Heather Morrisová - Tatér z Osvětimi (RC)

Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežit.

Tatér z Osvětimi je unikátní knihou z prostředí holocaustu. Zakládá se na skutečných vzpomínkách, zážitcích a osudech, které vás ohromí a zamrazí zároveň. Jde však opravu o jedinečný příběh, nebo je svým způsobem modifikován tak, aby skutečný hrdina mohl hrůzostrašné, ale zároveň i krásné vzpomínky prožít znovu?

Ludwig "Lale" Eisenberg je roku 1942 deportován s ostatními židy do koncentračního tábora v Osvětimi, který se v té době teprve dostavuje a na nich je, aby se zapřáhli do práce pod heslem „Arbeit macht frei“. Hned zpočátku jde vidět, jaké měl Lale štěstí – uměl několika jazyky a se svým neotřelým způsobem vyjadřování k němu začalo již ve vlaku vzhlížet hned několik ostatních vězňů. V samotné Osvětimi netrvalo dlouho a on se z obyčejného pracanta dostal k tatérské jehle. Právě tito muži měli jakési výsadní právo a po táboře se se svým kufříkem mohli pohybovat téměř všude. Díky této profesi se Lale také seznámí s krásnou Gitou a s pomocí svého dozorčího Baretskiho se mu podaří s ní navázat užší kontakt.

Autorka er-formou vypráví Laleův osud, vše, co si zažil, co viděl. Mezi ostatními vězni byl vážený, spasitel, který jim pomáhal sehnat více jídla. Jeho profese mu dopomohla ke spoustě dalších skutků a výhod, o kterých se jiným vězňům mohlo jen zdát. Často zmiňuje svůj slib, že se z tábora dostane za každou cenu a Gitu vezme s sebou i kdyby to mělo trvat věčnost.

Abych pravdu řekla, tématům holocaustu se z nějakého důvodu spíše vyhýbám, proto pro mě byl Tatér z Osvětimi prvotinou a bohužel z něj mám smíšené pocity. A to nejspíš proto, že se hlavní hrdina rozhodl vypovědět svůj příběh ke konci života a jeho vzpomínky tak nabraly nostalgického rázu. Dokonce mi některé skutečnosti přišly příliš snadné a růžové - jako například jeho vztah s Gitou, který byl sice světlým bodem v celé knize, ale zároveň mi přišel až moc květnatý a do příběhu s touto tématikou se mi s takovým rázem prostě nehodil.

V knize tak nejde ani tak o fakta, jako o pocity, vzpomínky a zážitky. Autorka se nevyhnula ani vyprávění z pohledu Gity či jiných postav. Díky tomu dostává děj další rozměr a není udušen Lalovými povzdechy nad tím, kdy Gitu zase uvidí.

Přiznám se, že sama nevím, jak knihu ohodnotit. Na jednu stranu ve mně zanechala silný dojem, ale na druhou stranu bych ocenila méně romantických scén, které ovšem na druhou stranu chápu, jelikož ve stáří člověk rád vzpomíná na krásné, i když v tomto případě zároveň ohavné, zážitky, které člověku vnesou úsměv do tváře.

Pokud jste jako já, a ještě jste se do této tématiky nepustili, myslím, že Tatér z Osvětimi je dobrým začátkem. Vtáhne vás do děje a než se nadějete, čtete si doslov. Pokud ale příběhům z této doby holdujete, asi budete poněkud zklamanějšími čtenáři, protože nad faktickou linkou převáží ta romantická. Tak či tak je kniha zajímavým čtením a je nutno podotknout, že skutečných výpovědí přeživších ubývá, a proto jsou jakékoliv záznamy vzácné a jedinečné. 

Za recenzní výtisk velmi děkuji 

Stefanie G.

