Nerozhodná - Stefanie G. - Kapitola 1

Jak jsem slíbila, přidávám část z Nerozhodné! :) Snad se vám první kapitola bude líbit. Budu ráda, za jakékoliv názory, nápady a připomínky i pochvaly! Je to zatím jen takové rozkoukání a seznámení se s dějem a chystám se na menší úpravy, ale doufám, že se vám kapitola bude aspoň trochu líbit.
Hezké počtení! :)

1.

Cestu jsem nevnímala. Byla jsem unavená a rozlámaná po tom dlouhém sezení v autě a v letadle. Jediné, co jsem věděla, bylo, že tam, kam jsem se stěhovala, je hezky. Nemohla jsem si vzpomenout na jméno města, kde sestra bydlela. Ostatně jako vždy. Bylo to něco s pláží, ale co, to už bylo vedlejší.

Za celou dobu, co se sestra před čtrnácti lety přestěhovala do státu Delaware, jsme ji s rodiči byli navštívit všehovšudy jen dvakrát. Neměli jsme peníze a máma měla fóbii z letadel. Poprvé to bylo, když nás s Dickem, jak mu říkám (jeho pravé jméno je Richard), pozvali na kolaudaci jejich nového domu.

Bydleli u moře. A dům měl verandu a svoji vlastní zahradu. Byla to nádhera…

Kieran, můj bratr, seděl vedle mě, sluchátka v uších a hudba hrála tak nahlas, že jsem mohla přesně říct, o čem ten zpěvák zpívá. Tedy spíš co řve.

Ani jednomu z nás se tam nechtělo, ale nic jiného nám nezbývalo. Neměli jsme kam jít. Jen při pomyšlení, že bych měla být pod jednou střechou s Dickem, se mi dělalo zle. Nesnášela jsem ho. Byl odporný. Slizký. Navíc jsem měla od minulé návštěvy pocit, že je k mé sestře hrubý.

Jediná dobrá věc na něm je ta, že je zazobaný. Hodně zazobaný. Jeho dárky na Vánoce byly vždy v podobě šeků. A taky o tom svědčilo to, že pro nás s Kieranem na letiště poslal svého osobního řidiče.

Ať jsem se z okýnka koukala, jak jsem chtěla, nepoznávala jsem nic známého. Ani jeden dům, ani jednu ulici.

Náš nový domov…

Sluníčko bylo vysoko nad námi, jakoby léto ještě neskončilo, i když se už blížil konec září.

A v tom byl taky problém.

Do školy budeme nastupovat po začátku školního roku a o to větší rozruch vzbudíme. Grace, moje sestra, sice říkala, že se o to Dick už postaral, ale mně se to ani tak nelíbilo. 

Navíc je to můj poslední ročník. Maturitní. Měla jsem ho strávit s přáteli, které mám na Floridě a ne s cizími lidmi, které za těch několik měsíců ani nebudu schopná pořádně poznat.

Řidič pomalu zajížděl do jedné z těch lepších ulic a já konečně poznala dům, ve kterém ode dneška budeme bydlet. Když zastavil před domem, zatroubil.

A je to tu.

S Kieranem jsme si vyměnili otrávené pohledy a on si sundal jedno sluchátko z ucha.

„Náš nový život v blahobytu, sestřičko,“ zašklebil se.

Kieran byl o rok a půl mladší, než já. Ale za ten měsíc, co se to stalo, mi přišlo, že neskutečně dospěl. Občas mě až děsil. Už to nebyl ten šestnáctiletý chlapeček, co si hrál na největšího machra a chodil na každou párty, kterou pořádal někdo ze školy. 

Většinou se po práci, kterou jsme měli v jedné z restaurací tam u nás, zavřel v pokoji, nahlas si pustil Avenged Sevenfold a chodil spát až po půlnoci.

Věděla jsem, že je to jeho způsob, jakým se s tím vším snaží vyrovnat.

„Hurá,“ protočila jsem panenky.

Řidič mezitím oběhl auto, aby nám otevřel dveře.

Před domem už stála Grace, Dick i malý Scotty, jejich syn, a držel v ruce něco, co vypadalo něco jako stříbrná chlupatá koule.

Jak mně se nechtělo z toho auta ven…

Kieran vystoupil jako první a dal mi tak čas na hluboký nádech a výdech. Cvičení, které mi v takových situacích doporučila moje psycholožka ze staré školy.

Když jsem vylezla i já, Grace se k nám rozběhla se slzami v očích a oba nás pevně objala.

„Annabelle, Kierane,“ vzlykala.

Moc dobře jsem věděla, že Kieran tenhle projev citů nesnáší a už jen kvůli tomu jsem se snažila být silná. U Grace to ale přetrpěl dokonale.

„Jak se cítíte?“ těkala pohledem z jednoho na druhýho.

„Fajn,“ odpověděl Kieran bez zájmu.

