Aleš Novotný - Pamatuj na smrt

Středoškoláci Adam a Martin vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem je někdo z jeho obyvatel…

Pamatuj na smrt mě v knihkupectví oslovilo svojí obálkou. Pak jsem si teprve všimla, že za knížkou stojí český autor. Zvědavost a dobré hodnocení na Databázi knih mi nedalo, a já se rozhodla dát knize šanci. Jsem trochu skeptik, co se českých děl týče a k srdci mi jich přirostlo jen pár, ale to mi nebrání stále zkoušet nové a nové knihy.

Příběh dvou bratrů (Adama a Martina), na kterých se podepsalo nelehké dětství, je opravdu čtivý. Zaujme svojí nevšedností a vy s oblibou sledujete, jak se jejich vzájemný vztah rozvíjí a jak se vám otevírají různá zákoutí jejich minulosti. Hltáte podrobnosti o vraždách, které je provázejí a chcete vědět ještě trochu víc. I přes několik nedostatků není příběh jako celek vůbec špatný. Naopak je svým způsobem mezi českými autory originální, a to z něj dělá to, proč byste po něm měli sáhnout (pokud jste tak již neučinili). Na druhou stranu má ale bohužel spoustu „ale“, se kterými jsem se v průběhu čtení vážně těžko srovnávala.

Autorův jazyk je velmi specifický, přesně takový, jaký mám pocit, že se od autorů Yoli očekává. Jenže s tím je spojené i to, že jsem prostě měla pocit, že autor seděl při psaní se slovníkem synonym na klíně a hledal, co by ještě mohl použít. Některá slova mi do příběhu přišla nuceně vybraná, násilím natlačená a uměle zakomponovaná. A některá se tam nehodila vůbec. Několikrát jsem se zarazila a říkala si, jestli taková slova šestnáctiletí ve svém slovníku opravdu mají, když se baví s kamarády, nebo jen popisují dění na pořádné párty – posuďte sami: honosila se, oděná, umně či ostentativně…

(Číst slovo ostentativně v jedenáct hodin večer v kontextu středoškolské párty v young adult románu mi vážně jen přineslo vykřičníky a otazníky nad mojí hlavou.)

Narážela jsem i na nesoulady v ději či na otravné myšlenkové pochody hlavního hrdiny, které mi připadaly spíše jako vsuvky či vycpávky, které kdyby v knize nebyly, ničemu by to neuškodilo.

Co mi ale připadalo nejvíc přitažené za vlasy byla kapitola, kdy se hlavní hrdina vydal na vlastní pěst vyzvídat podrobnosti o mrtvé dívce přímo u její matky. Opravdu by se truchlící matka bavila o takových věcech se šestnáctiletým klukem, které ho nikdy předtím neviděla? Nevím… Pro mě to byla nereálná situace, která ve mně jen vzbudila vlnu zklamání. Chápala jsem, že má hlavní hrdina navodit ten pocit detektivky a že si má hrát na mladého Colomba nebo Sherlocka Holmese, ale občas neškodí z toho vyšetřování na vlastní pěst trochu ubrat.

V neposlední řadě nepovedených a nadbytečných informací stojí za zmínku i milostná scéna. Moje jediná rada pro autora je: ne, takhle se to nedělá. Trhalo mi to oči a cítila jsem se tak trapně jako už dlouho ne. (Není nic trapnějšího než při sexu citovat Tonyho Starka… Jakkoliv vám to přijde vtipné…) A prosím, příště nemyslet jen na potěšení hlavního hrdiny, je to vážně sobecké. :D – You know what they say: not great, not terrible.

Každopádně, abych nebyla jen negativní, na autorovu prvotinu je to povedený příběh. Těším se na jeho další knihy, přece jen v něm vidím potenciál, a to se u mě u českých autorů často nestává. Příběh mi zůstal v hlavě a vzpomínám na něj s příjemným pocitem. Líbilo se mi, že jsem až do konce nevěděla, kdo je vrah (měla jsem tušení, ale až když jsem se blížila do finále). Líbil se mi vývoj postav, líbil se mi vztah mezi bratry a líbily se mi napínavé scény. To všechno ve mně vzbudilo pocit, že nemůžu dát dvě hvězdičky za všechny ty otravné části, ale nemohla jsem dát ani čtyři. Je to lepší průměr, takže tři hvězdy jsou za mě akorát.

Hodnocení:

Knihu můžete koupit třeba ZDE.

Stefanie G.

Nofreeusernames - Navždycky

 

„Láska přes messenger. Feel-good romance ze střední.“
Mei Bradleyová se pomalu smiřuje s tím, že dopis z Bradavic už nedorazí. Tuhle nespravedlnost naštěstí zmírňuje čokoláda, kterou fakt miluje! Když už jsme u toho, miluje i svého nejlepšího kámoše Travise, ale to mu nemůže říct, aby všechno nepokazila. U jejího úhlavního nepřítele Liama není co pokazit, protože s tím válčí už od třetí třídy. Přestane Liam někdy prudit? Uvidí Travis v Mei víc než jenom kamarádku? A dojde konečně i na vysněné rande?

