Sebastien de Castell - Divotvůrce (RC)

Divotvůrce Magie je zrádná hra. Kellen je pouze několik okamžiků od svého prvního magického souboje a čtyř zkoušek, které z něj mají udělat divotvůrce. Je tu však jeden problém: jeho magie je slabá. Jste-li zavěcenci Jan’Tepu a blíží se vaše šestnácté narozeniny, měli byste být připraveni prokázat své magické schopnosti. Buď to, nebo mít v záloze nějaký zázrak. Jenže Kellen nemůže spoléhat ani na jedno z toho. Nezdědil totiž žádné magické nadání a nemá tedy výjimečné schopnosti jako ostatní. Ví, že bude muset použít pár triků, aby nezneuctil svou rodinu a nestal se sha’tepským sluhou. A tak, když do městečka přibyde rázná a přímočará cizinka, Kellen je samé ucho. Ferius Parfax je ostřílená světačka, vyhnankyně, kterou musí uživit bystrý rozum a tři balíčky karet. A s kartami, které mu rozdal nemilosrdný osud, se Kellenovi bude hodit každá pomoc.

Nevšední, to je to slovo, které tuto knihu jednoznačně vystihuje. Nevšední, neobvyklé, zajímavé, originální. Sebastienu de Castellovi se opravdu podařilo vymyslet naprosto jedinečný příběh.

Kellen je naprosto obyčejným hlavním hrdinou Divotvůrce. Jeho příběh není příběhem silného a neohroženého hrdiny, ale obyčejného kluka, který se narodil do mocné čarodějnické rodiny, ale jeho magie každým dnem víc a víc slábne. Ve škole se při čarodějnických zkouškách uchýlí ke lsti, která je ovšem ihned odhalena, a to dokonce jeho sestrou. Kellen se tak ocitá na okraji společnosti, jeho nejlepší kamarád se od něj postupně vzdaluje, největší nepřítel si na něj brousí zuby, aby se pomstil.

Kellenovým osudem zatočí mnoho nečekaných událostí, jako je například seznámení se s Ferius Parafax nebo dokonce se samotnou mágyní vdovou. Celou dobu se snaží rozzářit své magické pásky, aby se z něj nestal obyčejný sluha. Všechny jeho pokusy jsou marné a přivádějí ho jen do potíží.

Chlapec se pomalu noří do tajemství svého rodu, do jeho pravé historie, a navíc odkrývá tajemství nemoci, která postupně napadá všechny mladé kouzelníky. Kdo za tím vším stojí? A proč?

Divotvůrce rozhodně není příběhem o hrdinovi. Kellen jen všechno, jen ne obdivuhodný hrdina s magií, který by dokázal přemoci svět. Za to je ovšem chytrý, mazaný a je schopný využít nepříznivé situace ve svůj prospěch. V tom se příběh od jiných knih liší.

Pro mě bylo těžké smířit se s Kellenovými útrapami a kopanci, které na své cestě schytával (a to doslova) a že nikomu nic neřekl a nestěžoval si. Když se pak seznámil s kočkoveverčákem, očekávala jsem, že se situace obrátí, že nastane nějaký průlom, ale zmýlila jsem se. Kellen byl stále špatný kouzelník, Ferius Parafax se stále objevovala jen občas, mágyně vdova s ničím nepomohla a kočkoveverčák taky nebyl moc velkou výhrou v loterii.

I přesto byl ale příběh velmi dobře psaný a já jsem se do něj ponořila celkem rychle, Líbila se mi jeho nevšednost a výjimečnost, to jak se Kellen i přese všechny obtíže nevzdával. Líbily se mi Kellanovy schůzky s mágyní vdovou i její příběh, líbilo se mi i to, jaký vztah Kellen navázal s kočkoveverčákem. Příběh mi začal dělat obtíže až ve chvíli, kdy autor zvolil poněkud nereálný vývoj – a sice že obdařil chlapce s mnohačetnými zraněními chováním „nic se neděje, jsem v pohodě a nic mě nebolí“. To poněkud zkazilo částečný dojem Kellanova dobrodružství.

