Středoškoláci Adam a Martin
vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci
kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost
těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než
se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem
zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na
sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi
lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem
je někdo z jeho obyvatel…
Pamatuj
na smrt mě v knihkupectví oslovilo svojí obálkou. Pak jsem si teprve
všimla, že za knížkou stojí český autor. Zvědavost a dobré hodnocení na Databázi knih mi nedalo, a já se rozhodla dát knize šanci. Jsem trochu skeptik, co se
českých děl týče a k srdci mi jich přirostlo jen pár, ale to mi nebrání stále
zkoušet nové a nové knihy.
Příběh
dvou bratrů (Adama a Martina), na kterých se podepsalo nelehké dětství, je
opravdu čtivý. Zaujme svojí nevšedností a vy s oblibou sledujete, jak se jejich
vzájemný vztah rozvíjí a jak se vám otevírají různá zákoutí jejich minulosti. Hltáte
podrobnosti o vraždách, které je provázejí a chcete vědět ještě trochu víc. I
přes několik nedostatků není příběh jako celek vůbec špatný. Naopak je svým
způsobem mezi českými autory originální, a to z něj dělá to, proč byste po
něm měli sáhnout (pokud jste tak již neučinili). Na druhou stranu má ale bohužel
spoustu „ale“, se kterými jsem se v průběhu čtení vážně těžko srovnávala.
Autorův
jazyk je velmi specifický, přesně takový, jaký mám pocit, že se od autorů Yoli
očekává. Jenže s tím je spojené i to, že jsem prostě měla pocit, že autor
seděl při psaní se slovníkem synonym na klíně a hledal, co by ještě mohl
použít. Některá slova mi do příběhu přišla nuceně vybraná, násilím natlačená a uměle
zakomponovaná. A některá se tam nehodila vůbec. Několikrát jsem se zarazila a
říkala si, jestli taková slova šestnáctiletí ve svém slovníku opravdu mají,
když se baví s kamarády, nebo jen popisují dění na pořádné párty – posuďte
sami: honosila se, oděná, umně či ostentativně…
(Číst
slovo ostentativně v jedenáct hodin večer v kontextu středoškolské
párty v young adult románu mi vážně jen přineslo vykřičníky a otazníky nad
mojí hlavou.)
Narážela
jsem i na nesoulady v ději či na otravné myšlenkové pochody hlavního
hrdiny, které mi připadaly spíše jako vsuvky či vycpávky, které kdyby v knize
nebyly, ničemu by to neuškodilo.
Co mi ale
připadalo nejvíc přitažené za vlasy byla kapitola, kdy se hlavní hrdina vydal
na vlastní pěst vyzvídat podrobnosti o mrtvé dívce přímo u její matky. Opravdu
by se truchlící matka bavila o takových věcech se šestnáctiletým klukem, které
ho nikdy předtím neviděla? Nevím… Pro mě to byla nereálná
situace, která ve mně jen vzbudila vlnu zklamání. Chápala jsem, že má hlavní
hrdina navodit ten pocit detektivky a že si má hrát na mladého Colomba nebo
Sherlocka Holmese, ale občas neškodí z toho vyšetřování na vlastní pěst
trochu ubrat.
V neposlední
řadě nepovedených a nadbytečných informací stojí za zmínku i milostná scéna.
Moje jediná rada pro autora je: ne, takhle se to nedělá. Trhalo mi to
oči a cítila jsem se tak trapně jako už dlouho ne. (Není nic trapnějšího než
při sexu citovat Tonyho Starka… Jakkoliv vám to přijde vtipné…) A prosím,
příště nemyslet jen na potěšení hlavního hrdiny, je to vážně sobecké. :D – You
know what they say: not great, not terrible.
Každopádně, abych nebyla jen negativní, na autorovu prvotinu je to povedený příběh. Těším se na jeho další knihy, přece jen v něm vidím potenciál, a to se u mě u českých autorů často nestává. Příběh mi zůstal v hlavě a vzpomínám na něj s příjemným pocitem. Líbilo se mi, že jsem až do konce nevěděla, kdo je vrah (měla jsem tušení, ale až když jsem se blížila do finále). Líbil se mi vývoj postav, líbil se mi vztah mezi bratry a líbily se mi napínavé scény. To všechno ve mně vzbudilo pocit, že nemůžu dát dvě hvězdičky za všechny ty otravné části, ale nemohla jsem dát ani čtyři. Je to lepší průměr, takže tři hvězdy jsou za mě akorát.