„Jsme v pohodě, Grace,“ ujistila jsem ji, „Co ty?“

„Opravdu jste v pořádku? Máme právo truchlit, brečet, přišli jsme o rodiče…“ nechápala naše chladné pohledy, „Přede mnou nemusíte potlačovat svoje pocity.“

„Ještěže to víme, Grace,“ odpověděl Kieran ještě kyseleji.

Ta se na něj jen zamračila a podívala se na mě, „Jaká byla cesta?“ pohladila mě po tváři a setřela si slzy, co jí stékaly po tváři.

„V pohodě,“ otočila jsem se na řidiče, který vykládal naše kufry a odnášel je do domu.

„Teto Annabelle, strejdo Kierane!“ rozběhl se za námi Scotty, kterého Dick konečně pustil.

„Tady je můj nejoblíbenější synovec!“ vzala jsem ho do náruče a zatočila se s ním, „Jak ses měl? Co škola?“ pustila jsem ho na zem, aby se mohl „chlapácky“ přivítat i s Kieranem.

„Nazdar chlape,“ plácl si s ním brácha na pozdrav.

„Dobře! Táta nám koupil Borise!“ otočil se na Dicka, který držel v náručí tu chlupatou kouli.

„Tak Borise?“ pozvedla jsem obočí.

„Jo, říkal, že prý vám to pomůže přežít to tu prvních pár měsíců. Je sice z útulku, ale je čistokrevný a naočkovaný, nic mu není.“

„Je to kocour,“ pošeptala mi Grace do ucha.

„Aha,“ byla jsem ještě překvapenější.

„Je kastrovaný a už ho tu máme pár dní. Je opravdu hodný. Britská modrá, ta co sis ji vždy přála…“ usmívala se na mě Grace soucitně.

Až teď mi to bylo jasné. Dick si nás chtěl s Kieranem koupit.

„Ahoj, Annabelle,“ přitočil se k nám Dick, „Kierane,“ kývl hlavou k bratrovi.

„Nazdar Di… Richarde,“ věnovala jsem mu letmý pohled a pak se podívala na to chlupaté cosi, co měl v náručí.

Boris byl rozkošný. Koukal na mě těma velkým kulatýma očima a vyloženě toužil po pohlazení. To přání jsem mu ale nesplnila. Nechtěla jsem od Dicka přijmout žádný dar.

„Něco jsme vám s Grace pořídili, ale pochopím, když to budeš ze začátku bojkotovat,“ řekl, když viděl, jak se na kocoura koukám.

„Díky, ale myslím, že jedinej, kdo je z toho nadšenej, je Scotty,“ vložil se do toho Kieran, který měl Dicka rád asi tak, jako já.

„Chápu to,“ podal kocoura Scottymu.

„Vítejte doma,“ pousmál se tím svým slizkým úsměvem.

„Tohle pro nás nikdy doma nebude, Richarde,“ odsekla jsem a podívala se na sestru, „Díky za přechodné ubytování, Grace. Dlouho tu nebudeme, hned, jak mi to zákon umožní, se s Kieranem vrátíme zpět. Už jsme o tom spolu mluvili.“

Můžete tu zůstat, jak dlouho budete chtít,“ usmála se na nás.

Mrzelo ji, že jsme s Dickem tak špatně vycházeli. Nikdy to pořádně nepřenesla přes srdce. Vlastně i naši ho neměli rádi, i toto byl jeden z těch několika důvodů, proč jsme sem tak často nejezdili. Nepomohlo ani to, že se nás Grace snažila několikrát přesvědčovat o tom, jak je skvělý a úžasný.

„Teto Annabelle, proč má strejda takový boty, když je ještě teplo?“ ukázal Scotty na Kieranovy boty.

Měl kanady.

To byla další věc, co se od smrti našich rodičů změnila - jeho styl oblíkání.

Už nebyl takový ten sladký hoch, co měl zmapované, co se kde nosí, ale začal chodit v obyčejných riflích, tričkách, bundách a na nohou kanady anebo klasické tenisky.

Měl štěstí, že mu to slušelo.

„Jsou pohodlný,“ sklonil se k němu Kieran.

Tak pojďte, ukážeme vám pokoje,“ vzala nás Grace okolo ramen a vedla nás do domu, „Zařizovali jsme je s Richardem, tak doufám, že se vám budou líbit.“

V domě se nic nezměnilo. Jen dřevěné schody v hale byly natřené na bílo, aby ladily k ostatnímu nábytku a k dekoracím.

Jako předtím na mě působil otevřeně, klidně a plný energie. Všude byly zelené květiny a obrazy.

Divila jsem se, že Richard povolil zvíře do domu. Na druhou stranu to nebyl divoký pes, ale jak to tak vypadalo, docela líný a rozmazlený kocour.

Můj pokoj byl nádherný, stejně prosvětlený, jako zbytek domu. Zařízený tak… dospěle. Ale musím uznat, že byl mnohem větší, než ten, co jsem ho měla u nás doma.

