"Pokud se nedostane sama ven, budu muset ten binec uklízet já! A máma bude šílet! Nemůžeš ji tam nechat!" šeptal úpěnlivě. Ve tváři měl doslova vepsáno, jak moc se obává matčina trestu.
"Dobře, tak si pro ni pojď," prohlásila Mel se zákeřným úsměvem. Moc dobře věděla, že si to Carlos netroufne.
Carlos se celý otřásl. Mal věděla, že se ničeho nebojí tolik, jako že by měl jít znovu do té komory. Moc dobře si pamatoval, co se jim stalo před pár lety.
Zpoza dveří ze ozval výkřik.
- Následníci, str.87
Pohádky? Ano! Předělané pohádky? Ano! Proto jsem se pustila i do Ostrova ztracených!
Před dvaceti lety byli všichni lotři a padouši vyhnáni z království Auradonu na ostrov Ztracených – temné strašidelné místo chráněné magickou klenbou, ze kterého není úniku. Nejhorší zločinci teď žijí bok po boku v naprosté izolaci, zbaveni magických schopností a zapomenuti světem.
Ale kdesi v útrobách Zakázané pevnosti je skryto Dračí oko – klíč k dokonalému zlu a jediná naděje všech lotrů na vysvobození z tohoto ukrutného zajetí. Kouzelnou hůlku dokáže najít jen ten nejchytřejší, nejpodlejší a nejzákeřnější padouch… kdo se jím stane?
Na výpravě za Dračím okem se čtveřice neohrožených studentů stane důkazem, že i když pocházíte ze zlého rodu, udělat dobrý skutek není někdy úplně k zahození.
Originální název: The Isle of the Lost
Série: Následníci
Autor: Melissa De La Cruz
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Marie Jedličková
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, pohádkové bytosti
Přibližný doporučený věk: 13+
Bylo, nebylo…
… v jednom krásném království se Král Zvíře rozhodl uvrhnout všechny zlé a podlé bytosti v království Auradonu na Ostrov ztracených. Bez kouzel a bez magie. Po celých dlouhých deset let žily tyto bytosti jako vyvrhelové, odpad společnosti. A po deseti letech se vše mělo změnit.
Mezitím se i na Ostrově ztracených odehrálo drama, když malá Mel, dcera Zloby, nebyla pozvaná na oslavu narozenin princezny Evie, dcery Zlé královny. A tento spor se táhl, ještě když dívkám bylo patnáct let.
Evie se po celou dobu učila doma, s nikým se nekamarádila a stále jen trpěla matčiny připomínky, že není dost hezká. Když se rozhodla přece jen nastoupit do školy, ještě nevěděla, jak to změní celý život pohádkových bytostí, a to nejen na ostrově.
Následníci jsou další sérií z pera Melissy de la Cruz. Musím se předem přiznat, že jsem zatím s žádnou její knihou neměla tu čest, abych si ji mohla přečíst, i když mě lákaly. Následníci pro mě byly prvotinou. Zaujala mě nejen obálka, ale také anotace a hodnocení na Goodreads, které nebylo tak špatné. Doufala jsem, že se dočkám něčeho podobného, jako byla Cinder. Takže když jsem se s velkým očekáváním začetla do knihy, byla jsem zklamaná.
Hlavním hrdinům – krásné princezně Evie, děsivé Mal, zlotřilému Jayovi a chytrolínovi Carlosovi – má být kolem patnácti let (to už je přece jen krůček k šestnáctinám, ne?), jenže celý příběh na mě dýchal dojmem, jako by jej autorka psala pro mnohem mladší čtenáře. Nemůžu posoudit, zdali takto psala i další knihy, ale už jen to mě zarazilo a ke čtení této knihy jsem se vracela nerada. Bylo to na mě příliš pohádkové, ale vlastně nebylo, bylo to spíše dětinské, ale ne v tom úplně špatném smyslu slova. Líbil se mi nápad s dětmi slavných pohádkových bytostí i povahy jednotlivých hlavních hrdinů, které jsou opravdu odlišné a kromě zákeřností nemají snad nic společného. Líbil se mi i nápad se smrdutým a ohavným ostrovem, který příběhu krásně dodával ten kontrast mezi dobrem a zlem. Asi čekáte, kdy přijde to ale, že? Takže – ALE – neměla jsem pocit, jako bych četla příběh patnáctiletých výtržníků, což značně kazilo celkový dojem, i když se Melissa snažila, jak chtěla. Hlavní akce v příběhu přišla až za půlkou, což je na jednu stranu dobré, protože se dozvíte mnoho informací ze světa Auradonu, ale také poznáte postavy, které v příběhu hrají velkou roli. Poznáte jejich rodiny, jejich každodenní rutinu i je samotné. Budete součást velkého večírku, který bude nakonec důležitý pro všechen další odehrávající se děj. Na druhou stranu je to poněkud zdlouhavé vyprávění a vsuvka věnovaná Benovi – synovi krále Auradonu – děj ještě o to víc natahuje. (Já upřímně doufám, že to, co se tam řešilo, bude mít větší váhu v dalším díle. Pokud se do něj začtu.) I hlavní akce na závěr není žádná velká pecka, i když se to celé čte lépe než první půlka knihy.
Přiznám se bez mučení, že jsem měla především velký problém se začíst a dál v čtení pokračovat. Než jsem si zvykla na styl vyprávění, přišlo mi, jako bych četla telenovelu nebo prostě jeden z těch seriálů na Disney Channelu (kde mimochodem Následníky mají vysílat) . Připomnělo mi to tenké knihy o Violettě, které jsem četla, a věřte mi, že to nebyl dobrý pocit. V příběhu nebylo nic, co by mě překvapilo a dokázalo udržet moji pozornost. Zpětně ale musím přiznat, že to nebylo to nejhorší, co jsem zatím četla. Postavy byly hezky propracované a závěrečná akce se Melisse také povedla. Následníci jsou jednohubka, u které si připomenete mnohé pohádkové postavy, na které jste zapomněli. Ať už je to Ariela nebo Aladin nebo Sto jedna dalmatinů. Za mě jsou to tři hvězdičky s doporučením pro zvědavce, jako jsem byla já, ale také pro ty, co mají rádi pohádkové příběhy, nebo si jen chtějí odpočinout od dystopií, kterých je kolem stále mnoho.
Hra s láskou
