Cassandra Clare - Nástroje smrti 1: Město z kostí

Abych řekla pravdu, na tuto knihu jsem se dívala mnohokrát předtím, než vyšla její filmová verze, jenže jsem se k ní nedostala. Pak přišel film, a jak to tak bývá, je rychlejší se podívat na příběh, než si ho přečíst. Tato varianta se mi moc nelíbí, ale co už. Každopádně se mi příběh vcelku líbil. Nebyla jsem jím unesená ani uchvácená, prostě se mi jen líbil natolik, že jsem si řekla, že bych si mohla tu knihu zkusit přečíst. Ve čtečce zbývalo místo a já, když mi to čas dopřál, se do ní sem tam začetla. Takže vám dnes můžu přidat recenzi právě na tuto knihu. Uvidíme, jestli budu schopná vybrat i nějaké dobré úryvky, ale pokusím se. 

Kniha Nástroje smrti je dílem autorky Cassandry Clare a vydalo ji nakladatelství Knižní klub poprvé roku 2009. Má 416 stran. 

Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk? Zde se Clary poprvé setká s Lovci stínů, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. Během čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou „vnitřní zrak“? To by rádi věděli i Lovci stínů… Zábavné, odvážné a neotřelé fantasy od Cassandry Clareové slibuje svým čtenářům strhující čtení, s nímž nebudou chtít přestat.

Cassandra Clare, vlastním jménem Judith Rumelt, se narodila v červenci roku 1973 v Íránu americkým rodičům. Sama o sobě říká, že je židovka, ale její rodiče jsou bez vyznání. V dětství hodně cestovala a hodně času strávila například ve Švýcarsku, Francii či Anglii. Po střední škole žila na cestách mezi Los Angeles a New Yorkem, kde pracovala v různých časopisech, včetně The Hollywood Reporter. V současné době žije v Amherstu v Massachusetts se svým manželem a třemi kočkami. 

Linie děje

Děj této knihy je spletitý i jednoduchý. Hlavní hrdinkou je Clarissa, která čtenáře celým příběhem provází, i když ho sama nevypráví. Clare totiž nepíše "ich" formou. Proto mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, ale nakonec jsem s vyprávěním neměla problém. Pokud jste viděli nejprve film, tak jako já, je kniha hodně podobná, za což jsem byla ráda. Pokud jste film neviděli a o knize neslyšeli, je to příběh o dívce, která si myslela, že je obyčejným člověkem, ale když její máma zmizí, jejich dům je vzhůru nohama a zaútočí na ni jakási příšerná hmota, vše se naprosto změní. Díky Jaceovi, klukovi, který skrývá až příliš mnoho, poznává, kdo doopravdy je - Lovec stínů. Clarissa má tak před sebou cestu plnou poznání, nebezpečných událostí a setkání s různými nadpřirozenými bytostmi, aby zachránila svoji matku. 

Postavy

Postav je tu tolik, že bych mohla psát do nekonečna, ale za zmínku stojí statečná Clarissa, její nejlepší kamarád Simon, tajuplný Jace, sourozenci Isabelle a Alex - blízcí přátelé Jace. Dále pak rodinný přítel Luke, který není takový, jak se zdá nebo samotná Claryina máma Jocelyn, která před ní skrývala to, co doopravdy je. Nemůžu ani zapomenout na proradného Valentina, který vše zkomplikoval nebo čaroděje Magnuse, který může za to, že si Clary nic nepamatuje.

Můj názor na knihu

Jak už jsem někdy předtím zmínila, nemám ráda, když se do jednoho příběhu zaplete až příliš mnoho nadpřirozených postav. V tomto případě jsem jimi byla přehlcená. Možná na jednu stranu vděčím filmu za to, že mě na to všechno připravil, protože jinak bych se asi nedokopala k tomu, abych si přečetla knihu. 
Pokud se ji chystáte číst a jste na tom podobně jako já, měli byste se připravit na démony, čaroděje, víly, nefilim (lovce stínů), vlkodlaky, upíry a mnoho dalších nestvůr, které se v příběhu objevují jak na běžícím páse. Pro mě bylo překvapující, že mi pak ta změť postav ani tolik nevadila. Pokud patříte mezi nadšence sci-fi a fantasy, rozhodně si přijdete na své!
Kniha obsahuje vše od napínavých akčnějších scén až po milostnou zápletku. Nechybí ani překvapivý konec, který ty, kteří film neviděli, nechá  nejspíš s otevřenou pusou, což je na tom to nejlepší. :) 
Příběh se dobře četl a ubýval před očima, ačkoliv mi některé zápletky přišly zbytečné. Téměř, jakoby Clare chtěla zaplnit několik stránek navíc. I přesto má kniha něco do sebe. Je to jiný milostný příběh v nadpřirozeném světě. A pokud máte právě tyto příběhy rádi, tento by měl patřit k těm ostatním do vaší knihovničky. Já sama se chytám číst i další díly a jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat, a kolik zápletek Clare ještě vymyslela. Jsem zvědavá na vztah mezi Clarissou a Jacem, na Simona nebo na Město z popela, jelikož Město z kostí bylo báječné! Dávám tedy této sérii možnost ukázat se v dalším světle! 

