Malý knižní update a několik zvědavých otázek

Vím, že mnoho z vás spíš sleduje tento blog než moji autorskou stránku či stránku na Facebooku. Proto jsem se rozhodla výjimečně přidat malý článek o mých knihách i sem. Slíbila jsem si, že vše ohledně mé tvorby budu přidávat jen na oficiální stránky, ale tentokrát to musím porušit. 

Ti, kteří sledují FB stránky určitě postřehli, že jsem dokončila (konečně!) Nerozhodnou a momentálně se věnuji jejím malým úpravám, abych ji rozeslala do nakladatelství. Mám z toho obrovskou radost a musím říct, že jsem na tenhle příběh zatím nejvíc pyšná! Konkuruje mu Osudový zvrat, ale ten je zatím v průběhu psaní. Jelikož jsem Nerozhodou dokončila a mám v hlavě jakési své představy ohledně postav, ráda bych se o ně s vámi podělila, ale... A teď je čas na otázku č.1:

1. Chtěli byste, abych se s vámi podělila o svůj herecký výběr postav pro Nerozhodnou? 

Mnoho autorů to tak dělá a mně se to vždy líbilo. Proto jsem se rozhodla pro něco podobného a musím říct, že výběr, který mi vyšel, mi na postavy vážně sedí. Tím, že jste ještě knihu nečetli, chápu, že budute trošku zdrženliví a skeptičtí, ale věřte mi, že je to jen malá návnada. Chuťovka :D

To stejné jsem nabízela i u Starshow, ale zatím se mi dostalo jedné záporné odpovědi. Proto se ptám ještě jednou:

2. Chtěli byste znát můj "herecký" výběr pro Starshow? Nebo máte svoje představy o postavách? Jaké jsou? Podělte se! 

A to ještě není všechno! Mám poslední otázku! Jelikož se chystám na úpravu další ze svých knih a vydat ji znovu přes E-knihy jedou, zajímalo by mě:

3. Máte raději upírské nebo andělské příběhy? Který byste si vybrali? 

Možná tušíte, že se rozhoduju nad korekturou pro Vittoriin deník (upířinu) nebo pro Odmítnutého (andělská maličkost). Ano, i já jsem byla strhnuta do tohoto víru, takže jsem neodolala a napsala si vlastní příběhy. Nejsou tak složité a nebojuje v nich celá rodina původních či archandělů s malou nevinnou hlavní hrdinkou, ale i přesto mám tyhle dva příběhy ráda. A rozhodně se dají rozšířit. U Odmítnutého mám dokončený i druhý díl, ale tak nějak zvažuju, že bych je spojila do jednoho, no uvidíme... Kdysi se rýsoval i třetí díl, ale musím se přiznat, že bych musela kouknout do poznámek, abych si vzpomněla, jaký velký plán jsem v něm měla. Vím, že byl velký, ale nejsem si jistá závěrem :)

Budu MOC ráda, když mi na tyto otázky odpovíte! A taky budu moc vděčná za vaše názory!

Těším se na vaše odpovědi!

Krásné prázdniny!

SG

Mám talent - literární portál

Téměř jsem zapomněla, že jsem se kdysi dávno zapojila do literární soutěže Mám talent. Mým příspěvkům už propadla smlouva, kdy je nesmím zveřejňovat nikde jinde, než tam. I přesto ale zůstávají na stránkách k přečtení. 

Jediná nevýhoda tohoto portálu bývala to, že když si někdo chtěl příspěvky přečíst, musel ze zaregistrovat. Nevím, jak je tomu dnes. Už je to docela dost let zpátky. Každopádně, pokud byste mě chtěli podpořit nějakou tou hvězdičkou a zároveň si přečíst nějaké mé dílo, můžete například zde: 

Vittoriin deník

http://www.mamtalent.cz/vittoriin-denik-rok-1675-2012.phtml?program=1&ma__0__id_b=7431

Stefanie G.

