Julianna Baggott - Čistý #2 - Splynutí

El Capitan se usadil na mohutný kořen stromu a pušku opřel o boty. Odešli bez snídaně a teď měl hlad. Z archu voskového papíru vybalil sendvič vyrobený z chlebových patek. Měl radši patky - tuhý odpor, který kladly jeho zubům. "Je čas něco zakousnout, brácho," řekl Helmudovi.

El Capitan už byl na Helmudovo neustálé opakování zvyklý. Obvykle šlo jen o bezduchou ozvěnu. Občas ale slova dávala i určitý smysl. A tentokrát zopakoval Helmud jeho větu s drobnou obměnou: "Je čas zakousnout bráchu," pronesl, jako by měl v úmyslu El Capitana zhltnout.

- Splynutí, str. 31

Pokud jste již četli první díl této série, jistě víte, co očekávat, pokud jste se ovšem o této sérii zatím nedozvěděli, rozhodně se po ní podívejte!

V druhé knize sledujeme další osudy Partridge a Pressie, kterým se spolu s jejich přáteli podařilo uniknout ze spárů Speciálních jednotek. Dobře ale vědí, že ještě nemají vyhráno. Jejich protivník sice utrpěl pár šrámů, ale jeho síla a odhodlání zůstaly nezlomené. Pokud jej mají porazit, bude je to něco stát.

Na scénu přichází tajemná dívka, která přináší vzkaz z Dómu: „Vraťte nám našeho syna, jinak zabijeme rukojmí.“ A první mrtví jasně dokazují, že jsou tato slova míněna zcela vážně. Partridge dobře ví, že to on je tím synem, jehož žádají zpět, ale také je mu jasné, že víc než o něj jim jde o obsah zkumavek, které dostal od své matky. Ty totiž skrývají důležitou složku léku na nemoc, na niž pomalu umírá jeho otec i další obyvatelé Dómu.

Aby ochránil nevinné, rozhodne se uposlechnout, i když se svým návratem vystavuje smrtelnému nebezpečí. To ale koneckonců hrozí i venku, protože Dóm má své cíle, a těch se jen tak nevzdá…

Druhý díl oceňované dystopické trilogii Čistý – příběh z postapokalyptického světa, v němž je lidstvo rozděleno do dvou táborů: na Čisté a Zmrzačené.

Originální název: Fuse

Série: Pure

Autor: Julianna Baggott

Díl v pořadí: 2.

Nakladatelství: Jota

Překlad: Naďa Funioková

Počet stran: 512

Rok a měsíc vydání: 01/2015

Klíčová slova: sci-fi/fantasy, dystopie

Přibližný doporučený věk: 16+

KNIHCENTRUM: 378 Kč / online 284 Kč

Goodreads

Julianna Baggottová je známá také pod pseudonymem Bridget Asher nebo N. E. Bode. Vydala již sedmnáct knih – romány pro dospělé, pro mládež i sbírky poezie. Čistý je její první dystopie a jeho filmová práva byla prodána společnosti FOX 2000.

Julianně bylo dvacet dva, když začala vydávat první krátké povídky a její první novela se prodala již v jejích dvaceti. Poté, co obdržela titul M.F.A. na univezite v Severní Karolíně, vydala svůj první román Girl Talk, ten se stal národním bestsellerem.

V současné době je docentkou na Floridské státní univerzitě na katedře tvůrčího psaní. Také je zakladatelkou neziskové organizace Kids in Need – Books in Deed. S manželem Davidem Scottem vychovávají čtyři děti. 

[Zadní obálka knihy, oficiální stránky autorky]

I druhé díly dokáží překvapit!

Možná jste narazili na moji recenzi prvního dílu této trilogie a víte, že jsem z něj nebyla tak nadšená. Dokonce jsem přemýšlela, jestli se vůbec pustit do čtení druhého dílu. Ale neodolala jsem a tak nějak jsem doufala, že se Julianna tak nějak překoná, že přibude víc akce a víc tajemství. Po dočtení musím říct, že jsem ráda, že jsem se k přečtení přesvědčila!

Po katastrofických Explozích zůstali Čistí, žijící v blahobytu v dómu, a Přeživší, žijící za jeho zdmi v Pustinách. Jejich těla během Explozí splynula s okolním světem, ať už to jsou jiní lidé, stromy, předměty, neb živočichové anebo samotná půda. Těm, co splynuli z jinými lidmi se říká Blíženci, ti, co žijí v půdě a požírají ostatní, se říká Prašivci. 

