Marissa Meyer - Renegáti

Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?

Marissa Meyerová se mezi spisovatele zapsala dokonalou sérií Měsíční kroniky. Než jsem se dostala k jejímu prvnímu dílu, byla jsem skeptická, retellingy moc nemusím, ale Cinder měla tak dokonalé hodnocení, že jsem neodolala. A udělala jsem dobře. A to stejné platí i pro Renegáty.

Svět se dělí na tři období – období před Anarchíí, období Anarchie a na současnou vládu Renegátů. Všechny tři období jsou propojeny Výjimečnými – lidmi se superschopnostmi – superhrdiny a superpadouchy.

Hlavní hrdinka Nova jako malá přijde o rodiče, nadvláda Anarchistů se zvrhla a víc a víc gangů usiluje o moc. Její rodiče na to doplatili. Ale už tehdy doufala, že Renegáti přijdou a zachrání je. Jenže nikdy nepřišli a pod křídla si ji vzal její strýček Ace Anarchista. Jenže ani on nepřežil a tentokrát za to mohli samotní Renegáti. Nova zůstala se zbytkem Anarchistů a nepřestávala spřádat plány, jak Renegáty svrhnout, a to až do chvíle, kdy k tomu má konečně jedinečnou příležitost.

Adrianův osud je podobný tomu Novinému. Též přišel o matku v době bojů Anarchistů s Renegáty, její smrt se nikdy nevyřešila, ale na rozdíl od Noviných rodičů, jeho matka patřila k Renegátům a po její smrti se Adriana ujali ti nejvýše postavení – Kapitán Chromium a Dread Warden. Přestože vyrůstal v relativně dobrém zázemí, stále chce něco víc, chce víc, než jen umět malovat obrázky a následně je oživovat. Chce se stát opravdovým silným Renegátem s opravdovými schopnostmi a najít spravedlnost, najít vraha své matky.

Marissa Novu – alias Nightmare – a Adriana – alias Sentinela – postavila vědomě proti sobě, aby ukázala obě strany jedné mince. Na jedné straně jsou Renegáti nenáviděni, je jimi opovrhováno a touží se po jejich svržení. Na druhé straně jsou milováni a ostatní si neumí představit život bez jejich zásahů. To, že se nakonec Adrianův a Novin život proplete jen přilívá olej do ohně. Nova se stává špionkou na nebezpečném území a okolnosti ji donutí zapomenout na Nightmare a přejmenovat se na Insomnii, aby přežila. Doufá, že přijde na to, jak rozvrátit celý systém zevnitř. Jenže to netuší, že Rada má víc než jedno tajemství a nepočítá ani s tím, že by se jí třeba Adrian začal líbit o trochu víc, než by mělo být přípustné.

Romantiky je v knize přiměřeně a já za to byla ráda. Oceňovala jsem, že jí autorka nedala větší prostor, protože jsem o tom světě Renegátů a Anarchistů chtěla vědět víc. Mám ráda Avengery i Ligu spravedlnosti a tohle bylo jako bych pozorovala další dokonalý svět a vlastně z těch příběhů nevypadla. Ano, je poznat, kde a kým se autorka inspirovala, ale upřímně? Ani trochu mi to nevadilo, příběhu to dodávalo jiskru a nutilo mě to číst dál a dál.

Jestli jsem zaujala nějakou stranu? Ani ne. Anarchisté mě ale štvali o něco víc – protože pokud se nemůžete v jednom týmu spolehnout jeden na druhého, nemá smysl věřit, že se vám podaří něco tak velkého, jako svrhnout Renegáty. Na druhou stranu Renegáti byli jak kluzké ryby – do teď nevím, co si o nich myslet a co všechno nám ještě tají.

A co dalšího na knize oceňuji? Vedlejší postavy – byly dokonalé stejně jako jejich schopnosti a přezdívky. Marissa má v tomto můj velký obdiv! Nejvíc ze všeho se mi ale líbil Puppeteer, byl tak dokonale šílený, že jsem si okamžitě vzpomněla na Jokera.

