pondělí 31. března 2014

Anton DiSclafaniová - Jezdecký tábor Yonahlossee (RC review)

Bylo mi patnáct let, když mne mí rodiče poslali do jezdecké školy pro dívky Yonahlossee.
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 5



Jezdecký tábor Yonahlossee si ke mně našel cestu díky Míši z Ikaru, která mi jej doporučila. Vůbec jsem tuto knihu neznala, a tak se moje pozornost, jak už to tak bývá, obrátila na Goodreads. Jenže tam na mě čekaly samé sporné recenze, takže jsem se rozhodla, že knihu posoudím sama. 
Jezdecký tábor Yonahlossee vydalo nakladatelství Ikar roku 2014, má 351 stran a za překlad vděčíme Janě Divišové.





Psal se rok 1930, když Theu odvezl její otec do známého a téměř elitního jezdeckého tábora Yonahlossee v Severní Karolíně. Do té doby vyrůstala se svým bratrem na Floridě mezi pomerančovými plantážemi, které její rodiče vlastnili. Život jí zpříjemňoval její poník Sasi, se kterým trávila tolik času... Až do té doby, dokud se mezi ní a jejím bratránkem Georgiem něco změnilo... Něco, kvůli čemu ji museli z domova odvézt pryč... A něco, co jí její rodina jen tak neodpustí...


Anton DiSclafaniová vyrůstala na Floridě, kde jezdila na koních a soutěžila na národní úrovni. Vystudovala Emory University a získala titul MFA z Washington University, kde v současné době učí kreativní psaní. Žije v St. Louis.


Jezdecký tábor a Theina minulost
Jak jste si mohli všimnout v mé anotaci, v příběhu je víc, než jen to, jak Thea, hlavní hrdinka zvládá pobyt v Yonahlossee, i když za celý svůj život nebyla zvyklá mít kolem sebe tolik lidí a navíc děvčat. Ačkoliv je zábavné a zajímavé pozorovat, jak se jí to daří. Thea sama o sobě na mě působila někdy jako parádní a přátelská dívka, ale z toho se z ní stávala sobecká a ukňouraná holka. 
Anton zvolila zajímavý způsob vyprávění z pohledu They. Ze začátku vše vypráví jakoby ze současnosti, ale pak se občas stane, jakoby vzpomínala na to, co se dělo doma, než odjela. I když to vyznívá, jakoby se to odehrávalo přímo teď. Tak vznikly dvě linie děje. A právě v těchto kapitolách se Thea vrací k době, kdy se to mezi ní a Georgiem, jejím bratránkem, začalo měnit. 


Vždycky vím, kde jsi, Theo.
-Georgie, Jezdecký tábor Yonahlossee, str.145

Zase ta 20. - 30. léta v USA
První kniha, kterou jsem z tohoto období četla byla Ta druhá zapisovatelka, na jejíž recenzi jste mohli narazit už minulý týden. Pro mě to byla opravdu zajímavá kniha a rozhodně si ji ráda přečtu ještě jednou. 
Obě tyto knihy jsou zasazeny do období 20. až 30. let dvacátého století a můžu říct, že jsem se díky těmto dvěma knihám dozvěděla víc, než za celou dobu na základní a střední škole. Dokonce mě navnadily, abych se pustila do čtení třeba toho slavného Velkého Gatsbyho a podobně!
Pokud jste z tohoto období nic nečetli, určitě byste to měli napravit! Obě knihy ve mně navodily pocit, jako bych v té době byla s hlavními hrdinkami a to se cení. Ještě na mě čeká kniha Ve stínu černých ptáků, která je také zasazena do tohoto období, a už se nemůžu dočkat až se pustím do jejího čtení.

Georgie
Nebudu lhát, když řeknu, že mě postava Georgieho svým způsobem uchvátila. Byl přesně to příjemné rozptýlení, na které jsem v knize čekala. Rozhodně bych ocenila, kdyby ho tam bylo ze začátku trochu víc, ale zase na druhou stranu, všeho moc škodí... Takto byl pro mě alespoň záhadou a zpestřením v celém příběhu. A když se Thea dostala na samý konec vyprávění, které se týkalo jich dvou, byla jsem beze slov a v šoku! Páni!


