Heather Morrisová - Tatér z Osvětimi (RC)

Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežit.

Tatér z Osvětimi je unikátní knihou z prostředí holocaustu. Zakládá se na skutečných vzpomínkách, zážitcích a osudech, které vás ohromí a zamrazí zároveň. Jde však opravu o jedinečný příběh, nebo je svým způsobem modifikován tak, aby skutečný hrdina mohl hrůzostrašné, ale zároveň i krásné vzpomínky prožít znovu?

Ludwig "Lale" Eisenberg je roku 1942 deportován s ostatními židy do koncentračního tábora v Osvětimi, který se v té době teprve dostavuje a na nich je, aby se zapřáhli do práce pod heslem „Arbeit macht frei“. Hned zpočátku jde vidět, jaké měl Lale štěstí – uměl několika jazyky a se svým neotřelým způsobem vyjadřování k němu začalo již ve vlaku vzhlížet hned několik ostatních vězňů. V samotné Osvětimi netrvalo dlouho a on se z obyčejného pracanta dostal k tatérské jehle. Právě tito muži měli jakési výsadní právo a po táboře se se svým kufříkem mohli pohybovat téměř všude. Díky této profesi se Lale také seznámí s krásnou Gitou a s pomocí svého dozorčího Baretskiho se mu podaří s ní navázat užší kontakt.

Autorka er-formou vypráví Laleův osud, vše, co si zažil, co viděl. Mezi ostatními vězni byl vážený, spasitel, který jim pomáhal sehnat více jídla. Jeho profese mu dopomohla ke spoustě dalších skutků a výhod, o kterých se jiným vězňům mohlo jen zdát. Často zmiňuje svůj slib, že se z tábora dostane za každou cenu a Gitu vezme s sebou i kdyby to mělo trvat věčnost.

Abych pravdu řekla, tématům holocaustu se z nějakého důvodu spíše vyhýbám, proto pro mě byl Tatér z Osvětimi prvotinou a bohužel z něj mám smíšené pocity. A to nejspíš proto, že se hlavní hrdina rozhodl vypovědět svůj příběh ke konci života a jeho vzpomínky tak nabraly nostalgického rázu. Dokonce mi některé skutečnosti přišly příliš snadné a růžové - jako například jeho vztah s Gitou, který byl sice světlým bodem v celé knize, ale zároveň mi přišel až moc květnatý a do příběhu s touto tématikou se mi s takovým rázem prostě nehodil.

V knize tak nejde ani tak o fakta, jako o pocity, vzpomínky a zážitky. Autorka se nevyhnula ani vyprávění z pohledu Gity či jiných postav. Díky tomu dostává děj další rozměr a není udušen Lalovými povzdechy nad tím, kdy Gitu zase uvidí.

Přiznám se, že sama nevím, jak knihu ohodnotit. Na jednu stranu ve mně zanechala silný dojem, ale na druhou stranu bych ocenila méně romantických scén, které ovšem na druhou stranu chápu, jelikož ve stáří člověk rád vzpomíná na krásné, i když v tomto případě zároveň ohavné, zážitky, které člověku vnesou úsměv do tváře.

Pokud jste jako já, a ještě jste se do této tématiky nepustili, myslím, že Tatér z Osvětimi je dobrým začátkem. Vtáhne vás do děje a než se nadějete, čtete si doslov. Pokud ale příběhům z této doby holdujete, asi budete poněkud zklamanějšími čtenáři, protože nad faktickou linkou převáží ta romantická. Tak či tak je kniha zajímavým čtením a je nutno podotknout, že skutečných výpovědí přeživších ubývá, a proto jsou jakékoliv záznamy vzácné a jedinečné. 

Za recenzní výtisk velmi děkuji 

Stefanie G.

Tim Weaver - David Raker #2 - Údolí mrtvých (RC)

Asi jen málokdo by čekal, že sedmnáctiletá Megan Carverová – ambiciózní jedničkářka a vzorná dívka ze šťastné rodiny – uteče z domova. A přesto je už přes půl roku nezvěstná.

Soukromý vyšetřovatel David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, zakusil ztrátu blízkého člověka na vlastní kůži. A také dobře zná pochmurný svět ztracených lidí. Proto, když si ho Meganini rodiče najmou, chápe jejich bolest. Zároveň ale ví, že ta nejtemnější tajemství bývají pohřbená velmi hluboko. A Meganina tajemství by ho mohla stát i život.

Raker rozplétá nitky celé záhady a postupně zjišťuje, že stojí tváří v tvář obrovské lži. Meganini blízcí jsou mrtví. Ostatní se bojí promluvit. A celé tohle spiknutí mlčenlivých ho nakonec zavede až k lesu na okraji města. Místu s děsivou minulostí – bývalému lovišti brutálního, zvráceného sériového vraha, které starousedlíci nazývají Údolím mrtvých…

David Raker se vzpamatovává ze svého prvního případu, který jej poznamenal na celý život, ale než se naděje, je tu další zmizelý člověk, kterého je potřeba najít. Tentokrát je to mladá dívka jménem Megan. Středoškolačka ze spokojené rodiny, u které by nikdo nečekal, že uteče a půl roku se nikomu neozve.