 

Jakmile Olga (Nofreeusernames) na svém Instagramu oznámila chystané vydání Navždycky, byla jsem zvědavá, jak se kniha vyvine. Veškeré návnady jsem hltala jedním dechem a čekala na obálku. O tu se nakonec postarala Tereza Basařová a za mě je to jednoznačně velký klobouk dolů. Mám obrovskou radost z toho, jakým směrem se posunuje český design, česká tvorba a české knihy a spisovatelé. Je to prostě jedním slovem pecka. Ale nám čtenářům nejde jen o obálku, že? Jde i o obsah.

Proč jsem se tedy po dvou letech rozhodla oživit svůj blog? Proč jsem se rozhodla napsat další „recenzi“? Protože mi pod ruku padla kniha, u které, dle mého názoru, rozhodně stojí za to, aby o ní vědělo co nejvíce lidí.

Navždycky je jedním slovem klišé. Ale nechápejte mě špatně. Není to klišé v tom špatném smyslu slova. Právě naopak. Je totiž naprosto boží. Je to kniha, ve které je snad vše, s čím jste se už doposud setkali, jenže je pojatá tak originálně a s nadhledem, až vám vžene úsměv do tváře. Může mi být skoro třicet, ale tuhle autorčinu prvotinu a so called „feel-good romance ze střední“ jsem zhltla na posezení.

Ptáte se jaké klišé na vás může číhat? Nemůžu vám prozradit všechno, ale jako malou ochutnávku můžu nabídnout bad boye, best friend romanci, zmatenou a nerozhodnou hlavní hrdinku, praštěnou nejlepší kamarádku, Harryho Pottera (hodně Harryho Pottera), tragické rodinné minulosti a… A na ostatní si budete muset přijít. :) 

Každopádně můžu slíbit, že jakmile se začtete, nebudete se moct odtrhnout. Kniha vás vcucne a vyplivne až na samotném konci. Zmatek a emocionální vypětí v hlavě hlavní hrdinky mi naprosto připomnělo, jak jsem se cítila já ve stejných letech. Víc autenticky už to Olga popsat nemohla. Prožívala jsem s Mei každou chvíli. Vnímala jsem její nerozhodnost, její strachy a obavy. Ale zároveň bych jí za některá rozhodnutí občas dala pohlavek (být její nejlepší kamarádkou). Jenže tak to má prostě být. V životě člověk dělá všelijaká rozhodnutí. Nejspíš díky tomu mi Mei přirostla okamžitě k srdci.

O něco víc jsem si ale oblíbila vedlejší postavu – Avu. Připomněla mi trochu Vee ze série Zavržený. Byla stejně praštěná a jako jediná i přes svoji ztřeštěnost stála nohama pevně na zemi.

Co se týče hromady té lásky, kterou nám autorka v knize naložila, nebudu vám prozrazovat víc než to, že to stálo za to. Od první až do poslední strany. Užívala jsem si všechny zvraty, všechny otočky a zákruty. Byla tam jen jedna příliš klišé scéna, která mi už přišla trochu moc (dívčí šatny, diskuze a omluvy na mě byly trochu vykonstruované a nepřirozené).

Jak už jsem zmiňovala výše, Navždycky je psané tak lehce, a tak jiným stylem, že vás prostě musí ohromit. Autorka vás nezahrnuje zbytečnými detaily. Nezahlcuje vás nadměrnými popisky míst nebo hrdinů. Nepoužívá konkrétní místa a státy. Podle jmen si prostě můžete domyslet, kde se příběh odehrává úplně sami. Hlavní hrdinka jednoduše jen popisuje zmatek ve své hlavě s rétorickými otázkami a zmatenými odpověďmi sama sobě. Popisuje zlehka situace, ve kterých se ocitla a nechybí ani svižné dialogy s nadsázkami a vtípky. Možná proto mi to přišlo tak originální a neunavující. Navždycky mi rozzářilo den. Milovala jsem každou narážku na Harryho Pottera, na Zaklínače nebo na Johna Wicka a těšila se na každou další kapitolu jako malá.

A tak jak mě nadchl styl psaní, nadchlo mě i písmo. Jsme zvyklí na patkové písmo, které nás má vést řádek po řádku. V tomto případě tomu tak ale není a vůbec to není na škodu. Ke knize se to prostě hodí. Stejně jako konverzace z messengeru doplněné o smajlíky a obrázky.

Ale abych přidala i jedno malé mínus – paperback je za mě špatná volba. Nebo bych alespoň volila jiný papír, nebo volnější vazbu. Nechtěla jsem ohýbat hřbet (nejsem barbar), ale kniha se mi tak tím pádem celkem špatně držela v jedné ruce a musela jsem se občas hodně snažit, abych hřbet nezničila.

Suma sumárum? Neváhejte a mazejte do knihkupectví, nebo na e-shop, a běžte si rozjasnit den, protože tahle kniha je přesně to, co vám v tomhle období udělá jednoznačnou radost!

Hodnocení:

Knihu si můžete zakoupit zde: CooBoo.

Stefanie G.