Z Georgieho se jednou stane George Atwell, přestane se mu říkat dětskou přezdívkou, a co bude pak? Mohla bych se stát jeho ženou?
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 196

Ostatní postavy
S postavami Anton rozhodně nešetřila. Samozřejmostí je Theina rodina - krásná matka, otec a její bratr Sam, dvojče. Pak je tu teta, strýc a její bratránek Georgie. To sice moc velký počet není, ale když si k tomu pak přidáte celý tábor Yonahlossee s tolika žákyněmi a personálem - včetně toho velmi dobře vypadajícího pana ředitele Holmese, začnete se trochu ztrácet. Nejbližšími kamarádkami se pro Theu stávají Sissy, Eva a Leona. Dále se často zmiňuje například o Mary Abbott. Pak je tu rodina pana Holmese, která je Thee velmi blízká - jeho manželka paní Holmesová a jejich dcery Decca, Sarabeth a Rachel. A v neposlední řadě Anton nezapomněla ani na personál, který pracuje v Yonahlossee.

Postřehy, názory a doporučení
Taky se vám občas stane, že narazíte na knihu, která je už od začátku... No prostě nudná, o ničem? Ne že by byl tohle přímo případ Jezdeckého tábora Yonahlossee, to zase ne! Ale docela se mu podobal. Knihu jsem četla (pro mě rekordních :D) pět dní! To už se mi dlouho nestalo! Většinou mám za 3 dny nejdéle přečtenou i 400 stránkovou knihu. Částečně tomu dávám za vinu i to, že mi na tento víkend vyšla škola, a tudíž jsem neměla tolik času číst. Ale i přesto mě délka četby překvapila (ne-li vyděsila!). 
Ptáte se, čím to bylo? Jednoduše tím, že se mi kniha četla pomalu. Její příběh byl ze začátku zajímavý, ale pak to postupně upadalo. Nevím, jestli jsem četla tak poctivě každé slovo, a proto trvalo tak dlouho, nebo mi to prostě neutíkalo... Rozhodně tím neříkám, že to, co se v knize v první polovině odehrávalo, nebylo zajímavé. Naopak! To, jak se Thea snažila sžít s táborem, jak poznávala nové dívky, a jak narážela na hlavní důvod, proč byla na tento tábor odvezená bylo svým způsobem poutavé i napínavé. Ale nic to neměnilo na tom, že jsem měla z první poloviny rozporuplné pocity a modlila jsem se, aby se v té druhé půlce začalo konečně něco dít...
Oproti tomu, jak se mi první půlka vlekla, byly nejspíš vyslyšeny moje modlitby, protože ta druhá mi utekla před očima tak rychle, že jsem se nestačila divit! Než jsem se nadála, byla přede mnou poslední kapitola a já jen zírala s otevřenou pusou na všechno, co se na těch uplynulých stránkách odehrálo, a jak se vše najednou otočilo! 
Pokud byste od knihy očekávali nevinný příběh o dívce, která jen ráda jezdí na koních, věřte mi, že to není tak úplně pravda. Thea toho má v sobě mnohem víc. A skoro bych si troufla říct, že se tento příběh od druhé poloviny dá přirovnat k jakémusi erotickému románu. Samozřejmě v jiném slova smyslu než tomu je u 50 odstínů šedi a Božskému bastardovi! (To ani náhodou!) Je to milé, je to vzrušující a naprosto nečekané! 
Jak bych recenzi shrnula? (Páni, to jsem se rozpovídala!) Až na zdlouhavý a nic moc neříkající začátek byla kniha příjemným a pohodovým čtením. Rozhodně na ni budu vzpomínat jen v dobrém, a kdo ví, třeba si ji přečtu ještě jednou... Pokud tedy máte rádi hlubší příběhy, kde se hlavní hrdinka snaží poznat sama sebe, dvacátá až třicátá léta dvacátého století, koně a trošku toho lechtivého nádechu, Jezdecký tábor Yonahlossee je jednoznačně pro vás! A pokud si z tohoto výběru vyberete jen nějakou část, myslím, že by stálo za to, abyste dali tomuto příběhu šanci! Vyšel bez povšimnutí, mnoho lidí ho nezná, ale i přesto si té pozornosti zaslouží rozhodně víc!


