Znáte Susan Thomas a její Nenávidím a miluji? Českou autorku,
která napsala svoji prvotinu o světě upírů? Pokud ne, máte možnost se s jejím
dílem seznámit právě v této recenzi.
Hledáte zajímavou a napínavou knihu s lehce sarkastickou hlavní hrdinkou?
Milujete upíří fantasy, bojové scény a působivé dějové zvraty na pozadí
milostného příběhu? Potom právě Vás může zaujmout kniha Nenávidím a miluji.
Kniha zachycuje napínavý příběh, jehož hlavní postavou je dívka, která se ve
dne potýká s trably normální středoškolačky, v noci se však stává Lovkyní upírů
a pátrá po krvežíznivých. Kniha je plná překvapivých zápletek a střetů „našeho“
světa se světem upírů a přináší celou plejádu napínavých a romantických situací
i vnitřních zmatků. Složité zápletky vtáhnou již od začátku čtenáře plně do
děje.
Život. Smrt. A něco mezi tím.
Nejhorší?
Ta třetí možnost.
New York. Město, které nikdy nespí. Místo, kde někteří nikdy nesní. A
právě ty osmnáctiletá Alyson hledá. Je totiž Lovkyně. Přes den se potýká s
trably normální středoškolačky, ale v noci tajně pátrá po krvežíznivých. Alyson
se Lovkyní nenarodila. Její přeměnu nastartovalo kousnutí od upíra v den, kdy
mocná upíří kráska Marion vyvraždila její rodinu. A Alyson si přísahala, že se
jí pomstí.
Co se stane, když ve stejný den, kdy New York zasáhne řádění krvelačných
upírů, se ve městě znovu objeví Alex, kterého Alyson stejným dílem nenávidí a
miluje? Dostane Alyson šanci pomstít se za smrt svých blízkých? A vyléčí
odplata její bolest? Ke všemu Alyson začíná tušit, že před ní její opatrovník
James skrývá tajemství, jež brzy rozhodne o její budoucnosti...
Originální název: Nenávidím a miluji
Autor: Susan Thomas
Nakladatelství: Alfa-Omega
Počet stran: 300
Rok a měsíc vydání: 2013
Klíčová slova: sci-fi/fantasy, upíři
Přibližný doporučený věk: 15+
Alfa-Omega: 320 Kč
Susan Thomas (*1991) je česká mladá autorka, píšící pod pseudonymem Susan
Thomas. Vystudovala na univerzitě žurnalistiku a psychologii. Je celoživotní
nadšenou čtenářkou fantasy, sci-fi, historických a romantických příběhů. Má
nekonečný seznam knih, které by chtěla přečíst, a míst, která by chtěla navštívit.
Ráda popíjí nápoje plné kofeinu, i když ví, že je to nezdravé. Miluje dlouhé
procházky, povídání si s přáteli a snivé lenošení. (Databáze knih)
Lovci vs. upíři
Zajisté je mnoho z vás fanoušky upírských příběhů. Ať už za
to vděčíte Branu Stokerovi, Stephenii Meyerové, L. J. Smith či Richelle Mead.
Ano, každý z těchto příběhů má něco do sebe. I ty filmy a seriály byly
něčím originální. A pak se najde mnoho takových, co se tyto slavné upírské
představitele snaží napodobit. Jestli se jim to daří, nebo ne, to už je na posouzení
u vás. Susan Thomas mě na svoji knihu navnadila anotací a obálkou. Zdálo se mi, že
by to mohlo být něco jiného, zajímavého, originálního. Jenže skutečnost mě
poněkud hořce zklamala.
Anotace na zadním přebalu knihy nejspíš vystihuje vše, co o knize
potřebujete vědět. Alyson je dívka poznamenaná osudem svých rodičů. Každou noc
ji dostihne minulost a ona se s ní každý den potýká. Její rodina byla vyvražděna
upírkou Marion. Ona sama byla o svých pátých narozeninách pokousána upírem a díky tomu
jí genetická přeměna nastartovala přeměnu v Lovkyni. Je svého druhu
jediná. Lovci totiž bývají jen muži. A v tom je její výhoda. Ten
katastrofický den byl v upíra přeměněn i strýcův nejstarší syn, Alex. A
byl to i podle Alyson on, kdo mohl za to, že se Marion dostala do domu. O
několik let později New York zachvátí znovu velmi časté a brutální útoky upírů na
obyčejné lidi. Navíc ve stejný den, kdy se do města vrátí dlouho ztracený Alex.