David začíná rozplétat pavučinu jejího života a zároveň se snaží vypořádat se s tím svým. Přidal se k podpůrné skupině pro vdovy a vdovce. I přes to, že skupinu nemusí, svým způsobem mu pomáhá vypořádat se se ztrátou jeho milované ženy. Navíc se tam setká s ženou, jejíž muž byl policejní důstojník a zemřel při jednom z velkých zásahů. I ona se na Davida obrátí s prosbou – chce vědět, co se jejímu manželovi doopravdy stalo, jelikož jí policisté stále mlží.

Prvotní je pro něj ale najít Megan, ať už živou nebo mrtvou. Jde po střípkách, které už prozkoumala policie a ty ho dovedou k jejím spolužačkám. Tuší, že i matka Megan mu neřekla celou pravdu a ve chvíli, kdy se mu svěří i jedna z kamarádek a vyzradí Meganino velké tajemství, vše nabere nový spád.

David najednou zjišťuje, že podobných dívek zmizelo více. Dokonce i dcera policejního detektiva Healyho Leanne. Proč se ale ostatní případy zametly pod koberec? Je možné, že je případ mrtvého policisty a manžela ženy z podpůrné skupiny propojený s tím Meganiným? David se noří hlouběji a hlouběji a objevuje děsivé kousky skládanky, které ho navádí k sériovému vrahovi Miltnu Sykesovi, který je už ale několik desítek let po smrti. Zjišťuje, že je v Meganiném zmizení mnohem víc než jen sériový vrah, ale dokonce i ruská mafie.

Tak jako všechny předchozí díly, i tento je plný zvratů a nečekaných zápletek. Tim Weaver je úžasný vypravěč se skvělou představivostí a smyslem pro detail. Jde sice stále poznat, že jde o jeho začátky a tak se v knize objevují až přehnané okamžiky a vyhrocené situace, ale oproti prvnímu dílu už je to o mnoho lepší. Stále si užijete jízdu na horské dráze, kde byste nejraději křičeli na všechny ty hloupé policisty a zároveň i propleskly pár postav za jejich hloupé chování. Budete hltat každé slovo, fandit Davidovi a postavu Healyho si oblíbíte natolik, že budete chtít víc – a to se vám splní v jednom z dalších dílů, pokud jste je ještě nečetli.

V případě, že se rozhodnete sáhnout po Údolí mrtvých jako po první knize od autora, nevadí. Nakladatelství Mystery Press totiž tuto sérii začalo vydávat na přeskáčku. Takže já například začala pátým dílem, pokračovala čtvrtým a pak šestým, přesně, jak u nás vycházely. Informace se vám s postupem času doplňují a autor v každé knize využívá zmínek o Davidově životě a současném stavu, že vám vlastně nic neunikne.

Za sebe Tima Weavera mohu jen doporučit. Provází čtenáře příjemným britským prostředím, nevídanými nápady a příběhy zmizelých lidí, které vás občas zamrazí. Setkáte se se sériovými vrahy, ale taky s případy, které souvisejí až s vládními rozhodnutími. Takže neváhejte a sáhněte po příbězích s Davidem Rakerem v hlavní roli, je jedno jaký si vyberete jako první!

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství MYSTERY PRESS.

Vy si knihu můžete objednat na stránkách nakladatelství ZDE.

Marissa Meyer - Renegáti

Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?

Marissa Meyerová se mezi spisovatele zapsala dokonalou sérií Měsíční kroniky. Než jsem se dostala k jejímu prvnímu dílu, byla jsem skeptická, retellingy moc nemusím, ale Cinder měla tak dokonalé hodnocení, že jsem neodolala. A udělala jsem dobře. A to stejné platí i pro Renegáty.

Svět se dělí na tři období – období před Anarchíí, období Anarchie a na současnou vládu Renegátů. Všechny tři období jsou propojeny Výjimečnými – lidmi se superschopnostmi – superhrdiny a superpadouchy.

Hlavní hrdinka Nova jako malá přijde o rodiče, nadvláda Anarchistů se zvrhla a víc a víc gangů usiluje o moc. Její rodiče na to doplatili. Ale už tehdy doufala, že Renegáti přijdou a zachrání je. Jenže nikdy nepřišli a pod křídla si ji vzal její strýček Ace Anarchista. Jenže ani on nepřežil a tentokrát za to mohli samotní Renegáti. Nova zůstala se zbytkem Anarchistů a nepřestávala spřádat plány, jak Renegáty svrhnout, a to až do chvíle, kdy k tomu má konečně jedinečnou příležitost.

