středa 10. února 2016

Sabaa Tahir - An Ember in the Ashes #1 - Jiskra v popelu (RC)

Vídáme tě ve svých snech. Budeš hořet, protože jsi jiskra v popelu.
- Jiskra v popelu, str. 407

Už od chvíle, kdy jsem ji uviděla na Goodreads, jsem si tuto knihu zamilovala! Věděla jsem, že si ji musím přečíst, zubila se na mě ve čtečce, ale čas a ostatní recenzní výtisky se mi pošklebovali. Prostě nemám štěstí na to, abych si stihla přečíst knihu, kterou si pořídím v originále předtím, než vyjde v češtině. Ale u Jiskry v popelu to napravím, protože prostě… Aaach!

Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Jiskra v popelu je epická fantasy, která se odehrává v brutálním světě připomínajícím Římskou říši.
Laia je dívka z lidu Učenců, který žije pod krutou nadvládou válečnického Impéria. Když je její bratr zatčen za velezradu, nabídnou jí učenečtí povstalci bojující proti Impériu dohodu: pokud se nechá prodat jako otrokyně na imperiální vojenskou akademii Šerosráz a bude pro ně špehovat, odboj zachrání jejího bratra před popravou.
Elias, nejlepší voják na šerosrázské akademii, je znechucený pronásledováním a zabíjením Učenců a rozhodne se dezertovat. Než však stačí utéct, dostane příkaz zúčastnit se zkoušek, nemilosrdného klání, z něhož má vzejít nový válečnický císař. Prohrát znamená okamžitou smrt, zvítězit znamená ztratit vlastní duši.
Když se Laiiny a Eliasovy cesty na Šerosrázu zkříží, oba zjistí, že jejich osudy jsou propletené víc, než by si kdy dokázali představit, a že jejich rozhodnutí může změnit budoucnost celého Impéria.

Originální název: An Ember in the Ashes
Série: An Ember in the Ashes
Autor: Sabaa Tahir
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Host
Překlad: Petra Johana Poncarová
Počet stran: 456
Rok vydání: 2016
Klíčová slova: dystopie, thriller
Přibližný doporučený věk: 16+


Král Taius padne. Kdo nastoupí na jeho místo?
Jiskra v popelu je další dystopickou sérií, které se ujalo nakladatelství Host a já jsem za to nesmírně vděčná! Bála jsem se, jak dopadne překlad, protože jsem pár kapitol měla načtených v originále, ale s tím jsem, jako vždy v případě Hostu, neměla ani trochu problém. Byla jsem nadšená. Ale ne ihned…
Laia patří do rodu Učenců, do rodu, který si Impérium podmanilo a který pro ně nic neznamená. Plení jejich domy, dělají nájezdy jen proto, aby našli spojence s Odbojem, odpůrci království a Impéria. A jednoho dne si přijdou i pro Daria, jejího bratra. Jenže ona je tak zbabělá, že se Masce nepostaví a poslechne bratrovu radu. Uteče. A rozhodne se najít Odboj a zachránit svého bratra, ať to stojí, co to stojí, i když její cesta vede přímo na Šerosráz.
Mezitím se Elias Veturius připravuje na svoji svobodu. Byl vycvičen jako Maska a za pár dní odpromuje. A uteče. Dezertuje jako zrádce. Nechce mít už dál nic společného s Šerosrázem. S Maskou. Jenže to by bylo moc snadné a jeho plán naruší příchod nečekaných hostů s posláním, že je čas Zkoušek. Král Taius nemá žádného potomka, žádného dědice, jeho rod padne a je potřeba zvolit nového krále.
Tohle všechno je jen začátek. Začátek toho úžasného a akčního příběhu, který vás jednoduše učaruje. Sabaa si dala opravdu záležet a příběh je tak reálný, jak jen může být. A i když si ze začátku myslíte, že víte vše, najednou proti vám obrátí něco úplně nového a vy se ocitáte v opravdovém fantasy příběhu. Jedním slovem: Dokonalé
Ale moje pocity nebyly ze začátku takové. Vlastně jsem měla problém se do knihy začíst. Hlavní hrdinka Laia mi přišla nesympatická a zbabělejší než myš. Veturius tomu moc nepomohl. Jeho zlomená a celkem slabošská duše toužící po útěku se od Laii moc nelišila. Ale pak se to zlomilo. Nejspíš za to mohl Šerosráz a Velitelka, jejíž postava je opravdu třešničkou na dortu. Možná ta náhlá proměna obou (teda především jedné) postav. To, jak autorka dokázala postavy pomalu proměňovat a já v nich viděla víc a víc reálné postavy peroucí se s vlastním osudem. Počáteční skepse byla ta tam a já pochopila, proč takové obě postavy musely být. Oceňovala jsem i tu další směsici vedlejších postav, ať už to byli lidé z Odboje, nebo spolubojovníci Šerosrázu. Sabaa skvěle zachytila nádech tohoto hrozivého a děsivého místa a opravu jsem si chvílemi říkala, že se inspirovala ve Hře o trůny. Brutalita, násilí a agresivita. Krvežíznivost, intriky, tajemství, zlo. Ale také přátelství. To všechno tu je.
A když už jsem u přátelství… Asi jsme v současnosti narazili na bod, kdy jsou milostné trojúhelníky pasé a nově vznikají čtyřúhelníky (viz Rudá královna). Tak úplně to sice na tuto knihu nesedí, ale něco takového se tam rýsuje a já dosud nevím, co si o tom myslet. Snad mi to autorka pomůže objasnit v dalším díle.