Pokud máte rádi superhrdiny jako já, knihu rozhodně oceníte, je to taková třešnička na dortu. Uteče vám jako voda a budete chtít další díl. Pokud ale superhrdinům neholdujete, možná vám kniha bude dělat trochu potíže, ale i přesto si myslím, že ten parádní překlad a nečekané zvraty vás nenechají chladnými.

Tak neotálejte a vyrazte do knihkupectví, Renegáti čekají! 

Hodnocení:

Stefanie G.

Sebastien de Castell - Divotvůrce (RC)

Divotvůrce Magie je zrádná hra. Kellen je pouze několik okamžiků od svého prvního magického souboje a čtyř zkoušek, které z něj mají udělat divotvůrce. Je tu však jeden problém: jeho magie je slabá. Jste-li zavěcenci Jan’Tepu a blíží se vaše šestnácté narozeniny, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti. Buď to, nebo mít v záloze nějaký zázrak. Jenže Kellen nemůže spoléhat ani na jedno z toho. Nezdědil totiž žádné magické nadání a nemá tedy výjimečné schopnosti jako ostatní. Ví, že bude muset použít pár triků, aby nezneuctil svou rodinu a nestal se sha’tepským sluhou. A tak, když do městečka přibyde rázná a přímočará cizinka, Kellen je samé ucho. Ferius Parfax je ostřílená světačka, vyhnankyně, kterou musí uživit bystrý rozum a tři balíčky karet. A s kartami, které mu rozdal nemilosrdný osud, se Kellenovi bude hodit každá pomoc.

Nevšední, to je to slovo, které tuto knihu jednoznačně vystihuje. Nevšední, neobvyklé, zajímavé, originální. Sebastienu de Castellovi se opravdu podařilo vymyslet naprosto jedinečný příběh.

Kellen je naprosto obyčejným hlavním hrdinou Divotvůrce. Jeho příběh není příběhem silného a neohroženého hrdiny, ale obyčejného kluka, který se narodil do mocné čarodějnické rodiny, ale jeho magie každým dnem víc a víc slábne. Ve škole se při čarodějnických zkouškách uchýlí ke lsti, která je ovšem ihned odhalena, a to dokonce jeho sestrou. Kellen se tak ocitá na okraji společnosti, jeho nejlepší kamarád se od něj postupně vzdaluje, největší nepřítel si na něj brousí zuby, aby se pomstil.

Kellenovým osudem zatočí mnoho nečekaných událostí, jako je například seznámení se s Ferius Parafax nebo dokonce se samotnou mágyní vdovou. Celou dobu se snaží rozzářit své magické pásky, aby se z něj nestal obyčejný sluha. Všechny jeho pokusy jsou marné a přivádějí ho jen do potíží.

Chlapec se pomalu noří do tajemství svého rodu, do jeho pravé historie, a navíc odkrývá tajemství nemoci, která postupně napadá všechny mladé kouzelníky. Kdo za tím vším stojí? A proč?

Divotvůrce rozhodně není příběhem o hrdinovi. Kellen jen všechno, jen ne obdivuhodný hrdina s magií, který by dokázal přemoci svět. Za to je ovšem chytrý, mazaný a je schopný využít nepříznivé situace ve svůj prospěch. V tom se příběh od jiných knih liší.

Pro mě bylo těžké smířit se s Kellenovými útrapami a kopanci, které na své cestě schytával (a to doslova) a že nikomu nic neřekl a nestěžoval si. Když se pak seznámil s kočkoveverčákem, očekávala jsem, že se situace obrátí, že nastane nějaký průlom, ale zmýlila jsem se. Kellen byl stále špatný kouzelník, Ferius Parafax se stále objevovala jen občas, mágyně vdova s ničím nepomohla a kočkoveverčák taky nebyl moc velkou výhrou v loterii.

I přesto byl ale příběh velmi dobře psaný a já jsem se do něj ponořila celkem rychle, Líbila se mi jeho nevšednost a výjimečnost, to jak se Kellen i přese všechny obtíže nevzdával. Líbily se mi Kellanovy schůzky s mágyní vdovou i její příběh, líbilo se mi i to, jaký vztah Kellen navázal s kočkoveverčákem. Příběh mi začal dělat obtíže až ve chvíli, kdy autor zvolil poněkud nereálný vývoj – a sice že obdařil chlapce s mnohačetnými zraněními chováním „nic se neděje, jsem v pohodě a nic mě nebolí“. To poněkud zkazilo částečný dojem Kellanova dobrodružství.