Pressia vyrůstala celou dobu se svým dědečkem, pak ale přišel den jejích narozenin, kdy si pro ni měly přijít ozbrojené jednotky OSR a ona se měla stát jejich terčem. Utekla a seznámila se s Bradwellem, klukem, co má v zádech vodní ptáky. A pak je tu taky Partridge, kluk, co je synem šíleného vědce a vůdce dómu, Willuxe, a taky kluk, který má tu odvahu a schopnosti na to, že z Dómu uteče. To všechno je součástí prvního dílu. Včetně několika šílených tajemství a brutálních vražd. 

Ve druhém díle se skupinka skládající se s Pressie, Bradwella, El Capitana s Helmudem, Partridge a Lydy, dívky, která je jako Partrige Čistá, musí rozdělit. Partridge a Lyda zůstávají s Matkami v Žárovištích. Pressie, Brawell a El Capitan se vracejí na základnu OSR, kde cvičí své vojáky s novým posláním. Všichni mají svůj úkol, kterým je střežení tří ampulek a dotáhnout plán svržení Willuxe do konce. Jenže se pak objeví Wilda, tajuplná dívka, která patřila mezi Přeživší, ale Dóm ji unesl a vrátil mezi ostatní Čistou a navíc s novým posláním – Že chtějí zpět svého syna, jinak začnou zabíjet rukojmí. Výhrůžkami dómu a jejich novými technologickými pokroky začíná boj o život a před přáteli stojí důležité rozhodnutí – má se Partridge vrátit zpět do Dómu, či  - nikoliv?

Druhý díl je plný akce, rozhodování a odhalování Willuxových tajemství. Byla jsem až překvapená, jak rychle mi kniha utíká před očima. Když jsem se začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Tak jako předchozí díl, je i tato kniha psaná z pohledu Pressie, Partridge, Lydy a El Capitana, kterého mám stále jako nejoblíbenější postavu. Ale není to vyprávění „ich“ formou, ale klasické vypravování. Tím se vám naskýtá pohled na situaci hned z několika úhlů.

Přízračné dívky ze země stinné, kdo zachrání je ze země stinné?

Řeka se kroutí, řeka se vine, řeka je volá, řeka se vine.

Hledají v řece lék na své rány, ve vodě chladné lék na své rány.

Kůže se loupe, zůstanou šrámy, srdce se láme, zůstanou šrámy.

(str. 97 - 98)

Bylo neskutečné pozorovat, jak se postavy oproti prvnímu dílu vyvinuly. Každá je originální, zapamatovatelná. Snadno se pak v ději orientujete. Nemůžete si je splést. Postavy samotné se mi těžko charakterizují. Mnoho z těch, co knihu četlo, se mnou vůbec nemusí souhlasit. Partrige pro mě byl i v tomto díle tak nějak zbabělý (ale na konci knihy mě opravdu mile překvapil.) Navíc tu byla jeho pubertální stránka a zamilovanost, kterou bych si dovedla představit jinak, možná i vůbec. V takovémto příběhu to byl spíš rozptylující element, který měl ovšem následně dopad na zbytek příběhu. Pressii je pro mě těžké si oblíbit, je pro mě svým způsobem sobecká, ale k její postavě to patří. Stejně také to, jak má na druhou stranu nadmíru odvážná a má potřebu zachraňovat ostatní. El Capitan s Helmudem mi pokaždé pozvedli náladu. Jejich roli jsem si v příběhu zamilovala už v prvním díle a tady se ještě tisíckrát znásobila. Jsou příkladem, že i katastrofického a dystopického příběhu se dá vnést úžasný vtip a nadsázka. Bradwell oproti tomu patřil mezi ty, co se snaží za každou cenu zachránit svět. Neříkám, že by působil nějak nepříjemně. Jen se člověk musí prokousat jeho tvrdohlavými názory. A stejně tak je to i u Pressie. Z Lydy se naopak stala neuvěřitelně odvážná a samostatná dívka, kterou jsem nesmírně obdivovala. Až do bodu, kdy svoji odvážnost jako by ztratila a bála se postavit za svůj názor.

Mimo těchto postav je tu také několik nových, především je to Iralene, ta rozhodně situaci zamotá a vy nebudete vědět, jestli ji nesnášet, nebo obdivovat. Já byla i na konci knihy tak zmatená, že stále nevím, na kterou stranu se postavit.

Druhý díl je rozhodně mnohem akčnější než předchozí. Je zde mnoho informací, se kterými jako by začalo vše najednou dávat smysl. A závěr mě překvapil natolik, že už se nemůžu dočkat vydání dalšího dílu! Něco mi totiž napovídá, že to bude vážně bomba!