VŽDY VÍTĚZNÝ!
- Jiskra v popelu, Sabaa Tahir

Jiskra v popelu je autorčinou prvotinou a musím říct, že opravdu povedenou. Čím rychleji mi stránky utíkaly před očima, tím víc jsem chtěla, aby byla kniha delší. Mnohem delší. Nechtěla jsem pryč ze Šerosrázu, i když byl tak krutý. Nechtěla jsem Impérium nechat jen tak jít. Kniha mě do sebe vtáhla natolik, že jsem okolí při čtení ani nevnímala. A tak to má být. Kniha není jen o hlavních postavách, ale i o vedlejších. Téměř každá má svůj příběh, který do hlavní osy určitým způsobem zasahuje. Sabaa tak dokázala něco, čím se i tyto postavy staly důležité a vy si je chtě nechtě zapamatujete. Ať už je to služka Izzi, Kuchta nebo Teluman a Laini rodiče. Ti všichni dohromady vytváří příběh, který se zase konečně netočí jen kolem hlavních hrdinů.
Ano, jsem z Jiskry v popelu nadšená a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Chci znát víc z té spousty tajemství a chci vědět, jak se s předepsaným osudem oba hrdinové poperou. Ale i přesto jsem těsně po přečtení půl hvězdičky strhla. Proč? Právě kvůli jistým vztahům, které v knize panovaly a taky z počátečního skeptického a nejistého pohledu na první kapitoly. Jenže když se na to dívám zpětně, myslím, že si Jiskra v popelu ode mě pět hvězdiček zaslouží. Líbila se mi mnohem víc, než Rudá královna a dokonce i víc, než Scarlett nebo Cress z Měsíčních kronik (a to je co říct, protože tuhle sérii jsem si opravdu zamilovala!). Ráda se k ní brzy vrátím, protože tenhle příběh má prostě jiskru… Takže z toho pro vás plyne jen to, že si ji máte co nejdříve najít, pořídit a přečíst! A napsat mi na ni svůj vlastní názor! :)





Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!