V závěru se mi ovšem Divotvůrce líbil, i když měl své nedostatky. Pokud tedy vyhledáváte něco neobvyklého, nevšedního, čarodějnického, něco, kde hlavní hrdina není dokonalým stvořením, Divotvůrce je pro vás jak stvoření. Zaručuji vám, že se při jeho čtení určitě nebudete nudit a občas se dokonce zasmějete.

Hodnocení:

Už je sice po Vánocích, ale i tak si Divotvůrce přičarujte domů na webu Megaknihy.cz! :)

Marissa Meyer - Hvězdy nad hlavou (RC)

Jak se Cinder ocitla pod ochranou Michelle Benoitové? Co přimělo Winter k rozhodnutí nikdy nepoužít svůj měsíční dar? A co vedlo k uvěznění Cress v satelitu a k Vlkovu postavení alfy v královnině armádě? Fanoušci Měsíčních kronik v této knize najdou devět povídek, v nichž si mohou přečíst o minulosti svých oblíbených postav. Soustředí se na klíčové momenty raného života hrdinů, které ovlivnily jejich budoucí život.

Marissa Mayerová už nám několikrát potvrdila, že umí psát čtivé a originální příběhy a kniha Hvězdy nad hlavou, jenž doplňuje a zároveň i uceluje celou sérii Měsíčních kronik, je toho pouze důkazem. Řekla bych, že je tato kniha jakousi třešničkou na dortu. Přiznám se dopředu, že jsem zatím neměla čas přečíst si Winter (především kvůli její tloušťce – na takovouto knihu je prostě potřeba si speciálně ten čas vyhradit), poslední díl ze série, ale v přečtení Hvězd na hlavou mi to nemohlo zabránit.

Recenze psaná pro:

Marissa Meyer - Měsíční kroniky #3,5 - Nejkrásnější

Zrcadlo, zrcadlo, pověz, kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější.

- Nejkrásnější

Měsíční kroniky jsem si zamilovala, tudíž mi nemohl chybět ani Levanin příběh. Řekněme, že do té doby, než jsem si jej přečetla, se mi jako Zlá královna líbila mnohem víc…

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.

Originální název: Fairest

Série: Měsíční kroniky

Autor: Marissa Meyer

Díl v pořadí: 3,5

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Jana Zejmanová

Počet stran: 192

Klíčová slova: fantasy, pohádky, YA

Přibližný doporučený věk: 15+

EGMONT.cz: 207 Kč

Goodreads

Příběh Levany

Levana, druhorozená dcera královské rodiny. Rodiče byli zavražděni a její sestra Channary je nejen šílená, ale především zlá a ještě navíc opravdu krásná, díky čemuž každou chvíli Levaně připomíná její ošklivost... Její nedostatečnost v ovládání jejího měsíčního daru. Když ale Channary onemocní, Levaně se naskytne příležitost stát se alespoň na chvíli tou královnou, kterou budou Měsíčňané milovat…

Marissa se opravdu snažila, abychom jako čtenáři otrávení Levaninou existencí pochopili její osud. Snažila se ji vylíčit jako tu druhou dceru, kterou její sestra stále ponižovala. Snažila se ji vylíčit jako to tragické děvče, které prostě jen hledá lásku. Jenže klíčové slovo je právě to SNAŽILA.

Místo, abych Levanu litovala a soucítila s ní, jsem si uvědomila, že je ještě zvrácenější, než jsem si myslela. To, kam až dokázala zajít pro svoji lásku, čeho všeho byla schopna, aby se dostala až tam, kde je teď… Řekněme, že jsem na tváři měla nejednou zhnusený výraz.