Pokud stále váháte, jestli do série jít, či nikoliv, můžete si prozatím přečíst moji recenzi na první díl Čistý, ale pak jděte a knihu si přečtěte. Možná z ní budete stejně rozpačití jako já, možná z ní budete naprosto nadšení, jako byli ostatní. Každopádně si myslím, že ať už to bude jakkoliv, druhý díl se vám bude zaručeně líbit! Já jsem zdárný příklad toho, který prvním dílem odvázaný nebyl, zato druhý díl mě zařadil mezi „závisláky“. Splynutí tak jednoznačně doporučuji! Julianna Bagott ví, jak příběhem překvapit!

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji Knihcentru!

Stefanie G.

Susan Thomas - Nenávidím a miluji

Znáte Susan Thomas a její Nenávidím a miluji? Českou autorku, která napsala svoji prvotinu o světě upírů? Pokud ne, máte možnost se s jejím dílem seznámit právě v této recenzi.

Hledáte zajímavou a napínavou knihu s lehce sarkastickou hlavní hrdinkou? Milujete upíří fantasy, bojové scény a působivé dějové zvraty na pozadí milostného příběhu? Potom právě Vás může zaujmout kniha Nenávidím a miluji. Kniha zachycuje napínavý příběh, jehož hlavní postavou je dívka, která se ve dne potýká s trably normální středoškolačky, v noci se však stává Lovkyní upírů a pátrá po krvežíznivých. Kniha je plná překvapivých zápletek a střetů „našeho“ světa se světem upírů a přináší celou plejádu napínavých a romantických situací i vnitřních zmatků. Složité zápletky vtáhnou již od začátku čtenáře plně do děje.

Život. Smrt. A něco mezi tím.

Nejhorší?

Ta třetí možnost.

New York. Město, které nikdy nespí. Místo, kde někteří nikdy nesní. A právě ty osmnáctiletá Alyson hledá. Je totiž Lovkyně. Přes den se potýká s trably normální středoškolačky, ale v noci tajně pátrá po krvežíznivých. Alyson se Lovkyní nenarodila. Její přeměnu nastartovalo kousnutí od upíra v den, kdy mocná upíří kráska Marion vyvraždila její rodinu. A Alyson si přísahala, že se jí pomstí.

Co se stane, když ve stejný den, kdy New York zasáhne řádění krvelačných upírů, se ve městě znovu objeví Alex, kterého Alyson stejným dílem nenávidí a miluje? Dostane Alyson šanci pomstít se za smrt svých blízkých? A vyléčí odplata její bolest? Ke všemu Alyson začíná tušit, že před ní její opatrovník James skrývá tajemství, jež brzy rozhodne o její budoucnosti...

Originální název: Nenávidím a miluji

Autor: Susan Thomas

Nakladatelství: Alfa-Omega

Počet stran: 300

Rok a měsíc vydání: 2013

Klíčová slova: sci-fi/fantasy, upíři

Přibližný doporučený věk: 15+

Alfa-Omega: 320 Kč

Goodreads

Susan Thomas (*1991) je česká mladá autorka, píšící pod pseudonymem Susan Thomas. Vystudovala na univerzitě žurnalistiku a psychologii. Je celoživotní nadšenou čtenářkou fantasy, sci-fi, historických a romantických příběhů. Má nekonečný seznam knih, které by chtěla přečíst, a míst, která by chtěla navštívit. Ráda popíjí nápoje plné kofeinu, i když ví, že je to nezdravé. Miluje dlouhé procházky, povídání si s přáteli a snivé lenošení. (Databáze knih)

Lovci vs. upíři

Zajisté je mnoho z vás fanoušky upírských příběhů. Ať už za to vděčíte Branu Stokerovi, Stephenii Meyerové, L. J. Smith či Richelle Mead. Ano, každý z těchto příběhů má něco do sebe. I ty filmy a seriály byly něčím originální. A pak se najde mnoho takových, co se tyto slavné upírské představitele snaží napodobit. Jestli se jim to daří, nebo ne, to už je na posouzení u vás. Susan Thomas mě na svoji knihu navnadila anotací a obálkou. Zdálo se mi, že by to mohlo být něco jiného, zajímavého, originálního. Jenže skutečnost mě poněkud hořce zklamala.