Adrianův osud je podobný tomu Novinému. Též přišel o matku v době bojů Anarchistů s Renegáty, její smrt se nikdy nevyřešila, ale na rozdíl od Noviných rodičů, jeho matka patřila k Renegátům a po její smrti se Adriana ujali ti nejvýše postavení – Kapitán Chromium a Dread Warden. Přestože vyrůstal v relativně dobrém zázemí, stále chce něco víc, chce víc, než jen umět malovat obrázky a následně je oživovat. Chce se stát opravdovým silným Renegátem s opravdovými schopnostmi a najít spravedlnost, najít vraha své matky.

Marissa Novu – alias Nightmare – a Adriana – alias Sentinela – postavila vědomě proti sobě, aby ukázala obě strany jedné mince. Na jedné straně jsou Renegáti nenáviděni, je jimi opovrhováno a touží se po jejich svržení. Na druhé straně jsou milováni a ostatní si neumí představit život bez jejich zásahů. To, že se nakonec Adrianův a Novin život proplete jen přilívá olej do ohně. Nova se stává špionkou na nebezpečném území a okolnosti ji donutí zapomenout na Nightmare a přejmenovat se na Insomnii, aby přežila. Doufá, že přijde na to, jak rozvrátit celý systém zevnitř. Jenže to netuší, že Rada má víc než jedno tajemství a nepočítá ani s tím, že by se jí třeba Adrian začal líbit o trochu víc, než by mělo být přípustné.

Romantiky je v knize přiměřeně a já za to byla ráda. Oceňovala jsem, že jí autorka nedala větší prostor, protože jsem o tom světě Renegátů a Anarchistů chtěla vědět víc. Mám ráda Avengery i Ligu spravedlnosti a tohle bylo jako bych pozorovala další dokonalý svět a vlastně z těch příběhů nevypadla. Ano, je poznat, kde a kým se autorka inspirovala, ale upřímně? Ani trochu mi to nevadilo, příběhu to dodávalo jiskru a nutilo mě to číst dál a dál.

Jestli jsem zaujala nějakou stranu? Ani ne. Anarchisté mě ale štvali o něco víc – protože pokud se nemůžete v jednom týmu spolehnout jeden na druhého, nemá smysl věřit, že se vám podaří něco tak velkého, jako svrhnout Renegáty. Na druhou stranu Renegáti byli jak kluzké ryby – do teď nevím, co si o nich myslet a co všechno nám ještě tají.

A co dalšího na knize oceňuji? Vedlejší postavy – byly dokonalé stejně jako jejich schopnosti a přezdívky. Marissa má v tomto můj velký obdiv! Nejvíc ze všeho se mi ale líbil Puppeteer, byl tak dokonale šílený, že jsem si okamžitě vzpomněla na Jokera.

Pokud máte rádi superhrdiny jako já, knihu rozhodně oceníte, je to taková třešnička na dortu. Uteče vám jako voda a budete chtít další díl. Pokud ale superhrdinům neholdujete, možná vám kniha bude dělat trochu potíže, ale i přesto si myslím, že ten parádní překlad a nečekané zvraty vás nenechají chladnými.

Tak neotálejte a vyrazte do knihkupectví, Renegáti čekají! 

Hodnocení:

Stefanie G.

Danya Kukafka - Dívka na sněhu (RC)

"V jednom coloradském městečku je nalezena mrtvá patnáctiletá dívka. Tato tragédie otřese všemi, ale každým trochu jinak. Dívka na sněhu je totiž příběhem hned několika postav, které jsou každá jiná, ale dohromady dávají ucelený a neuvěřitelný příběh plný emocí, myšlenek a dokonalého vypravěčského umění."

Celou recenzi najdete na:

Tim Weaver - David Raker #1 - Hon na mrtvého (RC)

Před rokem bylo nalezeno tělo Alexe Townea.

Před měsícem ho jeho matka viděla na ulici.

Před týdnem David Raker souhlasil, že ho vypátrá.

Nyní si přeje, aby tenhle případ nikdy nevzal.

Syn Mary Towneové Alex před šesti lety zmizel. Pět let nato ho konečně našli – mrtvého ve vraku auta. Jenže pak ho jeho matka uviděla na ulici, živého a zdravého…

David Raker, který se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách, tenhle případ nechce vzít: nepochybuje o tom, že Alexovu matku jen přemohl žal a viděla to, co vidět chtěla. Jenže sám dobře ví, jak obtížné je vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého, a tak nakonec neochotně svolí.

Čím hlouběji Raker do případu zabředá, tím palčivěji si uvědomuje, že Alex nebyl ani zdaleka tak nevinný, jak se jeho matka domnívala. V jeho minulosti je pohřbeno mnoho tajemství, která neměla nikdy spatřit světlo světa – a střeží je velmi, velmi nebezpeční lidé.

Raker brzy zjistí, že člověka může potkat i mnohem horší osud než je smrt.

Případy Davida Rakera jsou u nás již nějakou dobu známé, ale až letos se nakladatelství Mystery Press rozhodlo vydat jeho první případ, kterým všechno začalo.