Channary na tom nebyla o moc lépe. Její postava mě vždy zajímala a byla jsem ráda, že jsem měla tu možnost ji v rámci Levanina příběhu poznat o trochu víc. Jenže i zde přišlo jakési malé zklamání. Opravdu jsem nečekala, že by ji autorka vytvořila až tak vypočítavou…

Nesmím zapomenout ani na úžasného Evereta… Muže ze stráže, do kterého byla Levana zamilovaná už od dětství. Musím říct, že jeho postavu jsem si užívala do posledního dechu. Autorce se povedlo vylíčit snad všechny jeho mužské stránky. Jeho proměny, zoufalství, radosti, poddajnost i vzdor… Tleskám!

Nemohu říct, že by se mi příběh nelíbil. Byl skvělým doplněním k sérii. Mnoho věcí zapadlo na své místo a už se nemůžu dočkat, až se začtu do Winter! Jenže něco mi tam prostě nesedělo. Nejspíš šlo o autorčinu snahu… Možná kdyby Levanu nepodala jako tu zakomplexovanou chudinku, která všechno vlastně dělá jen pro to, že chce být milována… Možná, kdyby jí propůjčila trochu normálního nadhledu a myšlení bez sobeckosti… Možná… Možná… Možná…

Tak či tak Nejkrásnější patří do série Měsíčních kronik a ujasní vám mnoho nevyřčených či naznačených zápletek z hlavních příběhů Cinder, Scarlet i Cress. Stojí za přečtení, ale u mě si vysloužila pouze 3,5*.

Recenze na předchozí díly:

  

Hodnocení:

Marissa Meyer - Měsíční kroniky #3 - Cress

Tváře ji zalilo horko. Ruce se jí začaly třást.

"U všech trumfů," zamumlal Carswell Thorne. Spustil nohy na podlahu a předklonil se, aby si ji lépe prohlédl. "To všechno jsou vlasy?"

Pouto se přerušilo, sen o jediné dokonalé lásce se rozplynul kolem ní. 

Náhle se jí zmocnila panika. Se zapištěním se sklonila, aby ji nebylo vidět a lezla pod stůl.

...

"Co - kam - kam zmizela?" ozval se z obrazovky Thorneho hlas.

"Vážně, Thorne." Dívčí hlas. Že by Linh Cinder? "Přemýšlíš vůbec někdy, než začneš mluvit?"

"Co? Co jsem řekl?"

"To všechno jsou vlasy?"

"Ty jsi to neviděla? Bylo to něco mezi vrabčím hnízdem a klubkem příze, které rozsápal gepard."

- Cress, str. 52-53

Měsíční kroniky jsou prostě srdcovka! A vůbec nevadí, že má Cress 600 stran, uteklo to jako voda!  

Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem.

I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Originální název: Cress

Série: Měsíční kroniky

Autor: Marissa Meyer

Díl v pořadí: 3.

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Jana Zejmanová

Počet stran: 612

Rok vydání: 2014

Klíčová slova: dystopie, fantasy, pohádky

Přibližný doporučený věk: 16+

BUX.cz: 312 Kč

Goodreads

Jen moje malé Já a Já

Cress je ve své družici daleko od Měsíce a od Země uvězněná již několik let. Je skvělou hackerkou a v počítačích se prostě vyzná. To proto si ji paní Sybil vybrala. Jenže ona už takhle dál nemůže. Nemůže jen přihlížet a dívat se, jak královnini vojáci plení zemi a zabíjejí nevinné lidi. To proto se spojila s Cinder…

Ano, třetí díl Měsíčních kronik je věnovaný Cress, dívce s dlouhými vlasy, dívce, která je uvězněná v družici a ví toho mnohem víc, než by ostatní čekali. Ale autorka nezapomněla ani na ostatní hlavní hrdiny, které jsme měli šanci poznat v předchozích dílech.

Cinder, Scarlett, Vlk i Thorne (a Iko) plánují, jak překazit královskou svatbu, jenže plány jim překazí záchranná mise – záchrana té tajemné holky z družice. Když ale selže, Cinder zůstane sama s pomocníkem paní Sybil a se zraněným Vlkem. Jejich přistání se Zvonečníkem je jasné – musí najít doktora Erlanda. Čeká na ně tajemná Afrika a nejistota, jestli vůbec Jacinovi může věřit. Scarlet je unesena. Thorne a Cress uvězněni v družici, která se co nevidět zřítí na Zemi a oni při pádu uhoří.