Danya Kukafka - Dívka na sněhu (RC)

"V jednom coloradském městečku je nalezena mrtvá patnáctiletá dívka. Tato tragédie otřese všemi, ale každým trochu jinak. Dívka na sněhu je totiž příběhem hned několika postav, které jsou každá jiná, ale dohromady dávají ucelený a neuvěřitelný příběh plný emocí, myšlenek a dokonalého vypravěčského umění."

Celou recenzi najdete na:

Sara Raasch - Sníh nebo popel #1 (RC)

Dívka se zlomeným srdcem a nelítostná bojovnice.

Mírné jaro, krušná zima? Kdepak, v tomto světě platí jiná pravidla! Jaro před šestnácti lety dobylo Zimní království. Jedinou nadějí zničené země je osm přeživších a Meira je jednou z nich. Celý život prožila jako uprchlík, nepoznala své rodiče a vychovali ji jako válečnici. Avšak i jako nelítostná bojovnice se zamilovala. Nešťastně. Ani zlomené srdce ji ale nezastaví – udělá cokoliv, aby její království získalo svobodu.

Snow in the Ashes, neboli Sníh nebo popel, kniha, kterou jsem si chtěla přečíst hned, jakmile vyšla v zahraničí. Obálka byla tak dokonalá, anotace příliš lákavá. Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavu, když se ji nakladatelství CooBoo rozhodlo přeložit do češtiny, protože knihy jako tato, se světy plnými různých názvů a smyšlených popisů, potřebují cit. Naštěstí to ale nedopadlo nejhůř a překlad se mi ve srovnání s útržky originálu vcelku líbil.

Sníh nebo popel je zasazený do světa, který se dělí na osm království. Čtyři jsou Střídavé roční období a čtyři tvoří Jaro, Léto, Podzim a Zima. Roční období jsou však zahalena strachem z království Jara, kterému se podařilo vymýtit Zimu a zničit její přísun magické energie. Po této prohře se však zbylí Zimané stále snaží získat rozpůlený medailon, sjednotit magii a zachránit své království, ať to stojí, co to stojí.

Hlavní hrdinkou příběhu je Meira, jedna z několika Zimanů na útěku. Když král Jara Angra vyplenil se svým vojskem Jannuari, hlavní město Zimy, byla ještě malá. Teď o šestnáct let později je z ní ztracená dívka, která i přesto, že Zimu neznala, je oddaná království a s ostatními se snaží vymyslet, jak osvobodit Zimany z pracovních táborů a znovu sjednotit království.

S Meirou jsem měla hned od začátku problém. Nemohla jsem se do příběhu pořádně začíst a užít si jej tak, jak bych si přála. Byla roztržitá, sebelítostivá, nejistá a pak zase odvážná, drzá a skoro až otravná. Nevěděla jsem, co si s ní počít. Vlastně to do teď nevím. A je zajímavé, jak moc dokáže postava vyprávějící příběh, ovlivnit veškeré pocity, které z něj pak máte. Protože si myslím, že kdyby byla jen o chlup jiná, kniha by byla mnohem lepší.

Jejím nejlepším přítelem na útěku je Mather, budoucí král Zimy. Vyrůstali spolu a Meira se do něj i zamilovala. Jenže jí bylo vtloukáno do hlavy, že Mather bude jednoho dne potřebovat výhodnější sňatek a že si nejsou souzeni. Mather byl kapitola sama o sobě. Byl nerozhodný, skoro povýšený, nevyznal se ve svých citech a do všeho vnášel akorát zmatky. Připadal mi chladný, příliš racionální a bez kapky humoru nebo citu.

Pravým opakem byl Theron, princ Cordellu, se kterým se Meira setkala při útěku. Zbylým Zimanům už nezbývalo nic jiného, než poprosit jedno ze Střídavých království o pomoc a o azyl. Brala bych, aby Theronovi autorka dala větší prostor, aby ho rozvinula ještě o něco víc. Protože i když byl mnohem lepší než Mather, působil občas trochu zoufale, ztraceně a bezmocně. Avšak hned od začátku se nebál vyjádřit své pocity, byl milý, odvážný a pozorný. Vtipkoval a emoce z něj prýštily na každém řádku. (A možná mě prostě trochu okouzlil svým sklonem k umění.)