Chtěla jsem toho moc? A chtěla jsem opravdu tak moc jeho? Ano a ještě jednou ano. Ale někde vzadu v mé mysli se objevovala nepěkná myšlenka na to, že bych byla mnohem šťastnější, kdybych toho nechtěla tolik.
- Jezdecký tábor Yonahlossee, str. 222

Slovo na závěr bezprostředně po dočtení
Jsou knihy, které vám něco dají a jsou knihy, které vám nedají vůbec nic. Ty čtete jen pro zábavu, ze zvědavosti a proto, že vás něčím zaujali, nebo vám je někdo doporučil. Pak jsou tu také knihy, o kterých nikdo neví, vyjdou si jen tak a nemají šanci dát o sobě vědět světu. Jezdecký tábor Yonahlossee patří mezi ty, které mi něco daly. Především jeho druhá polovina. Když jsem dočítala poslední stránky, něco to pro mě znamenalo. Něco, díky čemu si u mě kniha získala větší sympatie, než jsem si myslela, že získá. V posledních stránkách pro mě bylo něco hlubšího. Občas jsem se až pozastavila a zamysela se nad určitou větou... Navíc také patří mezi ty, o kterých se neví. Nikde se o ní nepsalo, nikde neměla velké reklamy a i když je její přebal zajímavý, mladší generace přece jen tolik neosloví jako jiné knihy. A tomu je u této knihy škoda...

Bůh posílá štěstí jen těm, kdo ho hledají.
- Jezdecký tábor Yonahlossee

Trailer ke knize



Hodnocení:
4,5 hvězdičky z pěti (-za tu první polovinu)


Knihu si můžete zakoupit na internetovém obchodě BUX.CZ.

Za recenzní výtisk velmi děkuji nakladatelství IKAR.

Stefanie G. 


Obálka: Bux.cz
O autorce: http://antondisclafani.com/bio/
Originální obálka a foto autorky: Goodreads
Ostatní obrázky: We♥it

Knižní přírůstky - březen 2014


Měsíc únor byl vesměs hlavně měsíc recenzních výtisků :D Přikládám foto rovnou všech knih, které jsem tento měsíc přidala do mojí knihovničky, protože je jich jen pár, které jsem si koupila (Panika, Počkám na tebe, aj...) či dostala (Dědička, aj...).

IKAR (právě čtu)

JOTA 
Ta druhá zapisovatelka - recenze

GALATEA
Obyvatel - recenze

FRAGMENT
Mezi nebem a zemí - Čekání na zázrak - recenze
Děsivé splynutí - Vidím to, co vrah - recenze
Děsivé splynutí - Nepřítel v mé mysli - recenze

FORTUNA LIBRI
Karanténa - Samotáři - recenze
Učiněná katastrofa - recenze

EGMONT
Violetta - V mém světě - recenze
Violetta - Rozpolcené srdce - recenze

COOBOO

BARONET

TRITON


Nebudu lhát, mám z přírůstků radost :) V brzké době očekávejte recenze na: Jezdecký tábor Yonahlosee, Temnou akademii - Spoutaní, Ve stínu černých ptáků a Koronera! 

Jaké knihy jste za březen nashromáždili vy? :)

Stefanie G.

pátek 28. března 2014

Jill Hathaway - Děsivé splynutí #2 - Nepřítel v mé mysli (RC review)

Exploze světla a horka.
A pak už neexistujeme.
- Nepřítel v mé mysli, str. 4



Tak jak pro mě bylo těžké napsat recenzi na první díl této série, nebylo pro mě o moc lehčí napsat ji i na její pokračování. Ačkoliv musím říct, že se mi druhý díl líbil kupodivu o něco víc, než ten první.
Nepřítele v mé mysli vydalo nakladatelství Fragment roku 2013, má 256 stran a za překlad vděčíme Michaele Škultéty.




Středoškolačka Vee má mimořádnou schopnost - během stavů bezvědomí se ocitá v těle jiných lidí. Svoje nadání se učí postupně ovládat. Najednou se ale probudí za volantem auta, které se řítí do neznáma. Zdá se, že se někdo "naboural" do jejího vědomí a snaží se ji ovládnout. Kdo je tento vetřelec? Proč se pokouší Vee sledovat a kontrolovat její mysl?

Zajímavý děj
Tak jak mi přišel první díl nepropracovaný, druhý už na tom byl mnohem lépe. Hned na začátku je čtenář seznámen s tím, jak Vee stále pronásleduje noční můra a nakonec má pocit, že je to ona, do koho se někdo převtěluje. A pak je tu ten neškodný vtip, kterým chtějí s holkama potrestat Whiskeyho za to, jaký je neskutečný lhář, ale tato šprýmařina se jim vymkne z rukou. A v neposlední řadě je tu Veeina teta, sestra jejich zemřelé matky, kterou nikdy předtím neviděla, a která se jen tak objeví ve dveřích jejich domu s přátelským úsměvem na rtech. 

