úterý 3. června 2014

Claire Bidwell Smith - Plavat se žraloky (RC review)

Umřela mi máma.
Její smrt nepatřila k těm, které v lidech vyvolají horečnatou aktivitu. Nebyla neočekávaná. My, kterých se týkala, jsme se pohybovali promyšleně a uvážlivě. Nikdo se nedíval na hodinky, ani se nezabýval formuláři či naléhavými telefonáty. 
Bylo dokonáno.
- Plavat se žraloky, str. 94 - 95

I když byl Kruh trošku emočně vypjatější a trošku náročnější na čtení, nečekala jsem, že Plavat se žraloky na tom bude ještě o dvě stě procent hůř. Dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak moc prošpikovaná bolestivými vzpomínkami. Skoro jako bych si na každou z emocí mohla sáhnout… A musím říst, že to nebylo nic příjemného…    

Upřímná zpověď o překonání smutku a osamění.
Když rodičům Claire Bidwellové s několikaměsíčním odstupem diagnostikují rakovinu, je jí teprve čtrnáct let. Claire studuje první ročník vysoké školy, když maminka začíná chřadnout, a uvědomuje si, že o ni brzy přijde.
Oporu hledá ve všem – v mužích,  alkoholu, cestování, anonymitě velkoměst. Ať udělá cokoliv, na bedrech nese tíhu světa, ve kterém se cítí osamělá. Jejími skutečnými společníky se stanou slova – knihy, deníky, dopisy, rodinné příběhy.
Osamělost a zármutek však netrápí jen ji, ale i jejího stárnoucího otce, který se snaží podniknout ještě poslední cestu ve svém životě. Claire se s ním jako začínající novinářka vydá do bývalého Československa, aby mu pomohla pátrat po jeho minulosti, kdy za druhé světové války sloužil u amerického letectva. Po letech se společně vydávají na místo, kde byl na podzim roku 1944 sestřelen: do moravských Troubek, ve kterých je dnes památník k uctění padlých amerických vojáků.
Cesta se stává návratem do rodiny a otcovské náruče a Claire dochází k poznání, že smyslem jejího života je rodina, její vlastní rodina, její budoucí rodina.

Originální název: The Rules of Inheritance
Série: -
Autor: Calire Bidwell Smith
Díl v pořadí: -
Nakladatelství: Fortuna Libri
Překlad: Daniela Klečková
Počet stran: 320
Rok a měsíc vydání: 2014/02
Klíčová slova: beletrie, emoce, memoáry
Přibližný doporučený věk: 18+
Neoluxor: 299 Kč / online 269 Kč
Goodreads




Claire Bidwell Smith žije v Los Angeles. Pracuje jako terapeutka, specializující se na proces truchlení. Podle monografie Plavat se žraloky (orig. The Rules of Inheritance) se natáčí film v hlavní roli s Jennifer Lawrence (známé mj. z filmů Hunger Games či Terapie láskou).


Emoce, Emoce a zase emoce
Tušila jsem, když jsem si o knihu u Fortuny zažádala, že Plavat se žraloky bude těžký oříšek. Že to nebude nic pro slabé povahy. Ale nevěděla jsem, jak moc jsem v tomto ohledu knihu podcenila. Pokud mluvíte o emocích, které ve vás kniha zanechala, je to vesměs nějaký pocit – dobrý nebo špatný, který ve vás tak nějak zůstane. A když se na knihu pak podíváte, nebo na ni narazíte v knihkupectví, buď se usmějete, nebo si řeknete: „To byla ale hloupá kniha.“ V případě Plavat se žraloky se ve mně nahromadila místo jedné konkrétní emoce ještě dalších sto. Pocity, jakoby na vás z knihy dýchaly. Jakoby byly téměř vaše. A věřte mi, není snadné se vypořádat s úzkostí, depresí, bolestí, zoufalstvím, nicotou a dalšími takovými pocity, kterých je kniha plná. Doslova překypující. Bála jsem se, že ji budu muset odložit. Že ji nedočtu. Bylo to na mě prostě silné kafe. Ale zatnula jsem zuby a snažila se stránkou co stránkou prokousat. A svým způsobem mi to stálo za to.

