Zobrazují se příspěvky se štítkemYOLI. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemYOLI. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 8. listopadu 2020

Aleš Novotný - Pamatuj na smrt



Středoškoláci Adam a Martin vyrůstali u prarodičů v Praze. Teď se ale stěhují na maloměsto, k otci kriminalistovi, který se k nim léta nehlásil. Cestu k sobě s tátou hledají dost těžko, navíc si musí zvykat na novou školu a ne vždy kamarádské spolužáky. Než se ale stihnou trochu zabydlet, městem otřese starý zločin, na který se málem zapomnělo – v lese najdou tělo roky pohřešované dívky Sáry. Další vražda na sebe nedá dlouho čekat, a co hůř, s tou první zcela očividně souvisí. Mezi lidmi v městečku propuká nervozita a strach. Je totiž více než jasné, že vrahem je někdo z jeho obyvatel…




Pamatuj na smrt mě v knihkupectví oslovilo svojí obálkou. Pak jsem si teprve všimla, že za knížkou stojí český autor. Zvědavost a dobré hodnocení na Databázi knih mi nedalo, a já se rozhodla dát knize šanci. Jsem trochu skeptik, co se českých děl týče a k srdci mi jich přirostlo jen pár, ale to mi nebrání stále zkoušet nové a nové knihy.

Příběh dvou bratrů (Adama a Martina), na kterých se podepsalo nelehké dětství, je opravdu čtivý. Zaujme svojí nevšedností a vy s oblibou sledujete, jak se jejich vzájemný vztah rozvíjí a jak se vám otevírají různá zákoutí jejich minulosti. Hltáte podrobnosti o vraždách, které je provázejí a chcete vědět ještě trochu víc. I přes několik nedostatků není příběh jako celek vůbec špatný. Naopak je svým způsobem mezi českými autory originální, a to z něj dělá to, proč byste po něm měli sáhnout (pokud jste tak již neučinili). Na druhou stranu má ale bohužel spoustu „ale“, se kterými jsem se v průběhu čtení vážně těžko srovnávala.

Autorův jazyk je velmi specifický, přesně takový, jaký mám pocit, že se od autorů Yoli očekává. Jenže s tím je spojené i to, že jsem prostě měla pocit, že autor seděl při psaní se slovníkem synonym na klíně a hledal, co by ještě mohl použít. Některá slova mi do příběhu přišla nuceně vybraná, násilím natlačená a uměle zakomponovaná. A některá se tam nehodila vůbec. Několikrát jsem se zarazila a říkala si, jestli taková slova šestnáctiletí ve svém slovníku opravdu mají, když se baví s kamarády, nebo jen popisují dění na pořádné párty – posuďte sami: honosila se, oděná, umně či ostentativně

(Číst slovo ostentativně v jedenáct hodin večer v kontextu středoškolské párty v young adult románu mi vážně jen přineslo vykřičníky a otazníky nad mojí hlavou.)

Narážela jsem i na nesoulady v ději či na otravné myšlenkové pochody hlavního hrdiny, které mi připadaly spíše jako vsuvky či vycpávky, které kdyby v knize nebyly, ničemu by to neuškodilo.

Co mi ale připadalo nejvíc přitažené za vlasy byla kapitola, kdy se hlavní hrdina vydal na vlastní pěst vyzvídat podrobnosti o mrtvé dívce přímo u její matky. Opravdu by se truchlící matka bavila o takových věcech se šestnáctiletým klukem, které ho nikdy předtím neviděla? Nevím… Pro mě to byla nereálná situace, která ve mně jen vzbudila vlnu zklamání. Chápala jsem, že má hlavní hrdina navodit ten pocit detektivky a že si má hrát na mladého Colomba nebo Sherlocka Holmese, ale občas neškodí z toho vyšetřování na vlastní pěst trochu ubrat.