Rollins, kterého jsem nemohla vystát
Očekávala jsem, že se mezi Rollinsem a Vee něco změní, ale to jsem se mýlila. Tak trochu. Navíc mě strašně rozčiloval, když s sebou všude začal tahat tu svoji novou kamarádku Annu, která k němu rozhodně chovala větší sympatie, než jen jako kamarádka. To jsem u knihy vážně zuřila! :D 


Zírám dolů do tmy.
Něco tam je. 
- Nepřítel v mé mysli, str. 104

Pocity, dojmy a doporučení
Jak jsem měla rozporuplné pocity u prvního dílu a nevěděla, co o knize napsat, tady naštěstí takový problém nenastal. Kniha se mi svým způsobem líbila, zase taková jednohubka na jedno volné odpoledne. Tentokrát s tím rozdílem, že ve mně vyvolala mnohem častěji nějaké emoce.

Prvně to byla zvědavost, co se to s Vee děje, kdo jí může lézt do hlavy a následně - co je ta jejich teta, která se z ničeho nic objevila, zač? Pak přišel vztek na Rollinse, kterému přišlo normální, že na něm Anna může nechat oči a nevyhýbá se letmým dotekům. Nechybělo ani pobavení, když holky přišly na něco, čím by se mohly Whiskymu pomstít a nakonec tu byl šok, když to nešlo podle plánů a vše se zamotávalo víc a víc. 
Kdybych mohla, doporučila bych, abyste si přečetli druhý díl jako první, aby vás ten první neodradil, ale to samozřejmě nejde. :) Už jen proto, že mnoho věcí se děje jako návaznost na první díl. Hodně by vám toho unikalo. Ale i přesto vám tuto sérii můžu doporučit. Pokud hledáte zajímavé, neotřelé, místy vtipné a napínavé čtení na volný den, určitě neváhejte sáhnout po této sérii. A věřím, že bude i vhodným darem pro mladší generace - čtrnáct/patnáct let. :)

Neopouštěj mě.
- Nepřítel v mé mysli, str. 229

Hodnocení:
3,5 hvězdičky z pěti (- i když byl druhý díl o něco lepší, dávám stejné hodnocení)





Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Stefanie G.



Obálka a anotace: Fragment
Originální obálka: Goodreads (Slide #2)
Ostatní obrázky: nphsathletics.com

Když svítí sluníčko #3

Venku sluníčko a já četla Tu druhou zapisovatelku :) 

Stefanie G.




čtvrtek 27. března 2014

Nakladatelský maraton - Domino (#5)


#5
Domino

Z Domina mám převážně sérii Vampýrské akademie, za kterou jsem velmi ráda! A pak je tu jedna kniha, která se mi vměstnala na list mých oblíbených a to je Moře klidu! Pokud jste ho ještě nečetli, vřele doporučuji! Recenze ZDE.

---------------------------------

Sečteno a podtrženo - dohromady 8 knih :) 

Kolik knih máte z Domina vy?

Stefanie G.

Suzanne Rindellová - Ta druhá zapisovatelka (RC review)

Všechno běželo jako na drátkách, tedy až do chvíle, kdy zaměstnali tu druhou stenotypistku.
- Ta druhá zapisovatelka, str. 15

Už vás někdy kniha nechala beze slov a zmatené? Mě také ne, až do té doby, dokud jsem nedočetla právě tuto knihu. Hádám, že všechno je jednou poprvé...

Abych řekla pravdu obálka Té druhé zapisovatelky mě velmi lákala, ale i přesto jsem nepočítala s tím, že by se mi mohla dostat do ruky. Pak mi ji ale nabídlo Knihcentrum jako náhradu za jinou vyhlídnutou knihu a já ji přijala. 

Ta druhá zapisovatelka je debutem mladé autorky Suzanne Rindellové, vydalo ji nakladatelství Jota roku 2014, má 400 stran a za překlad vděčíme Nadě Funiokové.



Rose Bakerová pečetí lidské osudy – stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1924, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy.
Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje.

Suzanne Rindellová studuje na Riceově univerzitě postgraduálně americkou moderní literaturu. Právě zájem o dílo F. S. Fitzgeralda a dobu, v níž se jeho příběhy odehrávají, se stal jedním z inspiračních zdrojů jejího debutového románu Ta druhá zapisovatelka. Autorka žije v New Yorku a v současnosti pracuje na své druhé knize.