V závěru se mi ovšem Divotvůrce líbil, i když měl své nedostatky. Pokud tedy vyhledáváte něco neobvyklého, nevšedního, čarodějnického, něco, kde hlavní hrdina není dokonalým stvořením, Divotvůrce je pro vás jak stvoření. Zaručuji vám, že se při jeho čtení určitě nebudete nudit a občas se dokonce zasmějete.

Hodnocení:

Už je sice po Vánocích, ale i tak si Divotvůrce přičarujte domů na webu Megaknihy.cz! :)

Marissa Meyer - Bez srdce (RC)

"Tahat králíka z klobouku - to je nápad! Něco takového je nemožné."

"Shodou okolností, pane Šprýme, někdy jsem schopná uvěřit až šesti nemožnostem denně, a to ještě před snídaní!"

Catherine je jednou z nejžádanějších dívek v říši divů a o ruku ji chce požádat sám Král. Ona má ale jiné sny, netouží stát se královnou. Když potká na královském plese pohledného a záhadného Šprýma, rozhodne se, že nebude jen figurkou ve hře někoho jiného. Se Šprýmem se začne potají scházet i přesto, že oba riskují Královu nelibost a hněv jejích rodičů. Cath je však pevně odhodlaná zvolit si vlastní cestu, jenže v zemi plné kouzel, šílenství a nestvůr má osud jiné plány.

Jméno Marissa Meyer určitě spoustě milovníků knih pro mladistvé něco říká. Její série Měsíční kroniky je nezapomenutelná a autorčin styl vyprávění, včetně překladu, je úžasný. Každý z jejích příběhů vás vtáhne so sebe a vy zapomenete na své okolí i v případě, že se v knize nic obzvlášť zajímavého neděje. Tak je tomu například i u Bez srdce.

Alenka v Říši divů je jedinečnou pohádkou plnou všemožných nemožností a fantazií bez hranic. Proto jsem si už v dětství tolik zamilovala. Když jsem začínala číst Bez srdce, trochu jsem se obávala, jak autorka zvládne udržet a ponechat Carrollův svět takový, jaký jej vymyslel. Nejsem moc na předělávky klasických příběhů, ať už jde o Krásku a zvíře, Rapunzel a mnohé další, ale Marissin způsob vyprávění mě okouzlil natolik, že jsem se rozhodla mu dát šanci.

Bez srdce je příběh Srdcové Královny, který se odehrál ještě před samotnou Alenkou. Catherine je Markýzovou dcerou a jednoho dne má zdědit veškeré jeho podnikání. Jenže jejím snem je pečení a nic jiného ji nezajímá. Chce si se svou služebnou a nejbližší kamarádkou zařídit vlastní pekařství a prodávat ty nejlepší cukrovinky v Srdcově. Jenže právě tyto její cukrovinky okouzlí svobodného Srdcového Krále a on si ji vyhlídne jakožto svoji budoucí ženu. To ovšem netuší, že celou situaci zkomplikuje nový šašek Šprým, kterého si najal, a který Catherine učaruje natolik, že se i veškeré sny stanou nemožností.

Příběh Catherine je poněkud komplikovanější, než se na první pohled může zdát a ona sama je poněkud zvláštní, nerozhodnou, pasivní postavou, která se jen občas rozhodne udělat něco bláznivého. Na druhou stranu se autorce musí nechat, že se snažila ponechat zvyky viktoriánské Anglie, a proto je Catherine taková, jaká je.

Postava Šprýma, na druhou stranu, byla téměř dokonalá. Už od začátku víte, že něco skrývá, ale jeho nenápadné námluvy a zájem o Catherine, mají takové napět a jiskru, že je to vlastně to jediné, na co se v celé knize těšíte.

Markýza s Markýzem mi připomněli pana a paní Bennetovou z Pýchy a předsudku. Markýza si stále jela to své a veškerá Catherinina přání šla bokem. Markýz byl pasivní a svůj názor vyslovil jen výjimečně.

Pak je tu samotný Srdcový Král, kterého autorka stále popisovala jako blbce a zbabělce, ale s radostí malého dítěte. Abych pravdu řekla, občas mi jej bylo až líto.

Čajový dýchánek s Kloboučníkem byl též zmíněný a sám Kloboučník se autorce celkem povedl. Stále bojoval s Časem a jeho potrhlost byla zmírněná tím, jak se snažil udržet si svůj rozum co nejdéle to šlo.