Stefanie G.

pondělí 8. února 2016

Victoria Aveyard - Rudá královna #1 - Rudá královna

"Není nic špatného na tom, když je někdo jiný."
- Rudá královna, str. 137


Opěvovaná Rudá královna se dostala i ke mně. Měla jsem ji v hledáčku již těsně po vydání a dokonce jsem se odhodlal i k jejímu anglickému originálu. Bohužel jsem na něj neměla čas a přečetla pouhé tři kapitoly, než jsem se dozvěděla, že CooBoo chystá překlad. Takže jsem si počkala a nadělila si ji na Vánoce. Jak se mi líbila? To zjistíte v recenzi!

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?


Originální název: Red Queen
Série: Red Queen
Autor: Victoria Aveyard
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Alžběta Kalinová
Počet stran: 359
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, dystopie
Přibližný doporučený věk: 15+


Je vaše krev rudá, nebo stříbrná?
O Rudé královně jste už určitě slyšeli. Už od minulého roku se o ní stále mluví a je velmi vychvalovaná. Velká propagace je zárukou toho, že se kniha dostane opravdu všude. Ale co na příběh říkám já?
Mare, dívka, která se snaží zachránit svého nejlepšího přítele před armádou, ale také dívka, která touží po svobodě. Naverbování ji také brzy čeká, tak jako všechny mladé Rudé, proto se rozhodne najít způsob, kterým by ochránila sebe i Kilorna. Jenže díky tomu ji osud zavede do paláce a tím se pro ni změní vše. Už není Mare, zlodějka, je z ní Marina, Stříbrná s rudou krví. Je nucena hrát královu a královninu hru, jinak o život přijde nejen ona, ale i její rodina. Výběr budoucí královny Stříbrných je v plném rozmachu a stejně tak i Šarlatová hlídka, odboj proti stříbrné nadvládě.
Dlouho mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla. Přišel mi zdlouhavý a nezáživný a navíc hlavní hrdinka Mare mi byla dost nesympatická (a to i poté, co už jsem si příběh začala užívat). Victoria Aveyard jistě přišla s něčím zajímavým, ale za mě ne až tak originálním. Ocitla jsem se ve směsici Kostičasu, Hladových her a dalších z mnoha dystopických fantasy, které všichni dobře známe, s tím rozdílem, že se můžete rozloučit s otravným milostným trojúhelníkem – přichází totiž milostný čtyřúhelník!
Četla jsem a četla a vše se zdálo být v naprostém pořádku, dokonce jsem si vybrala i svůj „tým“ (Jste tým Edward nebo Jacob? Jste tým X nebo Y nebo dokonce Z??), jenže ve mně stále hlodal jakýsi pocit, že vše není tak, jak by mělo být. A ten přetrval až do konce.
Za co autorce musím udělat poklonu je druhá polovina knihy. Sice nebyla tak nepředvídatelná, vlastně jsem tušila, co přijde, ale vyvrcholení bylo prostě úžasné. Užila jsem si jej do posledního řádku. Victoria Aveyard píše poutavě a jsem zvědavá na pokračování, ale ne až tolik, že bych za něj někomu musela utrhnout ruku. Rudá královna za mně patří do té lepší půlky. Má propracovaný příběh, zajímavý konec, dívku, jejíž příběh se dá přirovnat k Popelce a určitý milostný nádech. Od druhého dílu ale budu očekávat víc akce a napětí a taky víc intrik. Možná by se hodilo i vyprávění z pohledu více osob. (A taky mapu, prosím!) Ale to už bych asi chtěla moc. :)
Poslední poznámka, na kterou nesmím zapomenout, je věnována korektuře knihy a překladu – ten je opravdu působivý a líbil se mi. Na pár překladů jmen a schopností se ze zvědavosti podívám do originálu, ale musím říct, že jsem jako čtenář byla moc spokojená. Podobně skvěle přeložené knihy mívá například nakladatelství Host. I přes tuto moji spokojenost je tu ALE – v závěrečné části se objevuje mnoho překlepů (on udělala, on zavrčela, ona udělal apod.)! Je to opravdu rušivé a v těch nejnapínavějších chvílích to bylo vážně k vzteku. Pak už jsem se soustředila jen na to, kde je jaká chyba a příběh mi tak nějak proklouzl mezi prsty, že jsem si jej nemohla ani pořádně užít. 
Závěrem? Rudá královna ve mně nezanechala příliš nadšené pocity, jak jsem očekávala (a to jsem její recenzi odložila, abych si utřídila myšlenky), ale ani mě nezklamala. Rozhodně patří mezi nadprůměrné knihy a jako autorčin debut je to hezká práce, určitě stojí za přečtení. Bez delšího rozmýšlení zůstávám u hodnocení 4* a budu se těšit na další díl!