„Tak co, líbí?“ objala mě Grace okolo pasu.

„Líbí,“ přikývla jsem a pousmála se, „Děkuju,“ objala jsem ji a dala jí pusu.

„To nejen já, ale i Richard…“ dodala.

„Díky, Richarde,“ poděkovala jsem mu na dálku.

„Nemáš zač, Annabelle. Chtěli jsme, abyste se tu cítili co nejlépe,“ usmál se, „Kierane, teď tvůj pokoj,“ kývl hlavou ke dveřím naproti.

„Vážně se ti líbí?“ prohlížela si mě Grace.

„Ano, líbí… Moc,“ rozhlížela jsem se.

Moje kufry ležely na zemi, jak je řidič donesl do domu.

Potřebovala jsem klid.

To jak na mě Grace koukala a Scotty štěbetal vedle v pokoji s Kieranem mě znervózňovalo.

„Tak jo,“ nadechla se Grace zhluboka, „Nechám tě, aby sis vybalila. Za chvíli bude večeře, dojdeš za námi?“

„Dojdu. Pak na mě zavolej,“ pousmála jsem se.

„Zavolám,“ odcházela.

„Chceš si tu nechat Borise?“ zeptal se Scotty.

„To je dobrý, máš ho na povel,“ mrkla jsem na něj.

„Tak jo,“ zářil radostí a zmizel mi z dohledu.

Konečně jsem byla sama.

Zavřela jsem dveře a posadila se na postel.

„Bože…“ vydechla jsem.

Chtěla jsem zpátky domů.

Tohle domov nebyl.

Zhluboka jsem se nadechla, vytáhla z batohu notebook, zapnula nějakou hudbu, abych přehlušila to ticho a začala vybalovat první kufr, který byl po ruce.

Do šatníku jsem dávala jeden kus oblečení za druhým a na police nad věšáky jsem pak dávala kufry a tašky.

Už jsem měla skoro všechno vytahané, když se za dveřmi ozval podivný zvuk.

„Už je večeře?“ zavolala jsem.

Když se nikdo neozýval, tak jsem šla ke dveřím.

Sotva jsem je otevřela, tak mi do pokoje vletěl Boris.

„Tos byl ty?“ koukala jsem na něj, jak se usídlil na posteli, „Co tu děláš?“

„Promiň, Annabelle, nějak jsem ho neuhlídal,“ vyběhl Scotty schody.

„To je v pohodě,“ pousmála jsem se rozpačitě.

„Můžu tu být s tebou?“ kouknul na mě těma dětskýma očičkama.

„To víš, že můžeš,“ přikývla jsem a v duchu si vzdychla.

Sbohem soukromí.

„Tohle je nejhezčí pokoj v domě! Dokonce má i výhled na moře! Dívala ses?“ utíkal k oknu.

„Ne, nedívala,“ zaťukala jsem na Kieranovy dveře.

„Jo?“ otevřel je.

„Máš vybaleno?“ zeptala jsem se okamžitě.

„Skoro, proč?“ nakrčil obočí.

Jen jsem kývla hlavou ke Scottymu.

„Jasný,“ přikývl a přesouval se rovnou ke mně do pokoje.

„Podívej, támhle kluci surfují!“ ukazoval Scotty ven.

„Já se to taky jednou chtěla naučit,“ usmála jsem se a šla za ním s Kieranem v patách.

„A umíš to?“ podíval se na mě nadšeně.

„Neumím,“ zakroutila jsem hlavou, „Ale tady Kieranovi to jde.“

„No až tak ne,“ zašklebil se.

„Fakt?“ zářil ještě víc, „Naučíš mě to někdy?“

„Nevím, jestli by z toho měl tvůj táta radost,“ zakroutila jsem hlavou.

„Až budu starší přeci,“ namítl Scotty.

„Až budeš starší, tak tě to rád naučím,“ rozcuchal ho Kieran.

Já se vrátila ke knihám vytahaným na zemi a dávala je do knihovničky.

„Kde máš pokoj ty, Scotty?“ zeptala jsem se.

„Dole v přízemí, naproti pokoji, kde mají naši ložnici,“ koukal stále z okna ven.

„Tak to jo…“ zamyslela jsem se, „Ty Scotty?“

„Ano?“ sedl si na postel za Borisem.

„Co kdybychom spolu my tři zítra zašli do města?“

„To jako vážně?“ vykulil oči překvapeně.

„A proč ne,“ sedl si Kieran vedle něj.

„Musíš se ještě zeptat mámy, nevím, jestli mě pustí, ale kdyby jo, bylo by to super!“

„Zeptáme se, ale nevidím důvod, proč by to neměla dovolit,“ usmál se Kieran.

„Annabelle, Kierane, Scotte, večeře!“ volala na nás Grace z přízemí.