Filmová adaptace

Když jsem viděla trailer poprvé, říkala jsem si, že to může být zajímavé, že bych se na to mohla podívat. Byla jsem trošku nesvá z té směsice nadpřirozena, ale i přesto mě příběh lákal. Věděla jsem, že je natočený podle knihy. Už dříve jsem se po ní koukala na Goodrads, ale nikdy jsem se neodvážila se do ní pustit. Film byl nakonec opravdu zajímavý. Jiný, po těch slaďárnách se Stmíváním a Nádherných bytostech. 

Anotace z ČSFD:

Clary je obyčejná patnáctiletá holka, která žije v New Yorském Brooklynu se svou mámou. Má poklidný život jako ostatní, až do okamžiku, kdy se večer v klubu stane vražda a ona je jediná, která ji v zaplněném klubu vidí. Tělo zavražděného se navíc hned vypaří. Clary začne vidět to, co ostatní ne a slyšet to, co ostatní ne. Hned na to po náhlém a nevysvětlitelném zápase s podivným stvořením zmizí i její máma. Při pátrání po ní začíná Clary odhalovat temná tajemství o skrytém světě stínů, který odedávna existuje hned vedle toho našeho. Potkává bojovníky – Lovce stínů - napůl lidi a napůl anděly, kteří po staletí plní roli strážců a ochraňují lidstvo před dalšími obyvateli jejich světa. Před vlkodlaky, upíry a dalšími démony a silami zla. Tváří v tvář všem legendárním tvorům hrůzy se Clary přidává k Lovcům stínů a objevuje v sobě odvahu, sílu a schopnosti, o nichž neměla dosud nejmenší tušení. Stojí před ní úkol najít dávný pohár, jenž by měl být klíčem k nalezení její mámy. Zjišťuje, že její máma také bývala Lovcem stínů a ona sama do skrytého světa démonů a andělů patří. Clary a její noví přátelé a spojenci navíc zjišťují, že čelí hrozbě, která může rovnováhu mezi dobrem a zlem převážit na stranu temna.

Úryvky

Clary otevřela dveře do skladu a vešla dovnitř. Na chvíli se jí zdálo, že je místnost prázdná. Jediná okna, kterých si všimla, byla vysoko u stropu a chránily je mříže. Z ulice jimi pronikaly tlumené zvuky - troubení aut a kvílení brzd. Uvnitř to páchlo starou barvou a podlaha byla pokrytá silnou vrstvou prachu, porušenou rozmazanými stopami bot.

Nikdo tu není, uvědomila si, zatímco se zmateně rozhlížela. V místnosti bylo i přes srpnové dusno, které panovalo venku, dost chladno. Po zádech jí stékal ledový pot. Ohnula se, aby si vyprostila nohu ze změti kabelů, a vtom uslyšela hlasy. Dívčí smích a úsečnou odpověď pronesenou chlapeckým hlasem. Když se narovnala, uviděla je.

Bylo to, jako by se tam v mžiku objevili. Viděla tu dívku v dlouhých bílých šatech, s černými vlasy, které jí spadaly na záda jako vlhké mořské řasy. Ti dva mladíci byli s ní, jeden vysoký s vlasy jako uhel a druhý menší, jehož světlá hříva se v kalném světle dopadajícím z oken mosazně leskla. Světlovlasý chlapec stál s rukama v kapsách před tím výstředně vypadajícím klukem, který byl připoutaný ke sloupu něčím, co připomínalo strunu od piana. Ruce měl natažené za zády a nohy u kotníků svázané. Jeho tvář byla stažená strachem a bolestí.

Claryino srdce divoce bilo. Schovala se za nejbližší sloup a pozorovala je. Viděla, jak blonďák přechází tam a zpátky, ruce založené na prsou. „Pořád ještě jsem se od tebe nedozvěděl, jestli je vás tady víc," řekl.

Vás? Clary si lámala hlavu, o čem to asi mluví. Snad se nepřipletla do nějaké války gangů.