Hodnocení:


Stefanie G.

čtvrtek 28. ledna 2016

R. L. Mathewsonová - Neighbor from Hell #1 - Hra s láskou



Hra s láskou
R. L. Mathewson

Originální název: Playing for Keeps
Série: Neighbor from Hell
Díl: 1.
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Mladá Fronta


Všichni, ať už bydlí v centru nebo na předměstí, mají jedno společné: souseda, kterého by nejradši majzli palicí po hlavě, zamkli do kufru auta a vysadili někde uprostřed lesů, zatímco by si radostí mnuli ruce, že tentokrát už cestu zpátky nenajde.
Však víte, co mám na mysli. Člověka, který vám krade noviny, nechává pobíhat psa po vašem čerstvě posekaném trávníku, celou noc vás ruší řevem hudby, parkuje na vašem místě a prostě vám dennodenně šíleně otravuje život.
Jenže co když se najednou všechno semele tak, že se do toho pekelného souseda bezhlavě zamilujete? Co pak?
To totiž potkalo Haley, a to se setsakramentsky bránila. Pevně si vytyčila pravidla hry, aby náhodou nezapomněla, čeho je ten darebák od vedle schopen. Jenže když přeskočí jiskra, jde dřív nebo později stejně rozum stranou…

Hru s láskou, v angličtině Playing for Keeps, jsem měla v hledáčku už těsně po vydání originálu. O to víc mě navnadily následné recenze na Goodreads, kde má kniha krásných 4,10 hvězdiček z pěti. Vždy jsem zvědavá, jestli knihy s takovýmto hodnocením obstojí i u mě a musím říct už teď, že většinou tomu tak je a výjimkou nebyl ani tento bestseller.

Celou recenzi si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže:





pondělí 25. ledna 2016

Melissa de la Cruz - Následníci #1 - Ostrov ztracených (RC)

"Pokud se nedostane sama ven, budu muset ten binec uklízet já! A máma bude šílet! Nemůžeš ji tam nechat!" šeptal úpěnlivě. Ve tváři měl doslova vepsáno, jak moc se obává matčina trestu.
"Dobře, tak si pro ni pojď," prohlásila Mel se zákeřným úsměvem. Moc dobře věděla, že si to Carlos netroufne.
Carlos se celý otřásl. Mal věděla, že se ničeho nebojí tolik, jako že by měl jít znovu do té komory. Moc dobře si pamatoval, co se jim stalo před pár lety. 
Zpoza dveří ze ozval výkřik.
- Následníci, str.87

Pohádky? Ano! Předělané pohádky? Ano! Proto jsem se pustila i do Ostrova ztracených!

Před dvaceti lety byli všichni lotři a padouši vyhnáni z království Auradonu na ostrov Ztracených – temné strašidelné místo chráněné magickou klenbou, ze kterého není úniku. Nejhorší zločinci teď žijí bok po boku v naprosté izolaci, zbaveni magických schopností a zapomenuti světem.
Ale kdesi v útrobách Zakázané pevnosti je skryto Dračí oko – klíč k dokonalému zlu a jediná naděje všech lotrů na vysvobození z tohoto ukrutného zajetí. Kouzelnou hůlku dokáže najít jen ten nejchytřejší, nejpodlejší a nejzákeřnější padouch… kdo se jím stane?
Na výpravě za Dračím okem se čtveřice neohrožených studentů stane důkazem, že i když pocházíte ze zlého rodu, udělat dobrý skutek není někdy úplně k zahození.