„Večeře!“ rozzářil se Scotty, jako by už měl obrovský hlad.

A tak jsem vzala Borise do náruče a vydali jsme se dolů do kuchyně, kde už to krásně vonělo, a mně se sbíhaly sliny.

Posedali jsme si ke stolu a Grace nandávala na talíř.

„Kolik chceš masa?“ ptala se mě Grace.

„Ehm… Grace, já jsem vegetarián,“ cílila jsem se provinile, že jsem jí to neřekla dřív.

„To je v pohodě, to já taky,“ mrkla na mě a nandala mi sójové maso.

„Díky,“ usmála jsem se.

„Není zač,“ podávala mi talíř.

„Ty jsi vegetariánka jako mamka?“ zeptal se Scotty a hleděl mi do talíře.

„Přesně tak,“ přikývla jsem.

„Proč?“
„Není mi po něm dobře,“ snažila jsem se vymyslet jinou teorii, než tu moji, kdy jsem nezastávala vraždění nevinných zvířat.

„Ale přicházíš tak o vitamíny…“ namítl rozumně.

„Co ty víš o vitamínech,“ rozcuchala jsem ho.

„Řekl bych, že Annabelle má k tomu svému vegetariánství stejný důvod, jako tvoje maminka, Scotte,“ vložil se do toho Dick.

„Ale krávy nebo slepice se přece pěstují schválně pro maso,“ podíval se na mě Scotty zmateně.

„To je pravda a je dobře, že ho jíš,“ chtěla jsem to ukončit.

Neměla jsem ráda tohle rozebírání.

Jenže se do toho vložila Grace, „Annabelle má pravdu, je dobře, že ho jíš, aspoň zatím,“ pohladila ho po vlasech.

„Zatím?!“ vytřeštil na ni oči Dick.

„Až bude dospělý, tak se může rozhodnout,“ podívala se na něj Grace.

„Nikdy bych to nedovolil! Maso se jedlo už od pradávna! Je to normální a přirozené!“ začal se rozčilovat.

„Aby ti nezaskočilo,“ zašeptal Kieran a já se musela usmát.

„Cože?!“ otočil se se svojí zlobou na nás.

„Říkal, aby ti nezaskočilo,“ zopakovala jsem to, „Jsi nějaký moc rozrušený, tak máme strach, aby ses nám tím masem neudávil,“ usmála jsem se na něj sladce. 
Věděla jsem, že jsem drzá a že bych si tohle dovolovat neměla. obzvlášť, kdy jsme tu jen pár hodin, ale ta narážka se prostě nabízela sama.

„Co si to dovoluješ, mladá dámo?! Tohle si pod mojí střechou nezvykej!“ rudnul vzteky.

„Já se neprosila o to, abych tu mohla bydlet…“ dala jsem si do pusy další sousto.

„Annabelle!“ zírala na mě Grace.

„Promiň.“ Pokrčila jsem rameny. Byla to pravda.

„Taky můžeš jít spát pod most, jestli ti to tak víc vyhovuje!“ nepřestával Dick.

„To by se ti líbilo, viď?“ probodávala jsem ho nenávistným pohledem.

„Jsi jen rozmazlenej spratek! Ještěže se tě už rodiče zbavili!“

Jen jsem na něj zůstala zírat.

„Cos to řekl?!“ ozval se Kieran rozčíleně.

„Ty se do toho nepleť,“ varoval ho Dick.

„Budu se do toho plést, je to moje sestra, ty hulváte!“ ruku, co měl položenou na stole, zaťal v pěst.

„Kierane,“ položila jsem mu ruku na tu jeho.

Jen se na mě podíval.

Byla to pro mě rána pod pás a já nevěděla, co mu na to mám říct. I chuť k jídlu mě přešla. Jen jsem se bála, aby Kieran neudělal nějakou větší hloupost.

„Grace,“ otočila jsem se k ní, „to jídlo bylo výborné, ale pokud mě teď omluvíš, už půjdu spát,“ vzala jsem svůj talíř a odnášela ho na kuchyňskou linku.

„Já se též omlouvám, ale nějak mě přešla chuť k jídlu,“ následoval mě Kieran.

„Kam si myslíte, že jdete?!! My jsme ještě nedojedli!“ řval za námi Dick.

„Richarde, už přestaň!“ okřikla ho Grace.

Už jsem tam nemohla vydržet ani vteřinu.

Po schodech jsem se rozběhla a utíkala jsem rovnou do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Slzy se mi nekontrolovatelně hrnuly do očí. Nemohla jsem to zastavit a cítila jsem se jako slaboch. Celou dobu jsem se tak snažila svoje emoce kontrolovat a teď přijde Dickova jedna pitomá poznámka a já se rozbulím, jako malá holka.

„An?“ zaťukal mi na dveře Kieran.

„Chci být sama…“ vzlykala jsem.

