El Capitan se usadil na mohutný kořen stromu a pušku opřel o boty. Odešli bez snídaně a teď měl hlad. Z archu voskového papíru vybalil sendvič vyrobený z chlebových patek. Měl radši patky - tuhý odpor, který kladly jeho zubům. "Je čas něco zakousnout, brácho," řekl Helmudovi.
El Capitan už byl na Helmudovo neustálé opakování zvyklý. Obvykle šlo jen o bezduchou ozvěnu. Občas ale slova dávala i určitý smysl. A tentokrát zopakoval Helmud jeho větu s drobnou obměnou: "Je čas zakousnout bráchu," pronesl, jako by měl v úmyslu El Capitana zhltnout.
- Splynutí, str. 31
Pokud jste již četli první díl této série, jistě víte, co očekávat,
pokud jste se ovšem o této sérii zatím nedozvěděli, rozhodně se po ní
podívejte!
V druhé knize sledujeme další osudy Partridge a Pressie,
kterým se spolu s jejich přáteli podařilo uniknout ze spárů Speciálních
jednotek. Dobře ale vědí, že ještě nemají vyhráno. Jejich protivník sice utrpěl
pár šrámů, ale jeho síla a odhodlání zůstaly nezlomené. Pokud jej mají porazit,
bude je to něco stát.
Na scénu přichází tajemná dívka, která přináší vzkaz z
Dómu: „Vraťte nám našeho syna, jinak zabijeme rukojmí.“ A první mrtví jasně
dokazují, že jsou tato slova míněna zcela vážně. Partridge dobře ví, že to on
je tím synem, jehož žádají zpět, ale také je mu jasné, že víc než o něj jim jde
o obsah zkumavek, které dostal od své matky. Ty totiž skrývají důležitou složku
léku na nemoc, na niž pomalu umírá jeho otec i další obyvatelé Dómu.
Aby ochránil nevinné, rozhodne se uposlechnout, i když se
svým návratem vystavuje smrtelnému nebezpečí. To ale koneckonců hrozí i venku,
protože Dóm má své cíle, a těch se jen tak nevzdá…
Druhý díl oceňované dystopické
trilogii Čistý – příběh z postapokalyptického světa, v němž je lidstvo
rozděleno do dvou táborů: na Čisté a Zmrzačené.
Originální název: Fuse
Série: Pure
Autor: Julianna Baggott
Díl v pořadí: 2.
Nakladatelství: Jota
Překlad: Naďa Funioková
Počet stran: 512
Rok a měsíc vydání: 01/2015
Klíčová slova: sci-fi/fantasy, dystopie
Přibližný doporučený věk: 16+
Julianna
Baggottová je známá také pod pseudonymem Bridget Asher nebo N. E. Bode.
Vydala již sedmnáct knih – romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie.
Čistý je její první dystopie a jeho filmová práva byla prodána společnosti FOX
2000.
Julianně bylo dvacet dva, když
začala vydávat první krátké povídky a její první novela se prodala již
v jejích dvaceti. Poté, co obdržela titul M.F.A. na univezite
v Severní Karolíně, vydala svůj první román Girl Talk, ten se stal
národním bestsellerem.
V současné době je
docentkou na Floridské státní univerzitě na katedře tvůrčího psaní. Také je
zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed.
S manželem Davidem Scottem vychovávají čtyři děti.
[Zadní obálka knihy, oficiální
stránky autorky]
I druhé díly dokáží překvapit!
Možná jste narazili na moji recenzi prvního dílu této trilogie a víte,
že jsem z něj nebyla tak nadšená. Dokonce jsem přemýšlela, jestli se vůbec
pustit do čtení druhého dílu. Ale neodolala jsem a tak nějak jsem doufala, že se
Julianna tak nějak překoná, že přibude víc akce a víc tajemství. Po dočtení
musím říct, že jsem ráda, že jsem se k přečtení přesvědčila!
Po katastrofických Explozích zůstali Čistí, žijící v blahobytu
v dómu, a Přeživší, žijící za jeho zdmi v Pustinách. Jejich těla během
Explozí splynula s okolním světem, ať už to jsou jiní lidé, stromy,
předměty, neb živočichové anebo samotná půda. Těm, co splynuli z jinými lidmi
se říká Blíženci, ti, co žijí v půdě a požírají ostatní, se říká Prašivci.
Pressia vyrůstala celou dobu se svým dědečkem, pak ale přišel den jejích
narozenin, kdy si pro ni měly přijít ozbrojené jednotky OSR a ona se měla stát
jejich terčem. Utekla a seznámila se s Bradwellem, klukem, co má v zádech
vodní ptáky. A pak je tu taky Partridge, kluk, co je synem šíleného vědce a
vůdce dómu, Willuxe, a taky kluk, který má tu odvahu a schopnosti na to, že z Dómu
uteče. To všechno je součástí prvního dílu. Včetně několika šílených tajemství
a brutálních vražd.
