Angela Marsonsová - Němý křik

Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy…

Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví.

Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny…

Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě.

Němý křik byl druhou knihou, kterou jsem po Vánocích četla. Po přečtení opěvované Dívky v ledu jsem doufala, že tento příběh bude lepší a více mě zaujme. S několika slabými stránkami se mu to nakonec povedlo.

Kim Stoneová je pověřená vyšetřováním vraždy ředitelky chlapecké školy, jež byla utopena ve své vlastní vaně. Když se ale na případ začnou nabalovat další vraždy, které ji postupně vedou k ostatkům obětí starých již několik let, ví, že má co dočinění s vrahem, který své tajemství dlouho skrýval.

První díl série od Angely Marsonsové mě zaujal už svojí tajemností po přečtení prvních stránek. Mám ráda, když se příběhy odehrávají v minulosti a jsou propletené a zamotané až do současnosti. Dává to příběhu šmrnc. A v případě Kim tomu nebylo jinak. Navíc je kniha okořeněná i vyprávěním z vrahova pohledu, který příběh obohacuje o nový pohled na děj.

Ačkoliv postavy nebyly tak zapamatovatelné jako v Dívce v ledu, i přesto mi některé zůstaly v hlavě. Kromě hlavní inspektorky, která působí na venek drsným dojmem, miluje motorky a hýří nevhodnými vtipy a uštěpačnými poznámkami na všechny strany, na vás udělá dojem její kolega, který je jí tak blízko, až si říkáte, že to není úplně správně. A to především, když je ženatý. Autorka si také hezky vyhrála s postavou hlídače v domově pro mládež, jehož dcera trpí roztroušenou sklerózou.

Co se příběhu týče, byl jako na houpačce. S přibývajícími těly a vykopanými pozůstatky se víc a víc zamotával. Dostával nové obrátky a pokaždé mě něčím překvapil, a to jsem oceňovala. Až do konce jsem nevěděla, kdo za tím vším stojí, a tak to má u detektivek být.

Je ale i pár věcí, co bych ráda vytkla. Jsou postavy, které jsou pro příběh důležité a jsou postavy, které důležité nejsou. Když hned na začátku Kim soupeřila o místo činu s detektivem z jiného okrsku, myslela jsem si, že za tím bude něco víc, protože na něj byl kladen zvláštní důraz, ale nakonec tomu tak nebylo. Místo toho si autorka vybrala rozvíjení vztahu se svým blízkým a ženatým kolegou, což mi přišlo poněkud ohrané. Další věc, která mě ze začátku od čtení odrazovala, byl přehršel nevtipných, únavných a až trapných vtipů a narážek. Ne, nevadí mi, když se mezi sebou postavy pošťuchují a vtipkují, ale čeho je moc, toho je příliš. A v tomto případě toho bylo přespříliš. Poslední věc, která mě na knize mrzela byly překladatelské/editorské chyby, které prostě bily do očí.

Závěrem jsem však knihou mile potěšená a nemůžu se dočkat, až se začtu do druhého dílu. Ke Kim jsem měla blíže než k Erice Fosterové, její příběh mě udržel v napětí až do finále a díky tomu doufám, že ostatní díly jsou na tom podobně.

Takže pokud lačníte po něčem napínavém a nepředvídatelném, příběh Kim Stoneové je pro vás to pravé! Rozhodně se po této knize poohlídněte, nebudete litovat!

Hodnocení:

Stefanie G.