I přesto, že postavy byly vykreslené velmi dobře, příběh bohužel postrádal jiskru. Dobré tři čtvrtiny se v něm skoro nic významného neodehrálo. Stálé popisy pečení, dvoření, oslav a královských plesů s několika malými akčními scénami, které jako by byly do příběhu zasazeny uměle a z Catherine tak vlastně udělaly hrdinku á la ‚Burtonova Alenka bojující proti Tlachapoudovi‘. Skoro to občas vypadalo, že autorka příběh sepsala v rychlosti a nevyužila jeho plný potenciál. Spád byl pomalý, některé zápletky zbytečné. Jedinou rozvernost, na kterou se čtenář těší je setkání Šprýma a Catherine. To všechno vám ovšem vynahradí brilantní konec, který je nečekaný a najednou vám vše, co se odehrálo, začne dávat smysl.

Naštěstí je kniha tak dobře napsaná a přeložená, že i když se v ní relativně nic neděje, baví vás to, co čtete, a Carrollův svět vám znovu ožívá před očima.

Proto hodnotím Bez srdce čtyřmi hvězdičkami, i když bych možná uvažovala i o třech. Je to už pár dní, co jsem knihu dočetla a příběh ve mně stále zůstal, nezapomněla jsem ho, pamatuji si skoro každý detail, a to je to, co dělá dobrý a skvělý příběh příběhem – nemožnost zapomenutí.

Hodnocení:

A na závěr malá hádanka: Proč je havran jako psací stůl?

Odpověď na ni naleznete na Megaknihy.cz, kde si Bez srdce pořídíte za 266 Kč! 

Rick Yancey - Pátá vlna #3 - Poslední hvězda (RC)

VINCIT QUI PARTITUR. 

Zvítězí ten, kdo vytrvá.

- Poslední hvězda, str. 195

Vyvrcholení série Pátá vlna! 

(Upozornění!!! Ukázky mohou obsahovat vulgární výrazy!)

V jedné chvíli tu jste, a v další už nejste. Tak to bylo i předtím, než Jiní přišli. Jiní nevynalezli smrt, pouze ji dovedli k dokonalosti. Dali smrti tvář, aby na nás vyzráli, protože věděli, že je to jediný způsob, jak nás zničit. Konec nenastane na nějakém kontinentu nebo v oceánu, na žádné hoře ani planině, v džungli či v poušti. Skončí to tam, kde to začalo, kde to zůstalo od samotného počátku: na bitevním poli v posledním bijícím lidském srdci. Naším nepřítelem jsou Jiní, ale zároveň my sami. Jsou všude kolem nás, a přitom nejsou nikde. Touží po naší Zemi, a přesto chtějí, abychom ji měli my. Přišli, aby nás zničili i zachránili. Ovšem za těmito hádankami se nachází jediná pravda: Cassie byla podvedena, a stejně tak Eso, Zombie a Nuget. A s nimi i všech sedm miliard lidí, kteří kdysi žili na naší planetě. Podvedeni Jinými, podvedeni námi samotnými. V posledních dnech na Zemi se zbylí přeživší budou muset rozhodnout, co je důležitější: jestli záchrana vlastních životů... nebo lidstva.

Originální název: The Last Star

Série: Pátá vlna

Autor: Rick Yancey

Díl v pořadí: 3.

Nakladatelství: Baronet

Překlad: Renata Heitelová

Počet stran: 320

Klíčová slova: fantasy, napětí, dobrodružství, mimozemšťané

Přibližný doporučený věk: 16+

MEGAKNIHY.cz: 242 Kč

Goodreads

"Jsme tu jen na chvíli, a vzápětí už nejsme, a nezáleží na čase, který tu strávíme." 

- Evan Walker

Jsem lidstvo

Cassie, Evan, Sam, Megan, Dumbo a Ben zůstali sami. Je to už několik dní, co je Eso a Pusinka opustily. Jenže slíbily, že se vrátí a slib nedodržely. Proto se Ben rozhodne pro riskantní krok, vydat se k jeskyním a najít je. Zbývá jim pět dní do apokalypsy. Pět dní do konce světa. Pět dní do vyhlazení zbylých lidí. Evan sice slíbil, že se udělá všechno pro to, aby to zastavil, ale Cassie ho nechce pustit a ostatní mu nevěří.