Vittoriin Deník: 1675 - 2012 - úryvek 3

Kapitola 8, strana 63/64:

 „Kde je Nicky?!“ 

„V jednom opuštěném domě. Dostaneme se v pohodě dovnitř. Horší je, že se jich kolem domu pohybuje asi pět,“ sedl si Cristiano na lavičku. 

„Půjdu s vámi!“ 

„Ne! Vittorie, musíš tu zůstat. V sázce by byl i tvůj život a…“ 

„To je jedno!“ 

„Není! Tommy by to taky nechtěl.“

„Musím si taky pro něco domů, doženu vás!“ sebrala se Caterine a odcházela pryč.

Konečně jsme mohli jít do domu. 

Udělala jsem si kávu. Cristiano nechtěl. Byla jsem netrpělivá. Když se ozval zvonek u dveří, rozběhla jsem se tam v naději, že… Cokoliv…

„Lásko, jsi v pořádku?“ vrhl se na mě mezi dveřmi Tommy. 

„Jsem v pohodě… Ale Nicky…“ 

„Oni ji najdou, neboj…“ objal mě okolo ramen. 

Dlouho se nic nedělo, dokud zvonek u dveří nezazvonil znovu. To byl Damien. 

„Cristiano, jdeš?“ Zavolal na něj ode dveří. 

„Jo, už jdu,“ vyšel ven a otočil se na mě, „Vit, žádný podrazárny, my to zvládneme, jasné?“

Jen jsem přikývla. 

Samozřejmě, že jsem to nemohla nechat jen tak! 

Stála jsem ve dveřích dokud neodjeli. 

Tommy mě zavalil hromadou otázek ohledně toho, co se stalo. Jako by se ta jeho odpolední scéna nestala. Ve chvíli, kdy šel na záchod jsem se sbalila a šla k autu. Nemohla jsem to napětí vydržet! Přece jen v tom Nicky byla kvůli mně! 

Když jsem odjížděla, všimla jsem si, jak Tommy stojí na verandě a volá na mě. Ignorovala jsem to. Jela jsem před restauraci, kde jsem nechala auto. 

Začalo šíleně pršet. Během chviličky jsem byla promočená. Běžela jsem do nejbližšího lesa. Následovala jsem vlnu Damienových myšlenek. Šla jsem po hlavní cestě. Nevěděla jsem kudy dál. Hromy hrozivě duněly a blesky rozsvěcely celou oblohu. 

Viděla jsem, jak se ke mně přibližuje nějaká osoba. Nejprve rychle a pak zpomalovala. Byl to muž, to jsem poznala podle chůze. 

„Vittorie! Co tady ksakru děláš?!“ zavolal na mě, když byl jen kousek ode mě.

„Damiene!“ couvala jsem. 

„Co tady děláš, Vittorie?! Neříkali jsme ti, že máš zůstat doma?!“ dohnal mě. 

Jeho oči měly najednou tolik emocí. Nebyla jsem schopná se vyznat ani v jedné. 

„Musela jsem…“ 

„Ne! Nemusela! Jsem tu já s Cristianem! To stačí! Ještě se k nám připojí Caterine! Tys měla zůstat doma!“ zlobil se. 

Zablesklo se. 

V tom chvilkovém světle jsem si všimla, jak moc mu to sluší. Byl promočený až na kost, ale to tajemno a mystika v něm přetrvávala. 

Přišel ke mně ještě blíž. 

„Damiene, prostě jsem nevydržela jen tak sedět doma a čekat! Co kdyby se něco stalo vám?! Děláte to kvůli mně! Navíc mám o Nicky strach! Neví, co jsem zač…“ 

„Tak to po dnešku zjistí, to tě ujišťuji.“ 

„Z toho mám strach! Bojím se, že jí ublíží! Že se mě pak bude bát… Co když ji přemění nebo…“ 

„Vittorie,“ vzal můj obličej do dlaní, „Nic takového se nestane. Dostaneme ji odtamtud, věř mi,“ hladil mě palci po tváři. 

