Rachel Van Dyken - The Dark Ones Saga #1 - The Dark Ones

Úvodní obrázek je upravená verze od autorky | Upper and edited picture source: https://www.facebook.com/RachelVanDyken

Emma Hart na svém facebooku doporučovala knihu, na kterou jsem předtím nenarazila – The Dark Ones. A jelikož bylo její hodnocení i anotace zajímavé (ne obálka), rozhodla jsem se, že to zkusím. A rozhodně jsem nelitovala!

  

He was a Dark One.

A fallen.

Half angel. Half human.

And he vas the leader of the immortals.

- Genesis

Strach zde není vítán

Genesis byla celý život vyučována a vzdělávána k tomu, aby Nesmrtelným posloužila jednoho dne co nejlépe. Tak jako všichni ostatní lidé, i ona byla připravená na tu možnost, že jednoho dne vyvolají její jméno. A to i přes to, že její rodina má na seznamu černou tečku. Špatnou reputaci. Jenže Genesisiny obavy se vyplní. Poprvé po padesáti letech je vyvoláno další jméno – její. A ona ví, že když udělá něco špatně, zemře dřív, než se naděje. Její matka jí dlouho vtloukávala do hlavy, že je nic, že je pro ně ošklivá, že jim má pouze sloužit.

Ale když konečně stane před Radou nesmrtelných – sirénou Stephanie a Alexem, vlkodlakem Masonem a upírem Ethanem, nic se neodehrává tak, jak ji na to škola a matka připravily. A to především poté, co se setká s Temným, s nejvýše postaveným, s Cassiusem. To on si ji označí a je jen na ostatních nesmrtelných, aby se postarali, aby se Genesis nedostala do jeho spárů, tak jak tomu bylo několikrát předtím, jinak brzy zemře a jejich pokusi o znovunastolení rovnováhy mohou být ztraceny.

A tentokrát je na Ethanovi, aby se obětoval pro ostatní. Je na něm, aby z Genesis udělal svoji družku, i když se zapřísáhl, že už to nikdy neudělá… A musí to udělat co nejdříve, aby ji Cassius nenašel.

„Fear isn‘t welcome here.“

Postavy

Musím říct, že Genesis byla neobyčejnou hlavní hrdinkou. Netrvalo dlouho a oblíbila jsem si ji, i když byla ze začátku taková nijaká. A to byl právě účel. Matka jí celý život říkala, jak je ošklivá, tudíž v sobě neměla takové to klasické hrdinské sebevědomí. Navíc se celý život o nesmrtelných učila něco naprosto jiného, než to, co se jí dostalo doopravdy. A to, že má být něčí družkou, se dozvěděla až od nich samotných.

Na rozdíl od Genesis, Ethana jsem občas nemohla ani vystát! Vážně. Tak arogantního asobeckého hlavního hrdinu, který neví, co chce, jsem už dlouho neviděla (noo... Abbi se to povedlo v Until Friday Night, ale přece jen tam byl nějaký ten rozdíl). Každou chvíli pronesl něco, za so bych ho já praštila, a obdivovala jsem Genesis, že ho tak snášela. Jistě, byl okouzlující a překrásný, a každá by ho chtěla, ale já ne, ne po takovým chování.

Zdroj

Zato u Alexe bych si dala říct! To díky němu byl příběh vtipný a odlehčený, pokaždé věděl, kdy má přijít s nějakou tou sarkastickou a vtipnou poznámkou. Stál nohama na zemi, ale přesto kolem něj bylo něco, na co jsem se pokaždé těšila, když se v příběhu objevil.

A to stejné platí i pro Masona. Toho totiž nejde nezbožňovat. To on tak nějak vyvažuje celou skupinu svojí roztomilostí – ano, čtete správě. Je milý, sladký, věrný, pozorný a je roztomilý. Možná bych pro něj našla i víc adjektiv, ale myslím, že tyhle ho vystihují ze všech nejlépe. :)

Pak je tu Stephanie, jediná další ženská postava v knize. A jediná, na kterou jsem si neutvořila pořádný názor. Ano, je pro Genesis velkou oporou, ale zároveň i jakýmsi neurčitým varováním.