V neposlední řadě nepovedených a nadbytečných informací stojí za zmínku i milostná scéna. Moje jediná rada pro autora je: ne, takhle se to nedělá. Trhalo mi to oči a cítila jsem se tak trapně jako už dlouho ne. (Není nic trapnějšího než při sexu citovat Tonyho Starka… Jakkoliv vám to přijde vtipné…) A prosím, příště nemyslet jen na potěšení hlavního hrdiny, je to vážně sobecké. :D – You know what they say: not great, not terrible.

Každopádně, abych nebyla jen negativní, na autorovu prvotinu je to povedený příběh. Těším se na jeho další knihy, přece jen v něm vidím potenciál, a to se u mě u českých autorů často nestává. Příběh mi zůstal v hlavě a vzpomínám na něj s příjemným pocitem. Líbilo se mi, že jsem až do konce nevěděla, kdo je vrah (měla jsem tušení, ale až když jsem se blížila do finále). Líbil se mi vývoj postav, líbil se mi vztah mezi bratry a líbily se mi napínavé scény. To všechno ve mně vzbudilo pocit, že nemůžu dát dvě hvězdičky za všechny ty otravné části, ale nemohla jsem dát ani čtyři. Je to lepší průměr, takže tři hvězdy jsou za mě akorát.


Hodnocení:



Knihu můžete koupit třeba ZDE.

Stefanie G.

středa 11. března 2015

Jamie McGuire - Prozřetelnost #1 (RC)

"Udělám, co bude třeba, Nino. Jestli chceš odejít, odejdeme. Jestli potřebuješ víc důvěrnosti, budu se s tebou milovat. Dám ti, cokoli budeš chtít. Vzdám se všeho, co mám. Vzdám se své rodiny. Můžeme teď nastoupit do auta a jet - ani se neohlédnu. jen o tohle mě nežádej. Nemůžu to udělat. Nemůžu..."
- Prozřetelnost, str. 353

Knihy od Jamie McGuire prostě miluju. Takže na Prozřetelnost jsem se nesmírně těšila! Jestli mi ovšem nadšení zůstalo až do konce, to se dozvíte v recenzi.
 
Strhující paranormální romance plná napětí. V městečku Providence se studentka Nina Greyová dostane do ohniska války mezi nebem a peklem. Dívka, otřesená náhlou smrtí svého otce, se s Jaredem Ryelem seznámí úplnou náhodou... nebo si to aspoň myslí. Přestože ji ten pohledný a trochu tajuplný mladík přitahuje, Nina je vůči němu podezřívavá. A když se začnou rojit otázky bez odpovědí, Jared riskuje všechno, aby si udržel ženu, nad kterou má bdít – a prozradí jí tajemství, o němž přísahal, že je bude chránit...


Originální název: Providence
Série: Providence
Autor: Jamie McGuire
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Yoli
Překlad: Lucie Šmejkalová
Počet stran: 432
Klíčová slova: sci-fi/fantasy, andělé, romantika, NA
Přibližný doporučený věk: 16+
BUX.cz: 359 Kč / online 314 Kč
 
Jamie McGuire je autorka bestsellerů Učiněná katastrofa, Krásná katastrofa a trilogie Prozřetelnost. Spolu s manželem Jeffem a dětmi žije v těsné blízkosti oklahomského města Enid se třemi psy, šesti koňmi a kocourem jménem Rooster. 