Zajímavý příběh z dvacátých let
Scházejí mi slova na to, abych svými slovy shrnula příběh. Rozhodně byl neobyčejný, zajímavý, poučný, chvílemi zábavný, ale hlavně propracovaný a nepopsatelný! Dlouho jsem hledala i další slova, kterými bych tuto Suzanninu debutovou knihu popsala, ale nenacházím je ani teď. 
Příběh je o mladé ženě jménem Rose, která sama o sobě tvrdí, že je obyčejná a naivní, jak doplnila později. Pracuje jako stenotypistka na policejním oddělení a její život nebyl zrovna jednoduchý. Ale poté, co se na okrsku objeví Odalie, její život se značně zkomplikuje a ona je lapena do pasti, ze které není cesta ven. 

Styl vyprávění
Abych řekla pravdu, styl vyprávění, který Suzanne v knize použila, pro mě byl ze začátku ubíjející. Málo dialogů a samé vyprávění. Jako byste celou dobu jen Rose poslouchali a nechali se vést celým příběhem bez jakéhokoli úniku k jiným událostem. Postrádala jsem dialogy. Postrádala jsem tu živou část knihy, kterou se ve svých příbězích snažím sama dodržovat. Děj s nimi pak totiž utíká před očima. Zatímco když máte na desíti stranách jen samý text s minimem uvozovek, je to... pro mě skličující. Suzanne často konverzace nahrazovala jen kurzívou, ale i té je v knize málo.
Tím však neříkám, že jsem si na to nezvykla. Zvykla, ale po delší době. Svým způsobem jsem se děsila, že pro mě bude kniha takovým tím otravným čtením, kterým se prostě musíte prokousat, ale zmýlila jsem se. Po přečtení úmorné první čtvrtiny mě kniha vtáhla do sebe natolik, že než jsem se nadála, byly další dvě čtvrtiny v trapu a mně zbývalo posledních sto stran do konce. 

Rose a Odalie
Rose pro mě byla již od začátku tvrdým oříškem. Její výchova v sirotčinci jeptiškami ji poznamenala a ona byla z části puritánkou, která nechtěla nic slyšet o změnách a svrchu pohlížela na veškeré "novodobé" úlety. Neměla jsem jí to tolik za zlé, ale ani mě to nenadchlo. Jakmile ale poznala Odalie, pomalu ale jistě se měnila. Odalie byla totiž Rosiným naprostým opakem. Nebála se experimentovat, porušovat pravidla a její charisma učarovalo každého, kdo se s ní seznámil. A stejně tak učarovalo i Rose, která jí začala být (z mého pohledu!) až příliš posedlá. Nevím, jak mám jejich vztah vylíčit. Rose si celou dobu myslela, že jsou nejlepší kamarádky. Spřízněné duše. Ale já měla spíš pocit, že je do ní Rose zamilovaná. A to tím naprosto zakázaným a pohrdavým způsobem, jaký na takové blízké přátelství mezi stejným pohlavím ve dvacátých letech pohlížel.   

To je ale překvapení, co Odalie? Tuhle hru můžou hrát dvě.
- Ta druhá zapisovatelka, str. 396

Ostatní postavy
Co se týče ostatních postav, bylo jich v příběhu celkem hodně. Kromě seržanta, který byl pro Rose jakýmsi vzorem, a poručíka, který se jí stále pokoušel dvořit, poznáváme například Gibse, přítele Odalie, nebo Redmonda, malého chlapíka, který pracuje v podnicích, kam se Rose s Odalie občas uchylují. Skoro bych řekla, že další postavy nebyly v příběhu až tak důležité, ale každá svým způsobem příběh utvářela. Bez nich by to nebylo ono a Odaliino tajemství by nebylo tak tajemné. A když se pak ke konci seznámíte s Teddym, vše, jakoby do sebe začalo najednou zapadat...

Pocity, dojmy a postřehy
Když jsem knihu začínala číst, musím přiznat, že pro mě byla neskutečně zdlouhavá. Rosina vyprávění skákala ze současnosti do minulosti, či do popisů různých událostí a postav. Začetli jste se do kapitoly a než jste se nadáli, byli jste najednou jinde a na konci zase zpátky. Nevím, jestli to dává smysl, ale lépe to vyjádřit nedokážu.
Po přečtení první čtvrtiny jsem byla zaskočená, protože se v knize pro mě prakticky nic nedělo. Stále jen samý popis, málo dialogů a k tomu Rosina prazvláštní povaha, která mi na jednu stranu byla sympatická a na druhou stranu jsem ji nemohla vystát. Když se pak na scéně objevila Odalie, čekala jsem, že se konečně objeví nějaká akce, kterou slibovala anotace, ale dlouho se nic neměnilo.