Anotace na zadním přebalu knihy nejspíš vystihuje vše, co o knize potřebujete vědět. Alyson je dívka poznamenaná osudem svých rodičů. Každou noc ji dostihne minulost a ona se s ní každý den potýká. Její rodina byla vyvražděna upírkou Marion. Ona sama byla o svých pátých narozeninách pokousána upírem a díky tomu jí genetická přeměna nastartovala přeměnu v Lovkyni. Je svého druhu jediná. Lovci totiž bývají jen muži. A v tom je její výhoda. Ten katastrofický den byl v upíra přeměněn i strýcův nejstarší syn, Alex. A byl to i podle Alyson on, kdo mohl za to, že se Marion dostala do domu. O několik let později New York zachvátí znovu velmi časté a brutální útoky upírů na obyčejné lidi. Navíc ve stejný den, kdy se do města vrátí dlouho ztracený Alex. Alyson po celou dobu bydlela u svého strýce Jamese, jeho ženy a druhého syna Setha. Oni o jeho návratu nevědí, pouze Alyson ho tehdy spatřila na druhé straně ulice. Pak už nastává koloběh Alysonina obyčejného života a večerního života Lovkyně, která riskuje svůj krk, aby pozabíjela co nejvíc pijavic. Jenže navíc je tu taky ten její okouzlující nevlastní bratr, který je do ní až po uši blázen, jenže ona jej nechce, protože už má v srdci někoho jiného.

Když se to vezme kolem a kolem, je to kniha, ve které najdete počátek milostného trojúhelníku, touhu po pomstě, až příliš sarkastickou hlavní hrdinku a vážně zmatený konec.

Osobně musím říct, že mi Alyson lezla na nervy. A to nehorázně. Hromada poznámek, které měly být ať už sarkastické, nebo vtipné, byly až příliš. Vyskakovaly na mě jedna za druhou a já neměla šanci si třeba i dobrou poznámku pořádně vychutnat. Navíc občasné rozhovory s jejími nejlepšími kamarádkami se mi zdály na hony vzdálené tomu, jak se mezi sebou holky obyčejně baví. A to je jeden (a největší) důvod pro moje konečné hodnocení. Dalším je ta podobnost mezi The Vampire Diaries, The Originals a z části i Stmíváním. Je to taková směsice všeho. Takže pokud tyto seriály a díla máte rádi, věřím, že se vám i Nenávidím a miluji bude líbit. Třetím bodem, kvůli kterému jsem zvolila takové hodnocení, je konec. Stále jsem jej asi pořádně nepobrala. Ano, pochopila jsem, co se stalo, ano, pochopila jsem, jak to skončilo, a ano, dával mi smysl závěrečný boj. Ale i přesto… Něčeho bylo moc.
Alex situaci moc nezachránil. Na to, že měl být o tolik let starší než Alyson, mi občas připadalo, že tu dospělost postrádá. Choval se jako dvacetiletý mladík místo, aby už to měl v hlavě trošku spořádané. Na jeho obranu - on mi v knize nevadil. A ani Seth. Oni dva byli takové světlé body, na které jsem se těšila. 

Nevím, čím to je, ale už je to druhá kniha od mladé české autorky, kterou jsem četla v oficiálním vydání, a musím říct, že mi oba styly psaní – ať už Susan nebo Andrei, přišly tak nějak podobné. Hlavní hrdinky musí být příliš sarkastické, protivné a otravné. Každou chvíli se rozčílí a nejraději by každého nakoply do zadku a občas jej navíc častovaly i několika urážkami. Někomu se tento styl určitě líbí, ale já mezi ně opravdu nepatřím. Já si místo toho užívám knih Kateřiny Petrusové a Karoliny Limrové. Nevím, jestli je to tím, že už jsou obě autorky starší, ale jejich styl psaní je prostě jiný... (Méně agresivní...)

V originalitě si cením nápadu Lovkyně a užila jsem si i ten trojúhelník „Alex – Alyson – Seth“, ale přes hlavní hrdinku a styl vyprávění se mi šlo těžko přenést. Mám pocit, že kniha šla ještě trochu víc propracovat. I když jsem se dočetla, že autorka původní rukopis přepracovávala a její studium psychologie jí dopomohlo k tomu, aby dotvořila Alyson a ostatní postavy do finální podoby, nemůžu říct, že by mě Alyson nějak zvlášť uchvátila. Ale o tom jsem se zmínila již výše.

I přesto nelituji, že jsem měla možnost si knihu přečíst a jsem za to autorce nesmírně vděčná. Nenávidím a miluji doporučuji všem, kteří upířiny bezmezně zbožňují. Pak si určitě přijdete na své. Nenávidím a miluji navíc končí otevřeně, takže se snad dočkáme druhého dílu. Kniha má na Goodreads i Databázi knih poměrně vysoké hodnocení, takže je možné, že jsem pouze výjimkou, která touto knihou nebyla až tak nadšená. 

ROZHOVOR S AUTORKOU ZDE

Hodnocení:

Za knihu velmi děkuji autorce!