Láska až za hrob
Jamie McGuire to prostě umí. Přesvědčila jsem se o tom v Krásné katastrofě i v Učiněné katastrofě a následně i při čtení Červeného vrchu, který byl opravdu úžasný! Od Prozřetelnosti jsem tudíž očekávala stejnou kvalitu...
Nina právě přišla o svého otce a je z toho velmi zdrcená. Měli k sobě blízko a jeho smrt ji zasáhla o to hlouběji. Když si k ní po jeho pohřbu na autobusovou lavičku přisedne naprosto okouzlující cizinec Jared, ještě netuší, že jí to obrátí celý její dosavadní a poklidný život naruby. On se v její blízkosti začne objevovat čím dál častěji a ona ho stále očekává. Když se ale na scénu připlete Ryan, její spolužák, který o ni má očividný zájem, vzniká jakýsi trojúhelník. Ale i přesto Nina ví, že Jared je ten jediný. A i když se dozví jeho děsivé tajemství, nehodlá ho opustit.
Kniha je od začátku skvěle nabitá energií, má spád a Jamie mi zase dokázala, že ví, jak čtenáře donutit k tomu, aby její knihu prostě četli. Bavilo mě pozorovat, jak se vztah mezi Ninou a Jaredem rozvíjí, a jak se do všeho připlétá Ryan. A když Nině bylo odhaleno to nadpozemské tajemství, v duchu jsem za Jareda jásala.
Jenže od půlky se to začalo tak nějak kazit. Stále dokola se opakovaly situace řešení Jaredova a Ninina vztahu, jejich společného bydlení a podobně. Bylo to unavující. A kdyby kniha nebyla tak dobře a čtivě přeložená, nejspíš bych ji v tu chvíli odložila. Bylo to jedno velké klišé. Navíc Nina mi začala lézt na nervy ještě víc, než předtím. Skoro bych řekla, že se stala snad jednou z nejhorších hlavních hrdinek, na které jsem kdy narazila. Mrzelo mě to. Protože vím, že Jamie dokáže příběhy udělat napínavější. Chyběly mi akční scény. Chybělo mi napětí. Jednu nebo dvě kapitoly bych dokonce celé vystřihla.
A když už jsem u kapitol, byly neuvěřitelně dlouhé. To byl také jeden z těch záporných bodů. Ano, byly čtivé, ale nesnáším, když knihu musím zavřít a nemám dočtenou kapitolu. A tady jsem to tak musela dělat opravdu často.
I přesto, že mě hloupost hlavní hrdinky nepřestávala překvapovat, musím říct, že postavy Jareda a Ryana byly velmi dobré. Svým způsobem si byli podobní a přece byl každý jiný. Co jsem ale oceňovala, byly postavy Nininých kamarádek Kim a Beth. Kim měla úžasně proříznutou pusu a nebála se nic říct přímo. A Beth Ninu stále naváděla správným směrem. Další skvělou postavou byla Claire. Bez ní by byl příběh o poznání nudnější.
Závěrem? Byla jsem zklamaná, to ano. Ale pořád trvám na tom, že to bylo McGuirovsky magické. I když jsem nadávala a dívala se, kolik stran ještě musím přečíst, aby ta šílená kapitola byla už za mnou, nepřestávala jsem číst a chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Potřebovala jsem to vědět. A o tom knihy a příběhy jsou. Jamie prostě čtenáře u svých knih tak nějak umí udržet. Vím, že se najdou ti, kteří se mnou nebudou souhlasit, ale já si stojím za svým. Sice přemýšlím, jestli se pustit do druhého dílu, jelikož Prozřetelnost si u mě vysloužila 3,5 hvězdičky jen díky čtivosti, nicméně na další Jamiinu knihu si ráda počkám, stala se pro mě jednou z těch autorek, na jejichž knihy nikdy nezanevřu.

Playlist



Hodnocení:


Za poskytnutí recenzního výtisku velmi děkuji nakladatelství YOLI
Knihu si můžete koupit ZDE.


Stefanie G.

středa 9. července 2014

J. A. Redmerski - Na hraně zapomnění (RC)

"Nic netrvá věčně. Je lepší potlačovat city, protože pak se člověk chová jako jejich otrok - a protože nic netrvá věčně, nakonec všechno, co bylo dobrý, bolí jako čert."
- Andrew Parrish, Na hraně zapomnění, str. 280

Červen byl ve znamení krásných knih. Jak obálkou, tak i příběhy. Moc jsem se na knihu Na hraně zapomnění těšila. Ne že by mě příběh oslovil hned na první přečtení anotace, to ne. Ale ohromila mě obálka. Pak jsem nad knihou musela víc a víc přemýšlet. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se Míši z Ikaru zeptala na pár knih, na které bych ráda napsala recenzi a ona souhlasila právě s touto. 