„Věřím… Nevím proč, ale věřím a doufám, že nedělám špatně…“ zašeptala jsem, koukaje do těch jeho přenádherných pomněnkových očí.

Jen se pousmál.

„DEJ OD NÍ TY SVÝ ZATRACENÝ RUCE PRYČ!!!“ zaslechla jsem Tommyho řev kus od nás. 

„Měl bych jít za Cristianem. Vit, běž se schovat do auta. Cokoliv se stane se k tobě dostane co nejdříve. Nemá cenu, abys tu stála. Nechci, aby se ti něco stalo,“ pohladil mě naposledy po tváři a odcházel do lesa. 

„HAJZLE! SNAD SE MĚ NEBOJÍŠ?! MĚL BYS! JEŠTĚ NEVÍŠ, ČEHO JSEM SCHOPEN!“ hulákal za ním Tommy. 

Stefanie G.

Vittoriin Deník: 1675 - 2012 - úryvek 2

Kapitola 8, strana 55/56:

“Ještě jsme spolu neskončili, Vittorie.“ Pamatuješ si, kdy jsem ti to řekl poprvé? Je to už dávno. Ty si na to možná nevzpomínáš, ale já až moc dobře. Tvůj přítel mě kvůli tobě připravil o to nejcennější, co jsem měl. A věř mi, že za to ti udělám peklo na zemi. Trvalo mi dlouho než jsem tě našel. Teď už mi neutečeš… P.S.: Jak se má ta tvoje příbuzná?

Nevěděla jsem, jestli se ve mně hromadí vztek nebo se za chvíli sesypu jako domeček z karet. 

Četla jsem si ten vzkaz pořád dokola. 

Ze začátku mi nedocházelo o čem to ten dotyčný mluví, ale pak mi bleskla hlavou ta noc, kdy zemřel Charles. 

Tohle měla být pomsta?! Nemohla jsem za to, že je jeho přítelkyně mrtvá! Oni mě napadli a Charles mě jen bránil! 

Při vzpomínce na Charlese se mi oči zalily slzami. 

„Víš, co tím kdo mínil?“ četl mi Damien vzkaz přes rameno. 

„Jeď domů,“ ignorovala jsem jeho otázku.

„Co prosím?“ koukal na mě nechápavě. 

„Jeď domů! Už jsem se rozloučila!“ koukla jsem se na něj s hněvem v očích. 

„Vittorie, co se děje? Víš, kdo ti to poslal? Jestli ano, měla bys mi to říct, abychom z toho mohli vycházet…“ 

„Vypadni už!“ strkala jsem klíč do zámku.

„Takhle tě samotnou doma nenechám!“ postavil se přede dveře. 

„Nedělej, že se staráš! Nikdy se nestaráš! Jdi už!“ odstrčila jsem ho. 

Chtělo se mi plakat. Charles byl někdo, kdo se nedal jen tak někým v mým životě nahradit. A tahle vzpomínka na něj bolela. 

„Pusť mě dovnitř a můžeš mi všechno…“ 

„Damiene já o to nestojím! Prostě se seber a vypadni, ano?“ dveře mi nešly odemknout. 

Ztrácela jsem nervy. 

Damien mi vzal klíč z ruky a odemkl za mě. 

Jen jsem koukala na ty dveře, jak se pomalu otevíraly. Podával mi klíče zpět. 

„Ať je to cokoliv, nenechám tě dnes samotnou, rozumíš? I kdybych se měl potloukat celou noc okolo domu,“ díval se mi do očí. 

Uhnula jsem jeho pohledu. 

Vlezla jsem do domu, pověsila klíč na zámek. 

Damien se opřel o rám dveří, ruce založené na hrudi. 

Otočila jsem se k němu. 

„Tak pojď dovnitř,“ vyzvala jsem ho. 

„Děkuji,“ vešel a zabouchl dveře.

Stefanie G.