Ano, jak jste si mohli všimnout, zase tu máme milostný trojúhelník. V čem byl tento jiný než ty ostatní? Já ani nevím. Byl možná ještě otravnější. Meira byla ztracená ve svých pocitech a když si je pak přece jen uvědomila, nevyjádřila je nahlas a stále dávala falešné naděje. Nepřišlo mi to ani trochu fér a celá tato zápletka mi přišla jen zbytečně rozpitvaná. 

Naštěstí se ale příběh nezakládá jen na tom. Má velký potenciál, mnoho tajemství, výpravy do minulosti a hlavně magii, která nebyla ještě plně využita. Konec je sice předvídatelný, ale příjemný. A akce si v knize rozhodně užijete až až, o tom nemějte pochyb. Nicméně, co se týče rozporuplných situací a návaznosti či logičnosti příběhu, tam jsem stále nejistá v tom, jak to mám hodnotit. Osobně si myslím, že se autorka trochu ztratila, když příběh vymýšlela. Na začátku měla určitou vizi, příběh Zimy a spoustu tajemství, která když vyplula na povrch, trošku otřásla základem celého příběhu a mnoho pasáží pak vytvářelo prostor pro otázky, které nebyly zodpovězeny. 

I přes tyto negativní poznatky si druhý díl určitě přečtu, chci dát Meiře ještě šanci, a hlavně chci vědět, jestli se konečně rozhodne a jak to se Zimou bude dál. Pokud vás tato série s nádhernou obálkou minula, poohlédněte se po ní. Má nevšední námět, který dokáže okouzlit, protože prostě – roční období? To tu ještě nebylo! Příběh přetéká akcí, a kromě hlavní hrdinky má i spoustu jiných zajímavých postav. A hlavně, pokud máte rádi young adult fantasy, Sníh nebo popel by vám v knihovničce chybět neměl! 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk děkuji 

Stefanie G.

Petra Stehlíková - Faja (RC)

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo.

Ilan prošla skárou a vstoupila do nížin, do světa zcela odlišného od toho sklenařského. Přátelství s kapitánem a ostatními členy pětadvacítky je pro ni stále nové a Ilan si začíná uvědomovat, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří během svého života ovlivnili mnoho významných událostí. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její národ, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenařských městech je narušen, když se po mnoha generacích znovu objeví starodávný nápis. Jen krátká věta, která byla kdysi součástí svobodného sklenařského světa. Ale kdo ji píše po zdech palatulů a sklenařských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vyprávějí ta tři slova, na první pohled tak jasná, a přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnoha nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.

Je to už pár dní, co vyšel Faja od Petry Stehlíkové. Druhý díl její úžasné série Naslouchač spatřil světlo světa po dvou letech od vydání prvního dílu. Očekávala jsem jej s velkým napětím, protože jsem doposud nečetla tak dobrou fantasy knihu od českého autora. Její svět budoucnosti, hlavní hrdinové i napínavý příběh mě do sebe vtáhl tak rychle, že jsem až do dočtení neměla myšlenky na nic jiného.

Tak, jak tomu bylo u prvního dílu, tomu bylo i u toho druhého. Bála jsem se, že po dvou letech si na příběh nevzpomenu, ale mýlila jsem se. Po přečtení prvních řádků jsem se dostala lehce zpět.

Ilan pokračuje ve své dobrodružné cestě s pětadvacítkou. Poznává nová města, nížiny a jejich odlišný způsob života. Jako naslouchač bojovníků se v nížinách učí a rozšiřuje své znalosti a možnosti, jak mužům jejich zbraně vybrousit a opravit, aniž by se jich musela dotknout.