Marissa odvádí skvělou práci. Její knihy jsou čtivé, plné energie, tajemství a nových napínavých chvílí. Donutí vás čít, protože prostě musíte vědět, co přijde, co vymyslí nového. Cindeřino dobrodružství v Africe je úžasné a Cress s Thornem nemají chybu. Všechno to sahá ještě mnohem, mnohem dál, a když dočtete poslední stranu, chcete další. Nemůžu se dočkat příběhu Winter, která se již objevila i v tomto díle. Alespoň na chvíli.

Cinder je i zde stále ta odvážná a nejistá. Vše, co se stalo, si vyčítá, ale to k ní prostě patří. Scarlet si tu moc neužijete, ale abych pravdu řekla, ani mi nechyběla. Cress se mezi ně zařadila lehce. Je bojácná a tichá, ale to je samozřejmé, když po celé ty roky byla v kontaktu pouze s Divotvůrkyní. Podle mě ji Marissa mohla udělat ještě vystrašenější, protože se všemu přizpůsobila až příliš rychle a hladce. Princ Kai… Princ Kai pro mě byl už od začátku takovou postavou, u které jsem si nebyla jistá, co si mám myslet, ale v tomto díle jsem si na něj začala utvářet vlastní názor, který vám ale zatím neprozradím. :) Vlk byl kapitolou samou o sobě už ve Scarlet. Vlastně to bylo poprvé, co se tato série přiblížila víc k YA a romantice. Jeho oddanost je někdy až příliš, ale stále jsem ho měla ráda. Thorne je úžasný. Chybělo mu trochu toho kouzla z předchozího dílu, ale o tom už jsem mluvila. Co mu ale nechybělo, byly jeho dokonalé vtípky a v příštím díle bych ho chtěla ještě víc! (Prosím!) Doktor Erland se také konečně objeví a na jeho tajemství budete jen koukat. A Jacin? Na něj jsem opravdu zvědavá!

Jenže i přesto, jak na Měsíční kroniky nedám dopustit, první díl pro mě byl stále nejlepší. Cress mi ze začátku přišla trošku zmatená a překombinovaná, i když do sebe všechno krásně zapadalo. Thorne už tu nebyl až tak úžasný a skvělý jako ve Scarlet (ale stále je to můj hlavní hrdina číslo jedna) a situaci zachraňovala Iko, která byla v tomto díle opravdu nepostradatelná a na její chvíle jsem se těšila jako malá. Něco mě ale na tomto díle trošku mrzelo, možná to bylo tím, že je příběh tak dlouhý, ale nebyla jsem zklamaná, to ne. Jen jsem se do vyprávění občas nemohla tolik vžít. I teď mám v hlavě pouze jen několik nejzajímavějších útržků a zbytek jako by byl v mlze.

Tím samozřejmě neříkám, že třetí díl byl o tolik slabší, to ne, stále je to u mě na čtyři hvězdičky. Cress má své kouzlo a Scarlet měla taky své, jenže Cinder, ta pro mě byla zatím nejkouzelnější, a stále je. Winter v českém překladu očekávám se zatajeným dechem, přece jen nechci, aby už ten úžasný příběh skončil, a s překladem jsem naprosto spokojená a nechci si to kouzlo kazit originálem (který je jistě ještě lepší).

Pokud stále váháte a odkládáte přečtení Cinder, věřte mi, že děláte chybu. Já to taky odkládala a pak jsem nechápala, proč?! Proč mi tato dokonalost tak dlouho unikala?! Neváhejte. Neotálejte. Měsíční kroniky dělají čest svému hodnocení a rozhodně se vám budou líbit!

Recenze na předchozí díly:
 

Hodnocení:

Stefanie G.

Melissa de la Cruz - Následníci #1 - Ostrov ztracených (RC)

"Pokud se nedostane sama ven, budu muset ten binec uklízet já! A máma bude šílet! Nemůžeš ji tam nechat!" šeptal úpěnlivě. Ve tváři měl doslova vepsáno, jak moc se obává matčina trestu.

"Dobře, tak si pro ni pojď," prohlásila Mel se zákeřným úsměvem. Moc dobře věděla, že si to Carlos netroufne.