A o čem kniha vlastně je?
Pokud čekáte nějakou romantiku, nebo alespoň trochu romantiky, nečekejte ji. Claire prožila tak namáhavý a vyčerpávající dětství a mládí, že by to nejednoho člověka poslalo na samé dno. Hned na začátku vás seznámí se skutečností, že má její matka rakovinu a že umírá. To se psal rok 1996 a jí bylo osmnáct. Následně přeskakuje z jednoho roku na druhý. Kapitoly nemají posloupnost. Claire vlastně jen řadí vzpomínky do několika okruhů. První je Popírání, pak Hněv, Smlouvání, Deprese a Smíření. Každá kapitola začíná rokem a věkem, kolik jí tehdy bylo. Například „2008, je mi třicet.“ I přes to, že roky nejdou chronologicky po sobě, jsem neměla problém se v knize zorientovat. Nevadilo mi, že skáče z dvaceti na čtrnáct let. Vlastně se mi tak hodně věcí objasňovalo.
A o čem kniha vlastně je? Je o dívce, ženě, která prožila všechny úzkosti a strasti, které si člověk jen tak nechce připustit, že se vůbec stávají. V mladém roce, v letech, kdy dívka svoji matku potřebuje nejvíc, zůstala jen sama s otcem, se kterým tolik nevycházela. S otcem, který trpěl rakovinou stejně, jako její matka.
Ještě dlouho po dvacítce hledala Claire sama sebe. Hledala místo, kam patří, kým je. A o tom je celý příběh. O tom, jak se vyrovnat s bolestivou ztrátou rodičů, jak se vyrovnat s chybami, které jsme v životě udělali a o tom, jak se člověk snaží jít dál, i když uvnitř ví, že mu to hned nepomůže.

Zármutek se mě drží za ruku, když jdu po chodníku, a zármutku nevadí, když pláču, protoýe prší a nemůžu sehnat taxi. Zármutek se na mě nabalí ráno, kdy se probudím ze snu o matce, a táhne mě zpátky, když se v noci nakláním s drinkem v ruce moc daleko přes okraj střechy. 
Zármutek se chová jako žárlivý přítel, neboť mě neustále ubezpečuje o tom, že nikdo mě v životě nebude milovat tak jako on.
Zármutek mi šeptá do ucha, že mě nikdo nechápe.
Zármutek se chová majetnicky a nikam mě nepouští samotnou.
Tahám jej s sebou do restaurací, barů, kde spolu zasmušile sedíme v rohu a pozorujeme ostatní kolem nás, jak se dobře baví. Beru s sebou zármutek na nákupy a procházíme bezcílně uličkami supermarketu, oba tak prázdní, že toho nikdy moc nenakoupíme. Zármutek se mnou chodí pod sprchu a naše slzy se mísí s mýdlovou vodou, zármutek spí vedle mě a jeho vřelé objetí je jako sedativum, které mě zbytečně dlouhé hodiny uklidňuje.
Zármutek je silou, která mnou hýbe.
- Plavat se žraloky, str. 117 - 118

Claire a její okolí
Sama za sebe musím říct, že mi Claire až tak úplně nesedla. Nemůžu ji popisovat jako fiktivní postavu. Nejde to. V knize je to prostě dívka, která je až příliš úzkostlivá a citlivá. A způsob, jakým je kniha napsaná na mě dopadal jako kladivo na hřebík. Pomalu, ale jistě jsem se brodila těmi temnými pocity, bolestí a strachem, nicotou a depresí, že jsem od nich chtěla co nejdříve utéct a mít to všechno za sebou.
Postav je v příběhu opravdu mnoho. Od nemocné matky, přes nemocného otce, kamarádku, která trpí leukémií nebo spolužáky na vysoké škole až po první lásku a po závěrečné manželství. Nechci vám všechny postavy vyjmenovávat, jelikož každá má něco do sebe. A dokonce i potápěč na Filipínách či řidič autobusu mají v tomto příběhu jakousi cenu a důležitou roli.