Mary Towneová je kamarádka Davida a jeho zesnulé ženy. Od Smrti Derryn se s ní však dlouho neviděl, ale věděl, že jí syn zemřel při autonehodě, která byla natolik ošklivá, že Alexe byli schopni identifikovat jen podle zubů. To se odehrálo před rokem. Teď za Davidem přišla s prosbou o pomoc. Má totiž pocit, že svého syna před měsícem viděla živého a zdravého, i když moc dobře ví, že to není možné.

David je vůči její prosbě skeptický, sám přišel o svoji ženu a zná toto trápení a smutek až moc dobře. Nakonec ale její prosbě vyhoví a slíbí jí, že se pokusí zjistit, kde Alex byl celých pět let, co od nich odešel, a co se nakonec stalo, že musel tak tragicky zahynout.

Od této chvíle se novinář na volné noze stává soukromým vyšetřovatelem a zaplétá se hlouběji do tajemných pavučin, než by kdo mohl tušit. Alexova minulost a tajemství mu totiž nabídla nový začátek, za který nebyl až tak vděčný jako ostatní v tom šíleném projektu, do kterého byl nedobrovolně nasazen.

Tim Weaver moc dobře ví, jak na své čtenáře a tak, jak jeho příběhy doteď jen a jen gradovaly, i tento vás nenechá chladnými. Akce a tajemství je požehnaně. Stále se objevují nové stopy a nová vodítka k Alexovi a jeho minulosti. Kniha je čtivá a napínavá až do konce. Nicméně z ní jde přece jen cítit ta prvotina. Některé situace jsou až moc vyumělkované a promyšlené předem, jiné jsou jakoby „náhodně“ vyřešeny a jiné zase přetékají spoustou nemožností. David je v knize neporazitelný, nesmrtelný a až do konce jej provází štěstěna, přičemž mohl být už několikrát mrtvý, kdyby jej ona „náhoda“ nezachránila.

Na druhou stranu ovšem obdivuji postavu Legie, přesně toho záporáka, kterého je v takových příbězích vždy zapotřebí. I když mi o něm chybělo mnohem víc informací a víc prostoru, pořád jsem jím byla neskutečně fascinovaná.

Jako ve všech Rakerových příbězích, i zde je nečekaný a možná trochu přehnaný konec, který, jak bych řekla, se už stal Weavrovým autorským popisem.

I přesto, že byl první díl slabší než ostatní, se mi však příběh líbil. Líbí se mi postava Davida, i všechny ty vyumělkované a napínavé situace, které Tim vymyslí. Vlastně se na ně těším. Všechno to totiž k jeho příběhům patří a bez nich by to nebylo ono.

Pokud vám tedy doposud série s Davidem Rakerem unikala, poohlídněte se po ní! Obzvlášť teď, když už můžete začít s prvním dílem celé série, rozhodně nebudete zklamaní!

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství MYSTERY PRESS.

Vy si knihu můžete objednat na stránkách nakladatelství ZDE.

K. L. Slater - Se mnou jsi v bezpečí (RC)

Před třinácti lety někdo Anně ošklivě ublížil. Teď nadešel čas, kdy se může konečně pomstít…

Anna žije osamělý život. Přátelí se jen se svou sousedkou a její jedinou útěchou jsou řád a stereotyp. Lidi si striktně drží od těla – ví, kolik škody mohou napáchat. Jednoho dne je svědkem dopravní nehody a v řidičce, která ji zavinila, poznává Carlu. To ona jí tehdy zničila život. Nyní má šanci srovnat účty, ale svou pomstu musí pečlivě naplánovat.

Ze všeho nejdřív se rozhodne vetřít do přízně Liamovi, muži, který byl při nehodě zraněn. Také musí sledovat průběh policejního vyšetřování. A hlavně – nesmí dopustit, aby jí Carla znovu zmizela z dohledu. Zatímco se Annina posedlost Carlou stupňuje, vyplouvají na povrch i její vlastní tajemství. Je Carla opravdu tak nebezpečná, nebo by se měla bát spíše někoho, kdo je jí mnohem blíž? Se mnou jsi v bezpečí je podmanivý psychologický thriller, který vás chytne a nepustí. Pokud se vám líbily knihy Dívka ve vlaku a Za zavřenými dveřmi, neměli byste tento román minout.

Anna žije osamělý život v rutině a striktním řádu, nemá koníčky a živí se jako pošťačka. V jejím psychickém stavu se odráží celý její život a to, čím si prošla. Nejblíže je jí její sousedka Joan Peatová, která o ní ví mnohem víc, než Anna tuší.

Uběhlo třináct let od chvíle, kdy se Anně rozpadl život na kousky, ale ona na ten den nikdy nezapomněla. Vlastně si jej nosila v paměti tak hluboko, a tak dlouho kula pikle, až ji nakonec nečekaná autonehoda – a s ní i jedinečná příležitost pomstít se, zastihla nepřipravenou. To především proto, že řidičkou, která nehodu způsobila, je stejná osoba jako ta, která jí před třinácti lety zničila život - Carla.

