Dot Hutchinsonová - Sběratel motýlů

Izolovaná zahrada, kvetoucí rostliny a… sbírka nádherných motýlů – mladých žen, které byly uneseny. O to vše pečuje Zahradník, zvrhlý muž posedlý uchováváním krásných dívek. Jediná přeživší Maya postupně odkrývá podrobnosti o tomto děsivém místě i o svém vězniteli. Jak se jí ale podařilo utéct? Přežily i další dívky? Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit rozhodně nejotřesnější případ své kariéry.

Sběratele kostí jsem si našla asi stejně jako Hadrového panáka. Mám ráda příběhy, které zavání psychopaty, a když se začaly objevovat reklamy na tuto knihu, zůstala mi v hlavě. Navíc k mému rozhodnutí, že si ji pořídím přispěly nakonec i celkem pochvalné recenze.

Sběratel motýlů je příběhem mladé dívky Mayi, která jako jedna z mála přežila požár unikátního sběratelského skleníku, místa, které bylo jejím vězením a děsivým snem. S mnoha dalšími děvčaty se stala jedinečným exemplářem muže, jemuž s děvčaty říkaly Zahradník. Po celé generace unášel mladé dívky a tetoval jim na záda mohutná a krásná motýlí křídla. Pěstoval si je, byly jen jeho. Jako harém v tajné skrýši. Ale i ta nakonec jednou padla.

Když Maya zpětně vypráví svůj příběh, přeskakuje ze Zahrady k mnohem vzdálenější minulosti a pak zase zpět. Detektiv Victor Hannoverian se na ni zaměřil poté, co mnoho ostatních dívek, které se zachránily, nechtěly s nikým mluvit, dokud si nepromluví právě s ní. Ale není to tak snadné, dívka je vychovaná ulicí a život se Zahradníkem ji poznamenal natolik, že i ona si dává pozor na to, co všechno jim chce prozradit.

Dot Hutchinsonové se podařilo něco fascinujícího, šokujícího a děsivého zároveň. I přes svoji nereálnost, zachytila příběh tak, že bych uvěřila tomu, že je podle skutečných událostí. Byl neuvěřitelný, emocemi přeplněný a žaludek se mi při čtení několikrát rozhoupal. Mayu jsem obdivovala, i když ji autorka nechala zabřednout v tom stereotypním charakteru „jsem nejsilnější, nikoho se nebojím, a nakonec jsem výjimečná natolik, že mě chtějí všichni pro sebe.“ To pak příběh trochu kazilo. Vyvažovala ho ale postava Zahradníka, která byla tak odporná, až byla dokonalá. Jeho psychologický profil mě natolik vykolejil, že jsem celou knihu nebyla schopná pochopit, kde na něm autorka byla a jak ji někdo takový mohl napadnout? Když se pak na scéně objevili i jeho synové – jeden jako čisté zlo a druhý naivní blbeček, zase to trochu hnulo příběhem na tu nesprávnou stranu. Především proto, že se mezi Mayou a tím naivním mladým mužem začalo utvářet zvláštní pouto. Na druhou stranu, kdyby nebylo Zahradníkových synů, příběh by ztratil svůj happyend.

I když píšu happyend, není to šťastný konec v tom pravém smyslu slova. Autorce se podařilo sepsat a vytvořit svět plný přátelství, nenávisti, hrůzy a utrpení v jednom.

Přesto, že jsem z knihy celkově nadšená, něco mi v ní chybělo a závěr mi přišel jako neúměrný k celému dílu. Navíc upřímně nerozumím tomu, proč se autorka uchýlila i k dalším dílům a z jedné velmi dobré knihy udělala sérii. Příběh Sběratele motýlů je v knize jednoduše ukončený a myslím si, že je škoda jej rozpitvávat dál.

Pokud máte silný žaludek a emoce, které vás jen tak nerozhodí, Sběratel motýlů je kniha, která vás ohromí, vyrazí vám dech, ale taky ve vás zanechá něco, co není až tak úplně příjemné. Za přečtení však rozhodně stojí. 

Hodnocení:

Stefanie G.