„Annabelle, otevři,“ byl neodbytný.

Zvedla jsem se z postele a šla otevřít.

Kieran stál za dveřmi a okolo noh se mu motal Boris.

„Můžu dovnitř?“ kývl hlavou do pokoje.

„Jo…“ setřela jsem si slzy z očí.

Když vešel, kocour mu byl v patách.

„Neměl jsem to říkat…“ posadil se na postel.

„Ale měl. Bylo to na pravém místě…“ posadila jsem se vedle něj a vysmrkala se, „Nesnáším to tu…“

„To já taky…“ objal mě okolo ramen.

Těch několik měsíců to tu prostě musíme zvládnout, a pak pojedeme domů…“ opřela jsem si hlavu o jeho rameno.

Byla jsem tak ráda, že na to nejsem sama. Že je tu pro mě ještě Kieran.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Co je?“ štěkla jsem.

Když se nikdo neozýval, Kieran se šel podívat, co se děje.

Byl to Scotty a plakal.

„Scotty…“ tvář se mi znovu zkřivila zoufalstvím, když se ke mně rozběhl a objal mě okolo krku, „Co se děje? Proč brečíš?“

„Zase se hádají…“ fňukal mi do ramene.

„Já… je mi to líto… Byla to moje vina…“ mrzelo mě, že jsem to vyprovokovala, vyčítala jsem si to… Zapomněla jsem, že je Scotty ještě dítě.

„To není tvoje vina, hádají se skoro pořád…“

„Proč?“ přisedl si k nám Kieran a Boris se mu usídlil na klíně.

„Kvůli všemu…“ utřel si nos do rukávu.

Jen jsme si s Kieranem vyměnili zaražené pohledy.

„Můžu tu dnes spát s tebou?“ podíval se na mě.

„Cože?“ zasmála jsem se.

„Můžu?“ nepřestával na mě koukat těma svýma očičkama.

„Tak dobrá, ale jen dnes, ano?“ svolila jsem.

Scotty se přes ty slzy usmál.

„Jen si skoč pro polštář a pro deku,“ popohnala jsem ho a on se hned rozběhl do svého pokoje.

„Taky už půjdu,“ pousmál se Kieran, „Zvládneš to?“

„Kdyby něco, zaklepu ti na dveře,“ taky jsem se pousmála.

„Tak jo,“ přikývl a vstal, čímž shodil Borise na zem, „Mám si ho vzít, nebo ho tu chceš nechat?“

Musela jsem se usmát, když jsem zahlídla, jak se Boris na Kierana podíval a pak nejspíš naznal, že u mě bude víc v bezpečí a vyskočil za mnou.

„Nechám si ho tady…“

„Tak dobrou noc,“ vyrazil ke dveřím a míjel se v nich se Scottym, „Dobrou noc, chlape,“ rozcuchal mu vlasy a zmizel za dveřmi.

A tak jsme se se Scottym nachystali na spaní. Doufala jsem, že ten kocour přes noc nebude chtít na záchod a zalehla jsem se Scottym do postele.

Dlouho jsem nemohla usnout.

Scotty se pořád převaloval a kňoural ze spaní.

Až když se mi u ruky usídlil Boris a začal vrnět, jakoby cítil, že něco není v pořádku, jsem konečně usnula.

Stefanie G.

:)

Knižní přírůstky - leden 2014

Mám velkou radost, jelikož mi dnes přišla poslední recenzní kniha v tomto měsíci, a tak bych vám chtěla prozradit, na jaké recenze se v příštích dnech můžete těšit. :) (Projekt jsem převzala od Cathy, velmi se mi líbil a myslím, že přesně vystihuje radost z nových knížek. Měsíční chvástačku už dělat nebudu, stačí mi přidat na konci každého měsíce Knižní přírůstky do mé knihovničky.)

Recenzní výtisky

Jak jste si asi všimli, mimo knížek z Fragmentu mi přibyla ještě jedna z nakladatelství Galatea, které se mnou uzavřelo spolupráci, za což jsem moc věčná! Už se těším, až se do knihy Hrej Hráčem pustím! Jinak recenzi na knihu Mezi nebem a zemí - Setkání s duchem si už teď můžete přečíst ZDE. 

Koupila jsem si

Nemohla jsem se dočkat až tato kniha vyjde! Chvíli mi potrvá, než se k ní přes recenzní výtisky dostanu, ale ráda si ji pak v klidu vychutnám. Knihy z CooBoo totiž vždycky stojí za to! 

VŠECHNY PŘÍRŮSTKY POHROMADĚ

Zas až tolik jich není, já vím, ale mám z nich obrovskou radost! 

Jaké knihy do knihovničky přibyly vám? :)

Stefanie G.

The Fault In Our Stars Movie Trailer!