Camryn Bennettovou zkouší osud jako nikoho druhého. Rodina se jí rozpadla, když se otec matkou rozvedli a bratra zavřeli do vězení. Její přítel tragicky zahynul při autonehodě a nejlepší kamarádka Camryn zrovna obvinila, že jí chce přebrat kluka. Pak už stačí jediný den práce v obchodě s oblečením, aby se definitivně rozhodla – tohle není život, který by chtěla žít.
Camryn tedy hodí všechno za hlavu a vydává se na cestu napříč Amerikou. V autobuse se seznamuje se sympatickým, i když trochu tajemným Andrejem Parrishem, který má vlastní důvody, aby dal svému předchozímu životu vale. Oba mladí lidé si rychle padnou do noty a dohodnou se, že budou cestovat spolu – ale jen cestovat. Byť se oba dva tvrdohlavě brání vzájemným sympatiím, dodržet slib, který si dali, se ukazuje stále jako těžší a těžší….

Originální název: The Edge Of Never
Série: The Edge Of Never
Autor: J. A. Redmerski
Díl v pořadí: 1.
Nakladatelství: Yoli
Překlad: Jana Jašová
Počet stran: 400
Rok a měsíc vydání: 2014/06
Klíčová slova: YA, romantika, drama, erotika
Přibližný doporučený věk: 18+
BUX.cz: 299 Kč / online 249 Kč



J. A. Redmerski celým jménem Jessica Ann Redmerski se narodila 25. listopadu 1975. Podle New York Times, USA Today a Wall Street Journal je autorkou několika bestsellerů. Žije v North Little Rock v Arkansasu se svými třemi dětmi a Maltezáčkem. Je milovnicí televize a knih, které posouvají hranice a je velkou fanynkou seriálu The Walking Dead.  [stránky autorky]  


Na hraně s pocity
Když jsem knihu vybalila z velkého balíku, nemohla jsem se dočkat, až se začtu. Anotace slibovala cestu napříč Amerikou a já v hloubi duše doufala, že se příběh přiblíží ke knize Amy a Roger: Na cestě. No… Řekněme, že jsem se tak trochu spletla.
Hlavní hrdinkou je dvacetiletá Camryn, na které si život již v mládí vybral svoji daň – rozvedené rodiče, bratra ve vězení a její životní láska zahynula při bouračce. Ona se se svým životem od té doby jen prokousává a dělá to, co od ní ostatní očekávají. Nad vodou se ji snaží udržet její nejlepší kamarádka Natalie a její přítel Damon. Jak sama Camryn v knize říká – nic necítí, nedokáže plakat. Naposledy plakala, když se dozvěděla o Ianově smrti.
Poslední kapka do Caminého téměř přetékajícího poháru s trpělivostí a poslušností padne ve chvíli, kdy po ní Damon vyjede v jednom klubu, kam se přišla na Nataliin rozkaz bavit. Ze zoufalství se to snaží říct a vysvětlit své nejlepší kamarádce, ale ta ji obviní, že po něm vyjela sama a že lže. To už Camryn neunese a bez rozmyšlení si sbalí svých pár věcí a vydává se na cestu daleko od domova - do bramborového Idaha.
Druhým hlavním hrdinou je Andrew, pětadvacetiletý mladík, jehož rodiče se rozvedli a táta umírá na rakovinu mozku. S Camryn se seznámí v autobuse právě při cestě za svým otcem do nemocnice.
Abych pravdu řekla, příběh byl na mě až příliš jednoduchý. Dlouhou dobu pozorujete, jak se dva lidé seznamují v autobuse a jak si jsou dvě zlomené duše bližší a bližší. Když pak přijde chvíle, kdy se mají rozloučit, je vám dopředu jasné, že se něco musí stát, jelikož celá kniha má být o tom, jak spolu přejedou Ameriku. Tak je to alespoň psané v anotaci, že?
Ano, něco se stane a ti dva spolu pokračují dál. Camryn je stále zlomená a nechce se vrátit domů k rutinnímu životu a Andrew překypuje ochranitelskými pudy tak, že se z něj stává „novodobý neandrtálec“ typu Bradena v Hrej hráčem nebo Rushe ve Fallen too far neboli „Já ochránce, Camryn být moje“.
I když jsem opravdu na hraně se svými pocity a stále přemýšlím, komu z vás knihu doporučit, i když jsem z ní já sama moc nadšená nebyla, nemůžu říct, že by byla nějaká příšerná. To ne. Jen na mě byla až příliš plochá. Dopředu jsem věděla, co se stane, jak to dopadne a i když se najednou objevilo něco, co jsem vůbec nečekala (klobouk dolů Jessico Ann), rychle jsem se přizpůsobila a zase byla v těch dlouho zajetých kolejích jistoty. Byl to pro mě příběh o dívce, která neví, co chce a o chlapci, který si zakazuje někoho milovat.
Dalším velkým zklamáním pro mě byl slibovaný roadtrip. Nejspíš si mě rozmlsala právě Morgan Matson se svojí knihou Amy a Roger, protože ta je v tomto směru prostě dokonalá. Já pak očekávala podobnou kvalitu i od této knihy. (Ano, já vím, porušila jsem své pravidlo „Nic od knih dopředu neočekávej, jinak se zklameš.“) Takže bych vám ráda dopředu poradila, neočekávejte roadtrip v tom pravém smyslu slova. Ano, Cam a Andrew jedou autem přes nějaké ty státy, ale vy to vlastně ani moc nevnímáte. Jediná zastávka, která autorce stála za zmínku, bylo New Orleans a za tu jsem byla neskutečně ráda.