„Nevím, o čem mluvíš." Hlas modrovlasého chlapce prozrazoval bolest, ale také vztek.

„Mluví o dalších démonech," ozval se poprvé ten s černými vlasy. „Víš přece, co je to démon, ne?"

Chlapec přivázaný ke sloupu odvrátil obličej. Jeho rty se pohybovaly.

„Démoni," pomalu odříkával blonďák a napsal to slovo prstem do vzduchu. „Podle náboženské definice se jedná o obyvatele pekla, služebníky Satanovy, avšak v terminologii Spolku se tímto výrazem označuje jakýkoli tvor se zlými úmysly, jehož původ leží mimo naši domovskou dimenzi —"

„Jaci, to stačí," řekla dívka.

„Isabela má pravdu," souhlasil vyšší z obou chlapců. „Nikdo tady nepotřebuje lekci ze sémantiky... nebo z démonologie."

Jsou to blázni, pomyslela si Clary. Úplní blázni.

Jace zvedl hlavu a usmál se. V tom pohybu bylo cosi divokého, co Clary připomnělo dokumentární filmy o lvech, které dávali na kanálu Discovery, ten způsob, jakým velké kočkovité šelmy pozvednou hlavu, když ve vzduchu zavětří kořist. „Isabela s Alekem si myslí, že moc mluvím," svěřil se. „Ty si snad taky myslíš, že moc mluvím?"

Modrovlasý kluk neodpověděl. Pořád ještě pohyboval rty. „Měl bych pro tebe informaci," řekl. „Vím, kde je Valentýn."

Jace letmo pohlédl na Aleka, ten ale pokrčil rameny.

„Valentýn je pod zemí," řekl Jace. „Tahle věc si s námi jenom zahrává."

Isabela pohodila vlasy. „Zabij to, Jaci," navrhla. „Stejně nám to nic neřekne."

Jace pozvedl ruku a Clary zahlédla, jak se od jeho nože odrazilo mdlé světlo. Nůž byl podivně průsvitný, s čepelí průhlednou jako křišťál a ostrou jako skleněný střep. Rukojeť byla vykládaná rudými kameny.

Svázaný chlapec zalapal po dechu. „Valentýn se vrátil!" zaprotestoval a zatahal za pouta, která mu držela ruce za zády. „Už se to ví ve všech pekelných světech, já to taky vím, můžu vám říct, kde je -"

V Jaceových ledově chladných očích se zablýskl vztek. „U Anděla, pokaždé, když chytíme někoho z těchhle bastardů, tak tvrdí, že ví, kde je Valentýn. Ale my taky víme, kde je. Je v pekle. A ty —" Jace pootočil nožem, který držel v ruce, až ostří zajiskřilo jako ohnivá čára. „Ty tam teď půjdeš za ním."

Clary už to nevydržela. Vykročila ze své skrýše za sloupem.

„Ne!" vykřikla. „To nemůžeš." 

-

„Takže proto jste tady?" Krasomilův hlas teď zněl opravdu překvapeně. „Hledáte Andělův pohár? Tak poslouchej, já jsem tvé vzpomínky viděl. Nic o Nástrojích smrti v nich ale nebylo."

„Nástroje smrti?" zopakovala Clary zmateně. „Myslela jsem —"

„Anděl dal prvním lovcům stínů tři věci: pohár, meč a zrcadlo. Meč mají mlčenliví bratři. Pohár a zrcadlo byly uloženy v Idrisu, tedy předtím, než se k nim dostal Valentýn."

„Nikdo neví, kde je zrcadlo teď," řekl Alek. „Už věky."

„Máme obavy hlavně kvůli Poháru," dodal Jace. „Valentýn ho hledá."

„A vy chcete Pohár najít dřív než on?" zeptal se Krasomil se zvednutým obočím.

„Mám pocit, že jste tvrdil, že nevíte, kdo je Valentýn," připomněla mu Clary.

„Lhal jsem," přiznal Krasomil upřímně. „Nejsem jedním z vás, takže nemusím mluvit pravdu. A jedině blázen by se stavěl mezi Valentýna a jeho pomstu."

„O to mu podle vás jde? O pomstu?" zeptal se Jace.

„Nejspíš. Utrpěl zdrcující porážku a rozhodně nepůsobil - nepůsobí - jako někdo, kdo by takovou porážku dokázal přijmout."

Alek přísně pohlédl na Krasomila. „Byl jste u povstání?"

Krasomil se Alekovi pevně zadíval do očí. „Ano. Zabil jsem spoustu vašich lidí."

„Členů Kruhu," řekl Jace rychle. „Ne našich..."