Eso mezitím čelí své proměně a misi, kterou má splnit. Dvanáctá soustava jí byla přidělena pro jediný úkol – zabít Evana Walkera.

Poslední hvězda je třetím dílem série Pátá vlna. Tak jako doposud, i tento díl je rozdělen do několika částí, tentokrát podle zbývajících dnů do konce lidstva. Jelikož jsem knihu četla s větším odstupem od předchozích dílů, chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla na souvislosti. Někteří autoři dokáží v každé knize připomenout uplynulé události, ale Rick Yancey toto vynechává. Spíše se k takovým chvílím vrací ve vzpomínkách postav.

Děj jako takový byl napínavý, ale už ne tak zajímavý jako například ve druhém díle. Ten mě naprosto uchvátil a nadchl. Tento dokázal udržet moji pozornost, ale jakmile jsem přestala číst, nenutil mě, abych se k příběhu vrátila, což byla škoda. I přesto autor využil mnoha napínavých chvil a akce, bez níž by to nebylo ono. Ocenila jsem dokonale vylíčené proměny jednotlivých postav. Každá z nich byla něčím charakteristická a každá z nich byla jedinečná a nezapomenutelná. 

Nikdy nezapomeň, Samíku. Láska je věčná. Kdyby nebyla, nebyla by to láska. Svět je nádherný. Kdyby nebyl, nebyl by to svět.

- Cassie Sullivan, Poslední hvězda, str. 300

Jednotlivé kapitoly jsou psané z pohledu hned několika postav. Musím se přiznat, jak mi dříve Cassiino vyprávění tolik nevadilo, v tomto díle jsem jím byla iritovaná a její postavu jsem díky tomu začala dost nesnášet. Její sarkastické poznámky a emoční výlevy na mě byly až moc. Její vyprávění autor pojal formou deníku, ale řeknu vám, že mě stálo dost nervů udržet svoji pozornost u jejího vyprávění až do konce.

Naopak Eso a Ben si mě získali ještě víc než předtím. Hlavně Eso jsem si oblíbila mnohem víc než v předchozích dílech. Skoro bych řekla, že se stala mojí nejoblíbenější postavou celé série.

A jak na mě zapůsobil závěr? Řekněme, že mě uspokojil, ale nenadchl. Spíše mě trochu zmátl a zklamal. Čekala jsem víc, mnohem víc. Neříkám, že byl pojat špatně, ale ani bych neřekla, že byl něčím brilantním, to rozhodně ne. Spíš to na mě působilo, jako by autor nevěděl, jakou další zásluhu má dané postavě ještě přiřadit, aby vyzněla jako hrdina nad hrdiny. Právě toto rozhodnutí mě donutilo pouze pokrčit nos a ušklíbnout se. A závěrečná kapitola? Uf… Tu si autor mohl odpustit…

"Až se tam dostane, najde toho hajzla, kterej s náma všema vyjebal - s ní, s tebou, se mnou a se všema na týhle polokouli. Až ho najde, zabije ho. Pak asi zabije všechny vymytý mozky na tý základně. A když se tam vrátíš - jestli to stihneš dřív, než ta velká zelená kurva tam nahoře začne srát zelený smrtící cihly - zabije tě taky." 

- Ben Parish, Poslední hvězda, str. 260

Nicméně i přesto, jak na mě finální rozuzlení zapůsobilo, musím říct, že příběh jako celek, je opravdu jedinečný a velmi dobře napsaný (i přeložený). Každá z knih se četla lehce a utíkala před očima. Sice patří mezi apokalypsy, dystopie a já nevím, co všechno ještě, ale pyšní se mimozemskou tématikou, která mi nikdy nebyla blízká. Tato série byla výjimkou a jsem ráda, že jsem jí neodolala a pustila se do čtení a navíc i vydržela do konce. Tím mi nezbývá, než sérii i Poslední hvězdu směle doporučit všem, kteří hledají v knihkupectvích něco speciálního! Určitě nebudete litovat!

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji knihkupectví MEGAKNIHY.CZ.
Vy si knihu můžete koupit ZDE.

Stefanie G.