pátek 11. prosince 2015

Elizabeth Weinová - Krycí jméno Verity (RC)

"Polib mě, Hardy! Polib mě, rychle!"
- Krycí jméno Verity

Musím přiznat, že recenze na Krycí jméno Verity se nepsala snadno. Je to kniha, u které jste si často museli připomínat, že je to fikce. Je totiž velmi snadné na to zapomenout. Autorka dokázala vytvořit skvělou autenticitu příběhu, kterou jsem oceňovala, nicméně i přesto měla své nedostatky.



Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.
V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.
A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.
Na každém kousku papíru bojuje Verity o svůj život. Odhaluje svou minulost, vypráví, jak se seznámila s pilotkou Maddie. Lituje svého selhání a ukazuje svou kuráž a zoufalou touhu dostat se domů. Ale budou její odhalení stačit SS? Pomohou jí její vyzrazená tajemství přežít?



Originální název: Code name Verity
Autor: Elizabeth Weinová
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 308
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: historické drama, druhá světová válka
Přibližný doporučený věk: 16+


Napsala jsem pravdu!
Krycí jméno Verity, to je název letošní velmi opěvované knihy, která učarovala mnoho čtenářů. Dočkala se neuvěřitelné reklamy nejen v televizi, ale i v novinách a časopisech. Byla prohlášena nejlepší knihou roku. Co je na této knize tak úžasné? A je opravdu tak skvělá, jak se o ní povídá? To se dočtete v recenzi!
Autorka rozhodně své vyprávění nijak neprodlužovala a hned vás hodila do vody skoro s větou: „A teď si poraď, jak umíš.“ Hlavní hrdinka je zajatcem ve francouzském Ormaie a od svých věznitelů dostala papír a tužku, aby jim prozradila vše, co ví o anglickém vojenském vybavení, letadlech, letištích… Prostě o všem, co by Němcům mohlo usnadnit jejich výhru ve válce. Je kolaborantka. Zrádkyně. Pro své „pohodlí“ (i když se to jako pohodlí moc nazývat nedá), zaprodala svoji duši a rozhodla se napsat celý svůj příběh. Tedy ne svůj, ale její nejlepší kamarádky Maddie. Protože je to právě ona, kdo jejich let nad nepřátelsky okupovanou Francií nepřežil. A je to ona, koho měla hlavní hrdinka nadevšecko nejraději.
Píše o Maddiiných začátcích, o tom, jak se zamilovala do létání a co jí pomohlo dostat se k pomocnému leteckému sboru ATA, ale i to, jak se poznala s Královničkou. Vypráví o jejich zážitcích v průběhu války, jejich nesnáze a úkoly, vyjmenovává různé druhy letounů i letišť.
Ano, informací je zde opravdu hodně a je na vás, jak si s nimi poradíte. Musím přiznat, že já jsem se ze začátku celkem ztrácela, než jsem si na autorčin styl psaní zvykla, ale po celou dobu jsem obdivovala překlad. Navíc, přiznávám, že historickým knihám moc neholduji. Je jen málo příběhů, co mě zatím oslovilo (Ta druhá zapisovatelka například, nebo Ve stínu černých ptáků). Krycí jméno Verity k nim začalo patřit až poté, co jsem se začetla do druhé poloviny. A ještě mě v tom utvrdilo, až když jsem se dostala k druhé části knihy, ta je totiž brilantní. Obě části jsou od sebe oddělené šedými dvojlisty. První nese název Verity, druhá Kittyhawk. A až ta druhá vám vysvětlí vše, co vám bylo předtím nejasné, vše, co se vám nepozdávalo, vše, co prostě nedávalo smysl. Je to část, která je jako druhé ozubené kolečko, bez kterého to první nemá skoro význam.
Nemůžu prozradit mnoho, protože pak by na vás nečekalo to stejné překvapení jako pro mě, které jsem nesmírně ocenila. Jediné, co potřebujete vědět je, že i když historii a historické romány moc nemusíte, Krycí jméno Verity váš názor rychle přehodnotí. Je to skvělý pohled na druhou světovou válku z pohledu ženy, dívky, chcete-li, a mnohým mladým čtenářům, kterým toto období připadá tak vzdálené a nezajímavé najednou může připadat fascinující a kruté. Rozhodně nečekejte žádný milostný příběh, jen pravdu. Autorka vás nebude šetřit německými výslechovými metodami, cizími (německými a francouzskými) frázemi a slovíčky, ale ani sprostšími slovy. A hlavní hrdinka? Ta pro vás zůstane tajuplnou osobou až do poloviny příběhu. Rozhodně vás k sobě nepustí blíž, než jen na pár kroků. Zato u Maddie budete mít pocit, jako byste ji znali dokonale.
Na závěr mi nezbývá napsat nic jiného, než knihu ohodnotit čtyřmi hvězdičkami. Plný počet nedávám právě kvůli první části knihy, která i přes zajímavé téma tak nějak skomírala a nabízela spíše hromadu informací než příběh. Vím, že to k tomu patřilo, jenže… Byl to takový nudnější rozjezd. Zato konec a druhá část to skvěle napravily. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a přiznávám, že mi ukápla i slza. Krycí jméno Verity je kniha, která je naprosto odlišná od všech, které v poslední době vycházejí, takže pokud jste přesycení přeslazenými YA příběhy, nebo jste prostě jen zvědaví a chcete se dozvědět, jak to vypadalo za války a jakou roli v ní sehrály ženy, tato kniha je ta pravá. Autorka ji napsala tak reálně, že neuvěříte, že je to fikce. Neuvěříte, že je příběh založený pouze na inspiraci. A neuvěříte, že ani jedna hlavní hrdinka doopravdy neexistovala. Jediné, co vám zůstane pod kůži, bude věta: „Napsala jsem pravdu.“




Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA. 

Stefanie G.

čtvrtek 3. prosince 2015

Samantha Shannonová - Kostičas #2 - Vidořád (RC)

[Přízraky] 
"Jsou to vzpomínky?"
"V určitém slova smyslu ano. Jsou to projekce výčitek, které v sobě člověk má. Když ti takzvaně něco nejde z hlavy, je to právě dílo těchhle přízraků."
- Vidořád, str. 414

Ano, ano, a ještě jednou ANO! Vidořád je na světě a já mám obrovskou radost, že jsem dostala tu možnost jej zrecenzovat! :)
  
Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství. Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

Originální název: The Mime Order
Série: The Bone Season
Autor: Smantha Shannon
Překlad: Lenka Kapsová
Díl v pořadí: 2.
Nakladatelství: Host
Počet stran: 511
Klíčová slova: fantasy, sci-fi, napětí, nadpřirozeno, dystopie
Přibližný doporučený věk: 16+

Scione, čeká tě změna!
Nemohla jsem se dočkat, až tuhle krásku uvidím na vlastní oči. A víte co? Naživo je ještě krásnější než na fotce! Zamilovala jsem se do Kostičasu, ale Vidořád prostě neměl chybu, a to jak po stránce vizuální, tak i po obsahové. Dlouho jsem nečetla něco tak propracovaného a jednoduše dokonalého.
Kostičas skončil nečekaně a napínavě – Paige odjela vlakem s ostatními uprchlíky a nechala Strážce, aby se postaral o Nashiru, nebezpečnou a bezpáteřní Refájku. Kdo nečetl, nejspíš se chytat nebude, protože příběh Kostičasu je tak složitý, že si jej musíte prostě přečíst (nebo se nechte alespoň navnadit mojí recenzí ZDE). Přesně tam, kde první díl skončil, druhý začíná. Uprchlíci se snaží dostat zpět do útrob Londýna. Do bezpečí, ale to není tak snadné, jak si mysleli. Nejen, že druhý díl začíná mnohem napínavěji, než ten první, ale už zde přijdete o několik postav, což jen naznačuje, že Vidořád bude mnohem krvavější, než Kostičas. A je tomu tak.

Slova, má milá krajinochodkyně... slova jsou všechno. Slova dávají křídla dokonce i těm, kteří jsou pošlapáni, zničeni tak, že nelze doufat v uzdravení.
-  Vidořád