Právě touto autonehodou začíná celý zamotaný příběh. Anna se chopí příležitosti a vtírá se do přízně zraněnému motorkáři Liamovi. Snaží se co nejvíc zjistit ohledně prošetřování nehody, protože tentokrát to té lstivé a proradné Carle přece neprojde. Navíc to všechno dělá s úmyslem Liamovi pomoct a až bude po všem, všichni jí za to budou vděční.

Posedlost a touha po pomstě graduje a Anna nevnímá nic a nikoho okolo sebe. Osobní i pracovní život se jí postupně hroutí, stejně jako její psychické zdraví. Ale to není jediná zajímavost příběhu. Každá z postav má totiž své tajemství, takže Anna vlastně nemusí být ta nebezpečná a bláznivá žena, která vzala příležitost do svých rukou.

K.L. Slater se podařilo něco šíleného. Doslova. Postava Anny je tak strašidelně skutečná, že vám z ní naskočí husí kůže už po pár kapitolách. Její psychické rozpoložení sledujete jejíma očima, vnímáte, že všechno, co dělá, dělá vlastně za dobrým účelem. Je přesvědčená, že Liamovi pomáhá. Ale i přesto, že tohle všechno víte, vám z ní nejednou naskočí husí kůže.

Díky skvělému vyprávění se zamotáváte hlouběji do pavučin Anniny minulosti a šmrnc tomu všemu dodávají i vzpomínky její sousedky nebo epizody z minulosti se samotnou Carlou.

Upřímně, v tomto příběhu nenajdete ani jednoho člověka, který by byl normální. Na druhou stranu ani jeden z nich není nudný a vy čtete a čtete, až nakonec zjistíte, že vám zbývá už jen poslední strana.

Konec knihy je kapitola sama o sobě. Je tak neuvěřitelný, tak šílený a neskutečný, že se vám z něj zamotá hlava a nebudete schopní knihu dostat z hlavy ještě pěkně dlouho. Na druhou stranu je ale tak přitažený za vlasy, až to z příběhu, který byl původně velmi dobrý, udělá slabý průměr, což je škoda.

Právě kvůli konci nemůžu dát pět hvězdiček. Čekala jsem v průběhu čtení něco lepšího, něco většího a rozhodně ne tak bláznivého. Nicméně postava Anny je tak dokonalá, že vám i jako anti hrdinka zvláštním způsobem zaleze pod kůži a už tam zůstane. Zůstane tam i postava Liama, a dokonce i po několika dnech po přečtení, si vlastně uvědomíte, že si příběh pamatujete vcelku dobře. A to je to, co z knihy dělá něco výjimečného – proto vám ji musím jen a jen doporučit. Se mnou si v bezpečí je totiž něco, co z hlavy jen tak nevyženete. 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství 

Stefanie G.

Žaneta Voldánová - Kaelynina mračna

Kaelyn bývala obyčejná dívka, ale pak se jí zdál sen, který ji přesvědčil, že zemře tak, že spáchá sebevraždu. Nyní trpí duševními problémy a musí žít ve strachu ze všeho, včetně - nebo spíše především - ze sebe samé. Je velmi nejistá a labilní, ale také prokazuje neuvěřitelnou sílu, kuráž a laskavost. Snaží se se svým osudem bojovat tím, že hledá drobnosti, pro které stojí za to žít, ačkoliv to není vždy snadné.

Její psycholožka, Janet, je jediná, kdo jí byl schopen pomoct. Janet se však nyní stěhuje pryč a Kaelyn musí svým démonům čelit sama. Dokáže udržet samu sebe naživu? A stačí to vůbec? Copak si nezaslouží skutečně začít znovu žít?

Žaneta Voldánová

„Narodila jsem se 23. prosince 1994 v Hodoníně. V současné době studuji angličtinu a češtinu na Masarykově univerzitě.

Psaní je mou vášní už od dětství. Svůj první román s názvem Moc smaragdu jsem vydala v roce 2011. Následovaly knihy Stín dokonalosti v roce 2012, Liga krásných v roce 2014 a My, dámy v roce 2016.

Kromě psaní patří k mým zálibám tanec, četba, sledování seriálů, nakupování a studium cizích jazyků.“
FACEBOOK

Kaelynina mračna jsou příběhem mladé začínající autorky Žanety Voldánové. I když toho už napsala víc (Databáze knih), tato kniha byla první, kterou jsem od ní četla. Upoutala mě díky svému videu, ve kterém detailně popisuje příběh i to, co ji k jeho napsání vedlo (video přiložené pod článkem). Už jen z toho mě zamrazilo a já věděla, že si knihu musím přečíst hned, jakmile vyjde.

Jak již napovídá samotný název, hlavní hrdinkou příběhu je středoškolačka Kaelyn, kterou jednoho dne vzbudí sen a zanechá v ní naprosto jasný pocit jistoty, že spáchá sebevraždu. Pocit je tak silný a sahá hluboko do její duše, že se celý její život obrátí naruby. Není schopná dál pokračovat ve svém životě tak jako předtím, dokonce i její nejbližší kamarádka se k ní v těchto těžkých dnech obrátí zády. Jediný, kdo jí pomáhá najít cestu z labyrintu svých myšlenek je Janet, její psycholožka, která se pro ni stala spíše kamarádkou, ale i ta ji hned na začátku příběhu opouští do velkého Londýna.

