Stefanie G. Books: Rachel Van Dyken - The Dark Ones Saga #1

Úvodní obrázek je upravená verze od autorky | Upper and edited picture source: https://www.facebook.com/RachelVanDyken

Emma Hart na svém facebooku doporučovala knihu, na kterou jsem předtím nenarazila – The Dark Ones. A jelikož bylo její hodnocení i anotace zajímavé (ne obálka), rozhodla jsem se, že to zkusím. A rozhodně jsem nelitovala!

He was a Dark One.

A fallen.

Half angel. Half human.

And he vas the leader of the immortals.

- Genesis

Strach zde není vítán

Genesis byla celý život vyučována a vzdělávána k tomu, aby Nesmrtelným posloužila jednoho dne co nejlépe. Tak jako všichni ostatní lidé, i ona byla připravená na tu možnost, že jednoho dne vyvolají její jméno. A to i přes to, že její rodina má na seznamu černou tečku. Špatnou reputaci. Jenže Genesisiny obavy se vyplní. Poprvé po padesáti letech je vyvoláno další jméno – její. A ona ví, že když udělá něco špatně, zemře dřív, než se naděje. Její matka jí dlouho vtloukávala do hlavy, že je nic, že je pro ně ošklivá, že jim má pouze sloužit.

Ale když konečně stane před Radou nesmrtelných – sirénou Stephanie a Alexem, vlkodlakem Masonem a upírem Ethanem, nic se neodehrává tak, jak ji na to škola a matka připravily. A to především poté, co se setká s Temným, s nejvýše postaveným, s Cassiusem. To on si ji označí a je jen na ostatních nesmrtelných, aby se postarali, aby se Genesis nedostala do jeho spárů, tak jak tomu bylo několikrát předtím, jinak brzy zemře a jejich pokusi o znovunastolení rovnováhy mohou být ztraceny.

A tentokrát je na Ethanovi, aby se obětoval pro ostatní. Je na něm, aby z Genesis udělal svoji družku, i když se zapřísáhl, že už to nikdy neudělá… A musí to udělat co nejdříve, aby ji Cassius nenašel.

„Fear isn‘t welcome here.“

Postavy

Musím říct, že Genesis byla neobyčejnou hlavní hrdinkou. Netrvalo dlouho a oblíbila jsem si ji, i když byla ze začátku taková nijaká. A to byl právě účel. Matka jí celý život říkala, jak je ošklivá, tudíž v sobě neměla takové to klasické hrdinské sebevědomí. Navíc se celý život o nesmrtelných učila něco naprosto jiného, než to, co se jí dostalo doopravdy. A to, že má být něčí družkou, se dozvěděla až od nich samotných.

Na rozdíl od Genesis, Ethana jsem občas nemohla ani vystát! Vážně. Tak arogantního asobeckého hlavního hrdinu, který neví, co chce, jsem už dlouho neviděla (noo... Abbi se to povedlo v Until Friday Night, ale přece jen tam byl nějaký ten rozdíl). Každou chvíli pronesl něco, za so bych ho já praštila, a obdivovala jsem Genesis, že ho tak snášela. Jistě, byl okouzlující a překrásný, a každá by ho chtěla, ale já ne, ne po takovým chování.

Zdroj

Zato u Alexe bych si dala říct! To díky němu byl příběh vtipný a odlehčený, pokaždé věděl, kdy má přijít s nějakou tou sarkastickou a vtipnou poznámkou. Stál nohama na zemi, ale přesto kolem něj bylo něco, na co jsem se pokaždé těšila, když se v příběhu objevil.

A to stejné platí i pro Masona. Toho totiž nejde nezbožňovat. To on tak nějak vyvažuje celou skupinu svojí roztomilostí – ano, čtete správě. Je milý, sladký, věrný, pozorný a je roztomilý. Možná bych pro něj našla i víc adjektiv, ale myslím, že tyhle ho vystihují ze všech nejlépe. :)

Pak je tu Stephanie, jediná další ženská postava v knize. A jediná, na kterou jsem si neutvořila pořádný názor. Ano, je pro Genesis velkou oporou, ale zároveň i jakýmsi neurčitým varováním.

A na závěr – Cassius, samozřejmě. Musím říct, že i když má být zápornou postavou, já si ho oblíbila. Byl takovým tím něčím, co chcete, ale nemůžete to mít, protože by to jinak dopadlo špatně. Cassius byl na jednu stranu hodný, ale ne druhou ďábelský. Ostatní nesmrtelní to přisuzují tomu, že je napůl člověk – takže se dokáže vcítit do lidských potřeb, ale na druhou stranu nikdy nemůže milovat – a napůl anděl, což znamená, že jeho potřeby nejsou čistě v zájmu lidstva.