Poznává nové lidi z řad významných osobností nížin a Olymposu, hlavního města Evropské aliance, jako je třeba vicesenátorka Kozlowská, která jí nasadí brouka do hlavy ohledně kapitánova přátelství, ale i sklenařští chlapci Dismase a Ivara, kteří jí pomohou najít nový způsob, jak využít svůj dar naslouchačství k broušení duvalů.

Na dlouhé cestě přes různá města chrání své vlastní tajemství, ale odkrývá i mnoho dalších, které před ní skrývá samotný kapitán pětadvacítky. Nenávist vůči lidem z nížin v ní narůstá a nenávist ke kapitánovi ji pomalu pohlcuje. Po odkrytí jeho tajemství a děsivé historie neví, jak s ním má mluvit a jak se k němu chovat. Vše navíc zahaluje záhada nápisu, který se po několika letech začal znovu objevovat na zdech nejstarších měst – Jeho jméno vládne.

Autorka zvolila pro druhý díl cestu sebepoznání. Ilan, jakožto mladá dívka hledající sama sebe a skrývající svou pravou identitu za mantií, svými projevy a jednáním mé očekávání nezklamala. Byla realistická, s ukvapenými názory i závěry, poháněná svými emocemi a předsudky. Učila se ze svých chyb a poznávala, že nenávist mezi přáteli nelze udržovat dlouho a pokud vám na někom opravdu záleží, i nenávist a vztek jdou stranou. Přesně o tom byl vztah mezi Ilan a kapitánem.

Především je ale Faja příběh o minulosti, o tom, jak důležitá byla Amárie, a o tom, jak důležití byli ve své zlaté době sklenaři s Karimem Amarijským v jejich čele.

I když říkám, že napětí v knize tolik není, když se objeví, určitě stojí za to. O nasterey i otortenské příšery určitě nepřijdete a pokud se vám bude i tak zdát, že je toho málo, počkejte si na konec.

Ačkoliv knihu vychvaluji až do nebes, neznamená to, že neměla pár hluchých míst, kde se přiznám, že jsem tak úplně pozor nedávala. Navíc je příběh hodně zdlouhavý tím, jak celá skupina putuje od jednoho města ke druhému a zase zpět. I přesto jsem ale z knihy byla nadšená a rozhodně jsem si ji zařadila mezi svých top pět nejoblíbenějších sérií hned vedle Kostičasu a Jiskry v popelu.

Petra Stehlíková zase dokázala něco úžasného. Dokázala mě přesvědčit o tom, že i čeští autoři dokáží psát na světové úrovni a že v příbězích nejde jen o lásku mezi mužem a ženou, ale že se dá vytvořit i krásný model přátelství. Její způsob vyprávění je tak čtivý, že vás chytne a nepustí až do samého konce.

Už teď se nemůžu dočkat, až vyjde další díl, protože Faja skončil tak napínavě, až to není vůči čtenářům fér. A já z celého srdce doufám, že tentokrát vyjde dřív než po dvou letech. Pokud vám tedy série Naslouchač unikla, napravte to. Rozhodně nebudete litovat.

Recenze prvního dílu:

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji 

Stefanie G.

Samantha Shannonová - Kostičas #3 - A zrodí se píseň (RC)

Po krvavé bitvě proti mnoha různým protivníkům je Paige Mahoneyová jako Kmotryně vládnoucí londýnskému podsvětí v neustálém ohrožení. Stabilizace roztříštěného podsvětí bude složitější, než se kdy zdálo, protože se otočila k Jaxonu Hallovi zády a na svobodě číhají pomstychtiví nepřátelé. Paige ovšem netuší, že její vláda může být již velmi brzy násilně přerušena zavedením Senshieldu, technologie, která by pro komunitu jasnovidců a světa, v němž žijí, znamenala zkázu…

Od vydání Vidořádu uplynuly už dva roky. Autorka sama říká, že se jí dlouhé úpravy a zdokonalování vyplatily a je na román patřičně hrdá. Je však A zrodí se píseň stejně dobrým příběhem jako ty předchozí?

