Madeleine Roux (*1985)
Madeleine Rouxová pochází z Minnesoty a je hrdou absolventkou Beloit College v oboru tvůrčí psaní a herectví. Kromě knihy Asylum vydala tato nadějná mladá autorka další dva romány – Allison Hewitt je v pasti (Allison Hewitt Is Trapped, 2011) a Saddie Walker je v úzkých (Saddie Walker is stranded, 2012). V současnosti žije a pracuje ve Wisconsinu, kde si mezi prací na nové knize s apokalyptickou tematikou pochutnává na místním pivu. Její knihy se prodávají nejen v USA, ale také v Británii, Francii, Austrálii a na Tchaj-wanu.
[Zadní obálka knihy, Jota]
Otázky a odpovědi z Icey Books a Read My Breath Away.
Many novels are inspired by one sentence or question, was there one that sparked Asylum?
The Akira Kurosawa quote “In a mad world, only the mad are sane” turns up in the book, and that line in particular was a huge jumping off point for much of what you see in ASYLUM.
Mnoho novel je inspirovaných jednou větou nebo otázkou, byla tu nějaká taková, která vyvolala příběh pro Asylum?
Citát Akiry Kurosawy "V šíleném světě jsou příčetní pouze šílenci." se nachází v knize, a sama tato věta je obrovským odrazovým bodem pro vše ostatní, co se v Asylu odehrává.
***
Do you have a favorite line that was removed from the original draft of Asylum?
Not a line, but a scene. There was a part where Jordan Skyped home to his ultra conservative parents and it was veeeeeery awkward, and it’s the one thing I wish was still in there. Ultimately it didn’t fit with the direction Jordan’s story went, but writing that scene was a blast.
Máte oblíbenou větu, která byla odstraněna z původního návrhu Asyla?
Ne větu, ale celou scénu. Byla tu chvíle, kde Jordan Skypoval domů svým ultra konzervativním rodičům a bylo to vááážně divné, a to je jedna věc, kterou jsem si přála, aby tam stále byla. Nakonec se ale nehodila do směru, kterým se Jordanův příběh vyvíjel, ale psaní této scény bylo něco!
***
What kind of research did you do for Asylum? Any actual old asylum visits?
I didn't get around to any actual asylums, but I've done a fair bit of travel and gotten to see some very old locations here in the US and abroad. Most of my childhood was spent in an old Victorian farm house, and I'm intimately familiar with the feeling of sleeping in a place that you suspect might be 'lightly' haunted. There is a wealth of imagery that we have from actual asylums, from when they were operating and now from many that are run-down. Those images were a huge source of inspiration. I also had the, uh, interesting task of researching out of date treatments that are, frankly, pretty barbaric to the modern mind. You can keep yourself up nights reading about this stuff. It's fascinating and morbid and repellent, but it helped put me in the right frame of mind. One of my favorite bits of research involved looking at actual old patient card records. Something about those cards with all the patient facts personalized the experience.
Jaký výzkum jste dělala pro Asylum? Nějaké návštěvy starých ústavů?
Nedostala jsem se k nějakému konkrétnímu ústavu, ale dost jsem cestovala a dostala jsem se na stará místa zde v USA a v zahraničí. Většinu svého dětství jsem strávila na starých viktoriánských farmách a moc dobře znám ten pocit, když spíte na místě, kde máte pocit, že tam tak trochu straší. Je mnoho představ, které máme z opravdových ústavů z dob, kdy byly v provozu a dnes z mnoha, které jsou již uzavřené. Tyto obrazy byly obrovským zdrojem inspirace. Také jsem měla, ehm, zajímavý úkol výzkumu staré léčby, která je, upřímně, pro moderní myšlení dost barbarská. O těchto věcích si můžete číst dlouho po nocích. Je to fascinující a morbidní a odpuzující, ale pomohlo mi to dostat se do toho pravého rozpoložení. Jedna z mých oblíbených částí výzkumu zahrnovala nakouknutí do opravdových starých zdravotních záznamů pacientů. Něco na těch složkách se všemi těmi fakty o pacientech zosobnilo tu zkušenost.
***
Asylum features actual photographs of ‘unsettling history’ — was it a difficult, and emotional, task to collect these photos?
Finding the photos was a collaborative process, one I shared with my editor. It’s always difficult to look at real people suffering, and try to find that line where you feel like you’re shedding light on a piece of history and not exploiting their pain. It’s not a historical or nonfiction piece, so you have to make sure you’re not crossing a questionable line. I think in the end the photos we chose are haunting, they stay with you, and that’s the point – to make those images stick with you long after you’ve finished the book.
Asylum zahrnuje opravdové fotografie "znepokojující historie" - byl to těžký těžké a emocionální úkol všechny je shromáždit?
Nacházení fotografií bylo založené na spolupráci s mým editorem. Je vždy těžké dívat se na opravdové trpící lidi a snažit se najít tu hranici, kdy se začnete cítit, že vrháte světlo na část historie a nevyužíváte jejich bolest. Není to historické dílo nebo literatura faktu, takže se musíte ujistit, že nepřekračujete spornou hranici. Myslím, že fotky, které jsme nakonec vybrali, jsou strašidelné, zůstanou s vámi, a o to jde - aby s vámi ty obrázky zůstaly i dlouho po dočtení knihy.
***
Is there a creepy or unsettling real-life story you've come across that either inspired you or has stuck with you?
This isn't specific to asylums, but I saw a ghost once in my bedroom. I THINK I did. You never know with these things, right? But I've always kept that memory with me, and existing between skepticism and a belief in the supernatural is familiar territory, territory I got to revisit while writing Asylum.
Je tu nějaký strašidelný nebo opravdový příběh, na který jste narazila, který vás buď inspiroval nebo se vás drží?
Nevztahuje se to přímo k ústavům, ale jednou jsem ve své ložnici viděla ducha. MYSLÍM, že jsem ho viděla. Takové věci nikdy nevíte, že? Ale vždy jsem se té vzpomínky držela, a žít mezi skepticismem a vírou v nadpřirozeno je moc známé území, území které jsem musela navštívit znovu, když jsem psala Aylum.
***
What are some of your favourite dark or creepy YA books?
This is for very young audiences, but I have a love/hate relationship with Coraline. I love everything about that book, but I have a weird phobia about eyes and the buttons in the eye socket part is something straight out of my nightmares. I think you can classify The Hunger Games as dark, and I chewed through that book in a day or two. Maybe I shouldn't say this, but I've seen an early copy of Not a Drop to Drink by Mindy McGinnis and it is dark, gripping and just phenomenal!
Jaké jsou některé vaše temné nebo děsivé YA knihy?
To je pro velmi mladé diváky, ale zbožnuji/nenávidím Koralínu. Miluji na této knize vše, ale mám podivnou fóbii ohledně očí, a knoflíky místo očí je něco jako má noční můra. Myslím, že můžu zmínit Hunger Games jako temnou knihu, prokousala jsem se tou knihou během jednoho nebo dvou dnů. Možná bych to neměla říkat, ale četla jsem ještě nevydaný výtisk Not a Drop to Drink od Mindy McGinnis a to je také temné, napínavé a prostě fenomenální!
***
Stefanie G.
Žádné komentáře:
Okomentovat