Knihu můžete zakoupit na Alfa-Omega!

Stefanie G.

Fifty Shades Of Grey movie report?

"I'm fifty shades of fucked-up, Anastasia."

Musím přiznat, že mě poslední dobou na Facebooku pořád otravovaly ty upoutávky a nové náhledy a fotky atd atd. Bylo toho až příliš! Na film jsem se těšila už od chvíle, kdy oznámili jeho natáčení, pak přišlo zklamání při výběru herců, ale pořád jsem tak nějak doufala, že to ve finále dopadne dobře. Jenže mi to právě tato otravná posedlost ostatních celkem kazila a já se v den, kdy jsem měla jít konečně do kina, přistihla, že si mi tam ani moc nechce.

Udělala jsem ale dobře, že jsem šla! Opravdu! Tak jak jsem měla obavy z Dakoty i z Jamieho, musím říct, že mě oba dva příjemně překvapili! Dakota se ukázala, že umí zahrát stydlivou a mladou dívku, i když svým vzhledem vypadá na víc, než je Anastasii v knize. A Jamie, i přesto, že jej mám v hlavě zafixovaného jako šerifa z Once Upon a Time se zarostlým obličejem, se taky nakonec ukázal, že v sobě pana Graye má. Ze začátku jsem z obou dvou byla nesvá, ale po chvíli jsem si na oba zvykla a vážně si film užila. 

Co jsem navíc ocenila ze všeho nejvíc, bylo to, že je film nepostrádal vtip. Nebylo ho tam příliš, nebylo to trapné, prostě to bylo zábavné. Celý sál se občas zasmál. To jsem nečekala. Uvolnilo to takové to napětí "kdy už to konečně přijde" a místo toho jsem to brala jako obyčejný film, na který jsem si prostě zašla. 

Některé scény byly ovšem trochu zdlouhavé a já bych je zkrátila. Občas tam byly rušivé a nesmyslné střihy, které děj posunuly asi o "minutu" dopředu, ale jinak myslím, že je to povedená práce. 

A asi čekáte, co řeknu na ty žhavé scény... Stály za to? Bylo jich hodně? Byly jako z knihy? Ano, ne a jakž takž. Věděla jsem, že E. L. James upozorňovala na to, že tam tolik scén nebude. Sama si zakládala spíš na příběhu. A tak tomu i tak nějak bylo. Samozřejmě, že tam ty scény nechyběly. Bylo jich tak akorát a podle mě nebyly nijak pohoršující. Nijak extrémně zvrácené. A navíc byly občas i useknuté, nejspíš aby diváky moc nepohoršily. :) Jen závěrečná scéna byla prostě drsnější, ale to my, co jsme knihu četli, museli tušit. Naopak ti, kterým unikla, asi musela připadat "až moc".

Tak jak jsem se bála, že se mi film nebude líbit, že mi herci zkazí knihu, tak k tomu ani náhodou nedošlo. Film se mi líbil moc. Jsem zvědavá, jestli produkce do světa vypustí i tu údajnou "druhou verzi", ale i kdyby ne, s touto jsem naprosto spokojená. 

Jako někdo, kdo knize přišel na chuť dávno předtím, než se  z ní stal boom tady u nás, můžu říct, že si fanoušci přijdou na své :)

Nejsem filmový odborník a tohle není recenze, jen mé postřehy. Mnoho lidí na sérii plive špínu, tak jako na film. Ale jak se říká "Haters gonna hate." Někomu se to líbí, někomu ne. Každý má jiný pohled na knihy. To, co se někomu zdá jako brak, jiný obdivuje, a naopak. Já na 50 Shades už také pohlížím jinak než před těmi X lety, kdy jsem si je přečetla poprvé. A i když se mi příběh moc líbil, protože to bylo něco, co tu ještě nebylo a bylo to odvážné, třetí díl jsem prozatím nedočetla. Mám jej doma jak v angličtině, tak v češtině, ale prostě... Už to není ono. Ale pokud bude mít film úspěch a přinese nám druhý i třetí díl, určitě se na ně podívám. :)

Stefanie G.

Knižní přírůstky - leden 2015

Dva lednové přírůstky :)

Leden byl sice chudší, ale vůbec mi to nevadí. Povinností mám tolik, že nevím, kam dřív skočit. Za Losing it jsem moc vděčná nakladatelství Jota, dostala jsem jej jako povánoční dárek za ARC recenzi, kterou si můžete přečíst ZDE.

Samozřejmě připomínám, že stále můžete hlasovat pro nejhezčí obálku k mé knize Nerozhodná! - ZDE

Stefanie G.