Nejspíš to vyznívá, že mě kniha nudila, ale tak to nebylo. I když jsem si to dlouho myslela. Nenudila mě, ale ani mě úplně nenadchla. Tedy ne ze začátku. Netrvalo dlouho a s přibývající další čtvrtinou si mě kniha omotávala kolem prstu. A to doslova. Ne, že bych se těšila na každou kapitolu, ale měla jsem prostě jisté nutkání, zjistit, co se s Rose stalo, když stále mluví o tom tajemném doktorovi, který jí nařídil, aby si vše chronologicky sepisovala. Byla jsem posedlá Odaliiným tajemstvím, které se víc a víc zamotávalo a zoufale jsem přihlížela, jak se Rose stává jakýmsi obětním beránkem. 
Velkým plusovým bodem a důležitým rozhodnutím při hodnocení pro mě bylo to, že jsem až do poslední stránky nevěděla, jak kniha skončí, jaký byl ten hlavní zádrhel, proč Rose stále mluví o svém doktorovi a kdo Odalie doopravdy byla. A abych řekla, nevím to ani teď po dočtení knihy. Tedy vím, ale nejsem si ničím jistá. Jen tím, že jsem po dočtení poslední stránky zůstala s otevřenou pusou a hromadou nezodpovězených otázek! A jestli knihu doporučuji? Rozhodně! Ale dopředu se obrňte jistou trpělivostí, abyste překonali začátek a otevřenou myslí, abyste pochopili konec!

Zajímavosti
Drink Death in the Afrenoon
Suzanne v knize zmínila jeden drink, který mě okamžitě zaujal. Zaprvé proto, že jsem ho neznala a zadruhé, protože obsahoval dvě ingredience, které se mi k sobě prostě nehodí - šampaňské a absinth. Hledala jsem důkladně a našla, že to bylo oblíbené pití Ernsta Hemingwaye - jeden dílek absinthu a dva šampaňského. Pokud vám už bylo osmnáct a toužíte experimentovat, můžete to zkusit, budu velmi ráda za zpětnou odezvu! :D

"Pour one jigger absinthe into a Champagne glass. Add iced Champagne until it attains the proper opalescent milkiness. Drink three to five of these slowly."
- Ernst Hemingway*

Filmová adaptace
Zmínka o filmové adaptaci je na samotných stránkách nakladatelství, tak jsem se to rozhodla prozkoumat a voilà - IMDb mi to potvrdilo včetně několika článků například na The Guardian či Telegraph.co.uk. Hlavní roli by si podle těchto serverů měla zahrát Kiera Knightley. Nevím, jestli je to zrovna moje Rose, ale snad ji alespoň zahraje dobře. :)

Pod přebalem se skrývá nádherná obálka...


Hodnocení:
4,5 hvězdičky z pěti


Děkuji Knihcentru za poskytnutí recenzního výtisku!


Stefanie G.




Obálka a anotace: Knihcentrum
O autorce: Jota
Originální obálka: Goodreads
Doplňující obrázky: The Guardianalbany.edu

středa 26. března 2014

pondělí 24. března 2014

L. J. Smith - Upíří deníky #2 - Souboj


Dnes jsem si dala rychlý re-reading Souboje a hned jsem se pustila do MINIrecenze na tuto knihu! Druhý díl Upířích deníků, aneb jak to vidím já!


NÁZEV: Upíří deníky #2 - Souboj
SÉRIE: Upíří deníky
AUTOR(KA): L. J. Smith
NAKLADATELSTVÍ: Fragment
ROK VYDÁNÍ: 2009
POČET STRAN: 231
PŘEKLAD: Lucie Schürerová
ŽÁNR: sci-fi, fantasy, upíři

HODNOCENÍ: 3,5/5



...Co je ještě nebezpečnější než být zamilovaná do upíra? Když mě milují upíři dva. Stefan nevzdává boj s žízní po krvi a Damon se snaží získat mé srdce. Musím zachránit nesmrtelného ctitele a tím ohrozím svou smrtelnost.. Jak dopadne tenhle souboj?