Carlos se celý otřásl. Mal věděla, že se ničeho nebojí tolik, jako že by měl jít znovu do té komory. Moc dobře si pamatoval, co se jim stalo před pár lety. 

Zpoza dveří ze ozval výkřik.

- Následníci, str.87

Pohádky? Ano! Předělané pohádky? Ano! Proto jsem se pustila i do Ostrova ztracených!

Před dvaceti lety byli všichni lotři a padouši vyhnáni z království Auradonu na ostrov Ztracených – temné strašidelné místo chráněné magickou klenbou, ze kterého není úniku. Nejhorší zločinci teď žijí bok po boku v naprosté izolaci, zbaveni magických schopností a zapomenuti světem.

Ale kdesi v útrobách Zakázané pevnosti je skryto Dračí oko – klíč k dokonalému zlu a jediná naděje všech lotrů na vysvobození z tohoto ukrutného zajetí. Kouzelnou hůlku dokáže najít jen ten nejchytřejší, nejpodlejší a nejzákeřnější padouch… kdo se jím stane?

Na výpravě za Dračím okem se čtveřice neohrožených studentů stane důkazem, že i když pocházíte ze zlého rodu, udělat dobrý skutek není někdy úplně k zahození.

Originální název: The Isle of the Lost

Série: Následníci

Autor: Melissa De La Cruz

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Egmont

Překlad: Marie Jedličková

Počet stran: 320

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: Young Adult, pohádkové bytosti

Přibližný doporučený věk: 13+

KNIHCENTRUM.cz: 227 Kč

Goodreads

Bylo, nebylo…

… v jednom krásném království se Král Zvíře rozhodl uvrhnout všechny zlé a podlé bytosti v království Auradonu na Ostrov ztracených. Bez kouzel a bez magie. Po celých dlouhých deset let žily tyto bytosti jako vyvrhelové, odpad společnosti. A po deseti letech se vše mělo změnit.

Mezitím se i na Ostrově ztracených odehrálo drama, když malá Mel, dcera Zloby,  nebyla pozvaná na oslavu narozenin princezny Evie, dcery Zlé královny. A tento spor se táhl, ještě když dívkám bylo patnáct let.

Evie se po celou dobu učila doma, s nikým se nekamarádila a stále jen trpěla matčiny připomínky, že není dost hezká. Když se rozhodla přece jen nastoupit do školy, ještě nevěděla, jak to změní celý život pohádkových bytostí, a to nejen na ostrově.

Následníci jsou další sérií z pera Melissy de la Cruz. Musím se předem přiznat, že jsem zatím s žádnou její knihou neměla tu čest, abych si ji mohla přečíst, i když mě lákaly. Následníci pro mě byly prvotinou. Zaujala mě nejen obálka, ale také anotace a hodnocení na Goodreads, které nebylo tak špatné. Doufala jsem, že se dočkám něčeho podobného, jako byla Cinder. Takže když jsem se s velkým očekáváním začetla do knihy, byla jsem zklamaná.

Hlavním hrdinům – krásné princezně Evie, děsivé Mal, zlotřilému Jayovi a chytrolínovi Carlosovi – má být kolem patnácti let (to už je přece jen krůček k šestnáctinám, ne?), jenže celý příběh na mě dýchal dojmem, jako by jej autorka psala pro mnohem mladší čtenáře. Nemůžu posoudit, zdali takto psala i další knihy, ale už jen to mě zarazilo a ke čtení této knihy jsem se vracela nerada. Bylo to na mě příliš pohádkové, ale vlastně nebylo, bylo to spíše dětinské, ale ne v tom úplně špatném smyslu slova. Líbil se mi nápad s dětmi slavných pohádkových bytostí i povahy jednotlivých hlavních hrdinů, které jsou opravdu odlišné a kromě zákeřností nemají snad nic společného. Líbil se mi i nápad se smrdutým a ohavným ostrovem, který příběhu krásně dodával ten kontrast mezi dobrem a zlem. Asi čekáte, kdy přijde to ale, že? Takže – ALE – neměla jsem pocit, jako bych četla příběh patnáctiletých výtržníků, což značně kazilo celkový dojem, i když se Melissa snažila, jak chtěla. Hlavní akce v příběhu přišla až za půlkou, což je na jednu stranu dobré, protože se dozvíte mnoho informací ze světa Auradonu, ale také poznáte postavy, které v příběhu hrají velkou roli. Poznáte jejich rodiny, jejich každodenní rutinu i je samotné. Budete součást velkého večírku, který bude nakonec důležitý pro všechen další odehrávající se děj. Na druhou stranu je to poněkud zdlouhavé vyprávění a vsuvka věnovaná Benovi – synovi krále Auradonu – děj ještě o to víc natahuje. (Já upřímně doufám, že to, co se tam řešilo, bude mít větší váhu v dalším díle. Pokud se do něj začtu.) I hlavní akce na závěr není žádná velká pecka, i když se to celé čte lépe než první půlka knihy.