Někdy je i více postav méně
Musím říct, že mi nevadí příběhy, kde je málo postav. Někdy je tak příběh přehlednější a já se zbytečně nezamotám do toho, kdo je kdo. Na druhou stranu příběh, který se točí jen kolem dvou hlavních postav ¾ děje je pro mě jednotvárný. Chabé rozhovory, kde se autorka snažila sem tam přidat trochu vtipu, mi občas připadaly spíš trapné než zábavné. Postrádala jsem konverzace i s jinými postavami. Ze začátku příběh vypadal slibně. Camryn měla svoji nejlepší kamarádku a jejího přítele, ale jakmile nasedla do autobusu, šlo to z kopce. Na chvíli se objevila Andrewova rodina, ale ani ta v příběhu nezůstala moc dlouho. Až v New Orleans jste narazili na kapitolu, kde se vše netočilo kolem zmatených citů Cam a Andrewa. Musím říct, že právě toto byl jeden z hlavních důvodů, proč mě kniha tolik neoslovila. Ale to je samozřejmě jen můj pohled na knihu. Jiným se tento způsob vyprávění, kdy máte pouze příběh dvou hlavních postav, může líbit a já bych je tak nerada odrazovala od přečtení.

Pocity a doporučení
Četla jsem mnoho názorů a pocitů z této knihy. Některé byly nadšené, jiné stejné jako ty moje. Většinou se u sporných knih řadím na stranu nadšení. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo. Příběh pro mě byl předvídatelný a až příliš jednoduchý. Někteří z vás by mohli namítnout „Ale Krásná katastrofa, Amy a Roger nebo Fallen too far jsou taky takové jednoduché knihy.“ Já na to odpovím jen tak, že je pro mě rozdíl mezi knihami, kde se setkáte i s jinými postavami, které děj oživí, od těch, kde děj zůstává prakticky po celou dobu stejně zaměřený.
Někde jsem také četla názor, že bylo v knize hodně erotiky… Abych řekla pravdu, ráda bych věděla kde. Ano, v jedné chvíli se něco odehraje, pak je dlooouhá pauza, než se dočkáte něčeho dalšího. Většinu takové akce si užijete až ke konci knihy. Na druhou stranu musím přiznat, že jsou tyto pasáže výrazově sprosté. Hodně sprosté. Je zajímavé, že v angličtině mi takové vyjadřování nepřijde nijak drsné a téměř odpuzující. Fallen too far je třeba dost sprosté, ale v angličtině mi to tak nevyznívá (proto se děsím jeho českého překladu). Vsadím se, že kdybych tuto knihu také četla v originále, byl by můj názor jiný.
Jak už jste asi vytušili, měla jsem s příběhem velké problémy, ale ty hlavní začaly ve chvíli, kdy jsem si začala uvědomovat, že mi příběh připomíná směsici jiných knih. Jakoby se autorka inspirovala z části v Odstínech šedi (Camryn zoufale toužící být při sexu submisivní - dobře není tu svazování ani nic podobného, ale touha po tom být ovládán), z části právě v Amy a Rogerovi (autonehoda, „roadtrip“, bratr ve vězení - na na léčení) a taky trochu i z několikrát zmiňovaného Fallen too far (sprosté výrazy, potetovaný rocker). Je tu i pár dalších knih, které mě napadly ke konci knihy, ale to už bych vám mohla prozradit obrovský spoiler a jednu jedinou věc, kterou mě J. A. Redmerski v celé knize překvapila. Možná se mi to jen zdálo a příběh je prostě jen jeden z mnoha, ale pro mě je těžké nechat to být.