Originální název: The Isle of the Lost
Série: Následníci
Autor: Melissa De La Cruz
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Marie Jedličková
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, pohádkové bytosti
Přibližný doporučený věk: 13+

Bylo, nebylo…
… v jednom krásném království se Král Zvíře rozhodl uvrhnout všechny zlé a podlé bytosti v království Auradonu na Ostrov ztracených. Bez kouzel a bez magie. Po celých dlouhých deset let žily tyto bytosti jako vyvrhelové, odpad společnosti. A po deseti letech se vše mělo změnit.
Mezitím se i na Ostrově ztracených odehrálo drama, když malá Mel, dcera Zloby,  nebyla pozvaná na oslavu narozenin princezny Evie, dcery Zlé královny. A tento spor se táhl, ještě když dívkám bylo patnáct let.
Evie se po celou dobu učila doma, s nikým se nekamarádila a stále jen trpěla matčiny připomínky, že není dost hezká. Když se rozhodla přece jen nastoupit do školy, ještě nevěděla, jak to změní celý život pohádkových bytostí, a to nejen na ostrově.
Následníci jsou další sérií z pera Melissy de la Cruz. Musím se předem přiznat, že jsem zatím s žádnou její knihou neměla tu čest, abych si ji mohla přečíst, i když mě lákaly. Následníci pro mě byly prvotinou. Zaujala mě nejen obálka, ale také anotace a hodnocení na Goodreads, které nebylo tak špatné. Doufala jsem, že se dočkám něčeho podobného, jako byla Cinder. Takže když jsem se s velkým očekáváním začetla do knihy, byla jsem zklamaná.
Hlavním hrdinům – krásné princezně Evie, děsivé Mal, zlotřilému Jayovi a chytrolínovi Carlosovi – má být kolem patnácti let (to už je přece jen krůček k šestnáctinám, ne?), jenže celý příběh na mě dýchal dojmem, jako by jej autorka psala pro mnohem mladší čtenáře. Nemůžu posoudit, zdali takto psala i další knihy, ale už jen to mě zarazilo a ke čtení této knihy jsem se vracela nerada. Bylo to na mě příliš pohádkové, ale vlastně nebylo, bylo to spíše dětinské, ale ne v tom úplně špatném smyslu slova. Líbil se mi nápad s dětmi slavných pohádkových bytostí i povahy jednotlivých hlavních hrdinů, které jsou opravdu odlišné a kromě zákeřností nemají snad nic společného. Líbil se mi i nápad se smrdutým a ohavným ostrovem, který příběhu krásně dodával ten kontrast mezi dobrem a zlem. Asi čekáte, kdy přijde to ale, že? Takže – ALE – neměla jsem pocit, jako bych četla příběh patnáctiletých výtržníků, což značně kazilo celkový dojem, i když se Melissa snažila, jak chtěla. Hlavní akce v příběhu přišla až za půlkou, což je na jednu stranu dobré, protože se dozvíte mnoho informací ze světa Auradonu, ale také poznáte postavy, které v příběhu hrají velkou roli. Poznáte jejich rodiny, jejich každodenní rutinu i je samotné. Budete součást velkého večírku, který bude nakonec důležitý pro všechen další odehrávající se děj. Na druhou stranu je to poněkud zdlouhavé vyprávění a vsuvka věnovaná Benovi – synovi krále Auradonu – děj ještě o to víc natahuje. (Já upřímně doufám, že to, co se tam řešilo, bude mít větší váhu v dalším díle. Pokud se do něj začtu.) I hlavní akce na závěr není žádná velká pecka, i když se to celé čte lépe než první půlka knihy.
Přiznám se bez mučení, že jsem měla především velký problém se začíst a dál v čtení pokračovat. Než jsem si zvykla na styl vyprávění, přišlo mi, jako bych četla telenovelu nebo prostě jeden z těch seriálů na Disney Channelu (kde mimochodem Následníky mají vysílat) . Připomnělo mi to tenké knihy o Violettě, které jsem četla, a věřte mi, že to nebyl dobrý pocit. V příběhu nebylo nic, co by mě překvapilo a dokázalo udržet moji pozornost. Zpětně ale musím přiznat, že to nebylo to nejhorší, co jsem zatím četla. Postavy byly hezky propracované a závěrečná akce se Melisse také povedla. Následníci jsou jednohubka, u které si připomenete mnohé pohádkové postavy, na které jste zapomněli. Ať už je to Ariela nebo Aladin nebo Sto jedna dalmatinů. Za mě jsou to tři hvězdičky s doporučením pro zvědavce, jako jsem byla já, ale také pro ty, co mají rádi pohádkové příběhy, nebo si jen chtějí odpočinout od dystopií, kterých je kolem stále mnoho. 