A na závěr – Cassius, samozřejmě. Musím říct, že i když má být zápornou postavou, já si ho oblíbila. Byl takovým tím něčím, co chcete, ale nemůžete to mít, protože by to jinak dopadlo špatně. Cassius byl na jednu stranu hodný, ale ne druhou ďábelský. Ostatní nesmrtelní to přisuzují tomu, že je napůl člověk – takže se dokáže vcítit do lidských potřeb, ale na druhou stranu nikdy nemůže milovat – a napůl anděl, což znamená, že jeho potřeby nejsou čistě v zájmu lidstva.

Na závěr se pak setkáte ještě s mnoha dalšími postavami, stejně jako v jejím průběhu, ale to už bych prozrazovala moc.

„Oh, there you are.“ Stephanie pushed  genesis forward and pulled out a chair.

Slowly, Genesis took a seat and glared at each one of us. „Where’s Mason?“

It shouldn’t have pissed me off.

But it had.

„He’s none of your concern.“ I spat.

„Easy!“ Alex chuckled. „Rule number one, don’t ask your mate where the other dude is. Just… don’t.“

- Ethan

Angličtina

Angličtina Rachel Van Dyken nepatří mezi úplně jednoduché, ale ani mezi těžké. Zatímco knihy od Abbi Glines mi zatím všechny přišly vcelku jednoduché a dobré pro první čtení v angličtině, The Dark Ones bych doporučila spíše těm, co už něco v angličtině četli.

„Werewolf has a point,“ I teased. „Besides, if I eat my whole steak, we’re going to watch Lion King!“

„Whose king?“ Ethan tilted his head. „What lion? Mason’s a wolf.“

- Genesis

Postřehy, pocity a doporučení

The Dark Ones je jednoznačně originální příběh se zajímavým nápadem. Už jsem četla víc upířin, ale tahle se zařadila mezi ty lepší. Pokud čtete mé recenze, víte, jaký mám názor na přemíru nadpřirozených bytostí v jedné knize. Zde to bylo také tak – vlkodlaci, upíři, sirény, padlí andělé, démoni atd., atd. A kupodivu mi to nevadilo. Nejspíš si už začínám zvykat. Rachel Van Dyken se povedlo něco, na co jsem snad ještě nenarazila. Dokázala úžasně vystihnout povahu každé z postav. Siréna nebyla stejná jako vlkodlak. Vlkodlak nebyl stejný jako upír. Moc se mi to líbilo. A to, jak popsala padlé anděly, to bylo vážně parádní! Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlela, ale vlastně to dávalo smysl.

Celkově se mi líbila myšlenka příběhu, kterou vám nemůžu prozradit, protože by to byl obří spoiler. Každopádně věřte, že vyvolávání jmen lidí před radu a pro nesmrtelné má rozhodně svůj smysl, a není to jen nějaký důvod pro to, aby Rachel mohla začít vyprávět další milostný příběh zavánějící trojúhelníkem.

Zdroj

Co mi ovšem vadilo, byla Genesisina proměna pokaždé, když příběh začal vyprávět Ethan (ano, knihu čtete z pohledu Genesis i Ethana). Najednou se z šedé myšky vyklubala sebevědomá ženská, která se pak ale zase proměnila zpět v nesmělou holčičku. Chápu, že se Rachel snažila nastínit působení pouta, které se mezi nimi muselo vytvořit, ale přece jen to byly velké skoky.

Ano, příběh pár much měl. Pár nedokonalostí, které jsem ovšem hodila za hlavu, protože mě kniha neuvěřitelně bavila. Užívala jsem si ji. Líbil se mi humor, který Rachel do knihy vsunula prostřednictvím Alexe. A rozhodně jsem nestačila zírat, když jsem se dopracovala ke konci. Jestli mi to dávalo smysl? Ne. Ani trochu. Vše bylo hrozně urychlené. Tak moc, že jsem musela hodnocení pozměnit. Rachel si to tak u mě trochu pokazila. Protože tím, co udělala, mi celkem pokazila těšení na druhý díl. Už ho nemusím mít za každou cenu, ale ráda si jej přečtu. každopádně závěrečný cliffhanger rozhodně k přečtení navnadí.