Přiznám se bez mučení, že jsem měla především velký problém se začíst a dál v čtení pokračovat. Než jsem si zvykla na styl vyprávění, přišlo mi, jako bych četla telenovelu nebo prostě jeden z těch seriálů na Disney Channelu (kde mimochodem Následníky mají vysílat) . Připomnělo mi to tenké knihy o Violettě, které jsem četla, a věřte mi, že to nebyl dobrý pocit. V příběhu nebylo nic, co by mě překvapilo a dokázalo udržet moji pozornost. Zpětně ale musím přiznat, že to nebylo to nejhorší, co jsem zatím četla. Postavy byly hezky propracované a závěrečná akce se Melisse také povedla. Následníci jsou jednohubka, u které si připomenete mnohé pohádkové postavy, na které jste zapomněli. Ať už je to Ariela nebo Aladin nebo Sto jedna dalmatinů. Za mě jsou to tři hvězdičky s doporučením pro zvědavce, jako jsem byla já, ale také pro ty, co mají rádi pohádkové příběhy, nebo si jen chtějí odpočinout od dystopií, kterých je kolem stále mnoho. 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!

Stefanie G.

Marissa Meyer - Měsíční kroniky #2 - Scarlet (RC)

"Jak se vůbec jmenujete?" 

"Při zápasech mi říkají Vlk."

"Vlk? To zní... nebezpečně."

Přikývl s naprostou vážností.

- Scarlet, str. 34

Cinder byla úžasná, takže se nikdo nemůže divit, že jsem neodolala ani Scarlet. A moje nadšení přetrvává.

Pokračování fantasy románu Cinder a druhá kniha ságy Měsíční kroniky Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě. Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Originální název: Scarlet

Série: Měsíční kroniky

Autor: Marissa Meyer

Díl v pořadí: 1.

Nakladatelství: Egmont

Počet stran: 456

Klíčová slova: Sci-fi/fantasy, pohádkové téma, romantika, napětí

Přibližný doporučený věk: 14+

MEGAKNIHY.cz: 263 Kč

Goodreads 

Babičko… Proč máš tak velké zuby?

Páni, páni, a ještě jednou páni! Druhé díly většinou nebývají tak skvělé, ale v tomto případě tomu tak bylo. Cinder u mě sice stále vede, ale tohle byla taky úžasná jízda a navíc s novými postavami.

Pokud jste Cinder už četli, nejspíš vás na druhý díl ani lákat nemusím. Nalákala vás na to sama. Pokud se ale stále rozhodujete, jestli si tuto sérii přečíst, věřte mi, když říkám, že i druhý díl je prostě úžasný!

Z Nového Pekingu se přesunete do Francie za Scarlet Benoitovou, které se před několika dny ztratila babička. I když Scarlet uháněla policii, aby ji našli, bylo jí oznámeno, že je pátrání uzavřeno. Přece jen mnoho lidí o její babičce mluvilo jako o bláznivé, tak se nikdo nediví, že zmizela. Jenže Scarlet ví, že by to babička neudělala. Navíc v domě zůstal její vyříznutý identičip. O to větší důvod, aby ji našla. A když se nečekaně objeví postava, kterou už odepsala a mluví o tajemství, které babička měla, její důvod se zmnohonásobí. Ještě předtím ale narazí v putyce, kterou zásobuje čerstvou zeleninou ze své zahrádky, na tajemného cizince, kterého nemůže vyhnat z hlavy. Vlka. Tak mu říkají. Bojovník. Kluk, co má velké tajemství a může být klíčem a cestou ke Scarletině babičce.