Paige Mahonyová pokračuje s Vidořádem ve své rebelii proti republice Scion. Vidoucím hrozí vyhlazení pomocí vynálezu zvaný Senshield, který už dokáže rozeznat tři řády jasnovidnosti. Ve svém třetím dobrodružství se jako Kmotryně, nebo také zrádkyně, jak jí někteří po šarvátce říkají, rozhodne, že je na čase odhalit, kde se vyrábějí přenosné detektory a co Senshield pohání...

Celou recenzi najdete na:

Joelle Charbonneau - Stačí jen chtít (RC)

PŘÁNÍ: TOUHA NĚCO VLASTNIT NEBO DOKÁZAT. NĚCO CHTÍT.

POTŘEBA: NĚCO, CO JE DŮLEŽITÉ, PROTOŽE JE TO ZÁSADNÍ. NĚCO NEZBYTNÉHO, BEZ ČEHO NEMŮŽETE ŽÍT.

CO POTŘEBUJETE?

Městem Nottawa se jako lavina šíří nový fenomén. Sociální síť s názvem NEED nabízí svým uživatelům vše, co chtějí mít. Chceš nový iPhone nebo lístky na koncert se vstupem do zákulisí? Výměnou za drobný úkol ti NEED tvé přání splní. Kaylee Dunhamová ví, co chce. Potřebuje získat novou ledvinu pro nemocného bratra. Nevěří, že by jí nějaká sociální síť mohla pomoci, ale rozhodne se, že to zkusí.

Joelle Charboneau je známá svojí sérií Univerzita výjimečných, nicméně (a bohužel), já jsem prozatím neměla tu šanci si ji přečíst. Ale alespoň jsem měla tu možnost seznámit se s její tvorbou přes Stačí jen chtít, které mě zaujalo už svojí anotací.

Knih zabývajících se počítačovými programy, sociálními sítěmi či hrami ovlivňující mládež je hned několik – Erebos, Ready Player One či Elusion – a jejich nápaditost mě vždy ohromila. Stačí jen chtít rozhodně nebylo výjimkou.

Příběh je vyprávěn z několika úhlů pohledu, které se v průběhu střídají. Hlavní hrdinkou je ovšem Kaylee, jejíž vyprávění je také jediné v ich formě, ostatní jsou již v er formě, což na druhou stranu činí příběh zajímavým a nevšedním a nezabřednete díky tomu jen do myšlení a vývoje jedné postavy.

Ze začátku jsem i přes svoji zvědavost byla k příběhu skeptická a vzpomínala na to, jak skvělý zážitek jsem měla ze čtení Erebosu (RECENZE). Navíc s hlavní hrdinkou jsme si po celou dobu příběhu moc neseděly díky její stálé sebelítosti, fňukání a obhajování, že vše, co dělá, dělá pro bratra. Ale i přesto jsem knihu zhltla během několika dní, a kdyby na čtení bylo více času, věřím, že bych ji přečetla za jedno sobotní odpoledne. Tak moc byla čtivá.

Příběh vás do sebe vtáhne tak rychle, že vám bude připadat, jako byste v něm byli. Jako byste prožívali všechny ty napínavé chvilky při plnění úkolů, abyste dostali svoje vysněné přání. Budete žasnout nad chováním všech zmíněných studentů Nottavské střední školy. Tak trochu vás vyděsí, že autorka pravděpodobně není daleko od pravdy v tom, jak daleko jsou děcka schopny zajít jen proto, aby dostaly něco, po čem touží, a to navíc zadarmo – nebo ne tak úplně, přece jen je potřeba splnit nějaký ten úkol, co po nich síť chce. Hlavní otázkou sociální sítě NEED, jenž mladistvé ovládá, totiž není, co si přejí a co chtějí, ale co potřebují. A v tom je právě ten háček, který roztáčí kolečka celého příběhu.