Smrtící milostný trojúhelník. Elena: zlaté dítě, vůdčí typ, dívka, která může mít každého kluka, po kterém zatouží. Stefan: zamyšlený a tajemný, zdá se, že je jediný, kdo může odolat Eleně, ale ve skutečnosti bojuje, aby ji ochránil před hrůzami, které ho pronásledují z minulosti. Damon: sexy, nebezpečný a hnaný touhou pomstít se Stefanovi, bratrovi, který ho zradil. Odhodlaný získat Elenu, ochotný zabíjet aby ji ovládl.

*MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK*
Ačkoliv L. J. Smith psala první díly této série v roce 1991, neopomněla milostný trojúhelník, který je velmi populární v současnosti. Kniha se točí kolem Eleny, jejího strachu o Stefana, který zmizel a kolem Damona, který to zavinil. Ale je v tom i něco víc. Damon bolestně touží po Eleně a chce z ní udělat svého spojence. Spolu by totiž podle něj mohli ovládnout svět. Zatímco Stefan je stále tím roztomilým chlapečkem, který říká ty nejsladší slůvka a mezi ním a Elenou to vypadá na lásku až do smrti, Damon je ten, co se k Eleně snaží dostat přes mrtvoly, vydírání, ale i dobré skutky.

*PO ZDLOUHAVÉM PŘÍBĚHU AKČNÍ KONEC*
Je to dlouho, co jsem druhý díl četla. A abych řekla pravdu, myslela jsem si, že děj bude v této knize jiný, než doopravdy byl. Dala jsem si rychločtecí re-reading a můžu říct, že jsem byla opravdu překvapená. Úplně jsem zapomněla na to, co se v Souboji odehrálo! I přes zdlouhavý úvod, kde se Elena stará jen o Stefana, přes otravného Damona a "záhady ztraceného Elenina deníčku", byl konec to, co mě zase donutilo uvažovat nad re-readingem třetího dílu! L. J. Smith, klobouk dolů, nad těmi nečekanými závěry!

*POCITY*
Upíří deníky mám ráda už od těch patnácti/šestnácti let, co se mi dostaly do ruky. A tak tomu je dosud. I když na knihy pohlížím trošku skepticky. S odstupem času mi to opravdu přijde jako čtení pro ty třináctiletý holky, kde děj není tak složitý a vlastně se tam nic moc neděje. Až na konci přijde nějaký šok, který čtenáře donutí číst dál, protože není schopný knihu jen tak odložit a zapomenout na zvrat. 
Nedokážu příběh posoudit očima té dívky, když jsem Souboj četla poprvé. Nejspíš jsem z něj byla nadšená a unesená a myslím si, že to bude platit i pro ty dnešní stejně staré dívky, jako jsem byla tehdy já, když jsem sérii dostala. Takže pokud hledáte vhodný dárek pro takovou slečnu, které nevadí upíři a knihy, tímto se nezmýlíte. 


Knihu si můžete zakoupit například na Arara.cz.

Stefanie G.


Obálka: Arara.cz
Anotace: Fragment
Obrázky: http://vampirediaries.wikia.com/, fanpop.comwallsave.com

neděle 23. března 2014

Jill Hathaway - Děsivé splynutí #1 - Vidím to, co vrah (RC review)

- Vidím to, co vrah, str. 6

Uff... Ještě nikdy pro mě nebylo těžké napsat recenzi na nějakou knihu. Ale vše je jednou poprvé. Na sérii Děsivé splynutí jsem byla už dlouho moc zvědavá. A to i přes celkem odrazující obálku, která nijak nesouvisí s dějem. Když ke mně kniha nakonec dorazila, byla jsem ráda a nemohla se dočkat, až se do ní začtu, pak přišlo ale jakési zklamání a rozporuplné pocity... Více se dozvíte v recenzi.
Vidím to, co vrah je prvním dílem Děsivého splynutí. Vydalo jej nakladatelství Fragment roku 2012, má 271 stran a za překlad vděčíme Michaele Škultéty.



Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.
Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?


Jill Hathaway se narodila v americkém státě Iowa a je středoškolskou profesorkou angličtiny. Vystudovala University of Northern Iowa a poté získala titul MA v oboru literatura na Iowa State University. Nyní učí, píše a žije se svým manželem a malou dcerkou v oblasti Des Moines. Vidím to, co vrah je její debut.