Každopádně pokud máte zrovna náladu na nějaké to nadpřirozeno s NA nádechem, The Dark Ones doporučuji na plné čáře! Je to vtipné, je to trochu napínavé, nevšední a především má úžasné postavy, které vás pobaví, ale zároveň nenechají vaše emoce chladné. I s odstupem času musím říct, že se k této knize jednou velmi ráda vrátím!

Stefanie G.

„She rides with me.“ He started prying my arm away from Alex.

Alex rolled his eyes. „Why not me?“

„She’s safer with me, and those were Ethan’s instructions. Check your phone.“

Alex pulled out his iPhone. „Damn, how am I supposed to make an entrance without little human on my arm?“

„Name.“ Mason barked.

„Calling her human is my term of endearment, like sweetheart or babycakes.“

„Call me babycakes one more time, and I’ll scratch your eyes out,“ my mouth fired off before I could stop it.

- Genesis

Název: The Dark Ones

Série: The Dark Ones Saga
Díl: 1.

Autor: Rachel Van Dyken

Počet stran: 268

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: fantasy, nadpřirozeno, sirény, vlkodlaci, upíři, démoni, padlí andělé

Přibližný doporučený věk: 18+

GOODREADS

To touch a Dark One is death.

To talk to an immortal is suicide.

Yet, I've been marked by both.

A Vampire.

And the King of the immortals.

My life is no longer my own.

And now I know the truth, my life was never mine to begin with.

It was theirs.

It's always been theirs.

Zdroj

Abbi Glines - The Field Party #1 - Until Friday Night

Abbi je moje guilty pleasure už od chvíle, co jsem četla Fallen Too Far. Mrzí mě, že na její další knihy nemám tolik času, ale na Until Friday Night jsem si jej prostě musela udělat. Knihu jsem hltala už od začátku, i když mě její první kapitola trošku zaskočila. Ale rozhodně můžu říct, že se na pokračování této série opravdu hrozně těším!

I once thought that every important moment of my life would happen on the field. I was wrong. It happened on a field, it just wasn’t this one. - West

Každý má své tajemství

Maggiin život se obrátil vzhůru nohama poté, co viděla svého otce zavraždit svou matku. Přestala mluvit. A nemluví už dva roky. Bojí se, že kdyby promluvila, její hlas by jí připomněl vše, co se té noci stalo a všichni by ji nutili, aby to tom mluvila. Její kmotra, která se o ni až dosud starala, už na to nemá a posílá ji žít k tetě a strýci, kde na Maggie čeká nový osud.

West Ashby patří mezi ty kluky, po kterých vyjede každá dívka. Patří na škole mezi fotbalisty a jeho tajemstvím, které žádný z jeho kamarádů neví, je, že jeho otec umírá na rakovinu. Každý den je pro něj bojem, jestli má odejít do školy a nechat svoji mámu s otcem samotnou. Každý zápas si vyčítá, že není doma a má strach, aby o otce nepřišel právě, když je pryč.

Osudy těchto dvou hlavních hrdinů se protnou v okamžiku, kdy Maggiina teta nutí svého syna Bradyho, Maggiina bratrance, aby ji bral všude s sebou. A tedy i na oslavu jejich fotbalového vítězství. Brady sice všem svým kamarádům jasně naznačí, že je Maggie ze hry, aby se žádný z nich nepokusil svést ji, nejen proto, že je to jeho sestřenice, ale taky proto, že má své problémy, se kterými se potřebuje vyrovnat. A navíc nemluví. Jenže když se West rozhodne odejít z párty dřív a jeho máma mu volá, aby cestou nakoupil, je toho už na něj moc. Svědkem jeho vzteku a zoufalství se stane právě Maggie. It's time you run along now," I warned her, even though I should have been the one to walk away. A on jen ví, že nikomu nic neprozradí. Ještě ale netuší, že to bude právě Maggie, kdo se pro něj stane oporou, i když se chová jako totální hňup.