Alyson po celou dobu bydlela u svého strýce Jamese, jeho ženy a druhého syna
Setha. Oni o jeho návratu nevědí, pouze Alyson ho tehdy spatřila na druhé straně ulice. Pak už nastává koloběh
Alysonina obyčejného života a večerního života Lovkyně, která riskuje svůj krk,
aby pozabíjela co nejvíc pijavic. Jenže navíc je tu taky ten její okouzlující
nevlastní bratr, který je do ní až po uši blázen, jenže ona jej nechce, protože
už má v srdci někoho jiného.
Když se to vezme kolem a kolem, je to kniha, ve které najdete
počátek milostného trojúhelníku, touhu po pomstě, až příliš sarkastickou hlavní
hrdinku a vážně zmatený konec.
Osobně musím říct, že mi Alyson lezla na nervy. A to nehorázně.
Hromada poznámek, které měly být ať už sarkastické, nebo vtipné, byly až
příliš. Vyskakovaly na mě jedna za druhou a já neměla šanci si třeba i dobrou
poznámku pořádně vychutnat. Navíc občasné rozhovory s jejími nejlepšími
kamarádkami se mi zdály na hony vzdálené tomu, jak se mezi sebou holky obyčejně
baví. A to je jeden (a největší) důvod pro moje konečné hodnocení. Dalším je ta
podobnost mezi The Vampire Diaries, The Originals a z části i Stmíváním.
Je to taková směsice všeho. Takže pokud tyto seriály a díla
máte rádi, věřím, že se vám i Nenávidím a miluji bude líbit. Třetím bodem, kvůli kterému jsem zvolila takové
hodnocení, je konec. Stále jsem jej asi pořádně nepobrala. Ano, pochopila jsem,
co se stalo, ano, pochopila jsem, jak to skončilo, a ano, dával mi smysl
závěrečný boj. Ale i přesto… Něčeho bylo moc.
Alex situaci moc nezachránil. Na to, že měl být o tolik let starší než Alyson, mi občas připadalo, že tu dospělost postrádá. Choval se jako dvacetiletý mladík místo, aby už to měl v hlavě trošku spořádané. Na jeho obranu - on mi v knize nevadil. A ani Seth. Oni dva byli takové světlé body, na které jsem se těšila.
Alex situaci moc nezachránil. Na to, že měl být o tolik let starší než Alyson, mi občas připadalo, že tu dospělost postrádá. Choval se jako dvacetiletý mladík místo, aby už to měl v hlavě trošku spořádané. Na jeho obranu - on mi v knize nevadil. A ani Seth. Oni dva byli takové světlé body, na které jsem se těšila.
Nevím, čím to je, ale už je to druhá kniha od mladé české autorky,
kterou jsem četla v oficiálním vydání, a musím říct, že mi oba styly psaní –
ať už Susan nebo Andrei, přišly tak nějak podobné. Hlavní hrdinky musí být
příliš sarkastické, protivné a otravné. Každou chvíli se rozčílí a nejraději by
každého nakoply do zadku a občas jej navíc častovaly i několika urážkami. Někomu se
tento styl určitě líbí, ale já mezi ně opravdu nepatřím. Já si místo toho užívám knih Kateřiny Petrusové a Karoliny Limrové. Nevím, jestli je to tím, že už jsou obě autorky starší, ale jejich styl psaní je prostě jiný... (Méně agresivní...)
V originalitě si cením nápadu Lovkyně a užila jsem si i ten
trojúhelník „Alex – Alyson – Seth“, ale přes hlavní hrdinku a styl vyprávění se mi šlo těžko přenést. Mám pocit, že kniha šla ještě trochu víc propracovat. I
když jsem se dočetla, že autorka původní rukopis přepracovávala a její studium
psychologie jí dopomohlo k tomu, aby dotvořila Alyson a ostatní postavy do finální podoby,
nemůžu říct, že by mě Alyson nějak zvlášť uchvátila. Ale o tom jsem se zmínila již výše.
I přesto nelituji, že jsem měla možnost si knihu přečíst a jsem za
to autorce nesmírně vděčná. Nenávidím a miluji doporučuji všem, kteří upířiny
bezmezně zbožňují. Pak si určitě přijdete na své. Nenávidím a miluji navíc končí otevřeně, takže se snad dočkáme druhého dílu. Kniha má na Goodreads i Databázi knih poměrně vysoké
hodnocení, takže je možné, že jsem pouze výjimkou, která touto knihou nebyla až
tak nadšená.
Žádné komentáře:
Okomentovat