Ale abych knihu jen nekritizovala, to si totiž nezaslouží, musím autorce nechat nejednu věc a tou je přehledné rozdělení vyprávění z pohledu Camryn a Andrewa. To bylo opravdu fajn. A pak jsou tu ty krátké kapitoly, které vám před očima utíkají tak rychle, že než se nadějete, jste v polovině. V neposlední řadě je tu i závěr knihy. Ten mi opravdu stojí za zmínku a je nejspíš tou nejhlavnější věcí, která mě donutila zapřemýšlet nad hodnocením, i když jsem jej nakonec ponechala. Přece jen nehodnotím pouze závěr (ten by měl 4,5 hvězdičky), ale celou knihu. 
Jak bych příběh na závěr shrnula? Jako čtivý, občas zábavný, romantický, tak trochu překvapivý ale také plochý a jednoduchý.
I přes to knihu DOPORUČUJI. A to především těm, kteří mají rádi příběhy s hlavními hrdiny, kteří si prožili svoje, protrpěli si nějaké to neštěstí a snaží se začít znovu žít. Také ji doporučuji těm, kteří nehledají žádný náročný příběh a jen se chtějí začíst do něčeho lehkého, romantického s trochou erotického nádechu i nějakého toho dramatu. A v neposlední řadě ji doporučuji také všem, kteří mají rádi YA/NA knihy a jejich happyendy. YA/NA knihy jsou různé, některé hlubší, jiné jednoduché. To všechno k nim patří. Pokud jste tomuto žánru propadli, je tu velká naděje, že se vám Na hraně zapomnění bude nakonec líbit! A i když se k vám tato kniha nečekaně dostane, věřte mi, že pokud byste měli na děj podobný názor jako já, závěr knihy vám celý příběh vynahradí! :)

Druhý díl
S druhými díly se rozsypal pytel. Tato kniha by jej ani trochu nepotřebovala a přece jen tu je. Neblahé tušení mi prozrazuje, co bych tak podle anotace mohla v knize najít a nejsem si moc jistá, jestli bych si ji chtěla přečíst. Další trápení ve své knihovničce moc nepotřebuji...

Five months ago, Camryn and Andrew, both dealing with personal hardships, met on a Greyhound bus. They fell in love and proved that when two people are meant to be together, fate will find a way to make it happen.
Now, in the highly anticipated sequel to The Edge of Never, Camryn and Andrew are pursuing their love for music and living life to the fullest as they always swore to do. But when tragedy befalls them, their relationship is put to the ultimate test. As Camryn tries to numb her pain, Andrew makes a bold decision: To get their life back on track, they'll set out on another cross-country road trip. Together they find excitement, passion, adventure-and challenges they never could have anticipated. [GOODREADS]




Playlist
Co se však autorce musí nechat je dobrý výběr hudby, a že je jí v knize opravdu hodně!




Hodnocení:
3,5 hvězdičky z pěti

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství YOLI. Knihu si můžete koupit ZDE.

Stefanie G.


Anotace, obálka: Bux.cz
Ostatní obrázky: Pinterest