„I leave, you leave,“ I repeated.

„Are you serious?“ he asked.

„Very.“

Brady shook his head and opened the bedroom door. „I swear to God, West. You’re insane if you think I’d make a move on my cousin.“

I didn’t think he would. I just didn’t like him being in her room while she was asleep.

- West & Brady

Postavy

Maggie jsem si oblíbila hned, když začala vyprávět. Vtáhla mě do děje svým příběhem a to, že byla němá, mi jen připomnělo moji velmi oblíbenou knihu Moře klidu. Navíc, ona oproti Nastě byla až příliš hodná a milá. Měla jsem pocit, že kdyby mohla, rozdala by se pro všechny, nejen pro Westa. Pro mě byla po dlouhé době silnou hrdinkou. Občas měla sice sklon sklouznout k těm „blbkám“, co vás dokáží rozčílit, ale u ní to bylo především až ke konci. Jenže i tam to mělo z části své opodstatnění.

Na druhou stranu Westa bych liskala skoro od začátku. (Konkrétně od třetí kapitoly, kdejsem mu chtěla utrhnout hlavu a hodit ji žralokům.) Dlouho mě hlavní hrdina nevytáčel tak, jako on! A to je co říct. Rush byl občas taky na facku, ale to, co předváděl on, bylo ještě zlaté. West si Maggiinu pozornost podle mě vůbec nezasloužil. Jenže na druhou stranu, co by to pak bylo za příběh, že?

Koho jsem si pro Maggie úplně vysnila, byl Nash… Kéž by mu dala Abbi víc prostoru! Prosíííím! 

A tím jsem se dostala k ostatním klukům z týmu. Gunner byl stejný machr jako West a až tak mi úplně nesedl, ale jsem na jeho příběh, který Abbi nakousla i v tomhle díle, zvědavá. Když o něm napsala, že se stará výhradně o sebe a zajímá ho jen on sám, myslím, že to vystihla dobře. Pak je tu už výše zmiňovaný Brady, Maggiin bratranec, další tak trochu blbec s příliš ochranářskými sklony. Ale s ním jsem se alespoň nasmála. Asu v knize až tak často není slyšet a pořádně nevím, co si o něm mám myslet, zato Ryker měl pěkně prořízlou pusu.

Ale to ještě nejsem na konci. Ale nebojte, i s tou hromadou postav (na což už u Abbi musíte být zvyklí) se nebudete ztrácet. Pro vás už je jen důležité, že se budete často setkávat s Maggiinou tetou a strýcem, Westovou mámou, či s Raleigh, Westovou holkou, pokud se tomu tak dá říkat.

  

Her hands came up to grip my shoulders as if she needed to hold on. I liked that. No, I fucking loved that. I wanted her to hold on to me. To trust me. - West

Angličtina

Jako i další knihy od Abbi je i tato s angličtinou celkem jednoduchá. Myslím, že pokud chcete s anglickými knihami začít, s Abbi se nespletete. Za sebe jen můžu říct, že jsem měla pocit, že mi občas a výjimečně neseděla gramatika (např.: chybějící –s, she wantS, apod.) Nevím, jestli to tak Abbi měla schválně a mám to brát jako součást slangu. Ale zaskočilo mě to a jako člověk studující angličtinu už si těchto drobností prostě všímám…

„In life we often have to make decisions that aren’t easy. But it doesn’t mean they aren’t right.“

„But what if they are wrong?“

„Then fate steps in and fixes things. You just have to trust it.“

  

