„Láska přes messenger.
Feel-good romance ze střední.“
Mei Bradleyová se pomalu smiřuje s tím, že dopis z Bradavic už nedorazí. Tuhle
nespravedlnost naštěstí zmírňuje čokoláda, kterou fakt miluje! Když už jsme u
toho, miluje i svého nejlepšího kámoše Travise, ale to mu nemůže říct, aby
všechno nepokazila. U jejího úhlavního nepřítele Liama není co pokazit, protože
s tím válčí už od třetí třídy. Přestane Liam někdy prudit? Uvidí Travis v Mei
víc než jenom kamarádku? A dojde konečně i na vysněné rande?
Jakmile Olga
(Nofreeusernames) na svém Instagramu oznámila chystané vydání Navždycky, byla
jsem zvědavá, jak se kniha vyvine. Veškeré návnady jsem hltala jedním dechem a
čekala na obálku. O tu se nakonec postarala Tereza Basařová a za mě je to jednoznačně
velký klobouk dolů. Mám obrovskou radost z toho, jakým směrem se posunuje český
design, česká tvorba a české knihy a spisovatelé. Je to prostě jedním slovem
pecka. Ale nám čtenářům nejde jen o obálku, že? Jde i o obsah.
Proč jsem
se tedy po dvou letech rozhodla oživit svůj blog? Proč jsem se rozhodla napsat
další „recenzi“? Protože mi pod ruku padla kniha, u které, dle mého názoru, rozhodně
stojí za to, aby o ní vědělo co nejvíce lidí.
Navždycky
je jedním slovem klišé. Ale nechápejte mě špatně. Není to klišé v tom špatném
smyslu slova. Právě naopak. Je totiž naprosto boží. Je to kniha, ve které je snad vše, s čím jste
se už doposud setkali, jenže je pojatá tak originálně a s nadhledem, až
vám vžene úsměv do tváře. Může mi být skoro třicet, ale tuhle autorčinu
prvotinu a so called „feel-good romance ze střední“ jsem zhltla na posezení.
Ptáte se
jaké klišé na vás může číhat? Nemůžu vám prozradit všechno, ale jako malou
ochutnávku můžu nabídnout bad boye, best friend romanci, zmatenou a nerozhodnou
hlavní hrdinku, praštěnou nejlepší kamarádku, Harryho Pottera (hodně Harryho
Pottera), tragické rodinné minulosti a… A na ostatní si budete muset přijít. :)
Každopádně
můžu slíbit, že jakmile se začtete, nebudete se moct odtrhnout. Kniha vás
vcucne a vyplivne až na samotném konci. Zmatek a emocionální vypětí v hlavě
hlavní hrdinky mi naprosto připomnělo, jak jsem se cítila já ve stejných letech.
Víc autenticky už to Olga popsat nemohla. Prožívala jsem s Mei každou
chvíli. Vnímala jsem její nerozhodnost, její strachy a obavy. Ale zároveň bych
jí za některá rozhodnutí občas dala pohlavek (být její nejlepší kamarádkou).
Jenže tak to má prostě být. V životě člověk dělá všelijaká rozhodnutí.
Nejspíš díky tomu mi Mei přirostla okamžitě k srdci.
O něco
víc jsem si ale oblíbila vedlejší postavu – Avu. Připomněla mi trochu Vee ze série
Zavržený. Byla stejně praštěná a jako jediná i přes svoji ztřeštěnost stála
nohama pevně na zemi.
Co se
týče hromady té lásky, kterou nám autorka v knize naložila, nebudu vám
prozrazovat víc než to, že to stálo za to. Od první až do poslední strany. Užívala
jsem si všechny zvraty, všechny otočky a zákruty. Byla tam jen jedna příliš
klišé scéna, která mi už přišla trochu moc (dívčí šatny, diskuze a omluvy na mě
byly trochu vykonstruované a nepřirozené).
Jak už
jsem zmiňovala výše, Navždycky je psané tak lehce, a tak jiným stylem, že vás
prostě musí ohromit. Autorka vás nezahrnuje zbytečnými detaily. Nezahlcuje vás nadměrnými popisky míst nebo hrdinů. Nepoužívá konkrétní místa a státy. Podle jmen si prostě můžete domyslet, kde se příběh odehrává úplně sami. Hlavní hrdinka jednoduše jen popisuje zmatek ve své hlavě s rétorickými otázkami a zmatenými odpověďmi sama
sobě. Popisuje zlehka situace, ve kterých se ocitla a nechybí ani svižné dialogy s nadsázkami a vtípky. Možná proto mi to přišlo tak originální a neunavující. Navždycky mi rozzářilo den. Milovala jsem každou narážku na Harryho Pottera,
na Zaklínače nebo na Johna Wicka a těšila se na každou další kapitolu jako malá.
A tak jak
mě nadchl styl psaní, nadchlo mě i písmo. Jsme zvyklí na patkové písmo, které
nás má vést řádek po řádku. V tomto případě tomu tak ale není a vůbec to
není na škodu. Ke knize se to prostě hodí. Stejně jako konverzace z messengeru
doplněné o smajlíky a obrázky.
Ale abych
přidala i jedno malé mínus – paperback je za mě špatná volba. Nebo bych alespoň
volila jiný papír, nebo volnější vazbu. Nechtěla jsem ohýbat hřbet (nejsem
barbar), ale kniha se mi tak tím pádem celkem špatně držela v jedné ruce a
musela jsem se občas hodně snažit, abych hřbet nezničila.
Suma
sumárum? Neváhejte a mazejte do knihkupectví, nebo na e-shop, a běžte si rozjasnit
den, protože tahle kniha je přesně to, co vám v tomhle období udělá
jednoznačnou radost!