Na závěr se pak setkáte ještě s mnoha dalšími postavami, stejně jako v jejím průběhu, ale to už bych prozrazovala moc.

„Oh, there you are.“ Stephanie pushed genesis forward and pulled out a chair.

Slowly, Genesis took a seat and glared at each one of us. „Where’s Mason?“

It shouldn’t have pissed me off.

But it had.

„He’s none of your concern.“ I spat.

„Easy!“ Alex chuckled. „Rule number one, don’t ask your mate where the other dude is. Just… don’t.“

- Ethan

Angličtina

Angličtina Rachel Van Dyken nepatří mezi úplně jednoduché, ale ani mezi těžké. Zatímco knihy od Abbi Glines mi zatím všechny přišly vcelku jednoduché a dobré pro první čtení v angličtině, The Dark Ones bych doporučila spíše těm, co už něco v angličtině četli.

„Werewolf has a point,“ I teased. „Besides, if I eat my whole steak, we’re going to watch Lion King!“

„Whose king?“ Ethan tilted his head. „What lion? Mason’s a wolf.“

- Genesis

Postřehy, pocity a doporučení

The Dark Ones je jednoznačně originální příběh se zajímavým nápadem. Už jsem četla víc upířin, ale tahle se zařadila mezi ty lepší. Pokud čtete mé recenze, víte, jaký mám názor na přemíru nadpřirozených bytostí v jedné knize. Zde to bylo také tak – vlkodlaci, upíři, sirény, padlí andělé, démoni atd., atd. A kupodivu mi to nevadilo. Nejspíš si už začínám zvykat. Rachel Van Dyken se povedlo něco, na co jsem snad ještě nenarazila. Dokázala úžasně vystihnout povahu každé z postav. Siréna nebyla stejná jako vlkodlak. Vlkodlak nebyl stejný jako upír. Moc se mi to líbilo. A to, jak popsala padlé anděly, to bylo vážně parádní! Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlela, ale vlastně to dávalo smysl.

Celkově se mi líbila myšlenka příběhu, kterou vám nemůžu prozradit, protože by to byl obří spoiler. Každopádně věřte, že vyvolávání jmen lidí před radu a pro nesmrtelné má rozhodně svůj smysl, a není to jen nějaký důvod pro to, aby Rachel mohla začít vyprávět další milostný příběh zavánějící trojúhelníkem.

Zdroj

Co mi ovšem vadilo, byla Genesisina proměna pokaždé, když příběh začal vyprávět Ethan (ano, knihu čtete z pohledu Genesis i Ethana). Najednou se z šedé myšky vyklubala sebevědomá ženská, která se pak ale zase proměnila zpět v nesmělou holčičku. Chápu, že se Rachel snažila nastínit působení pouta, které se mezi nimi muselo vytvořit, ale přece jen to byly velké skoky.

Ano, příběh pár much měl. Pár nedokonalostí, které jsem ovšem hodila za hlavu, protože mě kniha neuvěřitelně bavila. Užívala jsem si ji. Líbil se mi humor, který Rachel do knihy vsunula prostřednictvím Alexe. A rozhodně jsem nestačila zírat, když jsem se dopracovala ke konci. Jestli mi to dávalo smysl? Ne. Ani trochu. Vše bylo hrozně urychlené. Tak moc, že jsem musela hodnocení pozměnit. Rachel si to tak u mě trochu pokazila. Protože tím, co udělala, mi celkem pokazila těšení na druhý díl. Už ho nemusím mít za každou cenu, ale ráda si jej přečtu. každopádně závěrečný cliffhanger rozhodně k přečtení navnadí.

Každopádně pokud máte zrovna náladu na nějaké to nadpřirozeno s NA nádechem, The Dark Ones doporučuji na plné čáře! Je to vtipné, je to trochu napínavé, nevšední a především má úžasné postavy, které vás pobaví, ale zároveň nenechají vaše emoce chladné. I s odstupem času musím říct, že se k této knize jednou velmi ráda vrátím!

Stefanie G.

„She rides with me.“ He started prying my arm away from Alex.

Alex rolled his eyes. „Why not me?“

„She’s safer with me, and those were Ethan’s instructions. Check your phone.“

Alex pulled out his iPhone. „Damn, how am I supposed to make an entrance without little human on my arm?“

„Name.“ Mason barked.

„Calling her human is my term of endearment, like sweetheart or babycakes.“

„Call me babycakes one more time, and I’ll scratch your eyes out,“ my mouth fired off before I could stop it.

- Genesis