„Kdo zatvrzele popírá to, co je na jeho počínání špatného, ten se nikdy nepoučí ze svých chyb," pronesl Krasomil s pohledem stále upřeným na Aleka.

Alek se prudce začervenal a jednou rukou nervózně škubal za přikrývku. „Nevypadáte vůbec překvapený, že je Valentýn naživu," řekl a přitom se vyhnul čarodějovu pohledu.

Krasomil rozhodil ruce. „A ty snad jsi?"

Jace otevřel pusu a hned ji zase zavřel. Působil opravdu bezradně. Nakonec řekl: „Takže nám nepomůžete najít Pohár smrti?"

„Nepomohl bych vám, ani kdybych věděl jak," odpověděl čaroděj. „A navíc to stejně nevím. Vůbec netuším, kde teď je, a ani mě to nezajímá. Nejsem blázen, jak už jsem řekl."

Alek se vsedě narovnal. „Ale bez Poháru nemůžeme —"

„Stvořit víc lovců stínů. Já vím," řekl Krasomil. „A mám dojem, že ne každý to považuje za takovou katastrofu jako vy. Buďte si jistí," dodal, „že kdybych si měl vybrat mezi Spolkem a Valentýnem, vybral bych si Spolek. Ten aspoň nepřísahal, že moji rasu smete z povrchu zemského. Ale na druhou stranu si Spolek nikdy ničím nevysloužil moji bezvýhradnou oddanost. Takže ne, díky, tohle si raději nechám ujít. A jestli už je to všechno, rád bych se vrátil na večírek, než se mí hosté navzájem požerou." 

-

„Kde je Simon?" přerušila ji Clary.

Isabela se zakymácela. „Je krysa," řekla zachmuřeně.

„Udělal ti něco?" vyzvídal Alek s bratrskou starostlivostí. „Sahal na tebe? Jestli něco zkusil —"

„Ne, Aleku," řekla Isabela podrážděně. „Takhle to nemyslím. Prostě je krysa, teda vlastně potkan."

„Je opilá," poznamenal Jace a znechuceně se odvrátil.

„Nejsem," bránila se rozhořčeně Isabela. „No, možná trošku, ale o to tady nejde. Jde o to, že Simon vypil jeden z těch modrejch koktejlů - říkala jsem mu, ať to nedělá, ale on mě neposlechl - a proměnil se v potkana."

„V potkana?" zopakovala nevěřícně Clary. „Snad nemyslíš..."

„Myslím potkana," řekla Isabela. „Malýho, hnědýho, s odporným ocáskem."

„To se Spolku nebude líbit," řekl Alek pochybovačně. „Vsadil bych se, že Zákon zakazuje dělat z civilů potkany."

„Technicky vzato z něj neudělala potkana ona," připomněl Jace. „V nejhorším případě ji můžou obvinit z nedbalosti."

„Koho zajímá ten váš blbej Zákon?" zaječela Clary a chytila Isabelu za zápěstí. „Z mýho nejlepšího kamaráda je potkan!"

„Au!" Isabela se jí pokusila vytrhnout. „Pusť mě!"

„Nejdřív mi řekni, kde je." Nikdy ještě necítila takovou chuť dát někomu facku jako teď Isabele. „Nemůžu uvěřit tomu, žes ho prostě nechala být. Určitě se hrozně bojí..."

„Pokud ho někdo nezašlápl," poznamenal poněkud zbytečně Jace.

„Já jsem ho nenechala být. Zalezl pod bar," zaprotestovala Isabela a ukázala tím směrem. „Pusť mě! Zkřivíš mi náramek."

„Ty mrcho!" vyhrkla Clary divoce a vší silou odmrštila Isabelino zápěstí směrem k jeho překvapené majitelce. Nečekala na reakci a rozběhla se k baru. Klekla si a nahlédla do tmavé škvíry.

Zdálo se jí, že v šeru páchnoucím plísní zahlédla dva lesklé korálky očí.

„Simone?" řekla přidušeně. „Jsi to ty?"

Simon v podobě potkana se připlížil o kousek blíž a jeho vousky se třásly. Viděla obrys jeho kulatých oušek přitisknutých k hlavě a špičatý čumáček. Potlačila pocit odporu - nikdy neměla ráda potkany a ty jejich zažloutlé hranaté zoubky, které se prokoušou čímkoli. Zalitovala, že se neproměnil třeba v křečka.

„To jsem já, Clary," řekla pomalu. „Jsi v pořádku?"

Jace a ostatní se nahrnuli za ni. Isabela vypadala spíš otráveně než nešťastně.

„Je tam dole?" zeptal se Jace zvědavě.