Paige se po návratu z kolonie hodně změní. Není to klasická silná a nebojácná hrdinka, kterou by útěk posílil. Spíš se snaží přemoct svůj strach a postavit se znovu na nohy. Pomáhá jí k tomu její nejbližší přítel Nick. (Skoro bych řekla, že by Paige byla bez Nicka dost ztracená a my bychom přišli o hlavní hrdinku.) Jenže její zotavování komplikuje hon na její hlavu a na ostatní uprchlíky, který Scion vyhlásil. Naznačil tak, že se Paige, neboli Bledího snílka, pokusí dopadnout za každou cenu. V ulicích Londýna panuje panika a strach. Navíc kolují řeči, že vláda hodlá začít používat nové zařízení, které vidoucí odhalí mnohem rychleji než doposud.
Paige ví, co musí udělat. Chce, aby se o Refájcích a o zkorumpovanosti dozvěděli všichni vidoucí. Chce svolat sněm. Chce, aby ji vyslechli všichni vidopáni a vidopaní a především jejich Kmotr, Hektor z Haymarketu. Jenže k tomu potřebuje být uznávaná, potřebuje mít peníze, potřebuje, aby ji ostatní vidoucí brali v potaz, aby ji respektovali.

Potřebuje Jaxona Halla.

Vidopána sektoru I-4. Bílého vazače. Jejího zachránce, kterého se zřekla.
To, co jsem vám tu naznačila je jen pouhopouhá špička ledovce. Osudy Scionu a jeho obyvatel jsou zamotané jako klubko, které je těžké rozmotat. Scion ukazuje svoji zkorumpovanou tvář, stejně jako Sněm nepřirozených s vidopány a vidopaními. Nic není tak, jak se zdá a i přítel může být nepřítel a naopak.
Samantha mi už v prvním díle ukázala, jak je úžasnou spisovatelkou, která dokáže z napínavé chvíle udělat ještě napínavější. Vidořád není výjimkou. Možná se vám po počáteční velké krvelačné akci bude zdát, že napětí pominulo. I já to tak měla a nevadilo mi knihu odložit a vrátit se k ní až druhý den, proto mi čtení trošku vázlo, ale rozhodně to nebylo na škodu. Autorčino vyprávění a skvělý překlad vás i tak vtáhne do děje, že zapomenete, kde jste a prožíváte vše spolu s Paige. Po delším zjišťování a pátrání zase přijde krvák a tentokrát se jej nezbavíte skoro až do poslední strany. A že to rozhodně stojí za to! Posledních 200 stran jsem hltala natolik, že jsem knihu nebyla schopná ani na chvíli odložit (a to jsem si říkala: „Ještě jednu kapitolu, a pak půjdu něco dělat. Ne, tak ještě jednu…“ a než jsem se nadála, byl konec).
Podobně jako u Kostičase, i zde jsem zůstala zírat na poslední slova a v duchu křičela „Neee, kde mám sakra další díl! Dejte mi další!“ Jenže toho se vážení nedočkáme dřív, než příští rok v listopadu – v angličtině, pokud teda nezmění datum vydání. Takže mě teď čeká nekonečné soužení a čekání a vyhlížení aspoň malých spoilerů, které si rozhodně nenechám ujít!
Co se postav týče, není o ně nouze. Ani trochu. Spíš je jich přehršel, ale nebojte, začnete se orientovat velmi rychle. Některé nové si oblíbíte, jiné budete mít chuť uškrtit. A jak jsem na tom já? Paige mi ukázala, že je správnou hlavní hrdinkou, která má svoje chyby a není ve všem dokonalá. Jaxona Halla jsem zbožňovala každou buňkou v těle, i když se to může zdát podivné. Kudlanka ve mně vzbudila zvědavost. Abatyše podezření, ale i důvěru, stejně jako Marie Ogněna. A na závěr musím říct, že jsem se znovu zamilovala, a to ještě víc, než předtím v Kostičase… Ale na to do koho budete už muset přijít sami. :)

"Nejsem senzibil ani orákulum," zašeptal, "Ale mám v tebe naprostou důvěru."
"Jsi blázen," řekla jsem s tváří zabořenou do jeho ramene.
"Bláznovství je relativní pojem, můj malý snílku."
- Vidořád, str. 426 

Samantha vytvořila mistrovské dílo, které si nesmí nechat ujít žádný milovník fantasy a dystopií. Londýn budoucnosti a veškeré jeho machinace s Refájci v čele předčí i Hunger Games (neukamenujte mě :D). Ne, vážně. Kostičas byl úžasný, ale Vidořád byl lepší, aspoň pro mě. Obě knihy se zařadily vysoko na můj žebříček oblíbených knih a bez výčitky svědomí jej můžu jednoznačně doporučit i těm, co byli, či jsou, z Kostičase nesví a nevědí, co čekat dál. Samantha vás rozhodně nezklame!






Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!

Stefanie G.