Postřehy, pocity a doporučení
Vím, že je tato recenze spíš o mých pocitech. O tom, jak na mě kniha působila, než o tom, o čem je. Jenže mně se prostě příčilo rozebírat každou kapitolu, každou postavu. Je to přece jen něčí životní příběh. Je to něco, co si Claire prožila. A pokud takové příběhy máte rádi, směle do toho.
Já jsem se rozhodně nezařadila mezi fanoušky. Hvězdy nám nepřály byly také bolestivé a plné emocí, ale ne tolik, co tato kniha. Alespoň pro mě ne. U Hvězd se člověk alespoň občas zasmál a neměl stále tu kamennou a bolestivě zkroucenou tvář. Jenže u Plavat se žraloky se mi snad ani jednou nestalo, že bych se usmála. Pousmála. (OPRAVA: zasmála jsem se v jedenácté kapitole, kde Claire s otcem navštíví Prahu - ano, pro Američany je to jednoduše malé město.) Kromě tohoto momentu je to prostě příběh čirého zoufalství. Skoro si říkám, že se Claire potřebovala z toho všeho nějakým způsobem vypsat, aby to špatné ze sebe dostala. Aby se s tím tak nějak smířila.
Rodiče Claire
Příběh se mi někdy četl dobře, někdy hůř. Záleželo zrovna na tom, co se v kapitole odehrávalo. Claire se totiž vyžívá v popisování situací a svých pocitů. Nezapomíná každou chvíli na větu „Umřela mi máma.“, a to nejlépe několikrát po sobě. Občas přijde i „Umřel mi táta.“ Díky tomu je kniha o to víc depresivní. Takovéto popisy a sebelítost mi občas až lezly krkem a já jen s donucením četla odstavec za odstavcem a doufala, kdy už takhle část skončí. I přesto ale nepočítejte s tím, že by se z příběhu stal nějaký obrovský happyend.
A slovo závěrem? Pokud máte rádi emočně vypjaté a náročné příběhy, kde je mnoho zármutku a bolesti, jistě si tuto knihu užijete. Pokud patříte mezi ty, kterým se líbila kniha Hvězdy nám nepřály, připravte se na několikanásobnou bolest. Teda alespoň podle mě. A asi se jen málo zasmějete. 
V případě, že máte náladu na nějaké to drama a sami se zrovna cítíte pod psa, tato kniha vám bude ráda dělat společníka, ale rozhodně vám po ní nebude o moc líp. 
Přes to přese všechno se ve mně jakýmsi zvráceným způsobem ukotvila. Neříkám, že se mi líbila, to ani tak ne, ale odnesla jsem si z ní svoje, jsem vděčná za život, který mám, ukázala mi, že nemám zapomínat na své okolí a že mám víc odpouštět. Tímto způsobem jsem za její přečtení ráda.
Pokud se ptáte, jestli knihu doporučuji či nikoliv, řekla bych, že úsudek raději nechám čistě na vás. Určitě to je zajímavé čtení, na které jen tak nenarazíte. (Rozhodně ne v Young Adult sekci.) Takže pokud se chcete poučit a poznat ne tak veselý život někoho jiného, kdo po dlouhé a trnité cestě nalezl sám sebe, a odnést si z něj něco pro svůj život, naučit se odpouštět (především sobě) a vážit si toho, co v životě máte, stojí za to si tuto knihu přečíst.  


Trailer ke knize



Jmom88 na Goodreads skvěle shrnula i mé pocity z knihy a nakonec jí dala 3 hvězdičky. Já sama jsem přemýšlela dlouho, kolik jí mám dát. Tři bylo málo a i tři a půl mi nebylo dost dobrých. Nakonec jsem skončila u čtyřech, ale to je zas moc... Každopádně sem přikládám i slovo oné dámy, která mi svým názorem byla z recenzí a shrnutí na Goodreads nejblíže...

"I wanted to put the book down after the first chapter. Not that it was badly written or hard to read. I wanted to put it down because the pain is palpable even early on in the book. It’s like a huge wave is coming and you can’t see it but you can feel it rumbling and hear it roaring. It’s coming… and there’s no avoiding it. 
But that’s the wondrous thing about a well written book, when it can elicit that fear you’ve been hiding and bring it to the surface, then you know there’s gotta be something there. This book scared me, it made me sad, it made me want to cry… but it also made me want to live my life better because it is short. It reminded me again to spend as much time and cherish the people you love because you don’t know how long you will have with them. It also reminded me to forgive… forgive myself first of all, and that no matter how harsh the suffering, there is always that chance that we can emerge stronger and better just as the author did." 
http://jmomfinds.amoores.com/2012/02/book-review-rules-of-inheritance/



Hodnocení:
4 hvězdičky z pěti

Knihu si můžete koupit ZDE
Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství Fortuna Libri!

Stefanie G.

NEZAPOMEŇTE STEFANIE G. BOOKS NA FACEBOOKU! :)


Anotace a o autorce: Fortuna Libri
Obálka: vlastní úprava - pokud ji chcete použít pro svoji recenzi, uveďte mě, prosím, jako zdroj - děkuji!
Obrázky: Goodreads, METRO

6 komentářů:

  1. tohel vypadá sakrametsky dobře..:) děkuji za tip, poohlédnu se po ní :) parádní recenze :)

    OdpovědětSmazat
  2. Vypadá to moc zajímavě, na druhou stranu nevím, jak moc se potřebuji prostřednictvím knihy nořit do deprese. U Hvězd jsem brečela jako želva a mám dojem, že to je přibližně strop toho, co jsem schopna unést. Ale ještě to promyslím. Děkuji za tip na čtení! :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já u Hvězd na konci taky bulela jak želva :) Ale tohle je jiné kafe... Měla jsem celou dobu při čtení jaksi stažený žaludek a říkala jsem si, že víc už nesnesu... Ale čtení je to zajímavé :) Třeba se bude líbit :)

      Smazat
  3. Dlhšie po nej kukám ! :) Vyzerá super

    OdpovědětSmazat
  4. Nikdy jsem nečetla nic tolik emotivního. Skvělá knížka a i přes občasné slzy a zlé sny, doporučuji všem. Na film jsem moc zvědavá, ale určitě doporučuji knihu nejprve přečíst :)

    OdpovědětSmazat