Clary přikývla, stále ještě na všech čtyřech. „Pst. Vyplašíte ho." Neochotně vsunula prsty pod okraj baru a zahýbala jimi.

„Prosím tě, Simone, vylez. Poprosíme Krasomila, aby to kouzlo zrušil. Bude to dobrý."

Uslyšela zapištění. Pod barem vykoukl růžový potkaní čumáček. Clary vykřikla úlevou a vzala potkana do rukou.

„Simone! Ty mi rozumíš!"

Potkan se jí schoulil v dlaních a bázlivě vypískl. Clary si ho nadšeně přitiskla k hrudi. „Ty jeden chudáčku," řekla něžně, skoro jako by to byl její domácí mazlíček. „Chudáčku Simone, to bude dobrý, slibuju..."

„Já bych ho tolik nelitoval," řekl Jace. „Tak blízko k druhé metě se nejspíš ještě nikdy nedostal."

„Buď zticha!" Clary vrhla na Jace zuřivý pohled, ale trochu si potkana odtáhla od těla. Simonovi se chvěly vousky, jenže nedokázala poznat, jestli vzteky, vzrušením nebo prostě hrůzou.

„Zavolejte Krasomila," řekla ostře. „Musíme ho proměnit zpátky."

„Žádný spěch." Ten mizera Jace se vážně usmíval. Natáhl ruku k Simonovi, jako by ho chtěl pohladit. „Takhle mu to sluší. Jenom se podívej na ten růžovoučký čumáček."

Simon odhalil dlouhé žluté zuby a chňapl po Jaceově ruce.

Jace nataženou paži stáhl. „Izzy, přiveď toho našeho velkolepého hostitele."

„Proč já?" Isabela se zatvářila uraženě.

„Protože můžeš za to, že je teď z toho civila potkan, ty idiotko," řekl a Clary si s úžasem uvědomila, jak zřídkakdy někdo z nich osloví Simona jménem, až na Isabelu. „A tady ho nechat nemůžeme."

„Nechal bys ho tady docela rád, kdyby nebylo jí," řekla Isabela. Do toho jednoslabičného slova se jí podařilo vpravit tolik jedu, že by to otrávilo slona. Důstojně odkráčela a sukně jí přitom vlála kolem boků.

„Nemůžu uvěřit, že tě nechala vypít ten modrej koktejl," řekla Clary potkanovi Simonovi. „To máš z toho, že jsi tak strašně povrchní."

Simon zlostně zapištěl. Clary zaslechla přidušený smích, a když vzhlédla, uviděla, že se nad ní sklání Krasomil. Za ním stála Isabela a tvářila se nasupeně. „Rattus norvegicus," zhodnotil situaci čaroděj pohledem upřeným na Simona. „Běžný hnědý potkan, nic exotického."

„Mně je jedno, co je to za potkana," řekla Clary naštvaně. „Chci, aby se proměnil zpátky."

Krasomil se zamyšleně podrbal na hlavě a uvolnil tak pár třpytivých šupinek. „To nemá cenu," řekl.

„Přesně to jsem říkal." Jace vypadal spokojeně.

„NEMÁ TO CENU?" zaječela Clary tak hlasitě, že si Simon schoval hlavu pod její palec. „JAK MŮŽETE ŘÍCT, ŽE TO NEMÁ CENU?"

„Protože se za několik hodin promění sám," vysvětlil jí Krasomil. „Ty koktejly mají pouze dočasný účinek. Nemá cenu vytvářet kouzlo pro přeměnu, byl by to pro něj zbytečný šok. Obyčejní lidé špatně snášejí příliš mnoho kouzel najednou, jejich systémy na to nejsou stavěné."

„Pochybuju, že je jeho systém stavěný na to, aby z něj byl potkan," připomněla mu Clary. „Jste přece čaroděj, copak to kouzlo nedokážete zrušit?"

Krasomil se zamyslel. „Ne," řekl.

„Takže spíš nechcete."

„Rozhodně ne zadarmo, zlatíčko, a ty si mě zcela určitě nemůžeš dovolit."

„Ale taky nemůžu vézt potkana domů metrem," postěžovala si Clary. „Mohla bych ho upustit, nebo by mě mohla zadržet ostraha za to, že převážím škůdce v hromadném dopravním prostředku." Simon mrzutě zapištěl. „I když ty žádný škůdce nejsi, samozřejmě."

Hodnocení:

4 hvězdičky z pěti ( - za nadbytečné pasáže, které jakoby měly příběh natáhnout)

V případě, že byste měli rádi tuto knihu doma, můžete si ji objednat například na Arara.cz.

Stefanie G.