Právě Janetin odjezd je pro Kaelyn rozhodujícím bodem a vy pozorujete, jak se zlomená dívka postupně staví na vlastní nohy. Jak se snaží, i když jí osud hází klacky pod nohy a ona sama má v hlavě zmatek tak velký, že by pojal celý svět.

Kaelynina mračna byla neuvěřitelně silným čtením, zasáhla mě opravdu hluboko a věřte nebo ne, ale i já se s nimi dokázala v některých místech ztotožnit. Příběh rozhodně není bezduchým tlacháním a nenajdete v něm romantickou zápletku. Je to příběh dívky, která si sáhla na dno, ale dokázala se poprat s různými mračny, aby znovu zahlédla slunce.

Kniha není lehkým čtením. Kaelyn se toho snaží říct tolik, že celá kniha je vlastně jakýmsi deníkem odrážejícím minulost i současnost zároveň. Díky tomu máte pocit, že ji opravdu znáte. Zapamatujete si všechny ty drobnosti, které o sobě prozradí – třeba, že má ráda Kunderovu Nesmrtelnost a hudbu z osmdesátek. Soucítíte s ní, když se znovu snaží navázat přátelství a chápete ji, když za vším vidí něco podezřelého. Fandíte jí, když konečně najde tu správnou cestu a máte na krajíčku, když se ledy nakonec prolomí.

Žaneta rozhodně dokázala něco neskutečného, a to na pouhých 121 stranách. Tím, že příběh obsahuje tak silné téma a díváte se Kaelyn přímo do její vlastní duše a hlavy, vám ale vůbec nepřijde, že je vlastně tak krátký. Protože krátký prostě není.

Co ještě musím zmínit je, že pokud nebudete mít zrovna náladu na češtinu, kniha obsahuje i anglickou verzi Kaelyn's Clouds, která byla napsaná jako první, až poté se ji autorka rozhodla přeložit do češtiny. A můžu říct, že anglická verze rozhodně stojí za to – já sama jsem si několik pasáží četla pro srovnání s češtinou a Kaelyn je v anglické verzi ještě lepší.

V neposlední řadě ještě musím vychválit obálku od En, protože ta je naprosto dokonalá jako celá kniha. Přesně vystihuje Kaelyn a její příběh.

Pokud vás Kaelynina mračna oslovila a pokud vás ve videu osloví i sama autorka, rozhodně neváhejte a kontaktujte ji na níže uvedené webové stránce nebo na Facebooku. Kniha je totiž vydaná na vlastní náklady, takže ji prozatím v knihkupectvích nenajdete – ale já pevně doufám, že se to změní, protože Kaelynina mračna si to rozhodně zaslouží!

Knihu můžete objednat na stránkách autorky. Před objednáním ji ale nejdříve kontaktujte, třeba má ještě nějaký volný výtisk doma:

Sara Raasch - Sníh nebo popel #1 (RC)

Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.

Snow in the Ashes, neboli Sníh nebo popel, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst hned, jakmile vyšla v zahraničí. Obálka byla tak dokonalá, anotace příliš lákavá. Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavu, když se ji nakladatelství CooBoo rozhodlo přeložit do češtiny, protože knihy jako tato, se světy plnými různých názvů a smyšlených popisů, potřebují cit. Naštěstí to ale nedopadlo nejhůř a překlad se mi ve srovnání s útržky originálu vcelku líbil.

Sníh nebo popel je zasazený do světa, který se dělí na osm království. Čtyři jsou Střídavé roční období a čtyři tvoří Jaro, Léto, Podzim a Zima. Roční období jsou však zahalena strachem z království Jara, kterému se podařilo vymýtit Zimu a zničit její přísun magické energie. Po této prohře se však zbylí Zimané stále snaží získat rozpůlený medailon, sjednotit magii a zachránit své království, ať to stojí, co to stojí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Meira, jedna z několika Zimanů na útěku. Když král Jara Angra vyplenil se svým vojskem Jannuari, hlavní město Zimy, byla ještě malá. Teď o šestnáct let později je z ní ztracená dívka, která i přesto, že Zimu neznala, je oddaná království a s ostatními se snaží vymyslet, jak osvobodit Zimany z pracovních táborů a znovu sjednotit království.

S Meirou jsem měla hned od začátku problém. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a užít si jej tak, jak bych si přála. Byla roztržitá, sebelítostivá, nejistá a pak zase odvážná, drzá a skoro až otravná. Nevěděla jsem, co si s ní počít. Vlastně to do teď nevím. A je zajímavé, jak moc dokáže postava vyprávějící příběh, ovlivnit veškeré pocity, které z něj pak máte. Protože si myslím, že kdyby byla jen o chlup jiná, kniha by byla mnohem lepší.