Tak jsme se konečně dočkali traileru k filmovému zpracování knihy The Fault In Our Stars, v češtině Hvězdy nám nepřály! Na tuto knihu jsem nedávno dělala recenzi a vy si ji můžete přečíst ZDE. Do českých kin se film dostane 5. 6. 2014. Jak se na tento příběh těšíte vy? Chystáte se na něj do kina? :) 

Stefanie G.

P.S.: Dle mého názoru z traileru bude Shailene Woodley celkem úžasná Hazel Grace, stejně jako bude celkem skvělý Ansel Elgort, který nám ztvárňuje Augusta. Snad film bude tak skvělý jako trailer...

Přišla pošta!

Dnes mi došly mé první recenzní výtisky z nakladatelství Fragment! Tímto za ně velice děkuji a vy se v brzkých dnech můžete těšit na recenze následujících knih: 

TEMNÁ AKADEMIE - VYVOLENÍ

Darkova akademie je škola jako žádná jiná! Každý semestr se stěhuje na nějaké nové úžasné místo a studují tu jen neuvěřitelně krásní a inteligentní mladí lidé. A čím více se toho nová zahraniční studentka Cassie Bellová o Akademii dozvídá, tím je zvědavější...

Jaká zlověstná tajemství střeží Vyvolení – skupina vybraných studentů, kteří se od nezasvěcených drží dál? Kdo je tajemný cizinec, který se v noci potuluje po chodbách? A co se doopravdy stalo před rokem, kdy tu za záhadných okolností zemřela studentka? Cassie zjišťuje, že vědět málo je sice nebezpečné, ale vědět příliš mnoho ji může zabít.

MEZI NEBEM A ZEMÍ - SETKÁNÍ S DUCHEM

Královna školy a hvězda místních roztleskávaček Alona Dareová je předurčena pro skvělou budoucnost. Její život však končí nečekaně pod koly autobusu. Všichni si myslí, že je navždy pryč, ale... Alona zůstala ve světě živých jako duch. Pouze jediný člověk ji může vnímat - spolužák a totální lúzr Will. Podaří se jim překonat vzájemnou nechuť a pomoct jeden druhému? Proč Alona neodešla skrze jasné světlo do onoho světa?

ELYONOVA ZEMĚ - TEMNÉ HORY

Všude tam, kde se oceán setkává se zemí, kde útesy jsou tajemné a skály rozeklané, leží Elyonova země plná magických tajemství.

Odhalte společně s Alexou, co se skrývá za vysokými hradbami chránícími město před zlem, které dříme v okolních Temných horách. Dokáže sama čelit prastarému prokletí, pravdě o sobě samé, a zachránit Elyonovu zemi před nebezpečím, které by ji mohlo navždycky změnit? 

Stefanie G.

Začetla jsem se...

Když jsem dočetla Hvězdy nám nepřály (recenze zde), potřebovala jsem chvíli oddech od českých knížek, tak jsem se pustila do restů, které mám v anglických knížkách. Jelikož se vždy začtu do jedné a nemůžu ji odložit a číst jinou, dokud tu rozečtenou nepřečtu, čtu tyto tři postupně. Jako do první jsem se pustila do Truth or Dare od Jacqueline Green. Na tuto knihu jsem se těšila už pěkných pár měsíců, jenže jakmile jsem přečetla první čtyři kapitoly, začala mě lákat kniha Fracture od Megan Mirandy. Jakmile jsem ji otevřela, věděla jsem, že Truth or Dare půjde stranou. Mezitím jsem párkrát nahlídla do knihy The List od Siobhan Vivian. 

Název: Truth or Dare #1

Série: Truth or Dare

Autor(ka): Jacqueline Green

Nakladatelství: Little, Brown Books, Poppy

Počet stran: hardcover - 389

Datum vydání: 14. 5. 2013

Země, kde byla kniha vydaná: USA

Truth or Dare je kniha, kde se hra na pravdu a výzvu stává děsivou součástí života tří dívek - Tenley Reed, holkou, co se snaží získat zpět svoji popularitu; Caitlin Thomas, dívkou, co se snaží dokázat, že je víc než jen chytrá studentka s přihláškou na Harvard a samotářkou Sydney Morgan. Tato hra už není vtípkem na párty, ale hra na život a na smrt. 

Název: Fracture (#1)

Série: Fracture

Autor(ka): Megan Miranda

Nakladatelství: Walker Childrens, Bloomsbury

Počet stran: hardcover - 262, paperback - 261

Datum vydání: 17. 1. 2012

Země, kde byla kniha vydaná: USA

Fracture je příběh o Delaney Maxwell, dívce, která přežila nehodu, kdy se pod ní propadl led na jezeře a ona strávila jedenáct minut pod hladinou, dokud ji její kamarád Decker nezachránil. Měla být mrtvá. Její mozek by neměl zdánlivě fungovat tak, jak funguje, jenže jak se zdá, je v pořádku. Ale ona ví, že to tak není. Nevysvětlitelný tlak, který občas mívá hlavě a třesoucí se ruce, které nemůže kontrolovat, to je to, co se od jejího probuzení změnilo. Náhle pokaždé, když se tyto pocity objeví, někdo umře. Předpovídá její mozek smrt nebo ji způsobuje ona sama? 