Hodnocení:

Za recenzní výtisk velmi děkuji KNIHCENTRUM.cz!


Stefanie G.

úterý 5. ledna 2016

Lauren Oliverová - Zmizelé dívky (RC)

Bolest a láska.
Ale o tom to asi celý je, nebo ne? Možná proto jsem pořád musela myslet na tu příhodu se zapalovačem. Tohle vám nikdo nikdy neřekne: V 90 procentech případů, kdy se zamilujete, se někdo spálí.
- Dara, Zmizelé dívky, str. 143

Zmizelé dívky na druhý pokus? Ano! A jsem nadšená stále stejně. Mnoho věcí zapadlo na své místo a kniha tak dostala nový rozměr!

Dojemný příběh dvou sester, které hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.
Dara a Nick bývaly nerozlučné, ale to bylo předtím – před tím, než Dara políbila Parkera, nejlepšího kamaráda Nick, a před tou nehodou, po které zůstala Dařina krásná tvář zjizvená. Od té doby se sestry naprosto odcizily a nemluví spolu.

Nick se sice rozhodne, že vše, co ztratila, získá zpět, ale Dara už má jiné plány. A když o svých narozeninách Dara zmizí, Nick si zpočátku myslí, že je to nějaká hra, že se Dara zase předvádí. Ale zmizela i jiná dívka, devítiletá Madeline Snowová, a Nick je čím dál víc přesvědčená, že ta dvě zmizení spolu souvisí. A teď musí najít svoji sestru dřív, než bude pozdě.

Lauren Oliverová ve svém nejnovějším románu vytvořila svět ztrát a podezírání, v němž obě sestry hledají nejen jedna druhou, ale i samy sebe.

Autor: Lauren Oliver
Nakladatelství: CooBoo
Překlad: Romana Bičíková
Počet stran: 343
Rok vydání: 2015
Klíčová slova: Young Adult, drama
Přibližný doporučený věk: 16+