Vyprávění, propracování postav a zajímavý nápad s nečekaným koncem, to jsou velké plusové body, nicméně kdybych měla knihu bodovat, pět hvězdiček nedostane. Proč? Protože si myslím, že mohla být propracovaná ještě víc a mnohem lépe. Mohla být delší. Mohla nabízet víc napínavých situací, a navíc jí chybělo pár bodů, jenž by NEED i celé město a postavy poposunulo do realističtější dimenze. Ano, kniha má své chybičky, své slabé stránky, na kterých se dalo ještě pracovat, ale i přesto stála za přečtení,

Takže pokud se rozhodnete pořídit si Stačí jen chtít do knihovničky, za mě určitě neuděláte chybu. Neočekávejte žádné romantické scény, ale hezky propracované lidské uvažování, a to hned u několika různých postav. Dostanete se do labyrintu spletitých osobností, který je víc než jen zajímavý. Užijete si pekelnou jízdu, zamrazí vás a obočí vám nejednou vyjede nahoru. A to přece od dobré knihy chcete, nebo ne? :)

Hodnocení:

A kde knihu koupíte? No přece na KNIHCENTRUM.CZ!

Tím to jim také děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Marissa Meyer - Hvězdy nad hlavou (RC)

Jak se Cinder ocitla pod ochranou Michelle Benoitové? Co přimělo Winter k rozhodnutí nikdy nepoužít svůj měsíční dar? A co vedlo k uvěznění Cress v satelitu a k Vlkovu postavení alfy v královnině armádě? Fanoušci Měsíčních kronik v této knize najdou devět povídek, v nichž si mohou přečíst o minulosti svých oblíbených postav. Soustředí se na klíčové momenty raného života hrdinů, které ovlivnily jejich budoucí život.

Marissa Mayerová už nám několikrát potvrdila, že umí psát čtivé a originální příběhy a kniha Hvězdy nad hlavou, jenž doplňuje a zároveň i uceluje celou sérii Měsíčních kronik, je toho pouze důkazem. Řekla bych, že je tato kniha jakousi třešničkou na dortu. Přiznám se dopředu, že jsem zatím neměla čas přečíst si Winter (především kvůli její tloušťce – na takovouto knihu je prostě potřeba si speciálně ten čas vyhradit), poslední díl ze série, ale v přečtení Hvězd na hlavou mi to nemohlo zabránit.

Recenze psaná pro:

Graham Masterton - Výkupné pro krále (RC)

Komisařka Katie Maguirová pronásleduje sériového vraha Je slunná sobota a irská svatba je v plném proudu. Opilí strýčkové si připíjejí na nevěstu. Gaelská kapela vesele vyhrává. Svatební hostina však má už brzy hrozivě skončit. Ze spodního patra svatebního dortu se totiž na novomanžele šklebí uříznutá hlava místního cukráře. Katie Maguirová nemá žádná vodítka — dokud za děsivých okolností nezmizí další místní podnikatel. Zdá se, že vraždy odkazují na Velekrále Erinu, děsivý gang mučitelů a vyděračů. Jsou to nebezpeční lidé. A nezastaví se před ničím, aby Katie svedli ze stopy…

Výkupné pro krále je již čtvrtým dílem série o komisařce Katie McGuirové, kterou vydalo nakladatelství Host. Pro autora Grahama Mastertona je typická tematika irských sériových vrahů, mystiky a krutosti. Nevyhýbá se ani otázkám sexuální orientace a stereotypizací irských policejních důstojníků, že žena není dostatečně silná na to, aby dokázala vést vyšetřování. A ačkoliv tento díl splňoval téměř vše, přesto mě zklamal.

Recenze psaná pro: