stranou, je to pro věty typu: "Cože?!", "Jak to?" nebo "Co to má znamenat?!" (u toho si klidně můžete představit šokovaný výraz), jenže u tohoto dílu to bylo úplně jinak. Když jsem knihu na dvě vteřiny odložila, bylo to pro větu "Co to sakra..." s naprosto otráveným a otřeseným výrazem. (Proboha, jak někdo může napsat konverzaci na způsob: "Violetto, teď, když se všechno vyjasnilo a už mezi náma není nikdo třetí, co kdybychom spolu zkusili chodit?" "To bych byla moc ráda...")
No, každopádně stále věřím, že tento styl psaní bude vyhovovat mladým dívkám, které ještě na literaturu nepohlížejí tak jako ti, co už toho přečetli trochu víc. Na druhou stranu, Leon mi vždy aspoň trochu dokázal zvednou náladu.
Slovo na závěr.
I přes tuto (pro mě první) negativní recenzi pořád musím trvat na výše zmíněném názoru. Dívky ve věku od 11 do 14 let si knihu nejspíš budou užívat.
Malým plusovým bodem pro mě byl konec knihy. Ten je totiž v té lepší části, kdy se opravdu něco dělo.
Sama se chystám podívat na seriálovou předlohu od Disney Channelu - první a možná druhý díl, abych byla přesná - a podle toho si snad utvořím ještě další obrázek. V duchu doufám, že předloha bude lepší než knihy.
Hodnocení:
2,5 hvězdičky z pěti (bohužel - navíc sníženo podle dětských příběhů)
Knihu si můžete objednat ZDE.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihcentru.
Stefanie G.
Obávám se, že předloha je stejná jako kniha. Navíc ty díly jsou 40 minutové a fakt vypadají jako telenovela, jen s mladším osazenstvem. A to, jsem viděla jen asi 3 díly. Možná, že později je to zajímavější, ale těžko říct já na to nemám nervy a čas.
OdpovědětVymazatJá si říkala, že se musím přesvědčit na vlastní oči, jestli je to taková hloupost, jako knihy, nebo jestli je to o něco lepší, ale v plánu mám vážně jen jeden či dva díly :D První díl knihy byl v mých očekáváních, víc jsem od něj nečekala, ale ten druhý... To už na mě bylo moc :D
Vymazat