[Přízraky]
"Jsou to vzpomínky?"
"V určitém slova smyslu ano. Jsou to projekce výčitek, které v sobě člověk má. Když ti takzvaně něco nejde z hlavy, je to právě dílo těchhle přízraků."
- Vidořád, str. 414
Ano, ano, a ještě jednou ANO! Vidořád je na světě a já mám obrovskou radost, že jsem dostala tu možnost jej zrecenzovat! :)
Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství. Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.
Originální název: The Mime Order
Série: The Bone Season
Autor: Smantha Shannon
Překlad: Lenka Kapsová
Díl v pořadí: 2.
Nakladatelství: Host
Počet stran: 511
Klíčová slova: fantasy, sci-fi, napětí, nadpřirozeno, dystopie
Přibližný doporučený věk: 16+
Scione, čeká tě změna!
Nemohla jsem se dočkat, až tuhle krásku uvidím na vlastní oči. A víte co? Naživo je ještě krásnější než na fotce! Zamilovala jsem se do Kostičasu, ale Vidořád prostě neměl chybu, a to jak po stránce vizuální, tak i po obsahové. Dlouho jsem nečetla něco tak propracovaného a jednoduše dokonalého.
Kostičas skončil nečekaně a napínavě – Paige odjela vlakem s ostatními uprchlíky a nechala Strážce, aby se postaral o Nashiru, nebezpečnou a bezpáteřní Refájku. Kdo nečetl, nejspíš se chytat nebude, protože příběh Kostičasu je tak složitý, že si jej musíte prostě přečíst (nebo se nechte alespoň navnadit mojí recenzí ZDE). Přesně tam, kde první díl skončil, druhý začíná. Uprchlíci se snaží dostat zpět do útrob Londýna. Do bezpečí, ale to není tak snadné, jak si mysleli. Nejen, že druhý díl začíná mnohem napínavěji, než ten první, ale už zde přijdete o několik postav, což jen naznačuje, že Vidořád bude mnohem krvavější, než Kostičas. A je tomu tak.
Slova, má milá krajinochodkyně... slova jsou všechno. Slova dávají křídla dokonce i těm, kteří jsou pošlapáni, zničeni tak, že nelze doufat v uzdravení.
- Vidořád
Paige se po návratu z kolonie hodně změní. Není to klasická silná a nebojácná hrdinka, kterou by útěk posílil. Spíš se snaží přemoct svůj strach a postavit se znovu na nohy. Pomáhá jí k tomu její nejbližší přítel Nick. (Skoro bych řekla, že by Paige byla bez Nicka dost ztracená a my bychom přišli o hlavní hrdinku.) Jenže její zotavování komplikuje hon na její hlavu a na ostatní uprchlíky, který Scion vyhlásil. Naznačil tak, že se Paige, neboli Bledího snílka, pokusí dopadnout za každou cenu. V ulicích Londýna panuje panika a strach. Navíc kolují řeči, že vláda hodlá začít používat nové zařízení, které vidoucí odhalí mnohem rychleji než doposud.
Paige ví, co musí udělat. Chce, aby se o Refájcích a o zkorumpovanosti dozvěděli všichni vidoucí. Chce svolat sněm. Chce, aby ji vyslechli všichni vidopáni a vidopaní a především jejich Kmotr, Hektor z Haymarketu. Jenže k tomu potřebuje být uznávaná, potřebuje mít peníze, potřebuje, aby ji ostatní vidoucí brali v potaz, aby ji respektovali.
Potřebuje Jaxona Halla.
Vidopána sektoru I-4. Bílého vazače. Jejího zachránce, kterého se zřekla.
To, co jsem vám tu naznačila je jen pouhopouhá špička ledovce. Osudy Scionu a jeho obyvatel jsou zamotané jako klubko, které je těžké rozmotat. Scion ukazuje svoji zkorumpovanou tvář, stejně jako Sněm nepřirozených s vidopány a vidopaními. Nic není tak, jak se zdá a i přítel může být nepřítel a naopak.
Podobně jako u Kostičase, i zde jsem zůstala zírat na poslední slova a v duchu křičela „Neee, kde mám sakra další díl! Dejte mi další!“ Jenže toho se vážení nedočkáme dřív, než příští rok v listopadu – v angličtině, pokud teda nezmění datum vydání. Takže mě teď čeká nekonečné soužení a čekání a vyhlížení aspoň malých spoilerů, které si rozhodně nenechám ujít!
Co se postav týče, není o ně nouze. Ani trochu. Spíš je jich přehršel, ale nebojte, začnete se orientovat velmi rychle. Některé nové si oblíbíte, jiné budete mít chuť uškrtit. A jak jsem na tom já? Paige mi ukázala, že je správnou hlavní hrdinkou, která má svoje chyby a není ve všem dokonalá. Jaxona Halla jsem zbožňovala každou buňkou v těle, i když se to může zdát podivné. Kudlanka ve mně vzbudila zvědavost. Abatyše podezření, ale i důvěru, stejně jako Marie Ogněna. A na závěr musím říct, že jsem se znovu zamilovala, a to ještě víc, než předtím v Kostičase… Ale na to do koho budete už muset přijít sami. :)
"Nejsem senzibil ani orákulum," zašeptal, "Ale mám v tebe naprostou důvěru."
"Jsi blázen," řekla jsem s tváří zabořenou do jeho ramene.
"Bláznovství je relativní pojem, můj malý snílku."
- Vidořád, str. 426
Samantha vytvořila mistrovské dílo, které si nesmí nechat ujít žádný milovník fantasy a dystopií. Londýn budoucnosti a veškeré jeho machinace s Refájci v čele předčí i Hunger Games (neukamenujte mě :D). Ne, vážně. Kostičas byl úžasný, ale Vidořád byl lepší, aspoň pro mě. Obě knihy se zařadily vysoko na můj žebříček oblíbených knih a bez výčitky svědomí jej můžu jednoznačně doporučit i těm, co byli, či jsou, z Kostičase nesví a nevědí, co čekat dál. Samantha vás rozhodně nezklame!
Žádné komentáře:
Okomentovat