Postřehy, pocity a doporučení

Pokud jste od Abbi už něco četli, víte, že ráda sklouzává k erotické stránce věci. Mně se tahle její tvořivost líbí, ale občas je toho krapet hodně. O to víc jsem ocenila, že Abbi tuto knihu pojala decentněji (asi o 80 % decentněji!). Ano, dočkáte se romantiky, dočkáte se i nějakého lechtivějšího scénáře, ale s žádnými popisy a divokými jízdami rozhodně nepočítejte! Tahle kniha je jiná. Má hlubší význam a je založená úplně na něčem jiném, než třeba vztah mezi Rushem a Blaire nebo mezi Gratem a Harlow. Oceňovala jsem Westův osud, i když jsem měla zároveň i rozečtené Léto na druhý pokus a další téma s rakovinou už na mě bylo moc. Líbilo se mi, jaký má West vztah s mámou. A líbilo se mi, jak se Maggie vyvíjela. Konečně jsem měla tak nějak pocit, že autorka své postavy nenechává jen tak, ale tvoří je a modeluje tak, jak by to mělo být. Někdo se mnou souhlasit nebude, vím to, pro ně bude tahle kniha průměrná stejně jako další od této autorky, ale já si její styl vyprávění zamilovala. Mám ráda její angličtinu a její šmrnc, jakým vše dokáže podat. I Westa, kterého jsem měla plné zuby, dokázala vykreslit nakonec tak, že mi nevadil a bylo mi ho líto. A myslím, že tak by to mělo být.

Když jsem u Westa, neodpustím si to, musím říct, že sobečtější postavu jsem nepoznala. Rush byl na jednu stranu taky debil, ale věděl, jak má s Blaire mluvit a né jí jen mást hlavu. U Westa mi to přišlo ta, jako by všechno dělal pro své dobro. Byl tak hloupý a natvrdlý, že neviděl to, jak se pro něj Maggie obětuje a to mě na něm asi rozčilovalo nejvíc. Vážně, pokud bych si měla vybrat deset nejhorších postav za rok 2015, on by se mezi nimi objevil! A právě kvůli němu jsem musela z pěti hvězdiček slevit.

Until Friday Night pro mě na rozdíl od Léta na druhý pokus, byla knihou, která mě chytla a nepustila. Milovala jsem ten spád, i když se některé kapitoly víc vlekly než jiné, stále mi celá kniha neskutečně utekla. Líbilo se mi, že se rovnou dívám na příběh očima Maggie i Westa. Bála jsem se, že na mě bude čekat víc dílů k této dvojici, tak jak tomu bylo v Rosemary Beach sérii, ale ne. Tenhle příběh je uzavřený. Což je pro mě dalším plusem. Víc už tuto knihu snad ani vychválit nemůžu. Byl to pro mě skvělý zážitek a já doufám, že další díly budou taky takové. A tak jak se stále vracím k Fallen Too Far, vím, že se budu vracet i k Until Friday Night.

Doufám, že jsem vás na přečtení aspoň trochu nalákala! 

Stefanie G.

 

Název: Until Friday Night

Série: The Field Patry

Autor: Abbi Glines

Počet stran: 352

Rok vydání: 2015

Klíčová slova: drama, romantika, YA

Přibližný doporučený věk: 16+

GOODREADS

Stránky knihy 

To everyone who knows him, West Ashby has always been that guy: the cocky, popular, way-too-handsome-for-his-own-good football god who led Lawton High to the state championships. But while West may be Big Man on Campus on the outside, on the inside he’s battling the grief that comes with watching his father slowly die of cancer.

Two years ago, Maggie Carleton’s life fell apart when her father murdered her mother. And after she told the police what happened, she stopped speaking and hasn’t spoken since. Even the move to Lawton, Alabama, couldn’t draw Maggie back out. So she stayed quiet, keeping her sorrow and her fractured heart hidden away.

As West’s pain becomes too much to handle, he knows he needs to talk to someone about his father—so in the dark shadows of a post-game party, he opens up to the one girl who he knows won’t tell anyone else.

West expected that talking about his dad would bring some relief, or at least a flood of emotions he couldn’t control. But he never expected the quiet new girl to reply, to reveal a pain even deeper than his own—or for them to form a connection so strong that he couldn’t ever let her go…