Vittoriin Deník: 1675 - 2012 - soundtrack

1. Placebo - Running Up That Hill

2. The Fray - Over My Head

3. Five For Fighting - Chances

4. Bon Iver & St. Vincent - Rosyln

5. One Republic -Say (All I Need)

6. Jason Walker - Down

7. Moby - Temptation

8. Green Day - 21 Guns

9. The Pierces - Secret

10. Coldplay - The Scientist

11. Coldplay - Fix You

12. The Fray - Never Say Never

OSTATNÍ:

Howie Day - Be There

Phill Collins - In The Air Tonight

Lykke Li - Possibility

Mat Kearney - Here We Go

Vittoriin Deník: 1675 - 2012 - úryvek 1

Kapitola 2, strana 14/15:

„Ššš, to jsem já,“ otočil mě k sobě.

„Co tu ksakru chceš?!!“ vyjela jsem a žduchla do něj.

„Stella mě pozvala dovnitř, když jsem řekl, že jsem tvůj starý známý.“

„Je v pořádku?“ vytřeštila jsem na něj oči.

„V naprostém, nemusíš se bát,“ odmlčel se, „Vyprávěl jsem jí o našem dětství. Nejspíš si s ní moc nemluvíš, viď?“

„Do toho ti nic není!“ odešla jsem k oknu, „Co tu chcete? A teď vážně!“

„Přijeli jsme sem náhodou, ale tvůj pach… Bylo to tak silné… Nemohl jsem tomu uvěřit… Táhlo mě to do školy a nakonec jsme skončili na hloupé akci,“ zakroutil nechápavě hlavou.

„Jak dlouho toho… Damiena znáte?“ spalovala jsem ho pohledem. Nevěděla jsem, jestli mu mám věřit, nebo ne.

„Už nějaké to století,“ zasmál se, „Někdy je s ním těžké pořízení, je hodně tvrdohlavý, mnohem starší než my… Vittorie, neměla by sis s ním zahrávat…“

„Lovil na mém území! Ani já tu nelovím, abych se neprozradila! Navíc po sobě neuklízí stopy! Je to dostatečný důvod, abych ho zničila?!“ odsekla jsem.

„Má síly, o kterých se nám může jen zdát!“

„To mi je jedno!“ zlobila jsem se.

„Vittorie, dej mu ještě šanci. Přiznávám, tohle nebyla nejvhodnější šance na seznámení a on rozhodně nečekal, že ho při tom někdo uvidí a už vůbec ne někdo, jako ty,“ odmlčel se, „Představ si, že by ses někam nastěhovala ty, hladová, všude plno lidí…“

Neposlouchala jsem ho. Připomnělo mi to můj příchod sem. První večer to dopadlo přesně tak, jak to Cristiano popisoval, jenže mě nikdo nezastavil. Nebyl tu nikdo, kdo by mě varoval.

„Jak dlouho tu zůstanete?“ přerušila jsem ho.

„Vrátili jsme se k tobě,“ usmál se.

„Blbost!“ vyštěkla jsem podrážděně, „Jak dlouho?!“

„Tak dlouho, dokud to lidem nebude připadat zvláštní,“ odpověděl vážně, „právě jsme si našli nový domov.“

„Špatná odpověď,“ v mžiku jsem byla u něj, chytla jsem ho pod krkem.

Nebyl dost silný, aby mi odporoval. Zvířecí krev nedává tolik síly, jako krev lidská.

„Vit, znám tě, nic mi neuděláš,“ řekl znuděně.

„Jsi si až moc jistý! Změnila jsem se,“ zatnula jsem prsty do jeho krku ještě víc.

„Chceš nám snad dát termín? Protože teď už odjet nemůžeme. Seznámil jsem se s lidmi odtud, řekli, že v pondělí se sestrou nastoupíme do školy.“

„Je mi jedno, co jsi jim řekl! Nezajímá mě to! Ptám se, jak dlouho tu budete?!“ teď už se moje vnitřní zloba promítla i navenek.