Jejím nejlepším přítelem na útěku je Mather, budoucí král Zimy. Vyrůstali spolu a Meira se do něj i zamilovala. Jenže jí bylo vtloukáno do hlavy, že Mather bude jednoho dne potřebovat výhodnější sňatek a že si nejsou souzeni. Mather byl kapitola sama o sobě. Byl nerozhodný, skoro povýšený, nevyznal se ve svých citech a do všeho vnášel akorát zmatky. Připadal mi chladný, příliš racionální a bez kapky humoru nebo citu.

Pravým opakem byl Theron, princ Cordellu, se kterým se Meira setkala při útěku. Zbylým Zimanům už nezbývalo nic jiného, než poprosit jedno ze Střídavých království o pomoc a o azyl. Brala bych, aby Theronovi autorka dala větší prostor, aby ho rozvinula ještě o něco víc. Protože i když byl mnohem lepší než Mather, působil občas trochu zoufale, ztraceně a bezmocně. Avšak hned od začátku se nebál vyjádřit své pocity, byl milý, odvážný a pozorný. Vtipkoval a emoce z něj prýštily na každém řádku. (A možná mě prostě trochu okouzlil svým sklonem k umění.)

Ano, jak jste si mohli všimnout, zase tu máme milostný trojúhelník. V čem byl tento jiný než ty ostatní? Já ani nevím. Byl možná ještě otravnější. Meira byla ztracená ve svých pocitech a když si je pak přece jen uvědomila, nevyjádřila je nahlas a stále dávala falešné naděje. Nepřišlo mi to ani trochu fér a celá tato zápletka mi přišla jen zbytečně rozpitvaná. 

Naštěstí se ale příběh nezakládá jen na tom. Má velký potenciál, mnoho tajemství, výpravy do minulosti a hlavně magii, která nebyla ještě plně využita. Konec je sice předvídatelný, ale příjemný. A akce si v knize rozhodně užijete až až, o tom nemějte pochyb. Nicméně, co se týče rozporuplných situací a návaznosti či logičnosti příběhu, tam jsem stále nejistá v tom, jak to mám hodnotit. Osobně si myslím, že se autorka trochu ztratila, když příběh vymýšlela. Na začátku měla určitou vizi, příběh Zimy a spoustu tajemství, která když vyplula na povrch, trošku otřásla základem celého příběhu a mnoho pasáží pak vytvářelo prostor pro otázky, které nebyly zodpovězeny. 

I přes tyto negativní poznatky si druhý díl určitě přečtu, chci dát Meiře ještě šanci, a hlavně chci vědět, jestli se konečně rozhodne a jak to se Zimou bude dál. Pokud vás tato série s nádhernou obálkou minula, poohlédněte se po ní. Má nevšední námět, který dokáže okouzlit, protože prostě – roční období? To tu ještě nebylo! Příběh přetéká akcí, a kromě hlavní hrdinky má i spoustu jiných zajímavých postav. A hlavně, pokud máte rádi young adult fantasy, Sníh nebo popel by vám v knihovničce chybět neměl! 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji 

Stefanie G.

Dot Hutchinsonová - Sběratel motýlů

Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.

Sběratele kostí jsem si našla asi stejně jako Hadrového panáka. Mám ráda příběhy, které zavání psychopaty, a když se začaly objevovat reklamy na tuto knihu, zůstala mi v hlavě. Navíc k mému rozhodnutí, že si ji pořídím přispěly nakonec i celkem pochvalné recenze.

Sběratel motýlů je příběhem mladé dívky Mayi, která jako jedna z mála přežila požár unikátního sběratelského skleníku, místa, které bylo jejím vězením a děsivým snem. S mnoha dalšími děvčaty se stala jedinečným exemplářem muže, jemuž s děvčaty říkaly Zahradník. Po celé generace unášel mladé dívky a tetoval jim na záda mohutná a krásná motýlí křídla. Pěstoval si je, byly jen jeho. Jako harém v tajné skrýši. Ale i ta nakonec jednou padla.

Když Maya zpětně vypráví svůj příběh, přeskakuje ze Zahrady k mnohem vzdálenější minulosti a pak zase zpět. Detektiv Victor Hannoverian se na ni zaměřil poté, co mnoho ostatních dívek, které se zachránily, nechtěly s nikým mluvit, dokud si nepromluví právě s ní. Ale není to tak snadné, dívka je vychovaná ulicí a život se Zahradníkem ji poznamenal natolik, že i ona si dává pozor na to, co všechno jim chce prozradit.