Název: The List

Série: samostatná kniha

Autor(ka): Siobhan Vivian

Nakladatelství: Push, Nathan, Ravensburger Buchverlag, Παπαδόπουλος

Počet stran: hardcover - 332, paperback - 406

Datum vydání: 1. 4. 2012

Země, kde byla kniha vydaná: USA, Německo, Francie, Řecko

Každý rok je ve škole vyvěšen list s dívčími jmény ze všech tříd - z každého ročníku je vybrána nejhezčí a nejošklivější. Nikdo předem neví, kdo je na seznamu. The List je příběhem osmi dívek - čtyři ročníky, osm dívek nejošklivější a nejhezčí z každého ročníku - a o tom, jak vidíme sami sebe a jak nás vidí ostatní. 

A co vy, četli jste některou z těchto knih? :)

Stefanie G.

Memory Jar

Včera večer jsem narazila na něco, co upoutalo moji pozornost, a co se mi opravdu líbilo. Pravděpodobně je tento nápad z Ameriky a nejvíce se ujal právě v loňském roce. Možná už o něm mnoho z vás slyšelo, ale pro ty, kteří nevědí, o co jde, hodlám tento roční projekt upřesnit v několika následujících odstavcích. Snad vás tento nápad nadchne tak jako mě. :)

V Memory Jaru (tedy Památeční sklenici, jak bych to nejspíš nazvala :) ) jde především o pohodu, o srandu a může se zapojit celá rodina. 
Seženete si zavařovací sklenici (nebo jinou uzavíratelnou a průhlednou sklenici), kterou si můžete sami nazdobit a papírky. Ty mohou být různobarevné nebo jednobarevné, to záleží na vás. 
Každých pár dní na tyto papírky někdo z rodiny napíše něco, čemu jste se společně zasmáli, co vás pobavilo nebo, co pro vás něco znamenalo. Pokud si budete sklenici tvořit pro sebe, napíšete tam, co rozesmálo VÁS, co pro VÁS něco znamenalo. 
Na Silvestra pak sklenici otevřete a pročítáte si každý zápis, každou vzpomínku, na kterou jste třeba dávno zapomněli. 
Vytváření této sklenice a ukládání si vzpomínek by měla být spíš zábava než nějaká každodenní rutina. Prostě, když vás něco opravdu vezme za srdce, ať už je to maličkost nebo velká věc, napíšete si to a vložíte do sklenice. Na konci toku pak určitě budete překvapení, na co všechno jste zapomněli. 

Tento nápad mě neskutečně oslovil. Už dávno si nepíšu deníky, a tak na spoustu věcí zapomínám. Toto je jedna z možností, jak si pro sebe udělat hezkou věc. Navíc sklenice se dají uchovat. Můžete si je někam postavit, aby byly vidět a můžete se ke vzpomínkám vracet kdykoliv.

Stefanie G.

My Sister's Keeper (aneb trocha emocí)

Už jste viděli film My Sister's Keeper - v češtině Je to i můj život? 
Pokud ne, ochuzujete se o neskutečně silný emocionální zážitek. Ale zas na druhou stranu, tento film rozhodně není pro ty, co nemají rádi příběhy se smutným koncem a s tématikou rakoviny.
Já jsem tento film viděla už několikrát a pořád se mi zdá úžasný. A pokaždé u něj brečím, což asi není překvapivé. Vzpomněla jsem si na něj v souvislosti s filmem, který má vyjít letos na začátku června - The Fault In Our Stars (Hvězdy nám nepřály), kdy nějaké knihkupectví na facebooku doporučovalo knihy, které si máme přečíst předtím, než vyjdou zfilmované. 
O filmu My Sister's Keeper mi nikdo předem neřekl, že byl natočený podle knihy a já jsem na něj narazila úplnou náhodou díky herečce Sofii Vassilievě. Ta totiž hrála v mém kdysi dávno oblíbeném seriálu Médium a tak nějak jsem byla zvědavá, jak si poradila s takovouto rolí. To, že ve filmu hraje i Cameron Diaz jsem zjistila, až když jsem si film pustila. :) 

Musím uznat, že schopnosti režie, které má Nick Cassavetes, jsou opravdu neskutečné. Poprvé mě ohromil filmem Zápisník jedné lásky (též zfilmovaná kniha podle Nicholase Sparkse), pak Johnem Q. a nakonec právě filmem Je to i můj život. 
Následující anotace k filmu je z ČSFD, kde má film hodnocení 83%. Na IMDB má hodnocení 7,4 hvězdičky z deseti.