Ve druhém díle se skupinka skládající se s Pressie,
Bradwella, El Capitana s Helmudem, Partridge a Lydy, dívky, která je jako
Partrige Čistá, musí rozdělit. Partridge a Lyda zůstávají s Matkami v Žárovištích.
Pressie, Brawell a El Capitan se vracejí na základnu OSR, kde cvičí své vojáky
s novým posláním. Všichni mají svůj úkol, kterým je střežení tří ampulek a dotáhnout plán svržení Willuxe do konce. Jenže se pak objeví Wilda, tajuplná dívka, která patřila
mezi Přeživší, ale Dóm ji unesl a vrátil mezi ostatní Čistou a navíc s novým
posláním – Že chtějí zpět svého syna, jinak začnou zabíjet rukojmí. Výhrůžkami dómu a jejich
novými technologickými pokroky začíná boj o život a před přáteli stojí důležité
rozhodnutí – má se Partridge vrátit zpět do Dómu, či - nikoliv?
Druhý díl je plný akce, rozhodování a odhalování Willuxových
tajemství. Byla jsem až překvapená, jak rychle mi kniha utíká před očima. Když
jsem se začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Tak jako předchozí díl, je i tato
kniha psaná z pohledu Pressie, Partridge, Lydy a El Capitana, kterého mám
stále jako nejoblíbenější postavu. Ale není to vyprávění „ich“ formou, ale
klasické vypravování. Tím se vám naskýtá pohled na situaci hned z několika
úhlů.
Přízračné dívky ze země stinné, kdo zachrání je ze země stinné?
Řeka se kroutí, řeka se vine, řeka je volá, řeka se vine.
Hledají v řece lék na své rány, ve vodě chladné lék na své rány.
Kůže se loupe, zůstanou šrámy, srdce se láme, zůstanou šrámy.
(str. 97 - 98)
Bylo neskutečné pozorovat, jak se postavy oproti prvnímu dílu
vyvinuly. Každá je originální, zapamatovatelná. Snadno se pak v ději orientujete.
Nemůžete si je splést. Postavy samotné se mi těžko charakterizují. Mnoho z těch,
co knihu četlo, se mnou vůbec nemusí souhlasit. Partrige pro mě byl i v tomto
díle tak nějak zbabělý (ale na konci knihy mě opravdu mile překvapil.) Navíc tu byla jeho pubertální stránka a
zamilovanost, kterou bych si dovedla představit jinak, možná i vůbec. V takovémto
příběhu to byl spíš rozptylující element, který měl ovšem následně dopad na zbytek příběhu. Pressii je pro mě těžké si oblíbit, je pro mě svým způsobem sobecká,
ale k její postavě to patří. Stejně také to, jak má na druhou stranu nadmíru
odvážná a má potřebu zachraňovat ostatní. El Capitan s Helmudem mi pokaždé
pozvedli náladu. Jejich roli jsem si v příběhu zamilovala už v prvním
díle a tady se ještě tisíckrát znásobila. Jsou příkladem, že i katastrofického
a dystopického příběhu se dá vnést úžasný vtip a nadsázka. Bradwell oproti tomu
patřil mezi ty, co se snaží za každou cenu zachránit svět. Neříkám, že by působil
nějak nepříjemně. Jen se člověk musí prokousat jeho tvrdohlavými názory. A
stejně tak je to i u Pressie. Z Lydy se naopak stala neuvěřitelně odvážná
a samostatná dívka, kterou jsem nesmírně obdivovala. Až do bodu, kdy svoji
odvážnost jako by ztratila a bála se postavit za svůj názor.
Mimo těchto postav je tu také několik nových, především je to Iralene,
ta rozhodně situaci zamotá a vy nebudete vědět, jestli ji nesnášet, nebo
obdivovat. Já byla i na konci knihy tak zmatená, že stále nevím, na kterou
stranu se postavit.
Druhý díl je rozhodně mnohem akčnější než předchozí. Je zde mnoho
informací, se kterými jako by začalo vše najednou dávat smysl. A závěr mě
překvapil natolik, že už se nemůžu dočkat vydání dalšího dílu! Něco mi totiž
napovídá, že to bude vážně bomba!
Pokud stále váháte, jestli do série jít, či nikoliv, můžete si
prozatím přečíst moji recenzi na první díl Čistý, ale pak jděte a knihu si
přečtěte. Možná z ní budete stejně rozpačití jako já, možná z ní budete
naprosto nadšení, jako byli ostatní. Každopádně si myslím, že ať už to bude
jakkoliv, druhý díl se vám bude zaručeně líbit! Já jsem zdárný příklad toho,
který prvním dílem odvázaný nebyl, zato druhý díl mě zařadil mezi „závisláky“.
Splynutí tak jednoznačně doporučuji! Julianna Bagott ví, jak příběhem
překvapit!
Hodnocení:
Stefanie G.
Žádné komentáře:
Okomentovat