Dot Hutchinsonové se podařilo něco fascinujícího, šokujícího a děsivého zároveň. I přes svoji nereálnost, zachytila příběh tak, že bych uvěřila tomu, že je podle skutečných událostí. Byl neuvěřitelný, emocemi přeplněný a žaludek se mi při čtení několikrát rozhoupal. Mayu jsem obdivovala, i když ji autorka nechala zabřednout v tom stereotypním charakteru „jsem nejsilnější, nikoho se nebojím, a nakonec jsem výjimečná natolik, že mě chtějí všichni pro sebe.“ To pak příběh trochu kazilo. Vyvažovala ho ale postava Zahradníka, která byla tak odporná, až byla dokonalá. Jeho psychologický profil mě natolik vykolejil, že jsem celou knihu nebyla schopná pochopit, kde na něm autorka byla a jak ji někdo takový mohl napadnout? Když se pak na scéně objevili i jeho synové – jeden jako čisté zlo a druhý naivní blbeček, zase to trochu hnulo příběhem na tu nesprávnou stranu. Především proto, že se mezi Mayou a tím naivním mladým mužem začalo utvářet zvláštní pouto. Na druhou stranu, kdyby nebylo Zahradníkových synů, příběh by ztratil svůj happyend.

I když píšu happyend, není to šťastný konec v tom pravém smyslu slova. Autorce se podařilo sepsat a vytvořit svět plný přátelství, nenávisti, hrůzy a utrpení v jednom.

Přesto, že jsem z knihy celkově nadšená, něco mi v ní chybělo a závěr mi přišel jako neúměrný k celému dílu. Navíc upřímně nerozumím tomu, proč se autorka uchýlila i k dalším dílům a z jedné velmi dobré knihy udělala sérii. Příběh Sběratele motýlů je v knize jednoduše ukončený a myslím si, že je škoda jej rozpitvávat dál.

Pokud máte silný žaludek a emoce, které vás jen tak nerozhodí, Sběratel motýlů je kniha, která vás ohromí, vyrazí vám dech, ale taky ve vás zanechá něco, co není až tak úplně příjemné. Za přečtení však rozhodně stojí. 

Hodnocení:

Stefanie G.

Daniel Cole - Hadrový panák

Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…

Po Vánocích jsem měla náladu jen na detektivky, tou třetí byl Hadrový panák od Daniela Colea. Zaujal mě svojí anotací i stálým vychvalováním. Než se mi ovšem dostal do rukou, četla jsem na něj i spoustu zklamaných recenzí, takže když jsem se do něj konečně začetla, neočekávala jsem od knihy vůbec nic. A to bylo dobře.

Daniel Cole své čtenáře navnadil na Hadrového panáka svojí brutalitou – šest mrtvých, jejichž kousky těla jsou sešité dohromady a vytvářejí hrůznou podívanou. Pak je navnadil ještě více, když se k policejnímu týmu dostane informace o datech a jménech, kdy mají zemřít další lidé. Vše souvisí se vším a vše se vrací k případu, který kdysi vyšetřoval detektiv Fawkes, neboli Wolf.

Detektiv Fawkes je sám o sobě zvláštní individuum, které jsem si po prvních stránkách celkem oblíbila, nicméně mi to bohužel nevydrželo až do konce. Je to nafrněný, stále naštvaný a protivný chlap, který musí mít vždy pravdu. Prošel si peklem, když ho jeho případ dostal až na dno a pak se zase vrátil zpátky na vrchol ještě slavnější než předtím. Poslední kapkou v jeho životě pro něj byl jen rozvod.

Celý příběh je vlastně postavený na Fawkesově osobě. Ostatní postavy jsou jen šperkem navíc, ale rozhodně nemají chybu. Jsou tak zapamatovatelné, že je mám stále v živé paměti. Jeho kolegové by zastínili i jeho samotného, a dokonce se odvážím tvrdit, že by byl celý příběh možná i lepší, kdyby nebyl o Wolfovi.

Ze začátku měla kniha velký potenciál, ale s postupem stránek se stávala jen honem za záchranou obětí napsaných na lístečku a otřesným a nemorálním chováním novinářů a Fawkesovy bývalé ženy. Sledovala jsem nepochopitelné proměny hlavních hrdinů, kdy se jejich chování vymykalo původním rysům, a přibývající zbytečné scény. Dokonce i Fawkesovu tajemství nakonec chyběla ta správná pointa, spíš mě jen dokázalo naprosto zmást. V hlavě jsem si pak díky němu vytvořila jiný možný a zajímavější konec, který by byl nakonec nejspíš i lepší. A když už mluvím o konci, ten všemu tomu zmatku a nelogičnosti nasadil korunu. Skoro jako by autor nevěděl, jak má knihu zakončit.

I přesto však knihu nemůžu odsoudit příliš tvrdě, protože jsem ji přečetla jedním dechem. Nenudila mě. Postavy si pamatuji detailně, stejně jako celý zmatený případ. A to se i při těch negativech opravdu cení. Kdyby kniha nebyla dobře napsaná, prostě bych ji odložila. V tomto případě jsem to neudělala, a to znamená, že má určitý, i když ne zcela využitý, potenciál.

Pokud lačníte po příběhu, kde se to bude mrtvolami jen hemžit, kde nezůstanete stát na jednom místě příliš dlouho, zkuste Hadrového panáka. Třeba to budete zrovna vy, koho mile překvapí. 

Hodnocení:

Stefanie G