Převtělování a vražda

Nápad, který měla Jill s hlavní postavou Sylvií - neboli Vee - byl úžasný. Převtělovat se do jiných lidí, vidět jejich očima to, co se děje a to všechno pomocí předmětu, ve kterém zanechali nějaký emocionální otisk. Nápad mě nadchl a já se těšila na jeho zpracování. To mě bohužel trochu zklamalo. Myslela jsem si, že bude trošku víc propracovaný. 
A pak je tu samotná vražda. Řekněme, že plusovým bodem pro Jill bylo, že jsem až do konce stále přemýšlela, kdo může být vrahem. Ale samotná vražda... Řekněme, že jsem doufala v něco víc.


- Vee, Děsivé splynutí, str. 23

Vee
Vee na mě už od začátku působila jako taková nemastná a neslaná osoba. Sice ji poznamenala smrt matky a díky tomu musela svoji mladší sestru Mattie vychovávat sama, protože to jejich táta, který je stále v nemocnici, nezvládal, ale čekala jsem od ní trošku víc rebelie. Tak jsem ji alespoň odhadovala podle těch růžových vlasů. Čekala jsem, že bude praštěná, divoká a utržená ze řetězu, ale bohužel. Tím ale neříkám, že byla špatná, to ne. Měla svoje tajemství, svoje vnitřní boje a já si ji ke konci celkem oblíbila.


- Děsivé splynutí, str. 63

Rollins vs. Zane
Nevím, jak přesně vyjádřit pocity z Rollinse... Je to Veein nejlepší kamarád. Pro ni opravdu jen kamarád, ale na něm jde vidět, že ji má rád mnohem víc. I přesto jsem ale nebyla jeho největší fanynka. 
Mnohem víc si mě získal právě Zane, nový kluk na jejich střední škole. I když mi přišlo, že k němu Vee projevuje city až moc brzy... Ale jako pravděpodobná dvojice se mi líbili mnohem víc. 

- Vee, Děsivé splynutí, str. 85

Pocity, dojmy a doporučení
Jak jsem psala v úvodu, ještě nikdy se mi zatím nestalo, že bych začínala psát recenzi a nevěděla vůbec, co mám napsat. Většinou se mi plány rodí v hlavě už při čtení knihy a dělám si poznámky, co chci vypíchnout a o čem vám chci říct, ale tady... Nic. Vyděsilo mě to natolik, že jsem recenzi začala tvořit, když mi zbývalo posledních (nejakčnějších) sedmdesát stran do konce. Ty jsem si následně celkem užila a Jill mě i v závěru šokovala (skoro mi ukáplo i pár slz :D). 
Co se týče mých pocitů a dojmů z knihy, jsou takové... Nijaké. Celkově se mi příběh četl dobře, i když mi trvalo, než jsem se začetla, protože uvedení do děje je celkem zdlouhavé. Nakonec mi kniha utekla před očima tak rychle, že jsem byla včera večer překvapená její poslední stránkou, která mi zbývala. 
Tím, že byla Vee taková nemastná neslaná jsem se do ní nemohla naplno vžít, ale asi jsou to jen mé pocity. Jiní čtenáři by třeba řekli, že byla kniha úžasná a Vee skvělá.
Ale i přes tyto pocity bych knihu doporučila všem, které baví záhadné vraždy, kdy až do konce nevíte, kdo je vrah a jen se o tom dohadujete. V tom mě Jill příjemně překvapila. Pro mladší čtenáře (Fragment uvádí od patnácti let, já bych zase věkovou kategorii snížila) bude kniha napínavá, je v ní špetka romantiky, nějaký ten vztah a hlavně dvě mrtvé roztleskávačky! Možná si ji užijí i někteří starší čtenáři, jako já. Nemůžu říct, že se mi kniha nelíbila, svým způsobem se mi líbila a byla dobrým oddechovým čtením na jeden den.


- Děsivé splynutí, str. 239



Hodnocení:
3,5 hvězdičky z pěti (- trochu nadprůměr, i když si myslím, že 3,5 hvězdičky je hodně...)




Pokud se vám recenze líbila a navnadila vás ke koupi této knihy, můžete si ji objednat přímo ZDE.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Stefanie G.




CZ obálka a anotace: Fragment
O autorce: kniha Vidím to, co vrah
Obrázek autorky a originální obálka: Goodreads
Doplňující obrázky: http://inthecastleinthesky.tumblr.com/, http://nphsathletics.com/, http://heckyespinkhair.tumblr.com/