„Ale jdi, mě nevyděsíš…“

„Cristiano!!!“ mrštila jsem s ním na postel, abych neudělala moc hluku.

„Proč nejsi ani trochu ráda, že nás vidíš? Že jsme se potkali?“ masíroval si krk.

„Protože jste sem přivedli někoho, kdo se živí jako já!“

„To není pravda! Nebylas ráda už ve chvíli, kdy jsi mě viděla.“

„Jestli si myslíš, že se vrátí doba, kdy jsme byli spolu, tak se mýlíš!“ varovala jsem ho předem.

„Kvůli čemu? Kvůli tomu lidskýmu klukovi, co ti dává krev?“ uchechtl se.

„Ano, vůli němu! Mám ho ráda! Opravdu ráda.“

„A proč ho nepřeměníš? Mohli by jste být navždy spolu,“ díval se mi přímo do očí.

„Nikdy bych to neudělala.“

„Ne? A co kdybych to udělal za tebe?“ vyjelo mu obočí nahoru.

„Opovaž se! I když jsi můj přítel,stále jsi slabší a víš, že bych to nenechala jen tak!“ přivřela jsem oči vzteky.

„Už půjdu, uvidíme se v pondělí ve škole,“ mrkl na mě a oknem zmizel do tmy.

Nemohla jsem tomu uvěřit! Nikdy by mě nenapadlo, že mě někdy najdou!

Stefanie G.

Vittoriin Deník: 1675 - 2012

Vittoriin Deník jsem začala psát v roce 2010. Byl to tehdy rok plný úpírských námětů a stejně jako mě chytla andělská vlna, tak mě chytla i tato. Poté, co jsem se rozhodla, že první pokus o napsání něčeho, kde by se upíři vyskytovali, nedokončím, i když už měl v té době téměř 300 stran (bez řádkování), přišel na řadu právě tento román.

Příběh je o dívce jménem Vittorie, která byla roku 1675 v Itálii proměněna v něco, co ani ona sama nebyla schopna pochopit. V upíra. 

Děj je rozdělen na dvě linie, ta současná se odehrává v malém městečku ve státě Delaware v USA. Vittoria se tam podruhé za svůj život vrací a seznamuje se tam se svým přítelem Tommym, který je člověk. Tommy nechce, aby se Vittoria krmila na lidech, tak jí nabízí svoji krev v malých dávkách každý den.

Jeden večer ji ale překvapí její dva nejlepší přátelé, které kvůli moru v Itálii proměnila ve stejné nestvůry, jako je ona sama. Celou dobu si tento hrůzný čin vyčítá a slibuje si, že nikdy víc něco takového neudělá. 

Když zjistí, že s nimi přijel i nezvaný host, který zabil dívku z města před jejíma očima chce, aby okamžitě odjeli pryč. 

Příběh je rozvíjen zajímavým vztahem mezi nevítaným hostem Damienem a Vittorií. Je to nenávist, která se postupně mění v něco jiného, silnějšího...

Druhá linie děje je popis Vittoiiny minulosti díky zápiskám z jejího deníku. Popisuje tam, jak se proměnila, jak si na nové já zvykla, nebo to, jak přeměnila své přátele Cristiana a Catherine a jak kvůli tomu musela odjet. Nechybí ani zmínka o tom, jak poznala svoji první lásku - Charlese, ani napínavé scény, kdy je unesena Vittoriina nejlepší kamarádka, napadena žena, u které Vittoria bydlí nebo dokonce unesen Tommy.

Navíc se ve městě a v jeho okolí pohybují lovci, kteří se zabývají útoky na lidi, a kvůli tomu musí být všichni opatrní, aby na sebe nepoutali příliš velkou pozornost.

Nejen že je Vittoriina minulost pro příběh důležitá, ale nabízí také různé překvapivé závěry a nečekané zvraty, které celý příběh obohatily. 

První ukázku z knihy si můžete přečíst zde. :)

Stefanie G.