Nic není takové, jak se může zdát
O Zmizelých dívkách jsem na blog už recenzi dávala. Četla jsem je v angličtině a musím říct, že se u mě vyhouply na jednu z nejlepších knih loňského roku! Opravdu. Nejen, že se krásně čtou, ale také mají něco, co vám jednoznačně vyrazí dech. Recenzi na anglickou verzi knihy si můžete přečíst ZDE.
Bývaly nerozlučné, bývaly nejlepší kamarádky, ale po tragické autonehodě zůstává Nick u svého otce, zatímco Dara má to štěstí, že může bydlet s matkou. Jejich rodiče jsou rozvedení a nový otcův objev rozhodně není nic skvělého. Jenže po Nickyně úletu toho má otec už dost a posílá jí k matce, aby se konečně vypořádala s následky nehody. Aby si konečně vše uvědomila a aby přestala blbnout. Nejen, že jí po návratu do rodného domu matka oznámí, že jí našla brigádu, kde bude konečně něco aktivně dělat (ne jak v tom kině, kde jen prodává popcorny), ale navíc s ní Dara nepromluví ani slůvko. Dokonce před ní uteče…
Aby toho nebylo málo, v den Nickyna návratu zmizí malá Madeline Snowová a celé mětso je naruby jen, aby ji našlo.  Souvisí to spolu nějak, nebo je to jen náhoda?
Pomalu se dostáváte do světa intrik a tajemství, která si Nick pomalu uvědomuje, že je před ní Dara tajila. Dozvídáte se, co se vlastně odehrálo před samotnou nehodou a taky zjistíte, že se pod povrchem skrývá něco mnohem temnějšího… Ale také se dočkáte i něčeho, co se dá nazvat jako láska.
Oliverová nezklamala. Její Chvíle před koncem jsou moje srdcovka a Zmizelé dívky se zařadily hned za ně. 
Ale teď konečně to, proč píši tuto recenzi…
Vanishing Girls nebo Zmizelé dívky?
Co se překladu týče, nadšená úplně nejsem. Při čtení jsem se přistihla, že každých pět až deset stran zalamuju okraj, protože mi něco nesedělo a chtěla jsem se na to podívat. Perličky? Ano, ale není to tak strašné, jak jsem se obávala. Tak třeba, když se pustíte do originálu, rozhodně tam není žádný doktor Leezay. Chápu, že je těžké vymyslet to tak, aby se to hodilo k lízej, ale… Od Dařiného Dr. Lick Me – neboli Lichme (což je pravé jméno), to má daleko. Každopádně, když se na to koukám s odstupem, klobouk dolů za originalitu… Hned na té samé stránce jsem zírala na slovo díďa. Nevím, jestli to z vás někdo používá, ale já to viděla opravdu poprvé a zrovna se mi to moc nelíbilo. (Pro ty, co nevědí – díďa je děda.) V anglickém originále je to Paw-Paw, neboli papa neboli děda, dědeček. O kus dál v knize narazíte na slovo zhovněnost. Ano, čtete správně. Nejen, že jsem si až do přečtení českého překladu neuvědomovala, jak moc je tato kniha plná sprostých slov, ale zhovněnost mě donutila podívat se na originál – crapdiment. Originalita se zase cení, ale dalo by se přece použít i slabší slovo odvozené od "blbost" nebo "kecy"… Mohla bych tak pokračovat dál a dál, ale v závěru bych stejně došla k tomu, že i přes mé nejasnosti a výtky se kniha četla dobře i v češtině. Ne tak skvěle, ale dobře. Někoho může odradit ta hromada sprostých slov, někoho zas něco jiného. Třeba hlavní hrdinky, které nejsou až tak sympatické. Především Dara, s tou jsem měla problém už v originále a v češtině to jen přitvrdilo. Jenže bez ní by to prostě nebylo ono.
Jednoznačně, jako ve Chvíli před koncem nebo v sérii Delirium, vás Lauren na konci tak vykolejí, že vůbec nebudete vědět, která bije. Nejspíš je to její superschopnost, protože já už si jinak její knihy ani představit nemůžu.
Závěrem? Přečtěte si Zmizelé dívky! Pokud dáváte přednost angličtině, směle do toho! Pokud si nejste tak jistí, nebo anglicky neumíte, česká verze je taky dobrá! Tak či tak tato kniha rozhodně za přečtení stojí. Není to typická Young Adultka s hromadou romantiky a přeslazených kluků, ale díky tomu a také díky svému námětu vás nemůže zklamat.  


Recenze na anglickou verzi:



Hodnocení:


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství ALBATROS MEDIA.
Stefanie G.