 Co drží rodinu pohromadě? Nick Cassavetes, režisér Zápisníku jedné lásky a Johna Q., v tomto filmu o milující rodině, zkoušené – a semknuté nemocí dítěte, znovu dokazuje, s jakou jistotou umí zacházet s příběhy o hloubce lidských emocí. Cameron Diaz, Abigail Breslin, Alec Baldwin a další členové výjimečného hereckého obsazení s velkým citem oživují příběh jedenáctileté Anny Fitzgerald, která má být dárcem pro svou nemocnou sestru, ale nakonec se začne domáhat práva rozhodovat o vlastním těle. Tento akt svobodné vůle možná Fitzgeraldovy rozdělí – anebo se stane prvním krokem k vítěznému pochopení oddanosti, důstojnosti a významu rodiny.

Příběh vlastně není jen o dívce s rakovinou, ale i o její sestře, která je dárkyní všeho možného už od malička, aby svoji sestru udržela naživu. Ve chvíli, kdy ale  Kate začínají selhávat ledviny a jediná možnost, jak ji zachránit je, aby jí ledvinu věnovala Anna, začne se situace komplikovat. Mezitím, co Kate leží na nemocničním lůžku a vzpomíná na všechny možné chvíle, Anna začíná bojovat i za svůj život. Ale není to tím, že by byla sobecká. Nechci prozrazovat spoilery pro ty, kteří film dosud neviděli a rádi by se na něj podívali nebo si přečetli knihu. Každopádně je jeho konec překvapivým a nečekaným zvratem celého příběhu. 

A jestli tento film doporučuji? Jednoznačně. Hlavně pokud čtete Hvězdy nám nepřály a pokud vám takovéto příběhy nevadí. 

Stefanie G.

Best Book Boyfriends

Jakmile jsem dočetla Easy? od Tammary Webberové, napadlo mě, že už jsem četla tolik knih, kde byl hlavní hrdina prostě úžasný, ale až teď jsem si řekla, co takhle sepsat ty, co mě zaujali nejvíce a zavzpomínat. A tak jsem se s vámi chtěla podělit o své nejoblíbenější knižní hrdiny a doufám, že se i vy pochlubíte těmi svými! :)

Jesse de Silva 

(Mediátor - Meg Cabot)

• první knižní kluk, který mi vzal dech v nějakých mých třinácti letech, na to prostě nejde zapomenout :)

Damon Salvatore 

(Upíří deníky - L. J. Smith)

• druhý knižní idol, který mě uchvátil

• bohužel jsem jako první viděla seriálové zpracování, takže jsem měla Damona již zažitého jako Iana Somerhaldera (- o to větší to bylo přesvědčení k tomu, abych si tuto sérii pořídila!)

Dimitri Belikov 

(Vampýrská Akademie - Richelle Mead)

• chronologicky jdou pánové přesně podle toho, jak jsem o nich v knihách četla a Dimitriho jsem poznala v anglickém originálu, kde je mimochodem ještě lepší!

• komu by jeho ochranářská a silná osobnost nevzala dech? :D

• tedy až do té doby, dokud se neproměnil, pak už jsem jeho fanynkou moc nebyla a nezlepšilo se to ani poté, co už Strigojem nebyl :)

• a moje verze v představách se jen minimálně přibližuje Danilovi... Tedy alespoň v té verzi do které ho přeměnili ve filmu...

OK verze :D

Not OK verze :D

Patch Cipriano

(Zavržený - Becca Fitzpatrick)

• je vtipný, je tajuplný, je drsný a... no je to prostě Patch :)

• hrdina, který je u mě na prvním místě

• a Patch z obálky rozhodně není ten v mé hlavě!

Bennett Ryan 

(Božský bastard - Christina Lauren)

• všimněte si, že nezmiňuji Christiana Graye! :D

• co se charisma a povahy týče, víc mě nadchnu Bennett :)

• nemá žádné úchylky, nad kterými by se člověk musel pozastavovat s otevřenou pusou :D

• je to prostě Božský bastard :D

Lucas Maxfield 

(Easy - Tammara Webber)

• nejnovější přírůstek :) 

• hned, jak se začtete a zjistíte, jak je ochranářský, vtipný a starostlivý, jste lapeni :D

• když pak navíc přijde zmínka o tetováních, jste ještě zvědavější

• a aby toho nebylo málo, nakonec nás Tammara omráčí jeho tajemstvím a pak už není cesty zpátky :)

Rozhodně je mých knižních hrdinů víc a patří mezi ně třeba Jacob ze Stmívání nebo Christian Grey, ale nepatří mezi ty, co mi opravdu vzali dech. Hodně knih mi ještě zbývá přečíst - na Goodreads je mezi nejlepšími knižními partnery i ten z Krásné katastrofy, na kterou se teprve chystám, stejně jako na Moře klidu. Takže věřím, že se můj seznam ještě rozšíří! :)

A co vy? Jaké máte své oblíbence? :)

Stefanie G.