Ano, je to přesně tak napínavé a tak romantické, jak tušíte. Scarlet byla sice tvrdohlavá a až moc odvážná, ale i přesto jsem si ji oblíbila. Koho jsem si ovšem zamilovala, i když jsem se dlouho vyrovnávala s tím, kým doopravdy byl, byl Vlk. Mám ráda badass hrdiny a on je přesně ten typ!  

Navíc k tomuto příběhu dostanete i pokračování Cinder. Což pro mě bylo úžasné zjištění, protože její příběh mi prostě přirostl k srdci. Tam, kde Cinder skončila, Scarlet v některých kapitolách navazuje. A k tomu ještě poznáte úžasného kapitána Thorna. Jeho vtípky a hlášky vás budou provázet až do konce. Není možné si jej nezamilovat.

Ale to není vše! Chcete vědět, co se dělo v paláci v Novém Pekingu? Jak na tom je princ Kai? A Levana? Máte to mít! Autorka totiž nezapomněla ani na tohle!

Co Cinder chybělo, Scarlet doplnila. Romantika? Ano. Napětí? Ano. Vraždy? Ano.

A díky všem těmto úžasným propojením jsem si knihu užívala o to víc. Hltala jsem každou kapitolu, vnímala každý další krok a byla napjatá i dojatá přesně v tu chvíli, kdy jsem měla být. Nemohla jsem knihu odložit! Dokonce jsem kvůli ní přestala číst i Pátou vlnu, která taky byla úžasná. Příběh mi plynul před očima a já nechtěla, aby skončil. Když jsem se dostala k poslední stránce, byla jsem bez sebe, protože už jsem chtěla Cress, abych mohla pokračovat. Tohle se mi už dlouho nestalo. Naposledy snad u Vampýrské akademie. O to víc jsem z této série nadšená.

Marissa Meyerová prostě čtenáře dokáže upoutat. Ať jsou to jen vyprávěcí části, či samotné dialogy. Navíc do příběhu přivedla další postavu, která se postarala o to, že se u čtení i usmějete (zasmějete v mém případě). Ani vám nepřijde, že čtete čtyř set padesáti stránkovou knihu. Uteče to jako voda. 

Za pár minut zřejmě dívka našla, co hledala, a Thorne opět uslyšel zvuk elektrické vrtačky.

"Když vás zavřeli," ozval se opět Thorne, "nenapadlo je, že by vás tady s vaším vybavením nemuseli udržet?"

"Předtím jsem ho ještě neměla. Ta ruka je docela nová."

- Scarlet, str. 41

Proč jsem tedy zvolila hodnocení čtyři hvězdičky? Cinder byla prostě Cinder. Scarlet měla své mouchy, které mi tak úplně neseděly a někdy mě tou svojí tvrdohlavostí neskutečně vytáčela. Především ke konci, kde mi navíc tak nějak přišlo, že má Scarlet mít oproti Cinder jaksi navrch. A to se mi nelíbilo. Pardonnez-moi, asi jsem prozatím tým Cinder. A pak je tu ta romantika. Chápu, že mnohým čtenářům v Cinder chyběla, ale já bych se bez ní obešla i tady. I když musím uznat, že byla na pravém místě a mé srdíčko se rozbušilo. Na druhou stranu v počtu napětí a akce vede rozhodně Scarlet. Byla jsem jak na horské dráze a nestačila počítat oběti.  

Takže pokud ještě stále váháte, nemáte proč. Cinder, ani Scarlet vás nezklamou. Jsou čtivé, zábavné, napínavé, trošičku romantické (hlavně Scarlet) a jako bonus i nádherné. Jsem moc ráda, že jsem se do série pustila, proto tento zážitek doporučuji i vám. Neodolávejte a začtěte se do Měsíčních kronik!

Recenze na předchozí díl:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji knihkupectví MEGAKNIHY! 
Knihu si můžete koupit ZDE ZA 263 Kč.

Stefanie G.