neděle 3. září 2017

Marissa Meyer - Bez srdce (RC)

"Tahat králíka z klobouku - to je nápad! Něco takového je nemožné."
"Shodou okolností, pane Šprýme, někdy jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem denně, a to ještě před snídaní!"

Catherine je jednou z nejžádanějších dívek v říši divů a o ruku ji chce požádat sám Král. Ona má ale jiné sny, netouží stát se královnou. Když potká na královském plese pohledného a záhadného Šprýma, rozhodne se, že nebude jen figurkou ve hře někoho jiného. Se Šprýmem se začne potají scházet i přesto, že oba riskují Královu nelibost a hněv jejích rodičů. Cath je však pevně odhodlaná zvolit si vlastní cestu, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány.

Jméno Marissa Meyer určitě spoustě milovníků knih pro mladistvé něco říká. Její série Měsíční kroniky je nezapomenutelná a autorčin styl vyprávění, včetně překladu, je úžasný. Každý z jejích příběhů vás vtáhne so sebe a vy zapomenete na své okolí i v případě, že se v knize nic obzvlášť zajímavého neděje. Tak je tomu například i u Bez srdce.
Alenka v Říši divů je jedinečnou pohádkou plnou všemožných nemožností a fantazií bez hranic. Proto jsem si už v dětství tolik zamilovala. Když jsem začínala číst Bez srdce, trochu jsem se obávala, jak autorka zvládne udržet a ponechat Carrollův svět takový, jaký jej vymyslel. Nejsem moc na předělávky klasických příběhů, ať už jde o Krásku a zvíře, Rapunzel a mnohé další, ale Marissin způsob vyprávění mě okouzlil natolik, že jsem se rozhodla mu dát šanci.
Bez srdce je příběh Srdcové Královny, který se odehrál ještě před samotnou Alenkou. Catherine je Markýzovou dcerou a jednoho dne má zdědit veškeré jeho podnikání. Jenže jejím snem je pečení a nic jiného ji nezajímá. Chce si se svou služebnou a nejbližší kamarádkou zařídit vlastní pekařství a prodávat ty nejlepší cukrovinky v Srdcově. Jenže právě tyto její cukrovinky okouzlí svobodného Srdcového Krále a on si ji vyhlídne jakožto svoji budoucí ženu. To ovšem netuší, že celou situaci zkomplikuje nový šašek Šprým, kterého si najal, a který Catherine učaruje natolik, že se i veškeré sny stanou nemožností.
Příběh Catherine je poněkud komplikovanější, než se na první pohled může zdát a ona sama je poněkud zvláštní, nerozhodnou, pasivní postavou, která se jen občas rozhodne udělat něco bláznivého. Na druhou stranu se autorce musí nechat, že se snažila ponechat zvyky viktoriánské Anglie, a proto je Catherine taková, jaká je.
Postava Šprýma, na druhou stranu, byla téměř dokonalá. Už od začátku víte, že něco skrývá, ale jeho nenápadné námluvy a zájem o Catherine, mají takové napět a jiskru, že je to vlastně to jediné, na co se v celé knize těšíte.
MarkýzaMarkýzem mi připomněli pana a paní Bennetovou z Pýchy a předsudku. Markýza si stále jela to své a veškerá Catherinina přání šla bokem. Markýz byl pasivní a svůj názor vyslovil jen výjimečně.
Pak je tu samotný Srdcový Král, kterého autorka stále popisovala jako blbce a zbabělce, ale s radostí malého dítěte. Abych pravdu řekla, občas mi jej bylo až líto.
Čajový dýchánekKloboučníkem byl též zmíněný a sám Kloboučník se autorce celkem povedl. Stále bojoval s Časem a jeho potrhlost byla zmírněná tím, jak se snažil udržet si svůj rozum co nejdéle to šlo.
I přesto, že postavy byly vykreslené velmi dobře, příběh bohužel postrádal jiskru. Dobré tři čtvrtiny se v něm skoro nic významného neodehrálo. Stálé popisy pečení, dvoření, oslav a královských plesů s několika malými akčními scénami, které jako by byly do příběhu zasazeny uměle a z Catherine tak vlastně udělaly hrdinku á la ‚Burtonova Alenka bojující proti Tlachapoudovi‘. Skoro to občas vypadalo, že autorka příběh sepsala v rychlosti a nevyužila jeho plný potenciál. Spád byl pomalý, některé zápletky zbytečné. Jedinou rozvernost, na kterou se čtenář těší je setkání Šprýma a Catherine. To všechno vám ovšem vynahradí brilantní konec, který je nečekaný a najednou vám vše, co se odehrálo, začne dávat smysl.
Naštěstí je kniha tak dobře napsaná a přeložená, že i když se v ní relativně nic neděje, baví vás to, co čtete, a Carrollův svět vám znovu ožívá před očima.
Proto hodnotím Bez srdce čtyřmi hvězdičkami, i když bych možná uvažovala i o třech. Je to už pár dní, co jsem knihu dočetla a příběh ve mně stále zůstal, nezapomněla jsem ho, pamatuji si skoro každý detail, a to je to, co dělá dobrý a skvělý příběh příběhem – nemožnost zapomenutí.

Hodnocení:

A na závěr malá hádanka: Proč je havran jako psací stůl?

Odpověď na ni naleznete na Megaknihy.cz, kde si Bez srdce pořídíte za 266 Kč

1 komentář:

  1. Moc pěkná recenze, na knihu se právě chystám :) Bude to moje první přečtená kniha od Marissy Meyer :)

    OdpovědětSmazat